Dobrý předrozchodový song je Under the Bridge od RHChP.

Sometimes I feel like I don't have a partner

kull:

Ono se to vyřešilo krátce po tom, co jsem sem psala. Narovinu jsem mu řekla, že to nepřichází v úvahu, ale on se nedal a dál zkoušel takové ty "laciné námluvní řeči", které mi byly nepříjemné, takže jsem se od něj odtáhla... teď to vypadá, že se probral, takže zazvonil zvonec a pohádky je konec

Tobě bych radila sebrat veškerou odvahu, kterou máš a vyříkat si to. Tohle nešťastný zaháčkování nikam nevede, protože si tím bráníš v tom být šťastný s jinou slečnou, která by tvoje city opětovala

To s tím "Já se neptal." je vynikající! Krásný příklad vtipné drzosti!

Nemyslím si.
1) Smím prosit? je otázka, tudíž je odpověď ANO/NE zcela relevantní (byť bez špetky elegance).
2) Kdyby mi tohle někdo řekl, tak by asi skončil ještě dřív, než začal ("Kdo si sakra myslíš, že jsi?!")


Vtipná drzost by byla:
On: Smím prosit?
Ona: Nezlobte se, mám přítele.
On: Tak budete mít jinýho

ma nekdo rady kam s holkou v takovyhle zime?

Co takhle chodit na procházky a recitovat si u toho Seiferta?
Kapičky zmrzlé u nosu / a pára z polibků dýchá ....

Zajímalo by mě - to se nebojíš objednávat si něco od anonyma ze zahraničí (<-zahraničí bych podtrhl)? Moc o tom nevím, ale rozhodně je mi jasný, že když podvodníka někdo potrestá nízkým ratingem, vytvoří si nový účet.

Ze zahraničí neobjednávám, používám jen Aukro. Tam se nebojím, protože vždycky nakupuju jen od lidí s dostatečným pozitivním ratingem; nikdy jsem neměla problém s tím, že by mě někdo podvedl (ať už jako kupující nebo jako prodávající).

To se musíš zeptat jí co se jí líbí a co ne ... a nebo jí řekni ať tě chytne za ruku a ukáže ti jak na to  

Už vidím náctiletou pannu, jak strká jeho ruku do svých kalhotek a říká: takhle to mám ráda

Pro tazatele: pannu vyprstěním příliš neuspokojíš... ono to tu holku může docela bolet a nebude to pro ní příjemné, natož vzrušující a vedoucí k orgasmu... Zkoušej to jinde a jinak; vždyť sex / mazlení není jen o zasouvání  

1) Když se vůně mění velmi podstatně - můžeš mi vysvětlit, jak je tedy možné, že parfémy, které znám, dokážu na lidech identifikovat?
2) S předražeností souhlasím, ale když nositeli voní a je ochotný do něj investovat, nevidím problém... to není argument. Stejně tak jako "v loňském roce byl Hugo Boss vskutku nechutný".
3) Není třeba čekat na cesty do Itálie, stačí je koupit přes Aukro nebo eBay

Je to všechno o ničem, protože to celé záleží na tom, na kom je ta vůně aplikována. Každý člověk má svůj specifický "pach" a ten v kombinaci s jedním typem parfému udělá na každém člověku jinou vůni. Takže v zásadě je jedno, co se používá, hlavně, aby to hezky vonělo.

To je nesmysl. Vůně se může malinko změnit, ale základ zůstává. Moje zkušenost je, že dražší parfémy (resp. parfémy s větším obsahem vůně) voní hodně specificky, tudíž nezaměnitelně (narozdíl od těch drogerkových). Schválně zajdi s kamarádem do Sephory, stříkněte na sebe oba Huga od Bosse a uvidíš

Jenom co jsou to "pulsní body"?

Místa s výraznější tepovou činností, tzn. vnitřní strana zápěstí, za ušními lalůčky, po obou stranách hrdla, v záhybu paží, mezi prsy... prakticky ale stačí, když si ten parfém nastříkáš někam na krk

Za sebe můžu říct, že jedničkou je Hugo od Hugo Bosse Těsně za ním jsou: Aqua di Gio od Armaniho, Dreamer od Versaceho, Tabac, Bleu Marine od Pierre Cardina, Baldessarini od Hugo Bosse, cK od Calvina Kleina... a další. Nenechte se zmást značkama, všechny se dají sehnat kolem tisícovky.

Žádný. Ani bych nevěděl co s něčím takovým dělat.

Nejlépe nastříkat na pulzní body, aby kolemjdoucí slečny slastně přivíraly oči a říkaly si: ten ale krásně voní Ani nevíš, jak takový příjemný vjem na ulici / ve škole / v obchodě / v kanceláři dokáže potěšit

V zásadě to znamená dvě věci:
1) hloupá mimo školu. typický příklad: místo "ptačí voliéra" říká "ptačí voyéra" (slyšeno na vlastní uši)
2) hloupá lidsky. v pozdějším věku ten typ, kterej ti při hádce, která vznikla kvůli tvému pozdnímu příchodu, vyčte i to, že jsi neschopnej v posteli.

Jako bych četla o svém vztahu

Spíš jsi sem měl napsat (nebo raději vnitřně rozebrat), co je příčinou krize, čím to je, že se tak vnitřně stáhla... Není to náhodou obranná reakce na tvoje chování?

Určitě sám dobře víš, že pro tebe hraje těch 5 let (rozumíš jí; ví, co od tebe může čekat; uvědomuje si kolik - a kolik hezkého - jste spolu prožili; je na tebe zvyklá a asi se jí moc nechce zvykat si zase na někoho jiného). Občas se ale stane, že i když je krize zažehnána, vnitřně se v tobě něco zlomí, a pak už to nejde vrátit zpátky, ani když hrozně moc chceš (vlastní zkušenost)  

OK. Díky všem za rady a možnost konzultace

[Chtěla jsem tě ještě poprosit]

LordAli:
Prosím o strpení. Sice se to netýká mého původního dotazu, ale snad až tak moc OT nejsme.

Chtěla jsem tě ještě poprosit o vysvětlení této věty. Kvůli čemu jinému by mě měl ještě chtít? Pěkný vlasy, pevný prsa, sexy zadek? Proboha, jsme dospělý lidi

To je hezké. A kdy mě tedy poprosíš?

Prosba byla obsažena už v té samotné větě, pro jistotu jsem to zdůraznila tučně. Odpovíš?


Vím, že to nijak nesouvisí s tématem, ale smím se tě zeptat, kolik ti je let a jaké máš zkušenosti s holkama? Nemám na mysli kolik jsi jich sbalil, ale kolik máš za sebou dlouhodobých vztahů, na základě kterých jsi získal schopnost do mě vidět. Mám z tebe totiž pocit, že jedeš podle nějaké teoretické šablony; trochu mi to zavání Cosmopolitanem pro chlapy. Nepozval do kina = nemiluje. Pozval do kina = chce s ní být. Pozval do kina i do divadla = má jí rád. Pozval do kina, do divadla a přinesl květinu = tutovka. Život (a vztahy vůbec) není tak černobílý!

Neřešíme tady, jestli je do mě zamilovaný nebo já mám bujnou fantazii. Prostě to ber tak, jak dávám, tzn. že mě má rád a já prosím o radu, jak mu něžně oznámit, že nemám zájem. Víc informací, než jsem poskytla, k tomu nepotřebuješ. Není nutné mít všechno podložené slovy.

[jen]

Nikdy ses nezmínila, že tě pozval do kina. Nepovažovalas to za tak důležitou informaci?  

Proč bych se o tom měla zmiňovat? Je tolik důležitějších ukazatelů, podle kterých se dají poznat city, že nějaké pozvání do kina je tak maličké... notabene v situaci, kdy se známe několik let.

při vší úctě se nebojím, že by jsi byla natolik dokonalá, že by tě chtěl jen kvůli tvým vlastnostem, jak tady píšeš

Chtěla jsem tě ještě poprosit o vysvětlení této věty. Kvůli čemu jinému by mě měl ještě chtít? Pěkný vlasy, pevný prsa, sexy zadek? Proboha, jsme dospělý lidi

Zel osobne mam tu zkusenost, ze ma dobra kamaradka prerusila veskere kontakty (ac to mozna bylo v dobre vire), coz mi prijde dost paradoxni - nechtela vztah, abychom neprisli o pratelstvi, a proto to pratelsvi radeji splachla do zachoda.

Chtěla ti pomoct se odmilovat. A jak je vidět, tak věci pomohla, bohužel ale definitivně

I když jste si to asi vyříkali, tak je možné, že její city k tobě byly z tvého chování poznat... on jeden pohled do očí je kolikrát víc, než tisíc slov, a je dost možné, že jí to kvůli tomu nebylo příjemné. Chci se s ním kamarádit dál, ale jak to není oboustranné, občas to ve mně vzbuzuje až pocit odporu ... je to takový mix smutku, lítosti a vzteku, není lehké to ustát.

Čekala jsem, kdy se dočkám podobné odpovědi

Odpověď viz kvarkopako, ten to vystihl přesně: kdybych v tom neměla jasno, tak sem nepíšu. Nejsem nablblá sedmnáctka, abych si myslela, že mě miluje, když se na mě usmívá a chce se mnou jít do kina.

Mám tři rady:
1) Trpělivost! Týden je moc krátká doba.
2) Přečti si diskuzi pod článkem Jak přežít rozchod (či tak nějak). Je hodně dlouhá, ale poučná.
3) Zbav se všeho, co ti jí připomíná: společné fotky, dárky, vymaž si její číslo z mobilu... prostě se od ní poctivě odstřihni, jinak se z toho budeš hrabat několikrát déle.

Bože, máš kamarádky tak běž a každé ukaž fotku a jednu za ním pošli:
"Ty, víš, ona tě nechce, ale já bych s tebou klidně někam zašla "

Kéž by to bylo tak jednoduchý

Tady nejde o to, že se mnou chce chodit poslední tři týdny, ale že mě zná, ví, jaká jsem a je přesvědčený, že jsem ta pravá a za to pasivní vyčkávání stojím.

Mno, řídím se heslem, že kdo jiný by měl disponovat upřímností, než partner nebo kamarád. Neposlouchá se to lehce, ale o to příznivěji pak vnímám zpětnou vazbu, že jsem měla pravdu (a není to kvůli polechtání vlastního ega, spíš jako impuls pro to v tom pokračovat, že to má smysl, že jsem někomu pomohla si něco uvědomit). Někdo mě za to nemá rád, ale to už je jeho problém.

Naznačení u něj pomohlo v tom smyslu, že vzdal určité projevy svojí náklonnosti, ale zato přešel do pasivního čekání... takže vlastně nepomohlo

[Usměj se]

Usměj se na něj... půjč si od něj přednášky a na oplátku ho pozvi na kafe, byť by mělo být ze školního automatu... až bude mít nějakou prezentaci, tak jí pochval, kritizuj, veď dialog o problému... přidej se k nějaký akci, kterou kolegové pořádají... možností je hodně, jen to chce, aby ses nakopla.

Jestli máš problémy už s tím prvním bodem, tzn. se na něj usmát, tak se zkus trochu proškolit na ulicích: koukej se protijdoucím chlapům do očí. Oni se na tebe občas usmějou, zkus jim ten úsměv oplatit, třeba jen náznakem. Nebude to bolet tak, jako když se budeš učit na někom, kdo tě zajímá.

Ať žije anonymita města

[Zkoušet to s ním nechci]

Kvarkopako (na vysvětlenou: taky můžu RD). Díky za poklonu, ale tahle vlastnost je možná častější, než si myslíš

Zkoušet to s ním nechci[/b]: když pominu to, že mám ještě vlastní nevyřešený vztah, tak mi sice není lhostejný, ale na chození to taky není - znáte to. Koukám, že jiné řešení, než se do něj natvrdo pustit, asi neexistuje. Nezbývá než doufat, že mu nezpůsobím trauma, že jsou všechny ženský takový vědmy  

Barevně zvýrazněna část příspěvku, abychom předešli hypotézám, které jsou bezpředmětné

kvarkopako

Třeba se ho zeptáš, jestli by chtěl být kamarád nebo něco víc. A až ti řekne, že něco víc, tak mu normálně povíš, že to nejde. Je to bezbolesný a slušný.

Tohle mi zrovna moc korektní nepřijde Připadala bych si, jako kdybych ho sváděla, a pak řekla, že nic nebude. Vnímal by to tak, že zkoumám terén, zda by měl zájem i on -- a pak by ta studená sprcha byla o to nepříjemnější.


K dalším nápadům: dělat mrtvýho brouka nechci. Nemám právo nechat ho v tom koupat, když vím, že to necítím a asi ani nikdy nebudu cítit stejně. Co se týče sexu: já myslím, že tak zoufalej, abych mu musela dokazovat, že za něco stojí (a že já s ním jen nechci chodit), není.



PS: Do třetice všeho dobrého - prozraď i ten poslední nápad

Řeším delikátní problém, prosím zde přítomné muže o radu

V zásadě se jedná o klasiku: zamiloval se do mě kamarád, city jsou jednostranné. Problém spočívá v tom, že svojí zamilovanost nedává žádným způsobem najevo, jen tiše vyčkává a doufá. Řešením je narovinu si promluvit, jenže: jak ho odmítnout, když se vlastně ani nezeptal? Jak v něm nevzbudit pocit, že mu vidím až do žaludku? Ne, že bych mu tím odhalením způsobila celoživotní trauma, ale příjemné by mu to určitě nebylo.

Tak co, napadá vás nějaký způsob?  

[s tebou a ne s jiným]

Mám problém s žárlením? Myslíte, že se toho dá nějak zbavit nebo to aspoň zredukovat?

Chlape, věř si trochu Vždycky, když to na tebe padne, uvědom si, že zřejmě disponuješ takovými kvalitami, že je přítelkyně s tebou a ne s jiným.