Předstírala zájem, aby mě utěšila?

merenges

Karma: 0
Příspěvků: 14

« kdy: 20. Březen 2011, 00:04:31 »

Ahoj, doufám, že nevadí, že se trochu rozepíšu, ale vůbec nerozumím, jedné holce (má už delší dobu kluka), kterou jsem dřív bral jako kamarádku, ale pak to přešlo v něco víc.
Abych nastínil situaci, byli jsme oba na VŠ, bydlíme spolu na privátě a myslím, že se z nás stali celkem dobří kamarádi. Máme hodně společných zájmů, o kterých se spolu dokážeme douho bavit, hodně si rozumíme (aspoň já to tak vidím). Dokonce jsme hledali věci, které společné nemáme a bylo jich hrozně málo. Ale koncem zkouškového se to začalo měnit, já na tu školu kašlal a neudělal pár zkoušek, takže mi hrozil vyhazov. A v tu chvíli to na mě začalo všechno padat, problémy v rodině, škole, měl jsem pocit, že se mi nic nedaří a ona si mě právě v tu dobu začala hodně všímat. Byli jsme spolu v kině, ikdyž to bylo spíš pozvání z mé strany, ale šla sama a netahala do toho nikoho jiného. Blbnutí venku a takové podobné věci, co občas děláte i s kamarádkama. No, ale když jsem se dozvěděl, že mě ze školy opravdu vyhodili a já byl psychicky na dně, tak ona se mě z toho snažila dostat. A já to asi špatně pochopil. Tahala mě ven, vodili jsme se za ruce, objímali se, občas jsem jí dal pusu na čelo, vždycky sme se dlouho loučili a já měl pocit, že už mi v tu chvíli chybí. Když jsme spolu jen tak leželi u filmu, tak jsme se drželi za ruce, případně se hladili po tváři, těle, a no nic víc, ale já byl šťastný. Jednou, když jsme takhle leželi a já ji hladil po tváři se jí spolubydlící zeptali jestli miluje toho svého kluka, tak mi stiskla ruku a řekla, že ani ne. Někdy v té době jsem si začal uvědomovat, že ji mám rád o hodně víc, než jen jako kamarádku. Ještě týden nebo dva to takhle vydrželo, ale to nevydržel už já a zeptal se jí rovnou, jak to celé myslí a ona odpověděla, že mi bylo psychicky špatně, tak se mi jen snažila pomoct. Pěkně blbě teda. Druhý den jsem si o tom ještě povídali, vesměs jsem jí vysvětlil, že jsem to teda asi zle pochopil, objali se, rozloučili a jela domů. No a od té doby (asi tři týdny) mám pocit, že se mi vyhýbá, baví se se mnou jen tak z nutnosti, nikdy na mě nemá čas. Zvaní kamkoliv odmítá, případně navrhuje, ať jdu s někým jiným, případně přizve někoho jiného k nám. Bavil jsem se o tom s kamarádkama a ty mi řekly, že některé holky jsou nevyrovnané a vlastně neví co chtějí, nechápou proč je s tím klukem a neschvalují takovou "pomoc" jako dělala ona, takže taky žádná rada. Od toho našeho rozhovoru mi navíc přijde, že jakmile jí přijde sms od toho jejího kluka, hned se jí rozzáří oči a je celá šťastná, to předtím nebylo.... Jak se k ní chovat dál? Má to nějaký smysl řešit? Pro mě určitě...


	Zaznamenáno