Zdravím,
počítam že tenhle text nebude krátkej tak nebudu zdržovat hned ze začátku
. za dobu, co se aspoň trošku zajímam o ženský jsem jich na to co chci (vážnej vztah) poznal celkem dost, občas jsme si nesedli vzájemně, občas jeden nenaplňoval představy toho druhýho, samozřejmě se se mnou holky víc rozcházely, čili jsem dostal párkrát pořádně na držku (obrazně :-P). Po posledních pár zkušenostech, kdy se u mě projevil něco jako paradox úspěšnýho rande - byly to holky, o který jsem měl větší než malej zájem, rande se dle mejch představ vyvedlo, ale ony mě pak vyvedly z omylu, po pár dnech absolutní konec komunikace bez jedinýho vysvětlení, fakt netušim, jestli je tohle normální, nebo jenom narážim na kravky - jsem si dal pár měsíců pauzu, která mi ohromně prospěla, věnoval jsem se jenom sobě, po úvodnim napumpování se zdravou literaturou jsem se opravdu bavil oslovovánim holek, kdy mi vůbec o nic nešlo, pár slibnejch holek vyšumělo, pár novejch kamarádek, klasický výsledky. Na jeden pokus se mi, byť to bylo na netu, povedlo zkontaktovat milou holku, ze který posléze vypadlo že je o dost mladší (vůbec bych jí těch 18 nehádal (já 26) ), cejtil jsem, že je to na hraně, ale byla hodně vyspělá (duševně) a mě o nic nešlo. No, teď už jde
. Problém je hlavně v tom, že ty předchozí zkušenosti mě do*ebaly natolik, že jakmile to vezme trošku vážnější ráz, tak mam tendence házet zpátečku. Upřímně řečeno tohle se u mě projevuje odjakživa a dost možná je to i důvod, proč se mi navázat vztah nedaří, i když vztah chci, mam z něj i tak trochu strach. Nejsem si ale vědomej žádnejch bot z mý strany, který by si hned zasloužily dáreček v podobě kopaček, možná to má na svědomí moje podvědomí, těžko říct. Každopádně bych to přirovnal k situaci, když někdo chce zkusit skok padákem, ale má strach z vejšek. Balancuje na hraně, neví, a pak ho někdo násilim vtáhne zpátky do letadla, aby si svuj strach hezky v klidu užil. Teď se ten strach začal projevovat i v situaci, kdy mezi náma ještě ani nic neni, a je silnější než kdy předtim (možná je to tim, že mi na tý holce něco nesedí a nedokážu říct co, nějaká moje část to vnímá a já to přehlížim? Bůh ví)..., je to jenom potenciální možnost vztahu a už se toho děsim. Je to takovej začarovanej kruh, k tomu, abych se strachu ze vztahu zbavil nějakej potřebuju, ale abych ho prožil, musim ho nejdřív navázat, což vzhledem ke strachu z něj nejde :-D.
Uvítam jakýkoliv postřehy.
Autor