Rozchod a moje story

Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
18. Květen 2021, 11:58:40

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Vyhledávání:     Pokročilé vyhledávání
JSI TU NOVÝ?
Nezapomeň si přečíst pravidla tohoto fóra!
68 112 příspěvků v 2 569 témat od 3 709 uživatelů
Nejnovější uživatel: sordson
* Domů Nápověda Vyhledávání Přihlásit Registrovat
+  forum.QARK.net
|-+  Pokecání
| |-+  O rozchodech (Moderátoři: Av4, Mistar)
| | |-+  Rozchod a moje story
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma. « předchozí další »
Stran: [1] Tisk
Autor Téma: Rozchod a moje story  (Přečteno 8457 krát)
Raydeeen
Host
« kdy: 06. Únor 2010, 16:35:30 »

...ve výstavbě..
Zaznamenáno
Raydeeen
Host
« Odpověď #1 kdy: 06. Únor 2010, 17:41:03 »

Tak jo.. nevím kde bych měl přesně začít. Je mi skoro 18 let, přítelkyni, teď již bývalé je skoro 19. Z mojí strany to byl první vztah s opačným pohlavím, naprosto vše bylo poprvé s ní. Ona přede mnou měla jen takové to školní chození/nechození (max. pusa) a jeden úlet, ze kterého se ponaučila.

Byli jsme spolu necelých 11 měsíců. Za tu dobu jsme toho prožili daleko víc, než někteří za 10 let vztahu. Řešili jsme problémy ať už vážné více, nebo méně. Měli jsme za tu dobu opravdu velké množství hádek, krizí, neshod a nevlídných pohledů. Kdybych tu měl vypisovat všechny problémy, které jsme měli, nestačilo by na to ani celé fórum.

Tak abych to vzal od začátku... v tu dobu, co jsme se seznámili, jsem se velice nadchl do pickupu, balení holek, komunikaci atp. Měl jsem jeden a pouze jediný úkol - najít si partnerku pro život, i když to bude k mojim zkušenostem znít divně, věděl jsem co jsem chtěl. A pořád vím. Proběhlo to tak, že jsme si prvně psali po ICQ (měli jsme ho na sebe delší dobu) a potom se sešli. Bylo to moje kompletní poprvé s holkou. V tu dobu jsem tak nějak všechno zvládal a měl jsem sebevědomí na výši. Několik prvních setkání proběhlo ve stylu procházky a povídání o všem možném. Nezapomínal jsem ji dráždit, nenechat chvilku v klidu atp. Jednoho dne, asi 5. schůzka, měla nějaké problémy s rodinou a tak jsme se šli projít - skončilo to prvním polibkem na konci večera. Postupně probíhalo oťukávání, poznávání, scházeli jsme se většinou na "romantickém" místě - na hřbitově (ne, nemá to spojitost s poslechem metalu v té době Úsměv). Takové schůzky trvaly tři týdny, potom jsme chodili ke mě domů. Většinou jsme se pořád váleli a koukali na filmy, ale postupně začli přicházet problémy .-> viz. já a ona.

Ani jeden jsme něměli tolik potřebné zkušenosti se vztahy, aby nám to klapalo. Často jsme se oba chovali děsně infantilně. Dokázali jsme si celý den nic neříct, ani se na sebe nepodívat. Dále přicházely problémy se sexem - já se snažil a většinou mi to jde (objektivně, podle ní). Jsem ten typ, kterýmu to stačí jednou vidět a už to umí. No tady byl problém - jí to moc nešlo. To by nebyl problém, protože pro mě je sex vedlejší, jenže potom přicházela s tím, proč spolu nespíme. Chce všechno ale není schopna se učit, či obětovat pro to nic. Ke konci vztahu jsme došli k tomu - že nebudeme nic řešit. Když jsme to řešili, došli jsme k tomu, že spolu prostě spát nebudem. Pro mě to byla úleva, ovšem ona sex chtěla. No dále.. Byl tu jeden velký problém - ona trávila velký čas s rodinou a to mě přirozeně sralo, vídali jsme se kvůli tomu ze začátku méně. Když řekla, že jde někam s rodinou, krvácely mi uši. S kamarádkami mi to nevadí.

Ke konci našeho vztahu přicházely problémy z mojí strany - chtěl jsem jít občas do kina, ne pořád ležet doma. Jenže ona neměla žádné peníze, tak jsme šli někam občas - neuznávám to, že muž má platit za ženu všechno. Po celou dobu, co jsme spolu byli, stihli jsme si říct nesčetněkrát, že to mezi námi nemá cenu, budoucnost, že bude lepší se rozejít. Když se k tomu schylovalo, vždy jsme se usmířili. Byly tu i šťastné období, kdy jsme si říkali, jak moc se milujeme a vážně nám bylo dobře. Z našeho vztahu byla pozitivní tak asi čtvrtina. Počítali jsme spolu do budoucnosti, to je teď můj velký problém, opravdu jsme všechno ve zdraví přešli a ujištovali se, že vydržíme navěky, že spolu budeme mít děti až nám bude tak 30, že doděláme vejšku, kam pojedem atp.

- Je v tom teď chaos, za to se omlouvám. Nicméně naše poslední hádka byla - když si vzpomínám - o ničem. Většinou se řešily blbosti typu, proč se na mě teď neusmívá, proč me nedrží... Pár měsíců ze začátku jsem takové ptákoviny řešil taky, potom jsem z toho 'vyrostl'. Naneštěstí u ní to přetrvalo. Prostě jsme nemohli být chvíli šťastní a užívat si sami sebe, ale řešit nesmysly. Podle mě se prostě nedá trávit dva dny, ať je to s kýmkoliv, zavření doma a neustále si sebe všímat. Každý přece potřebuje chvíli klid.
- Ty větší hádky doplním, pokud si vzpomenu. Trvalo mi dlouhou dobu zapomenout na všechny hnusné věci  - a teď si je musím připomínat, abych to zvládnul.
- Včera tedy přijela ke mě, měli jsme spolu být až do dnešního večera. Včera to bylo OK, než přišla s tím, že myslela že jí teď budu držet ale já jsem jí zrovna nedržel... OMG kdo to pořád má řešit... tak jsme šli spát bez rozloučení, vedle sebe, na posteli pro jednoho. Od ráná jsme vůbec nemluvili. Ke konci, když měla odjíždět, jsme se chvíli chumlali v posteli, takže ok. Když odjížděla, tak říká že takový vztah je přežívání. Ano, je. Ale přes tu snahu už takové věci poslouchat nebudu. Při poslední hádce jsme si řekli, že pokud bude problém - konec. Tak fajn, už odjela. Já jsem to nevydržel a zavolal jí co to mělo znamenat, vypadlo z ní to, že tohle je o hovně. Řekl jsem jí že je konec (kdybych to neudělal, byli by jsme spolu doteď, ona to prostě není schopná ukončit), souhlasila....'ahoj'...'ahoj'. Tak jo... výborný. Uklidil jsem všechny věci pod postel, ale mám sto chutí jí zavolat, ikdyž vím, že to bude zase o ničem. Pořád jí miluju, a o to horší, že to je první rozchod.

Potřeboval jsem to ze sebe prostě vypsat, jinak to nešlo.



- Já a ona.
Já - jsem samotářský typ, společnost lidí mě většinou leze na nervy a vystát dokážu jen velmi, velmi málo lidí. Kamarádi naprosto žádní (to je můj způsob - nechápu kamarádství, je to pro mě o ničem, nemam zájem). Po problémech s rodinou jsem se přestěhoval do vlastního bytu, kde celou dobu žiju sám, ať s většími problémy, nebo ne. Má to výhody (klid, sám sobě pánem, hmm a co ještě?) a nevýhody (bez komunikace, na všechno sám v 17-ti letech, samota (o to víc právě teď)) Koníčky taky prakticky nemám žádné, až na pc - filmy, seriály, knižky. Občas zajdu do školy, na střední odbornou. Smysl života - none. Z toho důvodu jsem začal hledat přitelkyni. Vyznávám věrnost, nevěra se mi hnusí. Názor na vlastní rodinu (tzn. rodiče, babičky, atp.) je negativní už jen kvůli tomu, co jsem si s nima prožil (málokdo by to ustál).  Moje povahové rysy - introvert/pesimista/cholerik,melancholik = nejlepší co může být, vím Šťastný Vzhledově na tom jsem dobře, až hodně dobře, opominu výšku 176. Sex většinou nevyžaduji jako ostatní.

Ona - Pěkná holka, avšak osobnostně jsme na tom naprosto opačně. Uznává svojí rodinu, pořád chodí ke všem na návštěvy, tráví s nima čas. To byl jeden kámen úrazu. Vzhledově na tom je objektivně poměrně dobře, spoustu chlapů se za ní otáčí. Naštěstí taky vyznává věrnost. Povahově je to sangvinik/optimista/extrovert. Spoustu kamarádek, žádní kamarádi. Právě teď mě nemůže napadnout nic negativního (1 hodina po rozchodu). .... Tak snad se k tomu vrátím.



Zaznamenáno
Raydeeen
Host
« Odpověď #2 kdy: 06. Únor 2010, 17:41:52 »

- Mám sto chutí jí zavolat. Co teď.. mužu jen doufat, že to neudělám.
- Budu rád za každou reakci, za každý názor. Díky.

- Update: příšla sms: miluju te  . - Takhle to vždycky skončilo, když jsme se málem rozešli, vyznáme si lásku a jsme zpět kde jsme byli.
« Poslední změna: 06. Únor 2010, 17:49:35 od Raydeeen » Zaznamenáno
joei
*****


Happy in a relationship

Karma: 149
Pohlaví: Mužské
Věk: 33
Místo: Východní Čechy
Příspěvků: 2 537


Zobrazit profil
« Odpověď #3 kdy: 06. Únor 2010, 17:49:08 »

hm, přemýšlím, jestli reagovat nebo ne..... no když se na to tak podívám, tak sice asi jen v 10% to sedí na můj bývalý vztah, ale tak nějak chápu, respektive začínám chápat, kde je/byl problém... byl to můj první pořádný vztah a to, že jsem ji šíleně miloval a nemůžu na ni zapomenout je jen tím, že nemám moc zkušeností s jinejma holkama, co se vztahu týká... dobře, že jsi ji poslal do prdele, i když podle toho,co píšeš možná dobře i pro ni.

ok, teď tě čeká hnusná porozchodová fáze... jen mi přijde divný, že na to, že jsi introvert, máš potřebu se sem svěřovat. nevím proč, ale z toho, co jsi napsal mi tak nějak vyplynulo, že jsi pěkně arogantní.

no asi jsem reagovat neměl
Zaznamenáno

* "Ukaž holce, že máš koule a ona ti je ráda olíže."
* "Ze srdce jsou vždycky nejlepší zážitky. Z rozumu je vždycky nejméně trápení. Je na tobě co si vybereš" Ava
* Luck is what you have left over after you give 100 percent *
Raydeeen
Host
« Odpověď #4 kdy: 06. Únor 2010, 17:56:20 »

Vpohodě, každá reakce je dobrá. Potřeboval jsem to prostě napsat, je to pro mě těžký.
Arogantní...nejspíš jo, když jsem se někomu otevřel, tak jsem se pokaždé spálil.. Tak proto možná.. kdo ví
Zaznamenáno
ZeDDman
*


Nenávist je nespravedlivá, láska ještě více.

Karma: 3
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 63


Zobrazit profil
« Odpověď #5 kdy: 07. Únor 2010, 13:02:20 »

Jak sem to tak cetl, tak to s tebou asi nebude tak lehky  Smutný Ale nic ve zlym. Kazdopadne ukoncit, nemelo to smysl. Chvilku si potrpis, ale pak na to zacnes koukat uplne z jinyho pohledu a spoustu negativnich veci si uvedomis az za nejaky cas. Takhle ste se oba DOST trapili. Mrtvy vztah.
Zaznamenáno

Av4
Globální Moderátor
*****


Married since 2017

Karma: 227
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 5 415


Zobrazit profil
« Odpověď #6 kdy: 07. Únor 2010, 13:10:09 »

KDyž to čtu, vidim to jak zeddmann Mrkající Rozchod je dobrá věc v téhle situaci. A až si budeš heldat jinou, tak si proboha najdi někoho, kdo není extrovert a nemá rád společnost. Protože podle toho, co píšeš jsi:
* samotář
* majetnický
* nemáš rád lidi
* egoista

Mě jako extrovertovi to přijde naprosto uhozené, že by ti mělo vadit, že chce trvátit čas s rodinou. Stejně jako mi přijde uhozené, že nemáš žádné kamarády a stejně jako mi přijde uhozené, že si přerušil styky s rodinou.

Takže vlastně, když si to čtu, tak nejsem asi správný člověk na radu, protože tě ani maličko nechápu a nedokážu se do tebe vcítit S jazykem
Zaznamenáno

Upozornění: Veškeré informace v tomto příspěvku jsou mým osobním názorem. Pokud se nimi chcete řídit, tak vizte, že mám mnohem víc teorie než praxe.
ZeDDman
*


Nenávist je nespravedlivá, láska ještě více.

Karma: 3
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 63


Zobrazit profil
« Odpověď #7 kdy: 07. Únor 2010, 16:37:50 »

Ano ano, je to cely uhozeny. Pokud se trosku nezmenis, nebudes stastny nikdy Smutný Nevim, co je spatnyho na tom mit nejaky kamarady. Ja si ani neumim predstavit, ze bych nemel aspon nekoho... To je neuveritelny! Zkus se trochu otevrit, zacit duverovat lidem a najdi si nejakyho kamarada. Pokud se zacnes pohybovat ve spolecnosti, zacnes se snad trochu menit... V tuto chvili podle mne nejsi pripraven na zadny vztah... Vlastne chudak holka co by s tebou byla. Jestli spolecnost nezkousnes, porid si domu kocoura nebo kocku Úsměv
Zaznamenáno

stix
*


Karma: 8
Pohlaví: Mužské
Věk: 41
Místo: Ostrava
Příspěvků: 61


Zobrazit profil
« Odpověď #8 kdy: 27. Únor 2010, 21:54:54 »

Souhlasím s ostatníma, že možná je v tomto případě lepší neodpovídat a nechat Tě v tom vymáchat samého. Nemáš, žádné kamarády o rodinu nestojíš, tak co vlastně od života chceš? Poznal jsi jaké to je mít někoho konečně rád ,ale nedopadlo to dobře. ( v životě se musíš umět podívat i na to co chce a potřebuje ten druhý a trochu jej respektovat,pokud se toto nenaučíš bude to asi problém).   
Zaznamenáno
rob



Mám se rád

Karma: 1
Pohlaví: Mužské
Věk: 29
Příspěvků: 15


Zobrazit profil
« Odpověď #9 kdy: 01. Březen 2010, 16:45:35 »

Jseš zvláštní člověk hele, strašně mi připomínáš mě samotnýho v jednom takovým temnějším období mýho života... Taky jsem nikoho nesnes, byl sem sám a vyhovovalo mi to, měl sem hlavně počítač a svůj svět, nula opravdovejch kamarádů a tak... A v tvým případě to s tim vztahem asi bude složitý, každopádně to nech plavat i když to asi bude těžký a podívej se na věci z více úhlů pohledu i když ti to bude proti srsti... A možná bys se sebou měl něco dělat, takováhle osobnost se podle mě se vztahem tak nějak navzájem vylučuje... A mít jako jedinej životní smysl lásku, to je kamaráde jednosměrná jízdenka do Bohnic  Mrkající
Gl !
Zaznamenáno
Stran: [1] Tisk 
« předchozí další »
Skočit na:  

Copyright © 2005–2021 QARK.net Powered by SMF 1.1.11 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC sitemap | RSS