Po dlouhé době zdravím zdejší osazenstvo
Já nevím, jestli na lidi kolem mě přišlo nějaké zpožděné jaro nebo co to má sakra být, ale poslední dobou se kolem mě dějí věci, které mi prostě hlava nebere. Ani nevím, kde pořádně začít.
Před necelým půl rokem jsem byla na kafe s jednou mou známou, která si celou dobu stěžovala, jak pořád nemůže nikoho najít, že už beztak zůstane sama atp., však to znáte. Teď jsem zjistila, že se před měsícem vdala. Po 4 měsíční známosti. Její muž prý není přesně to, co hledala, ale je hodný a ona prostě nechtěla riskovat, že fakt zůstane sama. Nechápu, ať se na to snažím dívat z jakéhokoliv úhlu, tak prostě nechápu. Neřeknu kdyby jí bylo přes 30, biologické hodiny tikaly, ale je jí 26.
Další případ je kamarád, který mi pravidelně brečel na rameni ze stejného důvodu jako ona kamarádka - je pořád sám, je těžké někoho najít, strašně ho to ubíjí... Dneska mi od něj přišla SMSka, že se právě stal otcem a má syna. Jako WTF?
Kamarád, který je zasnoubený, plánuje svatbu a děti, ale nedokáže udržet ptáka v kalhotech. Možná bych to byla aspoň trochu schopná pochopit, kdyby jeho snoubenka byla nějaká frigida, jenomže ona není.
Kamarádka, která odloudí chlapa od dlouholeté přítelkyně a nakonec ho pošle do dža, protože se rozhodne, že je pro ni lepší spát se svým expřítelem, který si ji vydržuje a ona tak nemusí hnout ani prstem. To že mu nejspíš neskutečným způsobem ublížila, ji nezajímá, ona přece řeší sebe.
A tak bych mohla pokračovat dál... Já to prostě nechápu. Kam se vytratila nějaká úcta k ostatním, úcta k sobě? Morálka? Nebo mám kolem sebe jenom "špatné" lidi? Je mi z toho všeho tak nějak špatně a smutno.
Potřebovala jsem to ze sebe dostat na nějaké neutrální půdě a vykecat se, a zajímá mě i váš pohled na věc a budu ráda za vaše reakce