curtis: no ještě aby se dostala sem, to by teprve bylo tóčo  ale tak o mém i kámošovo blogu ví už od začátku vztahu, i když jsem z toho radost moc neměl...já to mám zaheslované úplně, že se tam dostanou asi 3 lidi a jí jsem to heslo nakonec taky dal, tím pádem se dozvěděla o mojí minulosti s holkama, což nakonec bylo spíš k dobru...ono vykládat o minulých vztazích a pokusech není pro mě zrovna dobré téma k hovoru s přítelkyní, takže si to přečetla tam a bylo všechno naprosto ok, vlastně jí to trochu umožnilo i víc mě poznat...no a teď kámoš vydal jeden heslovaný článek Vztahy nejsou sranda a hned je oheň na střeše  nabízel mi i že to případně přepíše, abych jí tam mohl pustit, ale to jsem nechtěl, prostě se tam nedostane a hotovo, ať se uráží jak chce...měla by taky trochu respektovat soukromí, já po ní taky nechci vykládat obsah jejích debat s kamarádkama, i když údajně ani jim se vůbec nesvěřuje a považujou jí za tajemnou jak hrad v Karpatech...

stala se mi dneska zajímavá věc...kámoš má na netu blog a protože spolu hodně tyhle témata vztahů a holek obecně probíráme, ví i o téhle mojí momentální situaci a napsal o tom na svůj blog článek...skryl ho pod heslo, abysme k tomu měli přístup jenom my a mohli případně později zavzpomínat, takhle to zapisujeme už dlouho, s odstupem je to opravdu docela dobré čtení a dají se tak i připomenout staré chyby ...jenže přítelkyně se na ty stránky dostala a okamžitě po mně začala na ICQ dost tvrdě vyžadovat heslo, že to chce vidět, co v tom článku píšeme atd...no stál jsem si za svým, že je tam obsah čistě soukromého rozhovoru s kámošem, nejsou tam žádné pomluvy nebo tak, ale prostě to zveřejňovat nechci...trochu jsem si tím naběhnul, pak se zřejmě urazila, napsala "ok" a od té doby ticho...ale je mi to už nějak jedno 

curtis: z jednoho města jo, ale oba studující jinde...já jsem v Děčíně, ona teď bude 2 týdny v Olomouci a to už je vzdálenost špatná 

jinak s tím spalováním mostů to fakt někdy jinak nejde...když slečna přijde a řekne "promiň, já na takovejhle vztah nejsem připravená, ale chci se s tebou vídat aspoň jako kamarádka", tak to - pokud je do ní kluk naplno zamilovaný - nezvládne a radši se jí bude stranit, než aby se přemáhal a užíral tím, že jí stále miluje, ale musí se k ní najednou chovat jako ke kámošce a jako by se nic nedělo...tohle ty přetrvávající emoce prostě nedovolí...

curtis: moje řeč, taky jsem se chtěl třeba vyvarovat toho, abych nebyl tím, co do vztahu spadne víc a stejně se to stalo zas...i když teď už jsem opravdu v té fázi zavírání dveří, akorát nevim, jak je zavřít...háček je v tom, že se se slečnou uvidíme až za 14 dní a mobilem nic takového řešit moc nechci, ale tohle už fakt není ani vztah a i ty city mě bohužel opouští  je mi to už nějak jedno, když nenapíše, když se neozve, jestli dojela v pořádku atd. a vesele okukuju jiné holky, což ve stavu zamilovanosti moc nedělám...ne že bych teda chtěl něco začínat nového, to ani náhodou - na to není síla a navíc jsem takový ten poctivec, co přítelkyni nepodvede i když je to takovýhle vztah/nevztah...ale myšlenkám se holt člověk neubrání a na tu současnou přítelkyni jich už moc není 

No mam stejne zkusenosti a prubeh je u me ve vztahu skoro vzdy stejny jak popisuje John. Je to divne, ale je to tak. Zvlastni ...

pro mě je tohle premiéra, první vztah byl pořád nahoru, nahoru, všechno super a ze dne na den BUM, rozešla se se mnou...to byl panečku šrot, to už je tohle postupné vyprchávání šetrnější, i když nic moc pěkného to taky není 
ale tak my tu pravou najdeme, věřim tomu 
mám pár bývalých spolužáků a spolužaček, kteří si protějšek drží úspěšně už tak od 18, tj. 4-5 let dodneška...a jsou to pěkné šťastné vztahy, dost je obdivuju a je to takový můj prapor naděje, že to prostě jde 

curtis: taky to tak neberu, že láska = sex...ale je to něco, co k tomu patří...jak už tu bylo probíráno, mělo by to ve vztahu být něco jako koření a vrchol těch společných citů...a každopádně i ty obyčejné doteky a mazlení je pro mě nedílnou součástí šťastného vztahu, toto je fakt bližší agónii 

avaranger: no byla to taková divná poloviční sinusoida, postupně výš a výš, od března stále dolů, no a nahoru už to nikdy pak nešlo...ona mi sama řekla , že po tom počátečním boomu zamilovanosti polevila a čekala, že ještě "něco" přijde a doposud "to" nepřišlo...pak ale moc nechápu, proč se sama tolik snažila o návrat ke mně, když jí - podle mého výkladu - tedy opustila ta velká zamilovanost a viděla, že se to za měsíc a půl nijak nezměnilo a asi ani nezmění...

bob: a to zase jo, pár lidí už se mi i divilo, že mám po všech mých bankrotech pořád snahu si najít novou holku  špatné zkušenosti jsou taky cenné a jak se řiká - kdo nehraje, tak nevyhraje, s holkama je to podobné 

já to preferuju spíš večer a v noci, ale proti ránu ani jakékoliv jiné denní době naprosto nic nenamítám  jenže to si asi zase počkám, než se nějaká další objeví, teď i kdybych v tomhle vztahu/nevztahu zůstal, tak nemám žádnou vyhlídku na cokoliv intimnějšího...a téměř po 3 měsících se omezit na pusu je dost nenormální, jí to tak ale nepřijde  na každý večer má alibi, že se musí učit, což jí neberu, ale v únoru o zkouškovém období se vždycky čas našel, tak je to teď jak několik megaskoků zpět...s tím, že tehdy ten fyzický kontakt měl vzestupnou tendenci, až jsme se dostali k samotnému sexu, a teď to má tendenci konstatně zamrzlou 

to je ono...proto najít holku, u které by se skloubilo oboje, považuju skoro za zázrak  hezká povídavá romantička se zdravou chutí na sex, to zní fakt až utopicky, ale tak třeba někde nějaká je  si říkám, takovou najít, tak vyhlásim svátek, vyvěsim vlajku a už spolu zůstanem nafurt

mně je blbé to použít jako argument - "vždyť my spolu už vůbec nespíme a chybí mi to", aby si to nevyložila jako že mi jde jenom o ten sex a pak to hodila kamarádkám jako hlavní důvod rozchodu ale realita je holt taková a ve vztahu dvou mladých dospělých lidí by podle mě sex a mazlení rozhodně nemělo chybět, nejsme přece mniši  a těch pár obyčejných krátkých polibků mě už fakt nevytrhne a je to jeden z důvodů, proč s tím končím...vztah už mi nepřináší nic po fyzické, ani po psychické stránce, spíš naopak bere čas a iluze...už spíš v duchu zase tak nějak sním o holce romantičce, co by se ráda bavila i jezdila na výlety a to společné štěstí vydrželo déle než pár týdnů  tahle současná to není...

přesně tak, hezké vzpomínky a zážitky zůstávají navždycky, ale my jich právě zase až tolik společných nemáme...buďto to byly procházky, posezení u horké čokolády, doučování matiky (tím to celé začlo) nebo to společné spaní...do kina nechtěla, na koncert nechtěla, na kolo nechtěla, na výlet nechtěla, prostě mi pak už došly nápady, co pořád dělat, ono těch kaváren nebo míst na procházku městem tady není moc, takže pak je to už nuda a stereotyp od toho obnovení vztahu jsem spíš doufal v menší zázrak, že ke mně bude skutečně otevřenější a fyzický kontakt se neomezí jen na dvě pusy za celou schůzku, ale zázraky se (zatím) asi nedějou  ten pojem vztah/nevztah je docela výstižný a v tom opravdu žít dalších x dnů, týdnů, měsíců, nechci...je ale docela zajímavé, že už z toho ani nejsem nijak extra špatný a jsem s tím naprosto smířený, že to jiné nebude - jak jsem psal, ten návrat byl defacto zmírněním následků rozchodu a dalo mi to čas na srovnání se s tímhle pozvolným koncem...

tak jsem si bohužel potvrdil, čeho jsem se obával...jak tu psala deamoniack

snad budete vyjimka, potvrzujici pravidlo, ze lide se nemeni

, tak to přesně nevyšlo, žádná výjimka se nekoná  snažím se absolutně nic neřešit, užívat si toho vztahu a trochu se přizpůsobit směrem k ní...jenže přítelkyně je pořád stejná a jiné už to nebude, nezaznamenal jsem nic, co by udělala proto, aby mi byla opravdu blízkým člověkem, jak mi slíbila...dneska jsme byli na procházce, ani mě nevzala za ruku a chvílema bylo dost ticho, protože už si nemáme moc co povídat  maximem byla obyčejná pusa na uvítanou a rozloučenou, to je ale tragicky málo, už mi fakt přijde jako nějaká kamarádka...o nějakých nadějích na společné usínání jako dřív, resp. mazlení nebo sex, ani nemluvím...nevím no, spíš je pro mě ten návrat k sobě takovým ulehčením rozchodu - na jednu stranu žádný stres a špatná nálada ze ztráty vztahu, když jsme pořád spolu, ale na druhou stranu postupné smiřování se s tím, že to skutečně nemá smysl a vyšumí to do ztracena...

tak my jsme zase oficiálně spolu, dneska byla schůzka a v pohodě, oba jsme trošku změnili přístup ke vztahu vstříc jeden druhému, tak snad to půjde   objevil se ale ještě jeden takový začarovaný kruh, není to nijak závažné, ale blbé jo...máme s přítelkyní společnou kamarádku, já k ní mám docela blízko v tom smyslu, že si všechno řekneme nebo napíšeme po ICQ ohledně vztahů, problémů, prostě cokoliv, dalo by se říct, že v tomhle případě je kamarádství cennější než cokoliv jiného a nechtěl bych z ní mít nic jiného než kámošku...akorát ona má jednu takovou vlastnost, jak se říká - co neví, to nepoví...no je ukecaná a občas jí ujede něco i co říct neměla...a s tím na mě právě přišla přítelkyně, že si nepřeje, abych s ní o našem vztahu cokoliv probíral, protože to pak má v tom jejich tanečním klubu na talíři a ví to každý...to naprosto chápu, jenže co s tím? přestat se kámošce svěřovat, i když si jí fakt cením a dokázala mě v dobách rozchodů hodně podržet, anebo nic neměnit a riskovat, že zase někdy něco praskne a přítelkyně se naštve?

Daniel: tak snad to taky dopadne nějak dobře, ono je možná občas dobré i takovéhle krutější poučení z chyb, pak to může být fakt jenom ku prospěchu   u mě je od té doby pohoda, slečna komunikuje a dneska se snad uvidíme, i když mám teda dost odrovnané nohy po akci v T-Mobile aréně, ale to se zvládne  

MikkiEX3: to se neomlouvej, od toho tu fórum je  
no já jsem jí napsal dlouhou zprávu, všechno popravdě jak to vidím, že je pro mě ta myšlenka ztráty taky hrozná, ale že prostě máme oba odlišný přístup ke vztahu a pokud nenajdeme společnou cestu, jak si vyjít vstříc, tak ten problém bude rychle zpět...no a ona že prý se mi bude snažit vyjít vstříc co nejvíc, pokud nebudu očekávat princeznu s korunkou, co bude skládat básničky   což samozřejmě nečekám, stačí mi milující holka, co mi bude blíž než ostatní holky a to mi prý dokáže splnit, tak jsem zvědavý, v sobotu večer se uvidíme a probereme to víc

curtis: bolej bolej, ale postupem času se mi daří to snáze překonávat než když jsem třeba neměl žádné zkušenosti...
a s tím štěstím - letošní únor byl pro mě díky ní ten nejkrásnější měsíc za dlouhou poslední dobu, na Valentýna mně obyčejnou smskou vehnala slzy do očí a to už je fakt co říct, aby mě takhle dostala...a ty poslední týdny už to bylo zase spíš samé to přemýšlení a řešení, proč to z její strany pominulo a přestala pro vztah něco dělat...je to fakt docela slušné dilema   vím, že bych s ní dokázal být šťastný, ale musela by mi malinko vyjít vstříc, trochu se mi otevřít...pokud by tohle dokázala, tak bych neměl co řešit...a pokud ne, tak by to tu bylo za chvíli zas

curtis: neboj, tak hrozné to není   tohle už jsem si i zažil, takže jsem na to částečně připravený...a i když se podívám kolem sebe, tohleto samé vidím hoodně často, že holce všechno dojde až trošku zpětně a snaží se kluka získat zpátky...mně tím trošku narostl hřebínek, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu, ne nijak přehnaně, ale teď tu situaci mám asi jenom ve svých rukou...je to dilema...nejlepší holka, co jsem poznal a kterou miluju, naproti tomu už známý a mnohokrát probíraný problém romantik versus pragmatička....  

tak jsem rád, že zase nejsem sám, naprosto to samé jako curtis  
no a jinak moje hlavní novinka - Klárka mi teď napsala zprávu, že prostě nechce ztratit kluka jako jsem já   popravdě řečeno, to mi dala docela slušnou pecku, protože já to cítím samozřejmě stejně a jak jsem několikrát psal, moje city k ní jsou stejné...tak jsem teď zase pěkně zmatený, co dál...

Daniel: já to dělám stejně, mám 3 dobré kamarády a jednu super kamarádku, kterým svoje dojmy a pocity řeknu, ale jinak si špatnou náladu apod. nechám spíš pro sebe...v tom vidím právě taky jeden z hlavních bodů vztahu - pokud partnerce opravdu hodně věřím, svěřil bych jí naprosto cokoliv a trochu to čekám i nazpátek...ale v tomhle jsme fakt na stejné vlně nebyli, snad se někdy najde jiná...zatím se teď z toho hrabu, nejlepší je být mezi lidma nebo si aspoň s někým psát  

jinak taková zajímavost, co u sebe pozoruju už dlouho - každý den po probuzení jsem takový jakoby střízlivý od emocí, k večeru jak kdyby mi v krvi stoupaly promile nebo co a v noci to na mě padá nejvíc...  v noci si dokážu maximálně užít třeba film, hudbu, všechno vnímám na maximum, stejně tak ten rozchod, přes den nic ať už bych na to myslel sebevíc a v noci hned slzy v očích...má taky někdo takovýhle každodenní pravidelný nárůst promile v krvi?  

to, že nemá holka občas nic z přítomnosti partnera a je radši sama, bych ještě snad i pochopil, ale pokud je to trvalejší stav, jako to bylo víceméně i u mě, je to problém...já pak chytal dojem bezradnosti a zoufalosti, co s tím mám dělat, přišel jsem si pro ní zbytečný, když mě nepotřebovala jako oporu a ani nevyžadovala nějaký fyzický kontakt...je to pak skutečně hodně zvláštní...

přesně tak...taky mi hodně pomáhají kámoši a kámošky, vždycky se potřebuju někomu svěřit a slyšet další názory, nechci na to být sám...proto jsem taky napsal sem a potěšilo mě, kolik lidí zareagovalo...a další vztah si začnu případně hledat, až si tím zase budu jistý, opravdu jít do něčeho nového se starými emocemi, to by nebylo ono...no v noci jsem jí v takové záplavě emocí ještě napsal smsku, že se na mých citech k ní nic nezměnilo a že jí stále miluju...to jsem možná neměl dělat, ale bylo to to jediné, co jsem chtěl udělat a navíc už nebylo co ztratit  

MikkiEX3: díky    ona je to hodná holka, ale v tomhle jsme se prostě hrozně minuli, ona se svým vztahem o jistotě a samozřejmosti, naproti tomu já se svým vztahem o prožitcích a emocích...napsala mi, že jí přijde, jak kdybych žil v pohádce, to má asi i částečně pravdu, jsem takový ten snílek a jak už jsme probírali, přijde mi to docela i na obtíž, jenže co s tím nadělám...asi mi to zase nějakou dobu bude trvat, než začnu myslet na seznamování s jinýma, u mě ty city přetrvávají...akorát asi jenom milovat nestačí   teď těch pár dnů moc pěkných nebude, to je tak vždycky, blbě spím, nemám chuť k jídlu atd...dnešní noc byla hrozná, co si budeme nalhávat...

jinak dobře se trefila daemoniack s tím, jak psala, že když to "něco" u ní vyprchá a nemá nic z přítomnosti partnera, tak už je to spíš jen obelhávání sama sebe...v takovém smyslu se ta moje taky vyjádřila, že poslední dobou čekala, jestli ještě "něco" přijde a proto ta zamlklost a nekomunikativnost...takže víc než měsíc sebe i mě mylně držela v domnění, že mě stále miluje jako dřív, ale nebylo to tak  

Jen bych chtěl informovat všechny, kteří se mnou řešili téma Začarovaný kruh v komunikaci, o dalším vývoji. Zároveň všem zúčastněným děkuju za ochotu a podporu, jsem za to moc vděčný    Situace se ale vyvinula tak, že jsem si dal na dnešek se slečnou schůzku a šli jsme posedět na čaj. Zase se se mnou skoro nebavila, sotva se usmála a místy byla i trochu protivná, snažil jsem se s ní bavit o všem možném, ale nešlo to. Rozhodilo mě to natolik, že jsem se jí ani nezeptal na otázku, kterou jsem chtěl - co jí ten náš vztah dává, co ve mně vidí...No nic, večer jsem přes sms domluvil ještě další schůzku na zítra dopoledne, jenže pak se připojila na ICQ a napsala mi, že jede do školy dřív a nestihne se to. Asi bych nevydržel další týdenní čekání v nejistotě, tak jsem se chtě nechtě musel zeptat na tu otázku touhle nepříliš ideální cestou...Rozpoutalo to tříhodinovou debatu plnou nepochopení, shodli jsme se nakonec, že prostě každý koukáme na svět  - a konkrétně na náš vztah - jinýma očima, ona je pragmatička, já jsem emotivní romantik a dohromady to nejde. Potvrdila mi, že bych se od ní asi nikdy nedočkal větší otevřenosti, že prý si všechno radši řeší sama a nějaké to milejší slovíčko mi říct nebo napsat jí přijde zbytečné, takže taky ne... A taková představa vztahu jde naprosto mimo mě, jsme v tomhle holt jako den a noc, takže definitivně konec...

daemoniack: zkusím to...protože, jak jsi psala, taky nevím, co jiného zbývá a čím pro ní vlastně jsem...smsky, jako kontakt v době kdy spolu nejsme, nepotřebuje, sdělování pocitů nepotřebuje, psychickou podporu nepotřebuje, spaní spolu nepotřebuje atd. je to pak úplně o ničem, tímhle vlastně tadyta diskuze tak nějak začala, že mám jiné, téměř opačné potřeby a názory na vztah než ona a cítím v tom velkou potíž

tak mi to taky přijde...nemá pro ní význam společné spaní, nechtěla mě ani jako podporu na jejich taneční soutěži a přesto dokola tvrdí, že se nic neděje a vše je v pořádku...přijdu si pak hrozně zbytečný...je dobré jí to na rovinu říct, že mi chybí nějaký bližší kontakt s ní? aby si to zase nevyložila jako že není sex, tak hned dělám ofuky a jde mi jen o to...