Zdravím lidi,
mám tak trochu podobný problém. Narazil jsem na jednu stranu na fakt perfektní holku. Jedinej háček je spíš v tom, že ani ona ani já toho moc nenakecáme. Jsme spolu už asi měsíc a vídáme se celkem často. Jenže stále nemáme téměř žádný společný témata, o kterých se můžeme bavit. Celková konverzace je tak nějak stále jako na prvním rande. Rozhovor se odehrává spíše na úrovni nevázané konverzace, ale stále ne a ne dostat se někam "hlouběji". Vlastně už kolikrát ani nevím, co vymyslet a ona také není v tomhle ohledu zrovna odborníkem - ačkoliv je vidět, že se snaží. Jinak si ale spolu celkově v mnoha ohledech skvěle rozumíme a myslím, že máme mnoho věcí společných - bohužel to ale nejsou moc témata na rozhovor. Dokážete nějak někdo poradit? Je to fajn holka a já bych nerad, aby to třeba časem shořelo na tom, že si nemáme co říct.

Poslali jsme si přes net fotky, takže oba tak nějak víme do čeho jdem. Já za sebe můžu říct, že jsem spokojenej. Vypadá zkrátka jako normální holka.

Přesto chvíle premiéry se rychle blíží, takže nějaký rady by se hodily...

Díky všem za odpovědi, je to inspirativní. Tak trochu jsem celou situaci pojal jako hru - "Jak se naučit lovit ženský a rozvíjet své sebevědomí a komunikační dovednosti". Jinými slovy rozhodil jsem tak trochu sítě, abych tuto "hru" rozehrál a už se patrně rýsuje jedna blížící se zkušenost, která buď vyjde a nebo mi alespoň poskytne učební materiál pro další strategie.

Jde o to, že se mám v blízké době sejít s holkou, která stejně jako já nemá ráda diskotéky a mohla by mít teoreticky zájem. Ještě jsem jí sice neviděl, ona neviděla mě, ale vím, že je o pár let starší než jsem já - což mě možná trochu z nervozňuje, protože se starší holkou jsem ještě "nerandil". Snad tedy nebudu za blbce.

Nechci nic uspěchat a tak jsem se k první schůzce rozhodl přistoupit způsobem, že bychom se patrně měli nejprve poznat, zda-li si vůbec budeme rozumět a zda-li by mělo cenu snažit se angažovat v nějakém vztahu. Jinými slovy těch 7 let mělo jednu výhodu a to v tom, že jsem mohl kdykoliv dělat cokoliv. Nikdo mi do toho nekecal (tedy kromě rodičů samozřejmě), k nikomu jsem neměl žádné závazky a svůj čas jsem většinou využíval ke svým vlastním zájmům podle své libosti. Pokud tedy vlezu do nějakého vztahu, tak potřebuju vědět, že to bude stát za tento čas, pro který bych jistě mohl najít i jiné uplatnění. Ostatně, kdyby ne, tak by to stejně dlouho nevydrželo.

Nad čím však přemýšlím je následující věc. Když s ní budu na první schůzce, mám se již pokusit o líbání nebo bude lepší nechat to na příště a pojmout první zchůzku čistě jako seznamovací? Na druhou stranu nerad bych něco prošvihnul, ale i naopak uspěchal abych to tím zas pohnojil.

Budu opět rád za vaše tipy, triky i rady.

Zdravím,
jak již napovídá nadpis mám jistý problém. Vlastně hned několik problémů, takže začnu zkraje.

Je to už dlouho, co jsem kdysi chodil s nějakou holkou - vlastně bylo to ještě na základce a to jsem měl ještě štěstí, že si všimla ona mě, jinak bych byl doteďka nejspíš neviňátko   . Když jsme se po roce a půl rozešli, objevilo se pár pokusů o navázání nějakého vztahu, ale pokud se z toho vůbec něco zrodilo stejně to netrvalo déle než pár týdnů. Nakonec jsem si tedy řekl, proč tedy vůbec plýtvat energií na něco, co nikam nevede - tedy kromě utrpení a zklamání. Dokonale jsem v sobě na mnoho let potlačil tu lidskou část, která nutí lidi k seznamování se (teď nemyslím sexualitu) a spíš jsem doufal, že si mě nějaká snad opět časem všimne. Jenže nestalo se.

Tak si říkám, že už je to krapet dlouho. Jenže další problém je v tom, že se moc nedovedu seznamovat. Jednak neumím tancovat - na to jsem kopyto a vlastně vůbec nemám rád moc diskotéky. Když už tam náhodou dvakrát do roka zavítám a pokud by se mi vůbec podařilo navázat nějaký kontakt, vše se to zhroutí ve chvíli, kdy si slečna chce jít zatancovat. Nejraději bych se seznamoval někde jinde, ale i kdybych někde nějakou cizí holku oslovil (což se mi zdá, že už to musí působit divně), netuším jak to udělat, aby to nevypadalo tolik kostrbatě - když se jí pokusím někam pozvat nebo z ní vytáhnout číslo. Tedy, aby vůbec přišla.

Když už tedy nějaký ten kontakt nastane, vyvstane předemnou hned několik problémů.
Za 1) dokážu ji sice oslovit, ale nedovedu ji zaujmout, nebo možná neumím posunout rozhovor o ten rozhodující krok dál, aby to nebyl jen obyčejný rozhovor - nevím, kdy a jak po ní vyjet. I kdybych si s ní ale normálně povídal, je stejně jen otázkou času, než se objeví někdo, kdo ji dostane hned při prvním rozhovoru. Nechápu jak. Většinou pak odcházím leda znechucený. Nejsem soutěživý typ a už vůbec se neumím s někým o ženskou přetahovat. Buď mě chce, nebo ne. Bohužel to nakonec dopadá tak, že ne.
Za 2) - seděl jsem v hospodě s kamarádama, načež jeden z nich přivedl dvě kamarádky - slovenky, jedna byla celkem pěkná. Nevěděl jsem o čem si s ní povídat, a tak když jsme seděli ve skupině, tak jsem občas něco jenom prohodil. Sledoval jsem ji a usmíval se, načež ona se potom také začala usmívat. Pak že se půjde na diskotéku. Tak jsem šel. Po cestě jsem si s ní povídal - odkud je, co tady dělá, jaké to je v práci atd. - běžné řeči. Potom přišla řeč na tanec - tak jsem řekl, že to máme v rodině, že strejda při tanečních zlomil jednou holce nohu a že jsem tuto schopnost po něm zdědil. Snažil jsem se to podat humorně, ale už jsem zachytil, že to z jejího hlediska nebylo ono. No a když jsme došli na diskotéku, potkala tam kamarády a já už jen smutně koukal jak tam tancuje se sebejistýma chlapíkama s vycvičeným tělem. Ještě jsem se to chtěl pokusit zachránit tak, že bych jí v okamžik, kdy by byla sama vzal někam bokem a pokusil se z ní vytáhnout alespoň číslo, ale ten okamžik nenastal. Později jsem se ještě pokoušel o nějaký ten tanec s ní, ale moc to nešlo a bylo vidět, že už stejně nemá zájem...

Tak si říkám, proč je to tolik komplikované. Na co takovéto podivné hry, aby si lidi padli do oka a někam to rozvedli. Proč, když jsou si dva svobodní lidé sympatičtí se prostě nepokusí poznat, jestli k sobě jednoduše povahově sedí nebo ne a podle toho se vyvíjí jejich vztah. Proč to všechno záleží na nějakých fintách jak se tomu druhému dostat pod kůži a tak podobně. Vím, že to nezměním, ale stejně mi nad tím zůstává rozum stát.

No, doufám, že mi snad někdo zkušenější poradí, jak mohu řešit své potíže, protože být sám už mě přinejmenším nebaví - velice mírně řečeno.