Míra vzájemného kontaktu a svěřování se ve vztahu?!

[Talkboy]

Prosím Vás přátelé, mám problém. Jsem tady na fóru už nějaký ten rok a opět se na Vás obracím. Sbalil jsem jednu kočku. Začali jsme spolu chodit. Po šesti týdnech vzájemného stýkání a dobrého sexu jsem se do ní zamiloval. Řekl jsem jí to (v telefonu, byl jsem z toho totálně v prdeli) a ona mi na to odvětila, že mi to taky chtěla říct, že se do mě zamilovala už po prvních čtrnácti dnech. A teď k věci. Já (jako zkušený balič) ji neuháním (i když jsem zamilovaný a strašně mě to svádí s ní být v neustálém kontaktu). Ona mě ale taky neuhání! Ozývá se mi sama od sebe pouze třeba co druhý den stylem, že mi napíše sms typu "jak ti jde učení zlato?". Na to nejsem zvyklý. Nesvěřuje se mi, co celý den dělala atd. Spoustu věcí si nechává sama pro sebe. Na to vůbec nejsem zvyklý. Je to normální? Já jsem zvyklý z předchozích vztahů na to, že mi holka vždycky psala docela často. Jsem zvyklý na to, že holka mi píše více, než já ji! Ale tady tato mi sama od sebe skoro nepíše. Já ji teda taky nepíšu. Když ji nenapíšu dva dny, tak až potom mi napíša ona sama od sebe. Co to kurva je? Je to normální? Když jsme spolu, tak je nám spolu strašně dobře. Vidím na ni, že mě má ráda. Ona sama mi říkala, že je podruhé v životě zamilovaná, do mě. Ale já jsem zvyklý na to, že když je žena zamilovaná, tak že mě uhání. Jsem zvyklý na to, že když holce sám od sebe nepíšu a nesnážím se o ni, tak že ona sama se tím tuplem snaží (že mi často píše atp.). Tady tato to ale nedělá... Už jsme se o tom tak trochu bavili. Říkala mi, že ona sama nikdy nikoho neuhání, že má ráda prostor. Já ale nemůžu pochopit, jak někdo, kdo je zamilovaný, má rád prostor... A jsem přesvědčen, že jí na mně záleží!

Chci e teda zeptat Vás, jak to ve vztazích máte? Je normální prostor, kdy si s holkou píšete co druhý den? Prostor, kde si neříkáte úplně vše? Chodíme spolu zatím dva a půl měsíce by the way. Všechno ostatní v našem vztahu funguje. Sex je v pohodě.

Jsem zvyklý na to, že mi holky píšou více, než já jim, že mě uhánějí. Jsem zvyklý na to, že holky jsou vůči mě samy iniciativní. Tady tato není. Je submisivní. Čeká vždy, co vymyslím já!

Děkuji Vám všem za komentáře přátelé. Kdybych nebyl zamilovaný a chtěl jenom souložit, tak mi výše popsané logicky nevadí. Já jsem se do ní ale zamiloval a tak s ní chodím.

[Talkboy]

Je normální, že Vám holka nevolá a nepíše, co celý den dělala? Je normální, že se ani Vás neptá, co jste dělali Vy? Je normální, že od Vás holka nevyžaduje potrvzení, jestli ji máte rádi? Je normální, že je holka totálně submisivní a o nic si sama neříká, nic nevymýšlí atd.? Ona sama říkala, že se se mnou abnormálně snaží. Že prý s ostatníma klukama se takto většinou nesnažila. Z toho jsem fakt zesral ty vole. Minulý kluci jí prý psali sami a ona jen odpovídala. (Já ji ale nutím sesmolit smsku aspoň tím, že se ji sám delší dobu neozvu.) Taky se se všema minulýma klukama rozešla - dala prý všem po kratším či delším čase kopačky. Chci, ať mi píše více. Nevím, jak toho docílit. Když na ni budu tlačit a nutit ji, tak uteče. Tlačení a vynucování není dobré! Toho jsem si vědom... A když se ji sám neozývám a "stavím se k ní zády", tak to nějaký efekt má, ale (ve srovnání s ostatníma holkama) slabý...

[joei]

Ti trochu šibe, ne? Ty od ní chceš něco, co sám neděláš? Tak to jsi fakt vocas.
Prostě na tobě není závislá. Já jsem do své holky taky zamilovanej už nějakej ten pátek, ale nepotřebuju a nepotřeboval jsem ani na začátku být s ní pořád v kontaktu a stejně tak ona.... Pokud je člověk zaneprázdněnej a není závislej jen a pouze na tom druhém, je v pořádku, že se neozývá pokaždé, kdy by se ti to líbilo, ale až potom, co má čas.

[Av4]

Jo, je to řekněme netypické chování. Ale rozhodně bych z toho nevyšiloval.

A můžeš jí zkusit motivovat trochu. Napsat jí, že jsi rád, že se ozvala, žes na ni zrovna myslel nebo tak něco. Ty megapoučky "nesmíš víc než ona" podle mýho fungujou jen při balení. Ve vztahu je můžeš (v rozumné míře) s klidem porušovat. Chceš jí napsat? Tak jí napiš! Chceš aby něco naplánovala, tak jí to řekni! "V sobotu bude hezky a mam volno - zkusíš něco vymyslet, že bysme vyrazili někam ven...?"

[Talkboy]

Díky hoši za Vaše názory! Takže nejspíš ten prostor ve vztahu teda normální je...

Av4: Jj, nejspíš to bude chtít ji motivovat, jak píšeš. Musím ale pomalu a s citem, abych na ni příliš netlačil. Díky za tip .

[Talkboy]

Hoši, jak ji mám přímět k tomu, aby se mi ozývala častěji? Napadá Vás něco? Mám se jí tedy sám začít častěji ozývat? Povede to k tomu, že ona se v návaznosti na toto začne taky více ozývat z vlastní iniciativy mně? Mám udělat ten první krok ?

[puzzle]

Proč nedáš na Joeiův názor? Co se ti na něm nelíbí, že chceš znova zodpovědět stejnou otázku?

[Av4]

Možná trochu extrémní rada, ale...

říct jí to?

[Krytak]

Tím, že jí to řekne podle mě nic nezmění, možná na chvilku, mluvim z vlastní zkušenosti. Tady je spíš otázka, jestli je na to Talkboy jenom zvyklej z předchozích vztahů (ano, tohle je i podle mýho názoru nestandardní, rozhodně bych ale neřikal nenormální, ale proč ne, každej jsme nějakej...) a jestli to dokáže tolerovat. V několika přechozích příspěvcích jsem tady o tom už mluvil, ani už nevim, ve kterejch vláknech  , ale pokud máš míru svěřování, jak jsi to Talkboyi nazval, nastavenou o hodně jinak, bude tě to srát čim dál víc. Ono není problém, aby slečna začla mluvit o sobě, pokud má náladu, tak jí stačí trochu popostrčit (a moje drahá polovička je podobnej typ, jako tvoje) a už to jede . Tohle už jsme se spolu naučili, byť to není ideální, ale není to tak jako na začátku vztahu (btw jsme spolu skoro tři roky), že jsem se třeba až po týdnu dozvěděl, že je nemocná... Průšvih může bejt s tou druhou částí, aby se taky víc zajímala o tebe, to může bejt ta bolestivější část. Omlouvám se, že sem teď taham i svoje problémy, ale nedá mi to, třeba to bude ponaučení i pro tenhle případ, je to imho hodně podobný. Ano, naučil jsem jí, aby se mi svěřovala, ale i když jsem jí řikal, že bych byl rád, aby se taky víc věnovala v komunikaci mně, vždycky to vydrží chvilku a potom si začnu připadat spíš jako nějakej dementní psycholog, kterýmu jenom vyvrhne svoje problémy a na mě už se prostě nedostane. Když o tom začnu sám ,řekne mi, že neví, co mi má na to říct, ale že mě poslouchá. No, třeba se pobavit o problému... neexistuje, neví, co na to má říct. To samý s tim, jak skoro nic neorganizuje, nevymýšlí... Říkal jsem si, že jí ukážu, že mi na ní záleží i mojí aktivitou... Když byla moje aktivita dalo by se říct 100:1 v muj prospěch, trochu jsem polevil a dal jí prostor, říkal jí, kam bych chtěl jít zase já, že bych byl rád, kdyby taky něco vymyslela, zorganizovala... a když už to jednou za onoho času udělá, tak jí za to pochválim (ona to moje samozřejmě bere jako samozřejmost) ... No, dopadlo to tak, že si na tu moji aktivitu tak zvykla, že když se nic neděje z mý strany, tak se nic neděje vůbec.
Taky mi říkala, že ve vztahu ke mně se až překonává, jak je aktivní, ale když jsem tohle slyšel, tak jsem taky málem vylítnul z kůže  .
Už jsme tohle řešili víckrát, vždycky to dopadne tak, že jednu věc vymyslí a potom má za to, že má na půl rok splněno... Vyloženě se závistí koukam na okolní vztahy, kde to funguje tak, že vymýšlej oba na půl. Tohle vždycky musí bejt na mně, jinak se neděje nic. Bohužel, co se týče intimností, tak to samý, totální pasivita, jenom když je trochu přiopilá, tak je o dost aktivnější, ale to jí mam sakra vždycky opíjet? Paradox... ač jsem sexuálně podstatně náruživější, užila si toho podstatně víc ona. O větší aktivitě jsem jí samozřejmě říkal i tady, bez výraznější odezvy... prej to neumí, i když jsem jí kolikrát řikal, jaká je to dračice, když se rozjede (asi teda tak jednou za půl roku). Tak jsem omezil i svoji aktivitu a řikal si, třeba jí to nakopne, co bych chtěl jsem jí říkal. Ne, přestala se mnou mluvit a potom mi v slzách vyčetla, že si jí nevšímam. Jako kdyby se ona mě všímala...
Teď už to došlo i do podobnýho stadia v komunikaci, kdy ona třeba začne hovor a to dělá velice často, že mi volá, ale dál ho musim vést a udržovat já, jinak je ticho. Jako pro introverta je to docela obtížný, dřív jsme si přitom tak hezky povídali. Hlavně po telefonu je to už docela trapný, já taky někdy chci bejt ten, co poslouchá nebo se druhá polovička věnuje i jemu. Spoustu věcí nechává bez odpovědí, ale jinak mi někdy třeba i sama od sebe řekne, že mě miluje, objímá mě, je špatná z toho, když už mě ta moje aktivita nebaví a nechávam to na ní, to si zase vysvětluje jako muj nezájem...
Jak jí sakra trochu dotlačit k troše aktivity, aby nebyla tak pasivní a apatická, jak? Už jsem z toho fakt na mrtvici... Co se týče vztahů, tak jsem nikdy neměl bůhví jaký sebevědomí a tohle chování mě vrhá zpátky do depresí a komplexů méněcenosti, když mi přijde, že moje reakce a slova jsou skoro zbytečný... sám si v tom vztahu potom připadam zbytečnej, což se samozřejmě projevuje i dál.
Jnak já mou milou nechci jenom hanit, jsou tu i chvíle a nezřídka, kdy je mi s ní fakt krásně, ale to holt musí mít náladu... Tak trochu si připadam že jsem občas takovej čekatel  . Jinak přítelkyně je docela introvertka s malym sebevědomim (na mě si toho ale občas dovolí až tak, že se musim důrazně bránit), a dost podléhá stresum, pokud je ve stresu, tak je to celkem na prd všechno. Když má zrovna nějakej stav úzkosti, tak jsem prostě až na nějaký destátý koleji. Samozřejmě já taky nejsem dokonalej, občas na tohle reaguju... ne podrážděně, ale až rezignovaně, prostě už nevim, jak dál. Chci s ní bejt, ale za takovejch podmínek... Potom je to zase na chvíli úplně super, pak to zase stojí za ho... Jinak psychologa jsem jí už doporučoval, jednou jsem byl odpálkován, podruhý s tim přišla sama, ale samozřejmě se nic nestalo...
A ještě jednou sorry, že jsem se tak vmíchal do otevřenýho topicu, ale to téma bylo tak podobný, že mi to prostě nedalo...