Muži, chápavost a trpělivost

[aila]

Ahoj, chtěla bych se zeptat, jak muži vnímají ženy, které si prošly sexuálním obtěžováním a znásilněním. Když mi bylo 14 prošla jsem si opakovaně tímto nepěkným zážitkem a následky si nesu dodnes. Bojím se mužů a ti mě vnímají jako odtažitou, nepřátelskou, takže jsem s nikým nikdy neměla žádný vztah. Když se někdo pokoušel mě jen políbit, bylo to pro mne odporné, mám strach. Psychology jsem navštěvovala, ale moc mi to nepomohlo. Nikdo z mých přátel o mém zážitku neví, vím, že se pár lidí domnívalo, že jsem homosexuální. Nejsem. A vysvětlovat jim příčiny své odtažitosti taky nebudu. Ale neumím si představit, že bych někomu na prvním rande vyprávěla: "Víš, seš fakt sympatickej, ale musíš mít trpělivost, protože jsem byla znásilněná, a tak to se mnou nebude lehké." Muži se mi líbí, ráda bych měla vztah, ale nevím, kde vzít někoho, kdo to všechno pochopí a nebudu mu to muset hned na začátku vysvětlovat, protože to bych fakt nedokázala. Máte s tím někdo zkušenost? Jak byste se zachovali - ať už jako žena nebo jako muž?

[Mr.LiWu]

Zkušenost ve vztahu ne, ale znám holčinu co si prošla něčím podobným. Zpočátku to taky měla jako ty, chce to čas a citlivý přístup, určitě najdeš partnera který to pochopí , pár jich po světě běhá

[Bobo]

V prvom rade musi ist trpezlivost aj s tvojej strany. Nemozes cakat tu trpezlivost od niekoho ineho, pokial trpezliva nie si ty. Ak chces najst priatela na vztah, tak mu davaj moznost. Rob male krocky, ktorymi sa dostanes do ciela. Ked sa ta aj bude snazit pobozkat a ty sa odtiahnes, tak mu daj sancu. Lenze ozvat sa potom musis ty. Pretoze on to pochopi asi tak, ze nemas o neho zaujem, preto ta uz nebude kontaktovat. Zavolaj mu a stretni sa s nim a skusaj dalej.

[LordAli]

Mě osobně by to vadilo mít odtažitou holku. Jednu odtažitou jsem kdysi chvíli měl, ale nebylo to ono. Možná to chce udělat pokus. Buďto ten hnusný pocit vydržíš a pak ti to přestane dělat problémy, nebo s tím budeš žít ještě dlouho a možná se toho ani nezbavíš. Pak zůstaneš třeba jednou sama, protože nebudeš schopná partnerského života. Ale je to jen můj názor, nemám s tím žádné zkušenosti.

Jestli ti nebyli psychologové schopni pomoct, tak to zkusit jinak. S psychologií se trochu zabývám a mám odzkoušeno, že pokud něco nejde z psychických problémů, lze to přejít proti srsti. Mozek to poté obrátí naruby. Ale u tebe těžko říct. Musela by jsi být silná 

[noghri]

Souhlasim s Bobom, pokud sama tomu klukovi nevyjdes vstric - treba i jen tim, ze mu naznacis, ze potrebujes, aby na to sel velmi pomalu a ze casem mu to i vysvetlis, az budes pripravena... Ten kluk ti neumi cist myslenky a nepozna, ze jsi odtazita, protoze mas problem. Bude si proste myslet, ze nemas zajem a tim jdes sama proti sobe. Ne vsichni kluci jsou necitlive obludy, kterym jde jen o to jedno. Pouze je potreba s nimi komunikovat. A jsem si jista, ze pokud to neni debil, ktereho bys stejne timpadem nemela chtit, pak to pochopi a moc rad si da na cas. Ber to tak, ze tim alespone vyeliminujes ty, kterym za cekani a trpelivost nestojis. Ale bez toho abys jim rekla, ze museji pockat a ze to, jak se chovas neni tim, ze by se ti nelibili, ale tvym osobnim problemem o kterem jeste nejsi pripravena mluvit a at ti daji cas... bez toho to nepujde.

Mela jsem na stredni kamaradku, ktere se v sestnacti stalo totez, ale prekonala samu sebe, pustila si k telu moc mileho kluka a ten ji dost pomohl zalecit si rany na dusi.

Drzim ti palce, at se s kazdym malym kruckem dostanes dal a dal a naucis se zase duverovat muzum. Je jich hodne, kteri za to stoj. Byla by skoda nechat si je utect mezi prsty kvuli dusevne vysinutym jedincum, kteri si nevazi zen.

[Blaueminence]

Asi potřebuješ nějakýho slušnýho kluka, kterej má trpělivost a je to s nim tak trochu běh na dlouhou trať (v tomhle asi funguješ jinak než většina holek)..... a bylo by i lepší, aby to byl jeden z těch nesmělejších, co jdou na holku opatrně. V tom je ale právě ten problém - stydlivější kluk se na tebe nikdy neodváží nic zkusit, zvlášť když se chovíš odtažitě. Pokus se chovat aspoň přátelsky (neni vůbec potřeba chovat se nějak vyzývavě) a snaž se si občas s nějakym tak nezávazně popovídat. Na nějaký tvrdší frajery bacha - seš ale ženská a určitě taky máš tu magickou ženskou intuici, která ti pomůže poznat, s kym máš tu čest.

[aila]

Děkuji za rady. Jen nevím, kde najít slušného nesmělého kluka, když znám spíše ty přehnaně seběvědomé a sama jsem zařaditelná do skupiny nesmělých a velmi nemluvných uzavřených lidí

Mela jsem na stredni kamaradku, ktere se v sestnacti stalo totez, ale prekonala samu sebe, pustila si k telu moc mileho kluka a ten ji dost pomohl zalecit si rany na dusi.

Tak to ji obdivuju, že o tom dokázala mluvit. Klobouk dolů.
Já jsem rodičům donekonečna vykládala, že jsem spadla do skla, nebýt těch ran, tak se to ani oni, ani policie nikdy nedozvěděli. Nikdo z mých nejbližších přátel to dodnes netuší. To je právě problém - strašně těžko se o tom mluví, je to nesmírně ponižující, bojím se, že bych to někdy musela někomu vysvětlovat. Potřebovala bych chlapa, který si všechno tak nějak domyslí, najednou mu bude vše jasné. Bohužel, tato představa je asi poněkud nereálná

[noghri]

trvalo ji to. ja to take nevedela i kdyz jsem v te dobe zaznamenala, ze se chova jinak a ze se neco deje. tohle by me ale nikdy nenapadlo. vypadlo to z ni az po roce... pri jedne stupidni hre na pravdu. s tim klukem se dala dohromady az pak, cili o tom vedel. ale pomohlo, ze o tom byla schopna alespon s nejblizsimi prateli mluvit.

[profi]

no muj nazor je takovy že, když na prvním rande povíš něco ve smyslu, že si jiná a že potřebujes čas, tak budeš určitě pochopena a aspoň poznáš jestli tě muž doopravdy miluje, protože ten který ne na to nebude mít trpělivost. A o znásilnění se může dovědět až pod dlouhém čase. Navíc si myslím že po jednom opravdu povedeném vztahu se té fobie nějak zbavíš a pujde to. každopádně ti přeju hodně stěstí

[Av4]

Potřebovala bych chlapa, který si všechno tak nějak domyslí, najednou mu bude vše jasné. Bohužel, tato představa je asi poněkud nereálná

Ano, ta představa je nereálná.

Dovolím si trochu delší příspěvek (a promiň, jestli na tebe něco z toho nesedí nebo tak, zkusil sem jen sesumírovat myšlenky a zkusi to nějak "našroubovat" na něco co jsem zažil).

Musím souhlasit se všemi předchozími (více méně). Souhlasím s LordemAli v tom, že pokud očekáváš od kluka trpělivost (svým způsobem je to určitá oběť), tak se nemůžeš chovat, jako kdyby se to muselo řídit jen podle tebe a sama musíš v určitých věcech ze svých pozic ustoupit a něco obětovat. Na to je potřeba myslet.

Dále je velká pravda, že pokud se chováš odtažitě tak MUSÍŠ dávat zájem najevo jinak. I sebecitlivější a milejší kluk se nebude snažit do nekonečna, když budeš odmítat jakékoli snahy o intimnější zblížení z jeho strany. Podle mně je potřeba mu dát JASNĚ (nejlépe slovy, protože nějak to "udělat" je pro tebe, zdá se, problém) najevo, že o něj máš zájem, ale že potřebuješ, aby byl trpělivý.

Ovšem, napadá mě, že pokud nyní máš tak nepřekonatelný problém jen s líbáním, tak co se stane, až tvůj nově sbalený objev bude chtít něco víc. A on bude chtít. Dříve nebo později. Znám páry, které odmítají předsvatební sex, OK, ale myslím, že neznám nikoho, kdo by žil do svatby zcela asexuálně. Takže je otázka, zda jsi připravená to s tím dotyčným CHTÍT PŘEKONÁVAT. A také, jestli by nebylo lepší než řešit "jak sbalit někoho v tomhle 'stavu' " řešit spíš, "jak se z toho 'Stavu' dostat a pak začít".

Nevím, co ses dozvěděla od psychologů, ale podle mně je důležité se za to přestat stydět. Chápu, že nemám ani ponětí jak na to, ale podle mne je to jediná šance. Tím, že ses s tím NIKOMU nesvěřila, podle mně ubližuješ sama sobě. Zdá se mi, jako bys to pořád brala jako zlý sen, ze kterého se možná jednou probudíš, tak to nemusí nikdo vědět, když to za chvíli bude pryč. Ale ono to nezmizí, takže se s tím budeš muset nějak vyrovnat.

Nechci to zlehčovat, to jistě ne, ale je to podobné jako když se kluk po spoustě předchozích odmítnutí snaží o holku. Je to obava o svojí důstojnost a pozici ve společnosti. "Když jí zkusim zbalit, tak to řekne všem kamarádkám a všichni to budou vědět." Tuhle obavu z ponížení se musíš naučit překonávat. Můžeš začít se svými NEJBLIŽŠÍMI přáteli. Pokud jsou to skutečně přátelé, tak si neumím představit, jak by to mohlo váš vztah ovlivnit. Možná se jen připrav, že tě budou litovat. Na druhou stranu, co jiného by měli dělat. Na zvládání takovýhle zpráv jsou lidi úplně nepřipravený. Důležité na tom je, že to budeš sdílet. Nebudeš na to sama.

Půjdeš na rande s klukem, při první puse se odtahneš a on s tebou už pak nebude chtít nic mít. Zkažené rande. Teď bys šla domů a sama si řikala, proč jen jsem ... Když to řekneš např. své nejlepší kamarádce, tak můžeš po rande zajít k ní a říct jí jak to probíhalo. A v tu chvíli ti bude rozumět. A to je příjemné. Vědět, že ti někdo rozumí. A to ti teď, myslím, chybí.

Ale už jen podle toho, že si se odhodlala to sdílet takhle "veřejně" (i když anonymně) je známka toho, že jsi na (z mého pohledu) dobré cestě. Takže přeji hodně štěstí.

[larry flint]

když na prvním rande povíš něco ve smyslu, že si jiná a že potřebujes čas, tak budeš určitě pochopena a aspoň poznáš jestli tě muž doopravdy miluje

no na prvnim rande se dost tezko pozna, kdo te doopravdy miluje.

vazne si myslim, ze nejlepsi je asi pockat nejakou dobu, nez si k tomu cloveku vybudujes vztah (takovy, ktery by eliminoval pozdejsi mozny odpor) a pak se proste trochu zaprit a skocit do toho. Chapu ze takovy zazitek musel byt strasny zasah do psychiky, ale prece nejakymu hajzlovi nedovolis, aby ti takhe znicil zivot, ne? Mas pravo na lasku a na vztah jako kazdy jiny, akorat se v tobe neco zablokovalo a s tim necim je potreba bojovat.

Najdi si hodnyho kluka a zacni s nim neco budovat. Neodmitej jeho doteky, dotek je vyraz naklonosti a nevede nutne k sexu (takze si nenamlouvej, ze kdyz na tebe sahne, tak na tebe vzapeti skoci). Casem se do toho kluka zamilujes a budes mu chtit dat sama sebe (to je biologie a mozek do toho nema az tak co mluvit). Mozna, ze te lapne nejaka panika, ale zkus ji pro nej prekonat.

NEmyslim, ze bys mela hned kazdymu o svem zazitku vypravet. Spousta kluku nebere sex jako neco, co dostane po par tydnech znamosti. Takove muzes klidne poslat k sipku.

[Av4]

NEmyslim, ze bys mela hned kazdymu o svem zazitku vypravet. Spousta kluku nebere sex jako neco, co dostane po par tydnech znamosti. Takove muzes klidne poslat k sipku.

Jestli to byla reakce na mně, tak sem to takhle nemyslel. A mimochodem souhlas.

[aila]

A také, jestli by nebylo lepší než řešit "jak sbalit někoho v tomhle 'stavu' " řešit spíš, "jak se z toho 'Stavu' dostat a pak začít".

S tím mohu jen souhlasit, jenomže například po návštěvě psychologa jsem si vždy připadala, jako by se zážitek vracel, ve stejné intenzitě. Do jisté míry mi psychiatři pomohli, ale spíše od nenávidění sebe sama, od strachu z kontaktu s muži moc ne. Taky mi doporučovali, ať si najdu "někoho", kdo bude trpělivý. No jo, jenže to se snadno řekne, ale kde ho tak najít. Mám mnoho zájmů přes které se často seznamuji s novými lidmi, ale na ty trpělivé nezadané muže se mi zatím narazit nepodařilo. Chtěla jsem se se svým problémem svěřit kamarádce, ale není to vůbec lehké popisovat něco, co se stalo před necelými 7 lety a o čem jsem více než 4 roky nemluvila. Anonymita tohoto fora je skvělá, ale v reálu je to úplně něco jiného. Myslela jsem, že jsem už se mi podařilo to vytěsnit z hlavy, ale před pár dny mě objal kamarád - jen objal, je zadaný, takže jsem žádné obavy mít nemusela, ale prostě mi najednou bylo děsně špatně, dřív se ten pocit hodně vracel, teď dlouho ne. Trochu mě to vyděsilo, protože jsem si poprvé uplně uvědomila, že se toho asi nikdy nezbavím. Nechci na to myslet, nenávidím sebelítostné pocity a lítost ostatních by mi taky vadila. Bohužel některé zážitky mají ve zvyku se v mysli vracet, když jsem nepřipravena.

Mas pravo na lasku a na vztah jako kazdy jiny, akorat se v tobe neco zablokovalo a s tim necim je potreba bojovat.

Hezky jsi to napsal, děkuju. Jen mi vysvětlete, jak mám budovat s někým vztah, když mám zavedenou pověst jako ta, která zkrátka "nemá zájem". Jak mají chudáci muži poznat, že to tak nemyslím. Nechovám se nějak nepříjemně, jen všichni ví, že když se někdo o něco pokoušel, byl velmi rychle odbyt. Jsem braná jako kamarádka, která si ale nikoho moc k tělu nepustí. Jenže muži kombinovali pozvání na rande s nějakým letmým fyzickým dotykem a to já pak reaguju zcela nevhodně, přemýšlí za mě můj strach, ne já

[LordAli]

Vidíš, tak když budeš trénovat, jako např. s tím kamarádem co tě objal a až tě obejme třeba po 50x, tak už by ti to nemělo připadat tak hrozný. Tím nechci říct, aby jsi šla za kamarádem a řekla: Hele, 50x mě obejmi potřebuju trénovat. Určitě máš víc kamarádů u kterých by šlo se nechat občas obejmout. Nebo něco jinýho, dotýkat se dá všelijak.

Ale pochybuju, že když si někoho trpělivýho najdeš, že tvůj problém zmizí tím, že si necháš dát 2x pusu. Je to na tobě 

[D9]

Já teda nevim... víceméně souhlasim s ostatníma, ale vesměs na to mam trochu odlišný názor... z mého pohledu by nejlepší bylo, kdyby to ten kluk od začátku věděl, prostě abys na něj nemusela nic hrát... neměj představu o klucích, že jsou to všechno zlý prasata, tak to vůbec neni... naopak, já znam velmi málo kluků, který bych mohl označit za zlé nebo nechápavé... každej kluk se pokusí tě pochopit a troufam si říct, že pokud za to stojíš (a já myslim, že určitě jo), tak i každej kluk ti vyjde vstříc a pujde na tebe pomaleji... nebudu tvrdit, že ti rozumím a že chápu, proč o tom nechceš mluvit, protože jsem tím neprošel... ale myslim, že v dnešní době už nic neni tabu, o všem se dá mluvit a vždycky se najdou lidi, kteří tě pochopí... tobě přijde ponižující o tom mluvit, ale ostatním to ponižující nepřijde, věř mi...

[Blaueminence]

Otázka je, jestli na ní zas takovej kluk nebude "až moc hodnej atd." - víte co tim myslim. Je to dost komplikovaný...

[Av4]

Ale pochybuju, že když si někoho trpělivýho najdeš, že tvůj problém zmizí tím, že si necháš dát 2x pusu. Je to na tobě 

To sem přesně chtěl vyjádřit výše citovanou větou.

Aila: To, že "máš pověst" znamená asi tolik, jako že "venku prší". Říkáš, že koníčků máš dost. Poznáváš nové lidi. A neřikej mi, že všichni tvoji známí, jen co se s ěnkým seznámíš, tak na něj naběhnou a řeknou "bacha na ni, nenechá na sebe šahnout". To je přece blbost. To čemu říkáš "pověst" je podle mého jen to, že nejsi ochotná ustupovat.

Lidi mají nějak úchylně vrozený pocit, že lidem se pomáhá JEN motivací a zlepšováním lálady. Klasickým případem budiž "Neboj, jednou si někoho najdeš a budeš šťastná" - tak to přece není. Ano, na začátku, tam má motivace smysl - ale tuhle fázi už si překonala, nebo ne? Třeba ses do teď vnímala jako 'TA, co se jí TO stalo' - dá se na TO svést neúspěch, obava z neznámého a dá se k TOMU utíkat, kdykoli se děje něco nepříjemného. Nejsi to ty. 'TY jsi TY' nic víc. Teď musíš pochopit, že bez toho, aby ses snažila to překonat to nezmizí. Jsou lidi, co se naučí žít a užívat si života třeba bez nohy. BTW: vzpoměl sem si na poručíka Dana z Forrest Gumpa - ve Vietnamu přišel o obě dvě nohy. Nejdřív chtěl umřít. Pak se ponořil do sebelítosti a nevážil si ničeho, ani sám sebe. A nakonec se našlo něco, co mu pomohlo to překonat. A v závěru filmu přijde "po svých" a hrdě. Jestli si ten film neviděla, doporučuji sehnat, zkouknout, zamyslet se.

Zas "našroubuju" na sebe. Lehce mě šikanovali na základce (jak lehce je otázka, už si to moc nepamatuju). Hrozně sem zpohodlněl v takové té sebelítosti - všichni se do mě trefují, přitom za nic nemůžu, jsem přece dobrej a oni všichni jsou ti špatní, když to neumim s holkama, je to protože mě nemají rádi a všechny holky se to dozvěděli, atd. To byla chyba. Tohle pomůže překonat ten samotný nepříjemný zážitek, ale nic to neřeší. Musel sem přiznat, jak to je a zkusit s tim něco udělat. Že to bylo k ničemu je jiná věc. Protože sem to díky tomu přestal vnímat útrpně, jako něco co je a nic s tím neudělám a začal sem to vnímat jako věc, kterou musim prostě skousnout a vydržet. (vypadá to jako by to bylo to samé, ale není) Je rozdíl 'holt to vydržim, co nadělám' a 'vydržim to proto, abych věděl, že sem se nevzdal'. Nakonec to skončilo až když sem odešel ze školy a určitě mě to ovlivnilo, ale ten postun v tom uvažování byl hodně důležitý a posilující.

každej kluk se pokusí tě pochopit a troufam si říct, že pokud za to stojíš (a já myslim, že určitě jo), tak i každej kluk ti vyjde vstříc a pujde na tebe pomaleji...

On je spíš problém, že takové "pomaleji" jaké by si předstvovala je hodně za hranicí snesitelnosti normálního kluka. A chyba není ani na jedné straně, prostě to tak je.

[Monny]

aila -> už se tady toho řeklo hodně....ale TY si o tom s někým MUSÍŠ popovídat - myslím, že je to hodně důležité a hodně ti to pomůže....
Snažíš se o velký krok - a to, jak si najít hodného kluka......nejdřív se vyrovnej se svou minulostí a pak pokroč na další metu....
Pochopení z jiné strany ti určitě ulehčí a pomůže....

[profi]

no hele neber si to osobně, vubec to nemyslim zle, ale mozna by bylo dobre  pozadat o pomoc nekoho komu se stalo take- Už jen z duvodu, že ja ani nikdo kdo dosavaď napsal nema s tim zadne zkušenosti a nemůžeme ti naplno rozumět

[aila]

On je spíš problém, že takové "pomaleji" jaké by si předstvovala je hodně za hranicí snesitelnosti normálního kluka.

Docela by mě zajímalo, kde je ta hranice snesitelnosti pro normálního kluka?

[Av4]

Docela by mě zajímalo, kde je ta hranice snesitelnosti pro normálního kluka?

Věř mi, že někde úplně jinde.

Když to bude kluk co tě bude mít vážně rád a bude ti chtít hodně moc pomoct zacenu toho, že se sám omezí, tak bych řek, že reálný je tak dva, tři roky do prvního milování. Ale když se třeba teprve po půl roce dostanete k vášnivějšímu líbání, tak už toho možná bude i na něj moc. Sice tě nebude asi k ničemu nutit a bude trpělivější, ale jednou toho bude na něj taky asi moc.

Na druhou stranu, když si najdeš někoho méně chápavého, tak tě bude chtít trošku "natlačit", abys něco dělala. Což nemusí být na škodu. Protože se s ním (možná) rychleji otrkáš. Ale zase nebude chtít čekat tak dlouho.

Já myslím, že bys potřebovala najít někoho, kdo tě ne "skutečně miluje a chápe", ale spíš "nemá žádné sebevědomí". Je to tvrdý, ale myslim si, že pokud ten kluk má jakés takés sebevědomí, tak mu musí být jasné, že s tebou to nikam nepovede. Bude mu jasné, že on je jen "přechodná stanice", než se to s tebou zlepší. A že až budeš v pohodě, tak zjistíš, že máš mnohem na víc a s ním to půjde do kytek (ajk. zas vlastní zkušenost).

A z toho, co se tu denně řeší je jasné, že takovéhle ženy jsou Třeba bys mu byla vděčná, ale rozhodně bys s ním nebyla protože chceš, spíš z vděčnosti. A to je snad ještě horší. Takže já bych řek - nezabývat se tím jak, ale nejdřív vyřešit a ptát se kdy

[Monny]

Já myslím, že bys potřebovala najít někoho, kdo tě ne "skutečně miluje a chápe", ale spíš "nemá žádné sebevědomí". Je to tvrdý, ale myslim si, že pokud ten kluk má jakés takés sebevědomí, tak mu musí být jasné, že s tebou to nikam nepovede. Bude mu jasné, že on je jen "přechodná stanice", než se to s tebou zlepší. A že až budeš v pohodě, tak zjistíš, že máš mnohem na víc a s ním to půjde do kytek (ajk. zas vlastní zkušenost).

a to si má jít jako sednout před nějakou psychiatrickou léčebnu a vyhlížet chlápka, který bude vypdat, že si dostatečně nevěří, aby ho mohla jít sbalit?....
Myslím, že si může najít normálního a rozumného chlapa, když svou situaci začne opravdu řešit a bude ji chtít změnit (řeči nestač)

[aila]

Já myslím, že bys potřebovala najít někoho, kdo tě ne "skutečně miluje a chápe", ale spíš "nemá žádné sebevědomí". Je to tvrdý, ale myslim si, že pokud ten kluk má jakés takés sebevědomí, tak mu musí být jasné, že s tebou to nikam nepovede.

To tedy děkuju, s názorem, že chlap musí mít nízké sebevědomí, aby si se mnou něco začal, jsem se opravdu ještě nesetkala. V sexuálních záležitostech je sice mé sebevědomí hanebně nízké, ale v jiných ohledech na tom snad tak špatně nejsem Neumím si představit, jak dlouho by mi mohlo trvat než bych se psychicky srovnala s fyzickým kontaktem, je možné, že tvůj časový odhad je reálný, ale nechápu, proč jsem kvůli tomu "vhodná" jen pro pány s nízkým sebevědomím. Taky nevím, proč bych měla po určité době hledat jinde. Nedokázala bych si začít s mužem, kterého bych si nemohla vážit. A pokud bych si ho vážila, nebyl by důvod k "měnění".
Jinak děkuju za názor, jsem vděčná za každý úhel pohledu.

[LordAli]

Bych asi ze začátku nedoporučoval hned někoho hledat. Spíš se vyrovnej s tím, aby ti nevadilo, když se tě někdo dotýká a potom si někoho hledej. Žádnýho kluka nebude bavit věčně čekat. A i když se takový najde, tak ho to přestane časem bavit a uteče s první u který získá pocit, že by to mohlo zajít dál, což by tě ranilo znova a jinak.

Ale dělej jak myslíš, nápadů tu byla spousta, tak si to rozeber co ti je nejvhodnější.

[LordAli]

Ještě mě napadl jeden trik. Ale nejdříve informace....

Tobě vadí, když tě objímají nebo se nějak dotýkají kluci, nebo ti to vadí i u holek ?