[Nemusíme věci pochopit, stačí je přijmout]

Můj bývalý se mnou nikdy neuměl mluvit a nikdy mi neuměl říct do očí co ho trápí...takže raději nekomunikuje a komunikovat nebude.On už zapomíná v náručí jiné.Utíká od všeho a neohlíží se.Já tohle nedokážu a proto pořád zakopávám.Odmítnutí sice bolí, ale věř že rozchodu se to nevyrovná.Brzy tě to přejde.Nic ani nezačalo, tak není nad čím plakat.Já se snažím být nad věcí, ale kruci někdy prostě nejde povznést se nad dva rozchody.Ztráta důvěry a naší intimity bolí nejvíc, ale lidi se bohužel mění...někdy k horšímu.Nemusíme věci pochopit, stačí je přijmout

Samozřejmě, že mě napadaj takový šílenosti jako, že se možná v budoucnu něco mězi náma zase stane, ale právě proto je to tak krutý.Už mi to totiž doklaplo, že už to nikdy nebude a co je nejhorší...nemůžu se zbavit pocitu, že už mě nemiluje. Já prostě pořád věřím,že jo a proto se v tom tak plácám.Je to záležitost psychiky.Buď to překonám nebo ne ... děkuji za rady...nejsem první kdo tohle zažil a bohužel ani poslední.

Vím, že už je to celkem trapný jak tu pořád zakládám nová a nová témata týkající se převážně mého ukončeného vztahu,ale já se tu musim vypovídat a tohle je snad místo k tomu určené.Je to teprve měsíc a půl od mého rozchodu.Moje otázka zní..Uvědomili jste si po rozchodu své pravé city ke své/mu ex?Čím víc to bolí, tak tím víc si totiž uvědomuju, že to asi nepřejdu mávnutím ruky...pořád na něj myslím...v pozitivnim,ale i v negativnim smyslu, neidealizuju si ho, uvědomuju si co asi bylo špatně a proč to skončilo,ale nějak nad tim všim převažuje cosi co nejde uhasit...a to cosi mě přímo dohání k šílenství.Někdy jsem plná energie, směju se jako dřív a do všeho se vrhám s vervou,ale pak přijdu domů a skoro se zhroutim, protože mi právě chybí to cosi, bez čeho nějak nemůžu existovat...Skončí tento šílený kolotoč někdy...snažím se,ale někdy už to nejde.

Tak teď se mi ulevilo...a to co mě tížilo v posledních dnech jsem vám tu napsala a hned je mi líp.  Díky

[Luci:]

Luci: No offense, ale nebylo to tak, že on nechal tebe?! Takže žádné, že "ty si ho prokoukla" a "šlo to někam...", al spíš "přestala sem ho bavit tak si našel jinou" (jestli si dobře vzpomínám na to téma - jak tě nechal, pak se chtěl vrátit, ale nakonec to znova nevyšlo

     Ano vzpomínáš si dobře...já jsem to nechtěla zase popisovat do podrobna.Já jsem totiž ten víkend před rozchodem prohlásila,že už mě to s nim nebaví a že se s nim pokud to takhle půjde dál rozejdu..a on to slyšel...takže to urychlilo sled událostí.Je to fakt složitý...na jednu stranu jsem samozřejmě zhrzená,ale spíš z toho, že si našel jinou takhle brzo po rozchodu...a neni mi to moc příjemný je potkávat, když jdu sama po ulici

Ono je to vlastně jedno.Jednoduchej nebyl, jinak bych s nim nebyla,ale spíš mě fascinujou tyhle jeho úlety.Miluje totiž jenom povrchně.Mě taky tak miloval bohužel.Miloval to jak vypadám a ne mě, a pak jsem se okoukala...přišla jiná, mladší.On je duší dítě a já už po něm chtěla víc...proto si s ní rozumí...ona je stejná jako já v sedmnácti,kdy jsem ještě absolutně nevěděla kam chci aby se můj život ubíral.Byla jsem vypočítavá a spoustě kluků jsem ublížila...a mrzí mě to.On vždycky uvažoval jinak než já a vždycky hleděl na to co mu řekne okolí.Na mě reakce nebyli žádný protože jsem mu byla věrná a ostatní kluky jsem si držela od těla.Hlavně jsem nikoho neprovokovala vyzívavým oblečením...prostě už mi nebylo 17  on tyhle typy vždycky odsuzoval a teď tohle...no já nevim,ale prostě vždycky bude víc koukat na to,aby vypadal dobře pro okolí...aby mu všichni záviděli.V tom je ta jednoduchost a je těžký přijmout fakt, že já byla také jakýsi sezónní módní doplněk se kterým se chvíli předváděl...pak jsem prokoukla jakej je to pohádkář a bylo po lásce a všechno šlo do kytek... ke konci to stejně stálo za starou bačkoru, tak nač tu řešit další z jeho známostí.Nejlepší je se s ním nevídat...ale v tomhle malym městě to ovšem nejde.Tak to budu muset přežít 

Teď jsi to opravdu vystihla..líp se to ani napsat nedá. Já byla taky taková 

Myslela jsem si,že nad tím mávnu rukou, ale docela by mě zajímalo jak jste se cítili, když jste krátce po rozchodu narazili na svýho ex s jeho novou holkou???..Mě se to stalo včera a nebylo to moc příjemný...zvlášť když jsem zjistila, že tu holku od vidění znám a o její inteligenci nemám valné mínění.Je prostě moc mladá a hezká, ale jinak je vidět,že jí má jako doplňek...Otřepat se z rozchodu po měsíci...Klobouk dolů před nim, taky bych to chtěla umět.Navíc se se mnou rozešel úplně kvůli jiný holce, která se na něj ale vykašlala.Tak si rychle sehnal náhradu.Nevím no, je to docela záhul tyhle setkání.Každopádně i ta malá jiskřička naděje, že on neni taky jednoduchej úplně vyhasla.Nevím jestli je mi smutno nebo k pláči.Jde tu totiž o mě...jak mám tak rychle zapomenout a taky být šťastná?Kdyby mi to totiž nevadilo, tak to tady vůbec neřešim...spíš mě zajímá, jak jste se s tim srovnali vy?

Taky jsem všechno smazala a hned se mi lépe dýchá 

Všichni tu radíte...hoď to za hlavu a jdi dál, ale kolikrát se člověk za život může opravdu zamilovat?Nikdy už nebude milovat tak jako prve...to je můj názor

No z vlastní zkušenosti tu holku chápu...a určitě to nemusí znamenat to,že ti nechce do očí říct, že jsi jí volnej.Dej jí čas, ona se ozve sama...Věř mi 

No jo, teď už vidim všechny ty lži a to jak jsem byla úplně zaslepená láskou k němu.Jeho největší problém je,že ještě nedospěl.Lhal ve všech bodech příčin rozchodu.Ke všemu ta holka kvůli který mě opustil a zahodil tak fakt pěknej vztah nedodržela jejich dohodu a se svým přítelem se nerozešla...a navíc prej miluje stále svýho předchozího přítele...myslím,že to můj ex nebude mít jednoduchý a dostane to zpátky.Nenávidim rozchody ze dne na den,ale kupodivu jsem v pohodě, víte možná si budete říkat,že si jenom něco namlouvám, ale já už stopro vím,že se zase vrátí a těšim se až si ho vychutnám.Neříkám, že bych mu nedala šanci tak za pět let, ale to už třeba budu dávno s někym jiným.Je to smutný, opravdu jsem ho milovala a miluju,ale jestli je to ten pravý pro dlouhodobý vztah,to teprve ukáže čas.Zatím to vypadá spíš tak, že to je postrach pro všechny holky

Tak a je to tady, došlo na vaše slova.Bejvalýmu jsem dala šanci,ale po dvou měsících přišel s tím,že si našel někoho jinýho...už od prvního rozchodu jenom lhal a já mu jak blbá naletěla..vůbec jsem si s nim neměla zase začínat...no jak už jsem tu uvedla...člověk si holt tu držku rozbít musí...a já jsem si jí teda rozbila pořádně.Nezasloužil si mě.Cítím křivdu,ale asi jsem se k němu vrátila jenom ze zvyku,takže zase taková láska to nebyla,bolí to jenom trošku.To jsem byla přesvědčená,že je to ten pravej ...teď se tomu musím smát...Všem holkám radím...i když vám bude tvrdit, že vás miluje a milovat bude,tak mu už po druhé tu šanci nedávejte...nebo dopadnete tak,že když ho po rozchodu potkáte ožralýho na ulici,bude na vás řvát jak miluje nějakou jinou holku...hrůza děs...nejbližší člověk kterýmu se svěříte téměř se vším a z něho se najednou stane hyena,která má potřebu po vás šplapat aby si ulevila... Super!

[může]

A kdo říká,že slepovaný vztah nemusí vyjít...to sice nemusí,ale může...Sám musíš vědět jak moc ji miluješ...z vlastní zkušenosti vím,že je lepší ji nekontaktovat.Uvidíš,že sama přijde

Já vím...možná jsem naivní,ale věřím.Asi bych si to vyčítala,kdybych to nezkusila...člověk si holt tu 'držku' musí rozbít sám,aby si to uvědomil a já doufám,že si jí nerozbiju
Děkuji všem za názory...určitě dám na vaše rady

Ahoj..chci uzavřít svůj příběh..já a můj přítel jsme po měsíci zase spolu...Moc mi toho vysvětlil a řekl,že ten rozchod byla největší chyba mýho života,že až potom zjistil,že já jsem

Chtěla jsem napsat ,že to byla největší chyba jeho života 

Jinak...teda si myslím,že za dva měsíce spolu budeme...i když mi to někteří tady evidentně moc nepřejou 

Ahoj..chci uzavřít svůj příběh..já a můj přítel jsme po měsíci zase spolu...Moc mi toho vysvětlil a řekl,že ten rozchod byla největší chyba mýho života,že až potom zjistil,že já jsem smysl jeho života a že beze mě nemůže být...Zase je to jako na začátku,jakoby jsme se oba poznávali...jako bych se do něj znova bláznivě zamilovala...Jsem ráda,že můj příběh má šťastný konec a doufám,že nám to vydrží.Děkuji všem za podporu,která mi v časech nesmírného trápení hodně pomohla...děkuji vám všem a ať se vám daří

pry po Novym roce zjistil,ze to co ke mne citi uz neni laska. ze me ma rad,ale dal uz nemuze..

Ach jo..u mě to bylo úplně stejný...když já začala být opravdu šťastná,tak on ten vztah ukončil...stejnou frází jako řekl tobě 

Zajímalo by mě co děláte po rozchodu s věcmi nebo dary svého bývalého přítele či přítelkyně?Já právě tuto otázku řeším.První den jsem všechny ty dárky od něj vzala a hodila do krabice jak v nějakým blbým americkým filmu.Jenomže tu zbyla i spousta jiných věcí jako kartáček,fotky,jeho trička atd...Doteď jsem neměla to srdce vyhodit ten blbej kartáček...je to smutný,ale asi by mi nepomohlo kdybych to mrskla do popelnice jak mi radí okolí...Pak by mě to mrzelo ještě víc...a vrátit mu to je asi taky největší pitomost...když jsem se o to pokoušela nechtěl si pro to ani přijet.Po měsíci už jsem si nějak zvykla,že tu ty věci pořád jsou...Dál spím v jeho tričkách...proč ne,když jsou kvalitní a vůbec při tom na něj nemyslím. :wink:Můj názor je takový,že je asi opravdu nejlepší nic nevyhazovat a nechat si to...Ty věci za to přece nemůžou i když občas připomínají ty lepší časy a bohužel i tu krutou pravdu,že už je to minulost

Od takového vztahu je nejlepší dát ruce pryč.Z vlastní zkušenosti vím,že lhaní je zabijákem vztahů.Až teprve po rozchodu jsem se dovídala jak se celý půl rok přede mnou přítel přetvařoval a lhal i v takových maličkostech,že jsem si říkala jestli to má zapotřebí.Já mu vždycky řekla pravdu ať už byla jakkoliv krutá.Díky tomu jeho lhaní jsme se taky nakonec rozešli...Je taky otázkou jak moc jí miluješ.Zkus si s ní o tom jejím lhaní promluvit.Ovšem je tu riziko,že ztratíte vzájemnou důvěru a to už je ten poslední hřeb do rakve...Je těžký říct jak to řešit...Každopádně to chce rozvahu...Hodně štěstí 

Za tři dny to bude měsíc a musím přiznat,že mi je líp...myšlenky na něj už jsou jenom mlhavé a zaměstnávají mě teď úplně jiné věci.

1.V pondělí nastupuji po nemoci do práce,takže se nemůžu dočkat
2.Začnu dělat autoškolu
3.Chodím cvičit a dřu na sobě jak se dá...přece se ze mě nestane čarodějnice...překvapuje mě kolik lidí mi poslední dobou říká jak mi to sluší je to fajn pocit

Pořád ho svým způsobem miluji,ale nějak to slábne...a bude to asi tím,že mi úplně zmizel ze života a já ho od té doby neviděla..Možná až se zase potkáme...bude to tam,kde to bylo před měsícem a já zase budu na dně,ale nechci si to připouštět.Jednou to se setkání přijít musí..Docela se toho děsím.Máme společné přátele a 16.2 budu já i on slavit narozeniny s naším kamarádem.Tak přemýšlím,jestli se s nim mám vůbec i pozdravit..dělat,že ho nevidím.Prostě totální ignorace a nebo se na něj smát a jednoduše se bavit,ale sama s ním nenavazovat konverzaci..je to těžké...


JJ takhle to bylo ještě na Silvestra...člověk nikdy netuší co ho čeká Jestli si někdo myslí,že koukání na fotky je po rozchodu pitomost,tak s tím nesouhlasím Mě to nevadí a připomíná mi to ty lepší časy..a to se prej říká,jak na Novej rok tak po celej rok 

[nebyt sam!]

Jinak po rozchodu je nejlepsi byt porad nekde s nekym. Treba si s kamosema nekam vyjit atd. ale hlave nebyt sam!

No jo ono se to řekne...nebýt sám.Můžeš být třeba i v tom největším kraválu na diskotéce,ale pořád tvoje myšlenky ten kravál přehluší.Já to měla blbý v tom,že po rozchodu jsem omarodila s hnisavou angínou...a ležela s tím dlouho..byla jsem doma sama a málem jsem se utrápila...někdy si fakt osud s náma zahrává a zkouší co vydržíme

Ahoj...já vím,že všechno co píšeš je pravda.Jdu dál bez něj.Je to šílený,ale teď jde o mě a já se nechci pořád utápět v naději,že se ke mě vrátí.Pořád ho miluji stejně.Jeho ségra mi zrovna dneska psala ať se na něj vykašlu,že je to janek a že tomu mám dát čas a hlavně mě docela zarazila s tím,že se prý doma chová jako bych se s nim rozešla já a ne on se mnou.To mě opravdu naštvalo...Nejhorší je,že si všichni jak jeho rodiče tak jeho kamarádi myslí,že udělal chybu...škoda,že si to neuvědomuje on sám

Já miluju jeho..ostatní jsou mi ukradený..třeba se mi poštěstí a někdy se zase zamiluju,ale teď miluju jenom jeho a nikho jinýho nechci..bylo by to nefér už jenom vůči tomu člověku se kterym bych si lepila svoje nazahojený rány

U mě vede Nelly Furtado s Back in God's hands...a třeba Abba The winner takes it all...já Abbu nikdy neposlouchala,ale tenhle text toho vyjadřuje opravdu moc...To se jim povedlo

Práci už mám,naštěstí...Je hodně zodpovědná a musim se u ní absolutně soustředit...takže teď nemám ani nic resp. nikoho kdo by mě rozptyloval.Jenomže když jdu spát děsím se toho,že se mi zase vetře do snu a zkazí mi další den.Obě dvě odpovědi jsou naprosto pravdivé a budu se snažit podle nich řídit, i když je to dost těžký.Jsem bohužel pořád stejně zamilovaná  chce to čas