Čau lidi!
Zaregistroval jsem se nedávnou na fórum, tak tady chci pozdravit ostatní.
No a něco na úvod... Kdo chce přeskočit, může až na značky hvězdiček o pár odstavců dál
)
Začínal jsem s holkama jako spousta ostatních. Na základce jsem se styděl
Když jsem byl s holkou poprvý v kině, asi v osmičce (byli jsme na Spice Worldu
), tak mi celou tu dobu tak bušilo srdce a furt jsem sbíral odvahu abych se jí zeptal, jestli se mnou chce chodit
)) Byla to spolužačka, no nebudu to dál rozepisovat, nic přínosnýho pro ostatní v tom neni. Jen že jsem se jí líbil a já nedokázal nic říct.
Dál v devítce jsem se doslech, že se líbim jedný holce z jiný třídy. Udělalo mi to radost a zároveň jsem o tom nechtěl slyšet...byl bych první borec ze třídy, nějak jsem tu tíhu nemoh unýst. Co se týče sebevědomí jinak, byl jsem na tom na základce moc moc dobře. O tom ale jindy
Teď jsem dokončil VŠ... a vzhledem k problémům se sebevědomím na střední, což souviselo s mojí první vážnou známostí, jsem pak dlouho žádnou neměl. Sebevědomí bylo tak nízký, že kdekoliv jsem byl, přišlo mi, že ostatní se na mě dívaj a v duchu si řikaj "to je ale nula". A dost jsem se uzavřel, což bylo proti mojí přirozenosti, rád jsem vynikal a řikal vždycky co si myslim. To jsem v sobě postupně potlačil a dost to bolelo. Byl sem docela ztracenej.
Na VŠ jsem šel do Brna. Novej začátek. Bylo to zezačátku těžký, ale začal jsem. Chtěl jsem se sebou něco udělat, tak jsem byl i na pár návštěvách v jedný poradně. Nebyla psycholožka, nedokázala tak dobře vést a já si dost věcí vyložil špatně, s čimž sem se pozdějc musel vypořádat. Ale byl to začátek. Nový kámoši, legrace, hospody, diskotéky
) Jsem se v prváku vyblnul a doháněl, co jsem nestihnul. Furt jsem se hledal
Uprostřed druháku přišla jedna holka, který sem pomáhal s kufrem do autobusu. Byla moc vděčná a když sme seděli, zaklepala mi na rameno a řikala že neví jak poděkovat, a dala mi nějaký exotický ovoce ze Španělska, zrovna odtamtud totiž přijela z univerzity domů. Byla dost latino typ, tak 9/10 a o 3 nebo 4 roky starší. Druhej den jsem ji pozval na oběd na pizzu a připadal jsem si jako borec
Ale zas to nevyšlo, protože letěla zpátky. Furt jsem hledal nějakej ten vážnej dokonalej vztah a byl jsem ten "kamarád".
Minulej rok začla nová kapitola, kdy sem tu práci na sobě vzal vážně. Dost věcí jsem si už ujasnil. Koupil jsem si self-help knžíky, co se týče úspěšnýho prosazení a slovni sebeobrany. Byly tam věci, který mi byly tak přirozený na základce, ale já je v sobě během střední potlačoval. A v tomhle období jsem si taky začal psát "deník". Musel jsem v sobě překousnout dost falešnejch představ o sobě a překonat moc překážek. Ale zjistil jsem, že když něco napíšu na papír a dám ten problém do slov, najednou už to neni takovej problém
A když neni nikdo s kym by to člověk chtěl probírat, je to skvělej způsob. Taky jsem se odhodlal k návštěvě psycholožky. Jestli někdo s timhle váhá, tak doporočuju neváhat
) Nikdo to nemusí vědět, když to nebudete chtít řikat, a vám to pomůže, je to skvělej pokec a člověk si dost věcí sám uvědomí.
Odjel jsem minulý léto na práci do USA, což mi hodně dalo, co týče komunikace s lidma. Nezapomenutelná zkušenost, i jeden románek jsem tam měl. Ale hlavně to sebevědomí zase narostlo.
*****
Poslední semestr jsem se začal vážně zajímat o balení
Přišel s tim kámoš, nasadil mi brouka do hlavy. Takže jsem sednul na net a první odkaz na kterej klikám z googlu byly stránky Qarka. Dokonalý!! Úplně mě to pohltilo. I jeho styl, jak si holky váží. Na sebevědomí furt pracuju, ale už mám určitou úroveň, kdy mi nedělá problém komunikace ani s cizí holkou a dokážu při tom bejt dost uvolněnej.
Takže první report: moje druhý inženýrský číslo (první na ulici).
Bylo to dokonalý. Zrovna jsem přijel do Brna, hotovej po cestě, protože vedle mě seděli zrovna nějaký divný chlapi, jeden co byl navoněnej starou smradlavou kolínskou, to bylo k nevydržení. Dojel jsem na koleje a že pojedu do města si koupit triko. Byl jsem zrovna i v náladě, ikdyž unavenej. Po cestě jsem čet HRU, kterou jsem si pár dní předtim koupil. Mám dobrou vlastnost, že se rychle učim nový věci. Takže to ze mně i muselo vyzařovat, protože najednou se začaly holky po mně víc koukat, aniž bych cokoliv řikal. Jenom jsem v sobě měl obrázek sebe jako neodolatelnýho
Triko jsem si nevybral a jel jsem zpátky. Čekám na šalinu, na zastávce jsem si stoupnul vedle jedný blondýnky, která sice nebyla můj typ, ale byla jinak tak 8/10. Neměl jsem už v plánu žádnej kontakt, ale stalo se něco, co vyloženě vybízelo k oslovení. Přijela šalina, já že stál na úrovni toho druhýho vagónku a rád jezdim v prvnim, tak jsem pomalu prošel okolo tý holčiny ke dveřím prvního. Ona byla rychlejší a šla taky do prvního, mačkala tlačítko u jeho posledních dveří, ale ty dveře se furt neotvíraly. Tak jsem zkoušel já a taky nic
Tak když sem se rozbíhal k prostředním, který byly otevřený, řikam jí: "poď, to stihnem!". Ona se rozeběhla za mnou, vlítli sme do tramvaje a sedli sme si, ona za mně a vyměnili sme si úsměvy, že to nakonec vyšlo
Vypadalo to na příjemně upovídanou holku. Mám docela odhad na lidi. Tak jsem se s ní dal do řeči, seděl jsem na sedačce jakoby bokem, do uličky. Říkám jí, že radši jezdim v tý první části tramvaje, blablabla, ona povidala že ona právě taky! Pak chvíli blablabla, potom jsem ale nějak nevěděl co řikat, tak jsem do příští zastávky mlčel a dělal unavenýho
Potom nastupovaly 2 puberťačky, co zakoply na schodech a děsně se tomu smály. Tak to byl takovej podnět zase navázat kontakt, jen jsem se na ní podíval a usmál se, ona už se smála taky. No a začli sme se bavit, ptal sem se jí kde vystupuje, s tim jsem si chvíli vystačil
Dělal jsem si z ní legraci, protože přesně nevěděla název zastávky. Neřek sem jí ho hned a chtěl po ní, ať vzpomíná a hádá. Jinak když se usmála, byla 9/10
Představil jsem se, ona taky. Bylo to fajn. Zjistil jsem co dělá tady v Brně, povidala že jinak je jí tady smutno, že jí přítel nechal (toho měla dřív v jejím městě). Tak řikam že tady v Brně je spousta kluků a třeba někoho potká. Trochu sme o tom mluvili a řikam jí, ať mi dá číslo, že ji pozvu na kafe. Ona řikala "nó... tak to já si vezmu číslo spíš na tebe - " a v tom jsem jí přerušil, řikam "ne ne ne, dívej, už tady mám na mobiu napsaný tvoje jméno, tak šup
". Tak nakonec řikala že dobře, ale že normálně čísla takhle nedává. A že fajn, že zajdem na kafe a já jí protáhnu Brnem. Tak sem jí řek "víš co, zajdem na kafe, a potom se uvidí." Cejtil sem, že se pokouší mě někam nasměrovat, jakoby to bylo automatický. Byla zvyklá na pozornost no
) A pak jí to překvapilo, když jsem to nebral tak automaticky, ale že se uvidí až jaký to bude na kafi. Povidala, že už musí druhej den domů... Pak se mě ještě znova ptala na jméno, vzpomněla si. A než vystupovala, mluvil jsem o tom, jak je pro mně někdy těžký si zapamatovat jména cizích lidí, ale že je na to trik, kterej sem jí hned řek (neměl jsem jí ho řikat hned). Pak se rozloučila, popřála mi hodně štěstí v USA a zvenku zamávala.
Dneska ráno jsem jí napsal, že ve 4 bysme se mohli sejít na český (pro nebrňáky - takovej meeting point, jako v praze kůň na václaváku
). Odepsala mi hned, ale strašně se mi v dlouhý SMS omlouvala a vysvětlovala, že to nevyjde. Tak sem ji napsal jen že škoda, že sme mohli mít hezkej podvečer
A rozlučil jsem se.
Úspěch s číslem jsem měl, dál už ne. Nejsem si jistej, jestli fakt má povinnosti, nebo jestli se vymluvila. Možná, kdybych jí dokázal víc předtim zaujmout, možná by si čas udělala.
A proto uvítám komentáře všech, co si o tom myslej
Teda, koukam na náhled týhle zprávy a je to až hrozivě dlouhý.
Autor