Tak jsem se rozhodl, že taky napíšu svůj příběh. Je to hodně čerstvé, je to pár dní co jsme se rozešli. V podstatě začátek konce začal po přiznání mé polovičky k nevěře. Řekla mi, že se vyspala s člověkem, že to byl úlet a neví, co se to s ní stalo, s člověkem kterého jsme znali oba a o kterém mě téměř celý vztah přesvědčovala, že je jen její kamarád a taky že přece holka může mít kamaráda i kluka ne jenom holky. Já sem jí z celého srdce věřil. Na otázku kolikrát s ním spala, mě pokaždé tvrdila, že jen jednou ten den mě ještě s pláčem prosila, abych ji odpustil. Po dlouhém přemýšlení a zvažování okolností jsem jí odpustil, každý si zaslouží druhou šanci. Pak se chovala asi tak 14 dní divně bez zájmu a mě měl jsem špatnou předtuchu. Dál po návratu z mé dovolené s klukama bez ní, ale na kterou mě sama poslala, do mě hustila, že sem upjatý a mám věci brát víc s nadhledem atd. A pak mi donesla notebook na opravu, bohužel zvědavost, našel sem rozhovor na icq. Tam jsem se dozvěděl, že to nebylo jedenkrát ale mnohem vícekrát a taky že v tom hodlá pokračovat. V podstatě sem byl překážka mezi jejím novým přítelem a mnou spíše její matkou, která si mě oblíbila. A ještě jsem se dozvěděl, že to začalo, když chtěla, abych za ní o víkendu nechodil, že se vídáme celý týden a abychom si nelezli na nervy. Bohužel to má ještě pokračování. Po tomto zjištění jsem se rozhodl, že už to nemá ani cenu a ani váhu odpouštět. Tak sem to ukončil. Bohužel pak jsem si ještě zašel pro klíček od domu a její máti se mě několikrát zeptala, proč jsme se rozešli, neměl sem sílu lhát a ani už odporovat. Tak sem to řekl. Holka má asi kvůli tomu doma galeje a je na mě hodně nasraná. A já jsem v troskách, totálně hotový po nechtěném ukončení vztahu, ve který sem věřil. Prosím o pomoc co dál, nemám smysl života.
|