uplifting trance a pokud možno ten vyráběný v Egyptě 
čili Aly&Fila, Philippe El Sisi a podobní machři a btw. mají opravdu minimum zpívaných tracků, většina z nich je založena na euforické melodii a pokusu navodit v člověku pocit tranzu, od toho se tento styl nazývá trancem, měl by vyvolat v posluchači pocit štěstí, mě už párkrát na live akcích dohnal k slzám a jednou málem ke kolapsu

a jinak třeba takový Andy Blueman je docela solidní producent, hodím ukázku, aby i ostatní pochopili, co znamená euforický trance, a nepletli si to s technem, které většinou těmito melodiemi opravdu ne a ne a neoplývá:
http://www.youtube.com/watch?v=9nSqN0yG2OQ
(doporučuju vydržet počáteční tucání a poslechnout až do konce, graduje to postupně a při převíjení dopředu "ztratíte nit")

další jména: Daniel Kandi, Sean Tyas, Alex M.O.R.P.H. (většinou spolupracuje na produkci s Woodym van Eydenem) atd.

co třeba trochu chilloutu?
http://www.youtube.com/watch?v=tWr_LAiOhAA

[Kyt]

Kyt je zkrácenina pro
A) kytička (kdysi mě jedna kolegyně v práci oslovovala Leničko Kytičko)
B) kytarka - na většině fór a webů se vyskytuju pod nickem Star_Guitar, vzešlého z dávné a velmi parádní pecky od Chemical Brothers, a jelikož mi tam nikdo neřekne jinak než Kytarka, tak jsem to zkrátila a tady je Kyt

No já nevím, mně to přijde docela nepodstatné, tedy v případě, že se tohle stává výjimečně. Buď ráda, že ti nejezdí na techno a nesjíždí se tam éčkama a podobným humusem. Pokud si jde poklábosit s přáteli a "trochu" se zdrží, tak se na to přece neumírá, ne?

Ad přátelství ve vztahu: já jsem naprosto zvyklá svýmu příteli říkat do očí i nemilé věci, které se mu nemusejí líbit, a totéž dělá i on, považuju to za nejlepší možnost, protože člověk ví, na čem je  jakmile bychom si začali lhát nebo si některé věci zamlčovat, tak by to byla cesta přímo do horoucích pekel a to bychom to mohli na místě zabalit 

 Sangvinik   27.5 %                                           
 Cholerik   35 %                                                       
 Melancholik   22.5 %                                   
 Flegmatik   15 %                                            

mohlo to být horší no 

Tyhlety myšlenky mám taky a moc se těším, až budu mít jednou klidné zázemí v podobě skvělého milujícího manžela, kterému budu naprosto důvěřovat a budeme spolu na jedné lodi ať se děje cokoliv. Vhodnou oběť už mám 

Tak já svýmu příteli bohužel chvíli dělala totéž, plašila jsem kolem diplomky, pořád bylo co opravovat a já šílela že to nedopíšu, tak logicky nebyly myšlenky na hopsání, když člověk plaší, jestli dodělá školu... to dá rozum...  Prostě bych se neuvolnila, neužila si to, myšlenky lítaly kolem DP a na tohle nějak nebylo sil.
Na druhou stranu, aspoň na nějakou tu "ruční laskavost" jsem se vzmohla, bylo mi blbý ho nechat úplně "ladem" a nevšímat si jeho potřeb. 

a co zpusobilo ten zlom, "to preskoceni jiskry"? muzes to prosim rozepsat?

tak nějak náhodou jsme se jednou setkali tváří v tvář, ústa v ústa  předcházelo tomu takové to lehčí, do jisté doby nevinné laškování přes icq a pak jsme se sešli na jisté klubové trance akci a tam to tak nějak vyplynulo z toho, že jsme měli obličeje blízko u sebe 

V čem je problém? S mým přítelem se známe pomalu třetím rokem, z toho cca rok to bylo fakt čisté přátelství bez čehokoli jiného. Dokonce jsme se shodli na tom, že jsme se jeden druhému na začátku prakticky nelíbili. Až jednou....  A už jsme spolu rok, dělí nás sice 350 kilometrů, ale věříme si, známe se velmi dobře a víme, že na druhé straně se neděje nic nekalého. Kdybych ho tak dlouho neznala, do toho vztahu bych pravděpodobně nešla, ta vypěstovaná důvěra nám teď pomáhá upevňovat náš vztah a té dálky se tolik nebojím.
Myslím, že záleží na lidech, ne na zkušenostech ostatních. Záleží na tobě, jak si to přebereš, každý ti tady poradíme jinak. Ale za sebe můžu říct, že existují kvalitní vztahy vzešlé z kvalitního přátelství. Můj vztah je toho důkazem.

Přesně tak jak říká Avaranger. Není to žádná sranda a taky si myslím, že by se na to měl trochu brát ohled. Je něco jinýho to soudit z pozice nezaujatýho pozorovatele, který má samozřejmě jasno, protože jeho city se do toho nemíchaj VS. zažít si to sám.

Osobně jsem striktně proti nevěře, ale... Každý jsme jiný. Nevím, nakolik je kdo z vás schopný sladit city s rozumem, ono to chce nějaký vývoj a zase tak černobílé to není, protože jakmile se do toho zapletou city, tak je to rázem těžší. Bohužel.

Ale já to vezmu to z té logické stránky:
Můžu se tě zeptat, co tě u té slečny, samozřejmě kromě zamilovanosti nebo jistého zvyku, drží? Respektive mi zkus říct, co z toho vztahu podle tebe za těch 5 let zbylo. Bylo to takhle už od začátku? Pozorovals náznaky, že něco není v pořádku? Dělals zbytečné ústupky jen proto, aby se na tebe nezlobila? Tvrdíš, že jste byli šťastní a tak dále, ale růžové brejličky na očích má ze začátku každý. Opravdu bylo vše v pohodě celou tu dobu? Ruku na srdce, nevěra po pěti letech je docela síla...
Říkáš sám, že když ji chceš někam vytáhnout, tak odmítá a vymlouvá se. Kromě toho, že se ti vyhýbá ráno a místo s tebou chodí/jezdí do školy s oním týpkem, ti taky v návaznosti na to lže a tvrdí ti, že ji vozí maminka. Myslím, že po tomto světě pochodují i dívky, které si stojí za tím, co řeknou, dodrží to, co slíbí, nelžou, nepodvádějí a jsou schopny respektovat druhého. Tady to, dle mého názoru, nějak chybí.

Bez důvěry a možnosti se na toho druhého spolehnout bych to, být tebou, rázně uzavřela.
Je to nepříjemný, ale kdyby k tobě měla nějakou úctu, tak to neudělá.
 

průser by byl, kdybyste šli do trojky a ta druhá byla hezčí 

Augi: těsně vedle 

btw. taky jsem jedna z dam, co se chystá do školy nebo kdekoli jinam minimálně hodinu... a teď 10 minut neschopnosti vylézt z pelechu je ještě málo, já mám strašnej problém znova neusnout a občas musím své líné tělo přemlouvat, aby se uráčilo vstát z postele a začalo fungovat 
navíc jezdím na různé parties po republice (převážně trance) a to je pak teprve zdlouhavá příprava, to byste čubrněli 

kvarkopako:
klíčové slovo - de/hydratace?
pivo a kořalka se asi taky nepočítají do pitného režimu, nebo jo? resp. pivo možná jo, nejsem chodící tabulka, ale tvrdý alkohol zcela určitě dehydruje tělo, stejně tak jako nemazání se krémem vysušuje pokožku
proto se mnohdy v různých chytrých článcích objevuje jedna dobrá rada - a to, že k tvrdému alkoholu si máš dát nějaké nealko bokem
hádej proč 

[Apoška]

tak mě napadla společná kategorie pro obě pohlaví

Apoška (popř. verze Apoškaboy, Apoškagirl) - věk 15-25, později se většinou dostaví rozum; základním požadavkem je účast minimálně na pěti Apokalypsách po sobě (pro neznalé - párty v brněnském Boby Centru, hraje se zde široká škála hudby od techna po hardtechno neboli schranz), slovní zásoba typu "tuč", "luxusní",  "milášek", "techýnko" a "lásenkuju", kterou se začnou posléze vyjadřovat i v běžném životě, tj. ne pouze v komunitě, ale i v rámci komunikace s průměrnými spoluobčany
pozn. na technoparties jsou většinou k vidění ve vlastnoručně šitých oblečcích všech možných i nemožných střihů a s plyšovými nestvůrami na zádech (medvídek, Rákosníček, čmelák aj.)

Je ale pohled na to "co chtějí" sem měl dost odlišný od reality. Myslel jsem , že chtějí takové ty skvělé věci jako pochopení, oddanost, spolehlivost, atp.

To chtějí, ale většinou mnohem později než ve 14ti 
Možná se pár exemplářů občas najde, ale je to hledání jehly v kupce sena.

Avaranger: jako myslíš jak dlouho jsem to snášela bez povšimnutí, než jsem pochopila, že je něco špatně? áááá tak to nevím  ale řádově v měsících, max. 1/4 roku asi... nevím, deníček si nepíšu 

Zajímalo by mě, jestli by sis těhle prkotin vážila i v případě, že bys předtím nezažila ten vztah, kdy se k tobě partner choval jako ke služce.

Zajímavej dotaz, má něco do sebe. Určitě si toho vážím víc než kdyby to byl hned můj první vztah - právě proto že jsem zažila něco, s čím zásadně nesouhlasím. Ale taky je to i otázka povahy, jsem člověk ve své podstatě slušný a očekávám, že se mi moje slušné chování vůči ostatním bude vracet stejnou měrou. To znamená, že pokud nemá dotyčná osoba důvod, tak mě nebude shazovat, urážet nebo ze mě dělat bod 1.
Pokud se to začne dít, jsem zásadně proti a může klidně jít i o milovanýho tatínka, prostě se ozvu a řeknu "takhle ne".
A naopak - pokud se ke mně někdo chová pozorně, umím to ocenit a neber to jako nějaký natřásání, jako jak jsem skvělá a vychovaná, prostě a jednoduše si toho vážím.

Občas se neubráním srovnání momentálního vztahu s dřívějškem. Což je samozřejmě jasné, tyhle dva vztahy jsou jako nebe a dudy. Ale mohla bych se k němu taky chovat jako potvora, ždímat z něho peníze, dělat z něj vola a zkoušet, co vydrží. Proč ne, že? Přinejhorším by mi dal košem, no co....
Nebude tohle zase o povaze? 

Grendel: hele, já si tohle po prvním nevydařeným vztahu říkala taky, koneckonců tohle prožijem všichni minimálně jednou, pokud teda nejsme jedním z biliónu šťastných, kteří se trefí hned napoprvé 
ta svatba byla myšlena s jistou nadsázkou, prostě se málokdy stává že by první vztah vydržel

Grendel: první vztah málokdy končí svatbou a "dokud neumřeli, tak tam žili šťastně až do smrti". Kde je řečeno, že hned napoprvé to bude napořád? Nevěš hlavu, čas je spolehlivý lékař, za pár týdnů/měsíců po ní ani pes neštěkne. A jestli je s "takovým", no dobře jí tak.

Tak určitě, ale člověk je na tom druhým docela závislej (přece jen když s ním chodí, tak tam určitá vazba vznikne, že) a z mého pohledu je 10 měsíců fakt strašně moc. Když se s "ním" nemám možnost vidět, jsme v kontaktu přes icq a voláme si přes skype, ale stejně to ten osobní kontakt nenahradí.

Fakt tě obdivuju, 10 měsíců chce fakt hodně sil. Držím pěsti, aby se tahle časová investice vyplatila.
A nebudete to takhle mít napořád, že ne? 

D9: a co takhle hladovej nebo naštvanej chlap? ten taky?

No pokud na to ta holka není zvyklá, tak ji to asi zaskočí (můj případ), ale myslím, že jistou dávkou gentlemanství se nic zkazit nedá. Jen se to prostě nesmí přehánět, holt chlap musí trochu tušit ty hranice, za kterýma už není gentleman, ale je vlezlej nebo až moc hodňoučkej. A na tohle jsou veškerý měřítka krátký, prostě buď to chlap v sobě má, nebo nemá.

heh, co to je nějakých 30 km... já mám chlapa 350 km od sebe a ani přes tu dálku bych neměnila  prostě jde "jen" o to, vyždímat občas pětikilo z peněženky a přežít sedm hodin v autobuse...

ale 10 měsíců bez něj bych asi nevydržela  dělá mi problém i "pitomý" měsíc

Odpověď na otázku: NE

Můj expřítel byl právě takové hovado, ke kterému jsem jezdila na víkend a málem jsem dostávala do ruky hadr a kýbel hned ve dveřích, zatímco on vypadl na kulečník s kamarádem a za celý víkend si mě všiml prakticky na dvě hodiny. Když chtěl sex a nedostal ho, urazil se a nemluvil se mnou - když jsem chtěla já, byl to můj problém. Jakkoli to byl ze začátku úžasný vztah, tak tohleto jsem dlouho nevydržela, jednou padla kosa na kámen a já mu řekla že končím. Nebral mě vážně, neposlouchal co mu říkám, dělal ze mě otroka a na tohle já prostě nejsem stavěná.
Uplynul rok a dala jsem se dohromady se skvělým člověkem, který má v hlavě pořádek, nepotřebuje si na mě vylívat nějaké skryté mindráky, váží si mě a já si vážím jeho třeba i za takové prkotiny, jako je to ranní kafe nebo ustlaná postel.
Holek, které se od chlapa nechají šikanovat, je mi fakt líto. Podle mě je za tím vždycky nějaký nevyřešený mindrák, vztah má být rovnocenný a nikdo by v něm neměl mít nějak moc navrch. Můžu vám říct, že teď je mi fakt dobře a doufám že nám tenhle vztah vydrží co nejdýl.
Kromě toho s tím "hodným blbcem" máte bohužel pravdu. Je rozdíl být 1. hodný a 2. hodný:

1. odkývu slečně vše co si bude přát, budu ze sebe dělat jejího pejska, čekat na její přání, které je každé předem splněno, když mě za něco neprávem seřve, tak se jí omluvím, ať je pravda jakákoli... budu prostě hodný hlupák bez vlastního názoru
2. jsem ochoten jí pomoci, když to bude v mých silách, být jí oporou a dávat jí najevo, že ji mám rád, ale v žádném případě se po mně nesmí vozit, urážet mě, dělat ze mě hlupáka (viz bod 1.)

Koho myslíte, že si my holky víc vážíme?