Gemob: Myslím, že tohle zažil asi každý. Sledovat, jestli ty náznaky jsou čistě kamarádské nebo by mohlo jít o něco víc - tím jsem strávil skoro celou pubertu

Zklamu tě, ale to co píšeš vypadá jen na kamarádský vztah (a platonickou lásku z tvé strany). 

Tohle je zakopaný...samé výmluvy, žádná iniciativa, kašli na to. Že jí je přes 20 - to nic neznamená, třeba prostě neumí říct NE.

Hele kámo, nenech sebou vláčet nějakou ženskou. Víš, jaká je první věc, ve které můžeš ukázat, že si chlap? Vykašleš se na hloubání o vztahu, sedneš a začneš se učit. Do půlnoci je ještě 6 hodin, na jednu písemku za tu dobu budeš určitě naučenej - tak se ukaž! 

Pokud to neufikla dostatečně rázně, tak tu teoretická šance určitě je. Zreviduj, co se jí na tobě může nelíbit, v čem to drhne, po čem touží. Tím nemyslím nic světobornýho, prostě si projdi na co narážela, co ti v poslední době říkala a podle toho se zařiď.

A měl bys začít u toho, že se dáš dohromady - "skončil pro mě život", "pokud jí ztratím je konec", "já se klidně ponížím". No tak s těmito větami to posíláš do kytek sám...

[Grendel:]

Grendel: Měl ses jí zeptat už včera. Jestli ti cpala pod nos fotku s klukem a tebe nezajímalo, kdo to je, tak si neprošel prvním testem Ne, teď vážně. Zeptej se jí úplně normálně, mezi řečí. Hlavně, ať není znát, že o tom nonstop dva dny přemýšlíš...

[Brnator:]

Brnator: Proč se nezeptat, jestli má kluka? Naopak se zeptat měl a zvlášť po té, co mu dala možnost nahlédnout na tu fotku v mobilu. Teďka se 15 dní neuviděj, on jí bude mít plnou hlavu, a když mu pak řekne, že někoho má, tak se z toho bude o to déle vzpamatovávat. A já naopak vždycky předpokládám, že s někým chodí. Jenom tak se vyhnu ustrnutí po té co řekne, že ho skutečně má

Benik: Sledovat, jestli kamarádství nepřešlo ve vztah? To nevím teda. Měl to risknout, chce-li něco víc. Dát ruce do kapes a sledovat, z toho nic dobrého nebude.

afi: Jo, ten pocit je mi blízký. Nedávno jsem listoval v seznamu lidí, co prodávaj skripta a taky vypadlo jméno bejvalky. Pocit skutečně unikátní, i po té době.  A bylo to dokonce intenzivnější, než reálné setkání ve škole na chodbě. Ale aspoň už její tvář nevidim v každé holce, která pochází z Hané (ona byla od Olomouce)

Po 4-letém nebo 4-měsíčním vztahu? Rozchod je hrozná věc, ať je po jakékoliv době. Na druhou stranu hodně záleží na nás, jak dlouho budeme trpět, a jestli nás ta situace neposune někam dál. Každopádně si musíš uvědomit, že tomu nějakou dobu neutečeš, ale taky, že se tomu nesmíš úplně poddávat. Qark tu má nějaké články, Větvička napsal zajímavý článek - přečti si to, zkus něco podle toho. Trápít se sice budeš, ale je na tobě jak moc intenzivní to bude. Hlavně se nezavírat zbytečně doma a nepouštět sebelítost na plný plyn.

Nikdy nedělej pořád dokola ty samé věci s očekáváním, že jednou to snad vyjde. Po druhé tento týden zmíňuju řeckou mytologii, ale to co děláš mi hrozně připomíná Sisyfa Vezmi si z této pověsti ponaučení, jinak se nevyhrabeš z té frustrace, sebelítosti a vyčerpání. Naopak při dalších pokusech se to bude prohlubovat a skončí to tak, že ti ženské budu tak odporné, že se na ně ani nepodíváš Vždycky to jde nějak jinak.

Dále nám více přibliž, v čem že jsou ty problémy. Že ti došly témata - tomu nerozumím. Témata mi dojdou, když jsem nervozní, když jí vyprávím historky nebo když mě přestane zajímat. Ale ne, když už se známe a jdeme si v rozhovoru tzv. pod kůži. Popiš nám to včetně svých pocitů. Může v tom být cokoliv, ale rozhodně není potřeba upadat do beznaděje.       

Mám naprosto opačný názor. Podle mě jí bereš jako samozřejmost, nedobýváš jí, místo toho děláš cokoliv tě napadne bez ohledu na ní. A když ti dá najevo, že se jí to nelíbí, tak se ještě urazíš.

První rande a pusa - já osobně jí nedávám a nejsem sám. Ale jestli to bylo tak žhavé, budíž...
Ještě ten den jí kontaktovat a bavit se s ní - nikdy Měl si jí nechat oddech, aby se jí to trochu rozleželo v hlavě, těšila se na další schůzku, a aby si jí začal scházet. O to si jí i sebe připravil.
50 km není zas tak moc, muselo být druhé rande až po týdnu? Pokud byly pádné důvody, jako škola, pak ok.
Druhá schůzka vypadala hodně slibně, ale ten konec - udělat první líbačku na druhým rande a ještě na autobusáku?
Po dalším týdnu si jel na fotbal a pří té příležitosti si jí dal možnost, že se s tebou může po utkání setkat. Taková nabídka jí musela podlomit kolena.
Když si viděl, že to nevychází, tak si jí zkusil políbit a ona uhla. A co si čekal? Že ti v té situaci padne kolem krku?
A o té další reakci nemluvím, na mě je až hysterická a nebyla adekvátní té situaci.
Podle všeho o tebe ta holka hodně stála, ale postupně u ní poklesla tvoje přitažlvost. Přesto ti dala ještě příležitost, jestl ti to náhodou nedojde.

tolik můj názor a pohled na to, co si napsal...

zkus Qarkovi články nebo podobné stránky, popřípadě témata zde na fóru, je toho všude plno...

[ted te moc nechápu..chces rict ze si to vymýšlím??]

Q: ted te moc nechápu..chces rict ze si to vymýšlím??
A: Ale kdepak. Já ti navrhoval, aby ses zamyslel nad tou horskou dráhou, kterou v současné době zažíváš. Dlouho si neměl nic, teď máš šance. A jak k těm šancím přistupuješ?   

A teď konkrétně - hodláš taktizovat s něčím, co už možná nemáš. Například kalkuluješ s tou "dvojkou", ale jenom od mé odpovědi uběhlo dalších 20 hodin, kdy jí necháváš čekat, jestli jí někam pozveš nebo ne. Možná už žádná "dvojka" není - ani jako kamarádka, natož jako záložní přítelkyně. Tím chci říct, aby ses předčasně neradoval >nepřemýšlel > nečekal > netaktizoval > a jednal (jakkoliv...)

[Honza 11:]

Honza 11: Zřejmě špatná komunikace. Ta anketa je ze sociologického hlediska špatně formulovaná, nebobsahuje veškeré možnosti, např 3.) Mám se zaměřit na to kde je problém a pokusit se ho vyřešit?

[Fígl nemám.]

Fígl nemám. Já se scházel s oběma, i když jsem nějaké preference také měl. Nepodváděl jsem žádnou, prostě jsem ani s jednou neměl vztah, jen nějaké šance od každé z nich. Tak jsem rozhodil sítě a čekal, s kterou si sedneme lépe. S první holkou to nakonec vyšlo. Ta druhá už mezitím čekala na další krok v setkávání, tak jsem jí řekl pravdu. Ocenila to a dodnes jsme kamarádi.

Moje rada: pokud chceš totéž ,tak teď hned zvedni phone, zavolej té "dvojce" a někam jí pozvi, máš poslední šanci na rozvoj. Jinak si řekne, že nemáš zájem (viz ta SMS, ve které "žadoní" o schůzku). Pozvat by si jí měl už jenom kvůli tomu, že ste se na tom dohodli. Jak píšeš, že by si jí chtěl dát teď k ledu a kdykoliv v budoucnu se k ní vrátit - to je blbost, u hraček to funguje, u ženských ne. Teď nebo nikdy.

A ještě poznámka k tomu co píšeš - "několik měsíců nezavadím o žádnou holku, a pak bác dvě naráz", "já 20 ona 23" = trošku se nad tím zamysli, jestli to všechno nejsou jen Ikarova křídla (momentální sebevědomí). Abys ses nepřecenil, a pak neměl nic...

[Proč to vlastně ten kluk udělal?]

Proč to vlastně ten kluk udělal? Chtěl si užít, stávající vztah mu asi neposkytuje to co chce, tak se přikrmuje jinde. Ale to zas není nic nenormálního. Často slyším z druhé strany, jak si ženský obhajujou, že jim to ve vztahu nefunguje, tak je správné, že si užívaj jinde. Prý si za to chlap může sám. Takže to je problém společnosti, ne chlapů.

A zachovala sem se spavně? Myslím, že ano. Chtěla si vztah se vším všudy, ale on to tak nechtěl, čili si mu správně nastavila záda. Jak to na tebe zkoušel po druhé, to vypadá, že moc úspěchů nemá, když udělal repete u holky, co ho odmítla.   

Kde najdu normálního chlapa? Záleží, čemu říkáš normální chlap. Kluků, kteří nepotřebují být promiskuitní je plno, ale zase jsou často nesebevědomí a zřejmě i "hodní", což tebe asi zase nebude přitahovat. Je to začarovanej kruh, kde jsou všichni nespokojený.

Mám se mu někdy ozvat? Podle toho, co od něj čekáš? Sex - klidně, pokud ti nevadí, že při tom budete podvádět jeho přítelkyni. Kafe, setkání - ne, myslím, že to není to, co mu ve vztahu schází, tudíž ho to po pár setkáních začne nudit a začne plácat zase něco o tom, že se rozcházet nehodlá, čimž ti neznačuje, že ho to nebaví. 

Buď rád, že to máš za sebou a navíc jak je zřejmé - bez trapasu. Říct jí to? Já ti nevím, ale asi bych to nedělal. Docela by mě zajímalo, proč jí to chceš říct? Jestli to je kvůli tomu, abys v jejích očích povyrostl, tak bych to určitě nedělal, myslím, že ta reakce nebude podle tvých představ. U nás se takhle (podle všeho) svěřil děda. A to, že byl "nepolíbený" ještě ve 23 letech, kdy si našel babičku - to se vyprávělo i během jeho 70. narozenin, kdy se pomocí této historky utěšovali jeho vnuci  Takže měj na paměti i tyto věci...

Já, když sem nepřiměřeně vystresovaný a mám psí pohled, tak si vzpomenu na rady nebo komentáře z knížek, nebo třeba i odsud. Pak si je promítnu do té konkrétní situace a přidám nějakou hlášku, abych to zlehčil. A v tu chvíli jsem jak sluníčko

Zase jsme se nedozvěděli, jak to probíhá u toho psychologa - co stanovil za příčinu tvých probllémů, jakou navrhl terapii a jaké dostáváš úkoly. Jinak k psychiatrovi nemusíš s doporučením praktického lékaře, stačí se s ním domluvit.

Ta holka musela být asi v hodně velký citový krizi, když tohle podnikla. Láska, osud? To si snad děláš srandu
No, trošku má pravdu, že vztah po měsíci vypadá jinak než pusy a kino, ale to ještě neznamená, že by na tom bylo něco divného. Nicméně aspoň trochu divný ti to přijít mohlo, ber to jako poučení pro příště. Ale to, co ti řekla o svědomí atd., to je všechno hnusnej alibismus.
Být s ní kamarádem po tom všem? Ani omylem. Pořád bych myslel, jaký divadlo mi přichystala pro tento měsíc. Prostě ruce pryč. Navíc bych jí od srdce vylíčil, jak mě její chování zklamalo, když se mnou hrála takovou komedii. 

Taky nerad fantazíruju o akcích, jejichž uskutečnění záleží na náladě ostatních. Zbytečně s tím přichází malé nebo větší zklamání, že to není přesně podle mých představ. Ale to zase neznamená, že se nepřipravuju, a že to nepromýšlím Čiili ten večer vypadá moc pěkně, ale na mě až moc náročnej...klidně bych to viděl jako program na 3 setkání.

[dazed:]

dazed:No já otázku oslovit/neoslovit řešim v dopravním prostředku docela často. Stává se mi, že se na sebe s holkou díváme, usmíváme se, občas malá provokace z obou stran. Ale prolomit tu verbální bariéru a oslovit jí, to je na mě v takový tramvaji nebo ve vlaku dost nepředstavitelný.
Trošku mě blokuje názor holek, s kterými sem na toto téma mluvil. Ty říkaj, že se při cestě hrozně nuděj, tak skenujou každého, koho mají kolem sebe, ale že je nic víc ani nenapadlo. Takže ten postoj pramení asi z toho.   

[dazed:]

dazed: To mě docela zajímá. Mohl bys to rozšířit - co tomu předcházelo, jaká byla reakce, atd.?

OK, co dodat.

[0254:]

0254: Uf, tohle asi fakt nemá smysl Takže stručně...

> nabírat sociální dovednosti u PC je jako učit se lyžovat v obýváku
> park - a.) sledovat dění není zírat  b.) tak si vem noviny nebo jídlo c.) nikdo neříkal, abys to dělal pořád dokola
> sebevražedné myšlenky a deprese - jestli je to tak, pak tu není co řešit...psychiatr a hned
> Erasmus - hodně naivní pohled

Co je cílem tvého tématu tady na fóru?

vec ktera mi ale ani v nejmensim jasna neni - co tada konkretne bych mohl udelat se svym zivotem (co muzu delat ted, potom a tak dale, od kud zacit, a jak pokracovat - popr. nejaky dukaz o konvergenci takoveho postupu)
Protoze jak tam pisu - kdyz me v zachvatu optimistickeho sebeklamu napadne "udelam tohle, treba se neco zlepsi / zacne zlepsovat", tak to dopadne spatne.

Začni s tím, co máš. Uvědom si kdo si. Važ si sám sebe. Pokud ti to nic neříká, pak vyraž do knihovny a najdi si tam knížky někde v sekci "Společenské vědy", "Populární psychologie" nebo co to tam mají a začni číst o sebevědomí, komunikaci, atd.. Tam najdeš nějakou polofunkční teorii. Praxe je venku, ve společnosti lidí. Čili místo dřepění u kompu si sedni do parku a sleduj dění kolem (například). Hlavně se nezavírej doma, buď co nejvíc mezi lidma. Efekt - věci z knížek se začnou propojovat v děním, které uvidíš ve společnosti lidí. Začneš jim víc rozumět, začneš jinak nahlížet sám na sebe atd. Prostě se socializuješ...

ja opravdu nevidim lepsi moznost jak se z toho pokouset vyhrabat (pokud neakceptuju rezignaci) nez pokouset se delat veci o kterych stejne neverim ze budou uspesne.

Tomu moc nerozumím. A.) Rozhodně nedělej věci, o kterých nevěříš, že by mohly být úspěšné. To je k ničemu. K tomu, aby si dosáhnul nějakýho cíle, musíš dát po pohybu svoje vnitřní síly (viz. motivace), bez toho je to duchaprázdný šlapání vody. B.) Možná není od věci si říct, že si  teď na nějakým svým dně a odrazit se od něj. Efekt - všechno, co teď uděláš bude jen lepší.

souhlasim - ucitele maji zvlastni formu vychovy
ale rozhodne neni pravda (v mem pripade to stou pedentnosti) - mamka je brutalne liberalni, spise naopak bych rekl ze sem se nikdy nenaucil poslouchat - nikdy sem nic nemusel

Rozmazlenost... V tom případě je nejlepší to, co radí Richard - vstup do armády. V jiné formě - vezmi kufřik a vyraž na Erasmus někam na sever (např. Dánsko). Hlavně ne Německo, tam jsou snad ještě větší mamánci. 
Potřebuješ se dostat z pohodlnýho světa a od maminčiny sukně. Uvědom si, že rodiče tu nebudou napořád a sebelítost tě neuživí. A v knížkách si ještě přečti něco o tom, jak má vypadat výchova dětí v rodině a jaký vliv má na kluky absence výchovy otce.

Neuznavam autority a o vsem diskutuju a o vsem pozaduju nejprve opodstatnene vysvetleni a proc. Je jasne ze to ma i sve negativni stranky - jenak je to dost neprakticke pro funkci spolecnosti, a druhak toho casto podvedome intuitivne zneuzivam (uspesne) - napr. je to metoda jak se vyhnout praci, a na zkouzkach casto zamaskuji svoji neznalost tim ze zacnu tema rozebirat. A taky to souvisi s tim ze nemam moc chlapsky charakter kdyz neznam slovo "musis".

Neuznávání autorit...souvisí s pojmem "sebevědomí", to se k knížkách dočteš. Zbytek je pohodlnost, potažmo lenost. Poslední věta - pokud nemusíš nic teď, uvědom si, co všechno budeš muset za pár let...