pry po Novym roce zjistil,ze to co ke mne citi uz neni laska. ze me ma rad,ale dal uz nemuze..

Ach jo..u mě to bylo úplně stejný...když já začala být opravdu šťastná,tak on ten vztah ukončil...stejnou frází jako řekl tobě 

Zajímalo by mě co děláte po rozchodu s věcmi nebo dary svého bývalého přítele či přítelkyně?Já právě tuto otázku řeším.První den jsem všechny ty dárky od něj vzala a hodila do krabice jak v nějakým blbým americkým filmu.Jenomže tu zbyla i spousta jiných věcí jako kartáček,fotky,jeho trička atd...Doteď jsem neměla to srdce vyhodit ten blbej kartáček...je to smutný,ale asi by mi nepomohlo kdybych to mrskla do popelnice jak mi radí okolí...Pak by mě to mrzelo ještě víc...a vrátit mu to je asi taky největší pitomost...když jsem se o to pokoušela nechtěl si pro to ani přijet.Po měsíci už jsem si nějak zvykla,že tu ty věci pořád jsou...Dál spím v jeho tričkách...proč ne,když jsou kvalitní a vůbec při tom na něj nemyslím. :wink:Můj názor je takový,že je asi opravdu nejlepší nic nevyhazovat a nechat si to...Ty věci za to přece nemůžou i když občas připomínají ty lepší časy a bohužel i tu krutou pravdu,že už je to minulost

Od takového vztahu je nejlepší dát ruce pryč.Z vlastní zkušenosti vím,že lhaní je zabijákem vztahů.Až teprve po rozchodu jsem se dovídala jak se celý půl rok přede mnou přítel přetvařoval a lhal i v takových maličkostech,že jsem si říkala jestli to má zapotřebí.Já mu vždycky řekla pravdu ať už byla jakkoliv krutá.Díky tomu jeho lhaní jsme se taky nakonec rozešli...Je taky otázkou jak moc jí miluješ.Zkus si s ní o tom jejím lhaní promluvit.Ovšem je tu riziko,že ztratíte vzájemnou důvěru a to už je ten poslední hřeb do rakve...Je těžký říct jak to řešit...Každopádně to chce rozvahu...Hodně štěstí 

Za tři dny to bude měsíc a musím přiznat,že mi je líp...myšlenky na něj už jsou jenom mlhavé a zaměstnávají mě teď úplně jiné věci.

1.V pondělí nastupuji po nemoci do práce,takže se nemůžu dočkat
2.Začnu dělat autoškolu
3.Chodím cvičit a dřu na sobě jak se dá...přece se ze mě nestane čarodějnice...překvapuje mě kolik lidí mi poslední dobou říká jak mi to sluší je to fajn pocit

Pořád ho svým způsobem miluji,ale nějak to slábne...a bude to asi tím,že mi úplně zmizel ze života a já ho od té doby neviděla..Možná až se zase potkáme...bude to tam,kde to bylo před měsícem a já zase budu na dně,ale nechci si to připouštět.Jednou to se setkání přijít musí..Docela se toho děsím.Máme společné přátele a 16.2 budu já i on slavit narozeniny s naším kamarádem.Tak přemýšlím,jestli se s nim mám vůbec i pozdravit..dělat,že ho nevidím.Prostě totální ignorace a nebo se na něj smát a jednoduše se bavit,ale sama s ním nenavazovat konverzaci..je to těžké...


JJ takhle to bylo ještě na Silvestra...člověk nikdy netuší co ho čeká Jestli si někdo myslí,že koukání na fotky je po rozchodu pitomost,tak s tím nesouhlasím Mě to nevadí a připomíná mi to ty lepší časy..a to se prej říká,jak na Novej rok tak po celej rok 

[nebyt sam!]

Jinak po rozchodu je nejlepsi byt porad nekde s nekym. Treba si s kamosema nekam vyjit atd. ale hlave nebyt sam!

No jo ono se to řekne...nebýt sám.Můžeš být třeba i v tom největším kraválu na diskotéce,ale pořád tvoje myšlenky ten kravál přehluší.Já to měla blbý v tom,že po rozchodu jsem omarodila s hnisavou angínou...a ležela s tím dlouho..byla jsem doma sama a málem jsem se utrápila...někdy si fakt osud s náma zahrává a zkouší co vydržíme

Ahoj...já vím,že všechno co píšeš je pravda.Jdu dál bez něj.Je to šílený,ale teď jde o mě a já se nechci pořád utápět v naději,že se ke mě vrátí.Pořád ho miluji stejně.Jeho ségra mi zrovna dneska psala ať se na něj vykašlu,že je to janek a že tomu mám dát čas a hlavně mě docela zarazila s tím,že se prý doma chová jako bych se s nim rozešla já a ne on se mnou.To mě opravdu naštvalo...Nejhorší je,že si všichni jak jeho rodiče tak jeho kamarádi myslí,že udělal chybu...škoda,že si to neuvědomuje on sám

Já miluju jeho..ostatní jsou mi ukradený..třeba se mi poštěstí a někdy se zase zamiluju,ale teď miluju jenom jeho a nikho jinýho nechci..bylo by to nefér už jenom vůči tomu člověku se kterym bych si lepila svoje nazahojený rány

U mě vede Nelly Furtado s Back in God's hands...a třeba Abba The winner takes it all...já Abbu nikdy neposlouchala,ale tenhle text toho vyjadřuje opravdu moc...To se jim povedlo

Práci už mám,naštěstí...Je hodně zodpovědná a musim se u ní absolutně soustředit...takže teď nemám ani nic resp. nikoho kdo by mě rozptyloval.Jenomže když jdu spát děsím se toho,že se mi zase vetře do snu a zkazí mi další den.Obě dvě odpovědi jsou naprosto pravdivé a budu se snažit podle nich řídit, i když je to dost těžký.Jsem bohužel pořád stejně zamilovaná  chce to čas

Potřebovala bych radu ohledně situace,která mi obrátila život naruby.Bude mi 21 let a je tomu tři týdny co se se mnou rozešel můj přítel, se kterým jsem byla necelých deset měsíců.Možná je to krátká doba,ale pro mě to bylo nejhezčí období mého dosavadního života a najednou to skončilo.Před rokem a čtvrt jsem měla před maturitou a snažila jsem se soustředit pouze na učení.Na partnerský vztah jsem neměla ani pomyšlení, ale když jsem se jednou po dlouhé době vydala do společnosti poznala jsem svého budoucího přítele.Nechtěla jsem s ním chodit,nebyl podle mých představ a situace v rodině nebyla nejrůžovější.On byl do mě,ale tak 'chorobně' zamilovaný,že mě nakonec přesvědčil.Pomáhal mi překonat stavy deprese (kvůli situaci v rodině,kdy byl můj otec vážně nemocný) a i když jsme byli každý jiný(já byla spíš pecivál a on nadšený,adrenalinový sportovec) postupně jsme se do sebe opravdu zamilovali.Trávil se mnou každou volnou chvilku,pořád jsme si psali a já se mu úplně otevřela.Opravdu jsem mu věřila,protože se zdál být na svůj věk rozumný.Uvedl mě do své rodiny a já jeho do té mé.Nebylo dne.kdyby mi neřekl miluji tě,po několika měsících začal mluvit o svatbě,domu,dětech...o budoucnosti se mnou.Docela mě to zaskočilo.Bylo to všechno tak rychlé.Byl první s kým jsem měla sex,on měl přede mnou dvě partnerky a obě ho podvedly s někým jiným.U mě měl jistotu,že bych mu to nikdy neudělala,jelikož jsem dost stydlivá a věrná.Skoro jsme se nehádali a trávili spolu každou volnou chvilku.Bohužel v létě můj přítel neudělal poslední zkoušku na vysoké škole a musel skončit.Trochu si za to může sám,protože chtěl být stále se mnou a učení se moc nevěnoval.V říjnu loňského roku nastoupil k otci do rodinné firmy a stal se vedoucím servisu.V práci byl až do večera a já jako čerstvý absolvent jsem stále byla bez práce,už několik měsíců.Takže jsem si z něj udělala svůj střed světa a těšila jsem se až přijede z práce a vyzvedne mě.Bohužel se z toho za chvíli stal stereotyp.Večer jsme oba ani nevěděli jestli se spolu chceme milovat.Byl čím dál tím více nervózní,nemohl se věnovat kolu,které závodně jezdil.Je to sjezdové kolo a je to dost nebezpečné.Miluje riskování a neohlíží se na své zdraví.St tím jsem se ale smířila.Rozešel se se mnou údajně kvůli tomu,že vypršela láska,ale nechápu proč se teda ke mě choval do posledního dne jako by vše bylo při starém.Objímal mě,miloval se se mnou a líbal mě.Ničemu už nerozumím.Chtěl se se mnou rozejít v dobréma,ale nedokáže se mnou po našem rozchodu vůbec komunikovat.Je na mě zlý(napsal mi po blbym ICQ,že mě prostě nemiluje),nevím jestli chce abych na něj zanevřela,ale já ho miluju.Nedokážu ho nenávidět.Řekl,ať na něj zapomenu,že chce být sám a žít život.Vůbec tomu nerozumím,bylo nám spolu tak dobře.Chtěla jsem se k němu vrátit,ale postavil si kolem sebe zeď.Prostě to pro něj skončilo, i když by mi za tu dobu co jsme spolu byli nic nevytknul.Přísahal,že jiná v tom není.Tak strašně mi ublížil.Je to moje láska.,nevím co mám dělat.Nechci ho ze dne na den vymazat ze života.Je těžké zapomenout.Podle mě mu nejsem lhostejná, i když mi jeho přátelé stále říkají,že o mě vůbec nemluví a vypadá spokojeně.Nedal mi druhou šanci.Moje otázka je :Mám se nadále trápit a doufat,že mi dá druhou šanci nebo se s tím mám smířit, i když vím,že nebudu nikoho tak milovat jako jeho?Upozorňuji,že ještě na začátku roku mi napsal,že mě miluje,ale o týden později mi řekl,že už 5 týdnů přemýšlí o našem rozchodu...protiřečí si...Když jsem ho viděla naposled,bylo to den po rozchodu,objal mě a srdce mu bilo jako o závod.Je to dost komplikované já vím,ale ta chemie přece nemůže zmizet...