Problém najít sebe samu...

[jaanaaa]

Ahojte, celkem mě zajímá co si myslíte o tom, když je holce 20 a více a je stále panna. Mně bude za chvilku 21 a ješte mám stále věneček. Je to tím, že u nás doma se tyto věci berou celkem volně. Prostě až to přijde, tak to přijde. No jenže před časem, jsem byla na rande a kluk se docela divil, že ještě ve svým věku nemám zkušenosti. Prostě to nechápal. Tak by mě zajímalo co si o tom myslíte vy, zda je to v pohodě a šli byste s takavou holkou do vztahu..A jestě kdyby jste mi mohli poradit, jakej mám k tomu panenství zvolit přístup.
 Jít na to prostě pomalu, jak holky v 15 a nebo prostě zvolit sebevědomej přístup, ukázat klukovi, že se chci učit....Díky za rady

[Lee Cougan]

Tak nejaka prekazka ve vztahu to urcite neni  toho se neboj! Kdyz na me zapusobis, tak se o vztahu rozhodne nebudu nijak rozhodovat podle venecku...nekdo se toho muze sice bat, ale to je spis tvoje pravo, mit z toho strach.
S tim pristupem je to spis tvoje vec, jak se na to citis. Pokud se chces ucit, tak to urcite dej najevo, kluka to urcite bude bavit  Mne by se to treba libilo.

[D9]

Tak zaprvé tomu přestaň říkat věneček, to mě fakt znervózňuje Zadruhé: mě by to vůbec nevadilo. Souhlasim s tim, co napsal Lee Cougan: nějaká překážka ve vztahu to určitě neni. Je jen možný, že ho to může trošičku vystrašit, ale popravdě neznam kluka, kterej by nešel do vztahu s dívkou, která ho zaujala, jen protože je panna, to opravdu ne.

Ale teď k tomu přístupu... Musíš si položit zásadní otázku: vadí ti, že jsi stále panna? Pokud ti to vůbec nevadí, tak svůj přístup k tomu neměň. Pokud ti to ale aspoň trochu vadí, tak bys ho možná změnit měla. Jinak z těch možností, co jsi napsala, spíš radim tu druhou, tj sebevědomej přístup, klidně klukovi řekni, jak na tom jsi. Kluci milujou nezkušený holky, snad každej kluk sní o tom, aby mohl holku učit

[GR77A]

Z toho si vůbec nic nedělej, o to přece v životě vůbec nejde v kolika letech jsi stále panna (ode mě je to ale asi trochu citově zabarvený, ptže su na tom stejně    ). A jestli to ten kluk nechápal, tak si myslím, že nestojí za další rande, protože by taky mohl za chvílu nechápat spoustu dalších normálních věcí. A vůbec by mi to nevadilo, kdybych to o holce věděl. Jak v reklamě na kofolu - když jí miluješ, není přece co řešit...

[gammarus]

Tak třeba mě by to prvně asi trošku zaskočilo ale byl bych příjemně překvapen a rád za takovou holku.
Jinak myslím, že by bylo lepší nechat tomu volný přístup a zbytečně nespěchat jen kvůli tomuto.
A pokudmožno zkus najít chápavějšího kluka než je ten o kterém jsi tu mluvila.

[Bobo]

Mne by sa to velmi pacilo, keby som mal dievca, ktore je este panna. Takze si z toho urcite nic nerob.

[Monny]

nech to tak, až to příjde, tak to příjde.....pokud si najdeš chlapa na normální vztah, tak mu to 100% nebude vadit, naopak ty z toho vytěžíš nejvíce

[daemoniack]

Ze se chlapec zajimal uz na prvnim rande, copak asi od vztahu ocekaval...

Kasli na okoli, je to jen a jen Tvoje vec a az najdes nakeho, se kterym se budes chtit milovat, nebudes Ty ani on resit, ze jsi jeste panna. Aspon nemusis resit problemy s tehotenstvim, pohlavne prenosnejma nemocema a tak

[Janicta_87]

Ahojky, mám jeden problém...Prostě se nedokážu najít sama v sobě.
už od malička jsem taková, že se dost straním kolektivu spis jsem mela konicky pri kterých se s nikym moc člověk neseznamí. A moji rodiče byli takoví, že me spis "linkovali" život. Prakticky hodně času jsem dřív travila s nima. Když jsem chtela jít nekam s kamoskou, tak rodiče už proste měli jinej program(cestovaní, výlety), tak jsem musela jet s něma. Kdyz se mi doma neco reklo, to jsem to udelala. Pak nastala puberta, kdy zacinaji ty prvni kontakty s klukama a hledají se kamaradi atd. Jenze ja jsem nic takového nezazila. Rodice mi furt tvrdili, ze dulezita je skola, a vsechno mi servilovali pod nos. Kdyz mi bylo 19, tak mi kamosky rikalí, at si najdu konecne kluka, tak jsem to zkousela, v realu to neslo nebyli prilezitosti se seznamit. Tak jsem to zkusila pres net. Poznala jsem par kluku, ale az diky tomu poslednimu jsem pochopila, ze prvne se musim najit ja sama, a pak si hledat kluka. Jenze nevím jak to mám udělat. Dneska mi je 20, nemám skoro zadny konicky, neumim komunikovat s lidmi, jsem hodne uzavrena, nedokážu se bavit mezi lidma, nemám moc kamaradu kolem sebe, s kterými by bylo neco podnikat atd.Tim, ze jsem si snazila najit kluka pres ten net, je pravda, ze jsem se zase otrkala trochu v techto vecech, ale zase mi to udelalo v hlave gulas, co vlastne v zivote chci. Vim, ze to bude asi beh na dlouhou trat a urcite mi napisete, ze ve 20 jsem jeste mlade. Ale prece jenom bych nechtela treba v 25 vylezt vejsku a furt se hledat sama v sobe a stale hledat toho prvniho kluka. Proto prosim nejak poradte diky..

[Buchy]

Celkem záludné a nějak mě nenapadá jak poradit ... nechám to na zkušenějších, ale jeden náapd přecijen mám ... Možná to bude znít divně, ale co se takhle hledat přes hudbu? ... Každá hudba představuje nějaký životní styl ... V každé hudbě (hudebním stylu) je nějaký základ ze života a podle mě by nebylo na škodu to zkusit.. Abys měla lepší představu, tak uvedu takový příklad (ber jej s nadsázkou...) ... Zjistíš, že se ti líbí HipHop tak začneš nosit takovej styl oblečení, hulit a podobně (začneš mluvit lehce sprostě a tak) .... Nebo zjistíš že máš ráda dechovku, řekneš si že se naučíš hrát na trombon a uz máš i koníček třeba ..... a v takovém duchu by se dalo pokračovat ke každému hudebnímu stylu ..... Osobně jsem hrozně moc založenej na hudbě ...proto se lidem, kteří ani moc nejsou, může moje rada zdát jako divná ... ale nikdo to zatím nezkoušel (já osobně to lehce zkouším se přes hudbu hledat, ale u mě je ten problém, že já poslouchám metal, rock, hiphop, trance, techno, pop ... upe secko... :-D )

[P1R3K]

Pěkně se obleč a házej úsměvy na všechny strany  . Jestli někoho zaujmeš tak příde sám.

[antton]

Znam se s peknou holcinou, ktery zacina tahnout na 20 a taky je porad panna. Byt tebou, tak si z toho vubec nic nedelam. Me by se to naopak libilo, ze si to ta holka udrzela tak dlouho a chce o to prijit az se mnou(je opravdu videt, ze ji za neco stojim).

[L1ST3r]

Halvně zkoušej nějaky aktivity co by tě mohli bavit, třeba zajdi na koupák nebo neco začni podnikat fakt mě teď nenapadá co a ta hudba taky není špatnej nápad .  Ale pokud nejsi z nějaké díri jako já tak choď mezi lidi třeba se jen zajít podívat do obchodu. JAk psal kolega rozhodit pár usměvu a tak, někdo se třeba chytne a když né dnes tak zítra

[dazed]

Ber to z té lepší stránky. Věř mi, že spousta fajn kluků hledá právě tebe - holku, která je trochu nesmělejší a uzavřenější, nemá milión kamarádek a kamarádů, se kterými jezdí chlastat na chaty... U holek je takováhle uzavřenost daleko méně odrazující než u kluků, spousta kluků to naopak ocení, tak to ber jako svoje plus. Asi bych taky moc nehledal přes net, nebo jenom jako doplněk. Každopádně je potřeba chodit mezi lidi. Myslím, že na to jdeš ze správné strany, tj. se v první řadě vyznat v sobě, ale zase se na to moc neupni jako na nutný první krok, bez kterého se seznamovat nedá, protože hledání sebe sama je práce na celý život...

[petanx]

Co ti poradit? Když jsi měla nalinkovaná život a neměla čas sama na sebe a svoje kamarád(k)y, tak s tím začni teď. Prostě se maličko osamostatni. I já jsem v 19 občas ještě někam musel s rodiči, ale rozhodně to není ono, člověk se nemůže odvázat, nemůžeš dělat blbinky, hůř se seznamuje. Prostě si vyraž s kamarádkami ven (disko). Jestli moc kamarádek nemáš, tak si aspoň z nějakých holek co znáš kamarádky udělej. Přidáš se k ostatním na nějakou zábavu, ony zjistí, že seš fajn tak spolu budete chodi častěji a pak už si tě nějaký kluk najde. Nejdůležitější je nesedět doma.

[Blaueminence]

Zkus dělat prostě to, co se ti chce, začni se bavit, užívat si, ale do ničeho se nenuť........ postupně se dopracuješ k určitýmu novýmu životnímu stylu, budeš vědět, jaký máš koníčky, s kym ráda pokecáš.... chce to přistupovat k životu pozitivně, uvolněně....

[Janicta_87]

Předem díky za vaše odpovědi. Já vím, že nesmím sedět doma a chodit často mezi lidi. Jenže nevím prostě kam začít chodit. Uvedu příklad na tom posledním klukovi: závodně sportuje, takže o víkendech jezdí na závody, a prostě celej jeho svět se točí kolem sportu a cestovaní. Nemá problém se s někým seznámit, s rodičema má spíše kamarádský vztah. S holkama nemá problém a příležitosti na seznámení se mu objevují celkem sami. Kdežto já jsem uplnej opak. Takže chapete, že z toho nic nebylo. I když já jsem chtěla, protože jsem díky němu jsem si mohla najít nějaký ty kamarády, a hlavně me nikdo nikdy takhle nepřitahoval. A taky nám podle něho nehrál do karet věkovej rozdíl já 20 on 25. Ale to už je jedno, už je prej zadanej. Takže nic.
Ale chtěla jsem prostě ukázat na něm příklad. Já prostě potřebuju najít něco, jako má on ten sport. Prostě něco na co bych se těšila a hlavně co by mě vytahlo mezi lidi a dalo mi příležitost se s někým seznámit a hlavně najít si nějaký dobrý kamarady,takovou tu skupinku lidí kolem me, s kterýma by se dalo něco a dělat a hlavně něco zazit a taky mít příležitost seznámit se s klukama.
A taky se potrebuju od nasich uz trochu odpoutat. Tím, že jsem travila s našima hodne času mě chybí taková ta iniciativa a přehled, kde je dobrý se třeba seznamovat., a taky bohuzel samostatnost. Tím, že mi všechno servírovali, tak ja jsem si na to bohužel zvykla. Nechci aby se ze me stal hodne otevrenej extrovert, to ne a asi to ani nejde. Ale potrebuju trochu zmenit a styl traveni volnyho casu, naucit se trochu komunikovat.

[GR77A]

Ber to z té lepší stránky. Věř mi, že spousta fajn kluků hledá právě tebe - holku, která je trochu nesmělejší a uzavřenější, nemá milión kamarádek a kamarádů, se kterými jezdí chlastat na chaty...

Přesně tak, tohle je spíš můj případ. Nechci holku, která každej týden přemýšlí kam půjde v pátek zapařit, která má milion kamarádů a kamarádek, takže s nima furt musí mít nějaký akce... Já sice rád někam zajdu s kamošama nebo tak, ale je to spíš výjimečná situace. Prostě to nějak nepotřebuju. Co by mně stačilo, tak by byla holka, se kterou bych byl spíš víc sám než s dalšíma lidma. Prostě si myslím, že by mně stačila ona sama.

[anca]

Ahojte, koukala jsem a nikde jsem podobny problem nenasla,tak jsem si  rekla, ze zalozim nový tema.
Už domalička jsem hodně introvertní, nekomunikativní, když jsem někde ve společnosti, tak se zmůžu na občasní přikivování. Ale byla jsem prostě v pohodě štastná, nic mi "nechybělo". To, že jsem neměla kluka mi až tak nějak extra nevadilo. Před časem jsem na popud kámošky, že bych si už konečně mohla někoho najít, zaregistrovala na jednu seznamku na netu. A po par týdnech se mi ozval jeden fajn kluk. No a šli jsme na rande, jenže rande asi nebylo tak růžové jak se mi zdálo. Z mýho pohledu se mi to zdálo fajn....Ja která nejsem moc ukecaná, a zdálo se mi, že má kluk o mě zájem, že se ke mně měl, normálně se mnou flirtoval, takže jsem myslela všechno ok. Jenže nakonec mě kluk odmítl. JAKo chápu, ale proč by se mnou jinak flirtoval a dával mi na konci prvního rande pusou zájem. To nechápu...Ale to není ten hlavní důvod proč jsem píšu. Hlavní důvod je tem, že se ve mě najednou objevili myšlenky typu nikoho si nenajdu, na nikoho nemám. atd. A najednou jsem si díky tomu klukovi uvědomila, o kolik věcí a zážitků jsem s klukama přišla, a prostě jsem se ještě více stáhla do sebe. A furt se v mně ho ní myšlenky, je mi 21. nemám žádne zkušenosti. nikdo mě nebude chtít, nevím prostě jestli to ten další kluk pochopí atd. Občas se mi stane, že me chytne z toho celkem depka. a prostě nemám chut vůbec vylezt z postele. PRostě jsem se strasně upnula na myšlenku, že si musím někoho rychle najít. Občas se mi stalo i ve škole na přednášce, že si nikoho nenajdu, a musela jsem prostě z ní odejít a někam si sednout, kde nikdo není a uklidnit se. Další věc co mě deptá je, že mě v poslední době přijde, že kajde někoho má a jen já ne. Všude kolem mě jsou samé pary, kámoši, kámošky, kteří někoho májí. Tsk to mě taky otvrzuje v tom, že si nikoho nenajdu a další věc je ta, že když vidím, kolik jsem toho s klukama zameškala, oproti třeba 17-letým slečnam, které už to otrkávání za seboua mají normální plnohotný vztah, tak si taky říkám, jestli mám vůbec šanci si toho kluka najít. No a s těmito myšlenkami jsem si domluvila další rande s klukem přes net. A samozřejmě díky těmto myšlenkám jsem nebyla uvolněná a byla jsem v křeči a kluk poznal, že něco není v pohodě a odmítl mě. Takže to mě taky zamrzelo, ne to, že mě kluk odmítl, ale to, že jsem se tak bála, že mě odmítne, že jsem v 21  s nikým nechodila a nespala. Proto prosím nějak poradte, co mám udělat abych si  našla někoho s kým by mě to klaplo a jak se mám zbavit těch blbých myšlenek. Už to tak trvá 3/4 roku a celkem mě to štve. Díky moc
A ješte když to nakonec shrnu: bojím se , že mě v mém věku nikdo už nebude chtít, když nemám zkušenosti a nevím jak na kluky. Dalé se bojím, že to takhle bude pokračovat dále, že v 25 vyjdu vejšku a bude stale hledat toho prvního kluka. A dalsí věc, jak se zbavit toho abych tolik nemyslela, kde nekoho najit nebo potkat.

[P1R3K]

Na seznamky nespolíhat. Radši choď někam ven.Házej úsměvy na všechny strany a on se najde někdo komu se zalíbíš a příde za tebou. A když ne dneska tak jindy .

[P1R3K]

nemá milión kamarádek a kamarádů, se kterými jezdí chlastat na chaty...

Přesně tak, tohle je spíš můj případ. Nechci holku, která každej týden přemýšlí kam půjde v pátek zapařit, která má milion kamarádů a kamarádek, takže s nima furt musí mít nějaký akce... Já sice rád někam zajdu s kamošama nebo tak, ale je to spíš výjimečná situace. Prostě to nějak nepotřebuju. Co by mně stačilo, tak by byla holka, se kterou bych byl spíš víc sám než s dalšíma lidma. Prostě si myslím, že by mně stačila ona sama.

S tím souhlasím.

[kvarkopako]

To, že jsem neměla kluka mi až tak nějak extra nevadilo. Před časem jsem na popud kámošky, že bych si už konečně mohla někoho najít, zaregistrovala na jednu seznamku na netu.  No a s těmito myšlenkami jsem si domluvila další rande s klukem přes net. A samozřejmě díky těmto myšlenkám jsem nebyla uvolněná a byla jsem v křeči a kluk poznal, že něco není v pohodě a odmítl mě.

A kámošky popud byl, aby ses zaregistrovala na netu, nebo jen aby sis někoho našla? Pokud to druhé, mohla by Ti spíš pomoci...protože spoléhat se na hledání po netu je dle mého názoru ne právě optimální řešení vyskytují se tam prapodivné existence od kterých nevíš, co čekat. Co spíš sama, či za pomoci kamarádek zkusit "hledat" živě...ve škole, při zálibách atd.

Ale to není ten hlavní důvod proč jsem píšu. Hlavní důvod je tem, že se ve mě najednou objevili myšlenky typu nikoho si nenajdu, na nikoho nemám. atd. A najednou jsem si díky tomu klukovi uvědomila, o kolik věcí a zážitků jsem s klukama přišla, a prostě jsem se ještě více stáhla do sebe. A furt se v mně ho ní myšlenky, je mi 21. nemám žádne zkušenosti. nikdo mě nebude chtít, nevím prostě jestli to ten další kluk pochopí atd. Občas se mi stane, že me chytne z toho celkem depka. a prostě nemám chut vůbec vylezt z postele. PRostě jsem se strasně upnula na myšlenku, že si musím někoho rychle najít. Občas se mi stalo i ve škole na přednášce, že si nikoho nenajdu, a musela jsem prostě z ní odejít a někam si sednout, kde nikdo není a uklidnit se.

Hele, tyhle myšlenky, to je cesta do záhuby...skutečně nadělají více škody než užitku...člověka naprosto paralyzujou, zejména když mu o něco hodně jde Zkus to nelámat přes koleno. Vem si, jak dlouho jsi "vydržela" sama na co se teda teďka stresovat a bláznit, že nikoho nemáš a honem někoho potřebuješ...pár měsíců navíc, kdy budeš sama, to už přece nehraje roli, ne
Teďka mně napadlo takový primitivní přirovnání - je to jak když jde člověk kupovat hadry nebo boty - pokud se na to pečlivě chystáš, vyhradíš si na to celej den, a úpěnlivě něco potřebuješ sehnat...máš prostě smůlu a nekoupíš za celej den vůbec nic Ovšem v momentě, kdy vůbec nemáš v úmyslu nic kupovat, jdeš jen kolem nebo se v krámě ocitneš omylem...či jdeš jen s někým jako doprovod...tak většinou nakoupíš nejvíc a navíc úplně ty nejlepší věci
Nevím, jestli jsem to napsal pochopitelně...ale osobně mi to připadá dost podobné

Další věc co mě deptá je, že mě v poslední době přijde, že kajde někoho má a jen já ne. Všude kolem mě jsou samé pary, kámoši, kámošky, kteří někoho májí.

To, že všude kolem něco je, ještě snad nemusí být důvod, aby ses musela zařídit stejně  když si všichni kolem začnou intravenózně aplikovat heroin...budeš to dělat taky Zřejmě ne, předpokládám...a tohle je analogie nehledáš přeci protějšek proto, že lidi kolem jsou rozděleni na párečky...hledáš ho proto, že TY nechceš být sama a potřebuješ někoho vedle sebe. Na to, jak to mají/měli ostatní, se vykašli. 

a další věc je ta, že když vidím, kolik jsem toho s klukama zameškala, oproti třeba 17-letým slečnam, které už to otrkávání za seboua mají normální plnohotný vztah, tak si taky říkám, jestli mám vůbec šanci si toho kluka najít.

Píšeš, že je Ti 21 let...to je od 17 let fakt kousíček, takže tím se netrap Jinak taky o plnohodnotnosti vztahů uváděných slečen lze vést diskuze...ale zase to je o tom, že každý si pod tím představí něco úplně jiného...

A ješte když to nakonec shrnu: bojím se , že mě v mém věku nikdo už nebude chtít, když nemám zkušenosti a nevím jak na kluky. Dalé se bojím, že to takhle bude pokračovat dále, že v 25 vyjdu vejšku a bude stale hledat toho prvního kluka. A dalsí věc, jak se zbavit toho abych tolik nemyslela, kde nekoho najit nebo potkat.

Nemluv jako nějaká stará panna typu Petty a Selma ze Simpsonových Zkušenosti získáš jedině praxí...teorii můžeč částečně načerpat zde na fóru či na mainwebu. A jak se zbavit toho, jak někoho najít buď ho co nejdříve najdi a nebo se věnuj práci, koníčkům a zálibám při kterých se dostaneš mezi lidi...a to má dvě výhody...jednak přestaneš myslet na "blbosti"...a druhak se tím zvýší šance, že někoho potkáš

[D9]

Takže... musíš se dostat zpět do fáze, kdy ti tohle nevadilo. To, že si nikoho nenajdeš apod... na to zapomeň, je to uplná blbost. URČITĚ si někoho najdeš. Že je ti 21 a nemáš zkušenosti, to je problém? Neznam kluka, kterej by nechtěl holku proto, že nemá zkušenosti, právě naopak. Spousta kluků chce holku, která je méně zkušená než on. Právě když je to naopak, tak bývá problém, to vim z vlastní zkušenosti. To, že mají všichni okolo někoho, to právě neni pravda, rozhlídni se pořádně. Najdeš určitě spoustu lidí, kteří taky nikoho nemají (osobně jich znam opravdu hodně) a když se podíváš pořádně na ty páry, tak si uvědomíš, že to neni nic, co bys nemohla mít taky.

kvarkopako má pravdu hlavně v jedný věci a to, že jsi byla dlouho sama a nevadilo ti to. Je hloupost nechat se tím trápit právě teď. Tolik se na to nesousřeď.

[Bobo]

Najprv by som ti rad povedal, ze by som ta rad spoznal. Pretoze taketo dievca, ako si ty, je vzacne.

Je to blbost, ze by si si nikoho nenasla. Pozri sa okolo seba, kolko chlapcov je samych a nemoze si nikoho najst. Staci, ked sa trochu rozhliadnes tu na fore a uvidis. A s tymi myslienkami. Ono to bude chvilu trvat, ale najlepsia vec, ako ich zahnat, je mysliet na nieco ine a zamestnat svoj mozog niecim uplne inym. Mne napr. pomaha sport a kontakt s ludmi.

[Moby]

Milá Ančo, mám dojem, že v tomhle ti docela rozumím, navíc v mnoha věcech které popisuješ vidím sám sebe. Takže co mě k tomu napadá. To, že ti je 21 a nemáš žádné zkušenosti, tě ještě z ničeho nediskvalifikuje. Věřím tomu, že pokud tě někdo bude mít skutečně rád, tak mu to nebude vadit ani v nejmenším (spíš bych řekl, že to někdy může být i mírný klad). Pokud bych měl mluvit za sebe, tak mě by něco takového u holky vůbec nevadilo. A neboj, tyhle problémy má víc lidí. Vezmi si třeba mě. Je mi 22, a moje zkušenosti s opačným pohlavím se rovnají čisté nule. Takže jsme minimálně dva . Navíc ten kdo je sám, není žádný společenský vyvrhel. Tenhle názor ve velké většině tvoří lidi, kteří naopak sami být neumí a musí za každou cenu s někým být. Tohle vůbec nejde zevšeobecňovat, navíc nějak výkonově hodnotit, tak, že ten kdo měl více partnerů/zkušeností je automaticky lepší. Každý člověk je individualita, a srovnávání s ostatními je zbytečné, protože jsou v jiné pozici než ty.

Sám podle sebe vím, jak je těžké najít někoho, s kým by si člověk rozuměl, takže ti v tomhle ohledu moc neporadím. Na druhé straně si myslím, že není dobré se upínat na to "někoho co nejdřív mít". Zbytečně to člověka svazuje, takže má pak pocit, že mu chybí něco, co už dávno měl mít. Přikláněl bych se k tomu, co napsal kvarkopako v poslední větě. Pěstuj svoje zájmy a koníčky, kde se můžeš potkat s lidmi, co se zajímají o stejné věci jako ty. A jestli se z toho něco vyklube se uvidí.