Ahojte tak jak čtu co jsem tam psal tak jsem na tom líp.Garzonku mám a kupuju auto a stěhuju se.Ono to nějak dopadne určitě dobře.Ještě mě to štve a bolí,ale o víkendu jsem vypadl do města na pivko a pobavit se a bývalka není jediná na světě.Doufám že za čas na tom budu jak petr.To přirovnání těch ženských k fazolím je trefné.  Jenom ještě najít nějakou tu fazolku.Mějte se a čau.

Ahojte.

Tak dneska to přišlo a je to tady.Já a moje jsme šly a řekly jsme to rodičum.
Samozřejmě že byla hruza žena po tom rozhovoru ještě šla to uklidnit nebo snad ani nechápo co si od todo slibovala ,ale šla tam  a ještě se víc pohádala s tátou což mě mrzí nacož se pobalila a odjela nadobro.Tak jsem tady sám já a láhev nějakého levného rumu.Dneska se mu zřejmě mrknu na dno.Ženy je mi líto odešla z domu dramaticky a brečela není z ledu a já taky ne ořval jsem to strsšně .Doufám že zítra dostanu ten podnájem a snad se  to bude odebírat lepším směrem.

Ďekuji těm co mě něco napsaly za jejich přízpěvky moc mě to pomohlo a jestli se delší dobu neozvu tak proto že v nové garsonce nemám internet dekuji vám teď je to venku oficiálně a třeba jak to proberu z nějakým známým tak bude lépe.
Co je podle mě tak trochu paradox je to že mě posiluje přesvědčení mojí ženy (přesně věděla co chce) že tohle je to co musí udělat.Nějak to nedokáži popsat,ale byla si jistá.To mě posiluje musí jej moc milovat a on ji odešel od rodiny z dětma.Doufám že toho nebude nikdy litovat.


PS.Jestli tam mám hrubky tak na ně kašlete

Nějakého takového kamaráda nebo kamarádku mám jenže jsem se dohodl s mojí zatím ještě současnou ženou že dokud nebudu mít kam jít tak to nikomu neřeknu.Mám trošku strach že jak se někomu svěřím dřív, tak se to provalí a manželka odejde hned kvůli svým rodičům a já nechci zůstat sám u jejích rodičů protože to tady sám nezvládnu.Ona říká že jestli mě to nebude vadit tak at zůstanu jenže tím si nejsem jistej protože tady mi to bude všechno připomínat ji a to není pro novej začátek dobré.Ten nápor na hlavu je tak silnej že mám pocit že nedokážu reálně uvažovat o rozhodnutích která mění život ani nemluvě.Jednu garsonku jsem už našel tak snad to klapne a potom bude vítr v rodině jak to řeknem.Z toho ,ale nemám takovej strach jako z té samoty co mě čeká.Jsme s ženou spolu od 18 let takže jsem k ní odešel přímo z domu.Ještě jsem nezažil být úplně sám.Navíc bydlíme na vesnici a teď se stěhuji do města což mě trošku děsí nic proti městu,ale rok jsem už v podnájmu byl a moc mě to nebralo.Ale hlavu zhůru nějak bylo a nějak bude.    

Máte pravdu.Udělám to tak najdu si nějakou garsonku a bude to.Bude to nejlepší řešení pro nás oba.Může jít kam ji srdce táhne a já to budu mít za sebou dřív.Netušil, jsem jak to bude bolet,ale celkem mě dostal do reálu článek jak přežít rozchod od QARKA, protože jestli je člověk trošku realista tak zjistí, že je to pravda, co tam píše. Jsem rád za vaši pozornost, protože než najdu tu garsonku tak to nikomu neřeknu.Nestálo by to za to.Trošku se uleví při psaní těch pár řádek na tomhle fóru a to je fajn.

Ahojte lidi.Zaujal mě tenhle příběh protože je stejnej jak můj.Manželka mě opouští po 10 letech kvůli jinému.Nedovedu si představit život bez ní.Vlastně ani nevím proč to sem píšu možná proto že doufám že mě to pomůže nebo tak...Hledám pomoc a místo kde se můžu vykecat protože to naše rodina ještě neví . Nemám kde bydlet bydlíme u jejích rodičů a tam nechci zůstávat protože mě to tam bude připomínat ji a to bude jenom horší.Ona má už byt.Ještě že nemáme děti protože by to bylo ještě horší.Hodně jsem o tom četl co dělat a jstli přežiju tohle tak už všechno.