Udržujte se v kondici

Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
23. Květen 2022, 00:06:24

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Vyhledávání:     Pokročilé vyhledávání
JSI TU NOVÝ?
Nezapomeň si přečíst pravidla tohoto fóra!
68 112 příspěvků v 2 569 témat od 3 709 uživatelů
Nejnovější uživatel: sordson
* Domů Nápověda Vyhledávání Přihlásit Registrovat
+  forum.QARK.net
|-+  Pokecání
| |-+  O čemkoliv (Moderátoři: Av4, Mistar)
| | |-+  Udržujte se v kondici
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma. « předchozí další »
Stran: [1] Tisk
Autor Téma: Udržujte se v kondici  (Přečteno 4992 krát)
lustrigol
**


Karma: 20
Pohlaví: Mužské
Věk: 28
Místo: Praha
Příspěvků: 250


Zobrazit profil
« kdy: 28. Leden 2012, 11:47:44 »

Zdar lidi,

chci se tady s váma podělit o mojí teorii co se týče pravidelnosti oslovování a seznamování se s novýma lidma. Na začátku bych chtěl říct, že se jedná pouze o můj subjektivní názor a o to, co docela platí na mě. Samozřejmě rád uvítám konstruktivní kritiku.

Vy, kteří čtete můj deník, tak víte, že poslední dobou jsem téměř přestal chodit na SG a začal jsem se zaměřovat spíše na SC, školu, protože mým cílem je momentálně LTR. Ano, to je sice pěkný, ze SC se dá uhrát LTR určitě daleko snadněji, ale je tu jeden problém. Přecejenom každý z nás má omezený svůj SC. Říká se, že člověk se může pravidelně vídat se 100 lidma, z toho může být takových 50 holek a z toho pouze takových 5 pěkných holek, s kterýma byste si dokázali představit LTR. To neni zrovna velký počet. Ano, jsou to sice fakt skvělý a pěkný holky na LTR, jenže je jich pouze 5 a vy podvědomě víte, že pokud Vám to s ani jednou nevyjde, tak už nemáte z čeho vybírat a vaše podvědomí jim začne zbytečně přisuzovat vyšší hodnotu, začnete na nich být více závislí a přitom s nima ani nic nemáte, začnou se z nich stávat vaše jednolity, protože máte pouze omezený výběr, nevídite ty možnosti, nevídíte příležitosti.

Kdežto když vyrazíte někam ven do ulic, třeba se projít, tak uvidíte spoustu hezčích holek, uvidíte ty možnosti. A pak když se i přes velký strach dokopete k tomu nějákou takovou fenu na ulici oslovit, tak uvidíte, že ty možnosti jsou opravdu všude, už nebudete zbytečně přisuzovat těm 5 holkám nějákou vyšší hodntu, kterou opravdu nemaj. Nemusíte ani ty holky na ulici closovat, stačí si s nima pokecat, trochu poflirtovat, nebo pokecat třeba s nějákou prodavačkou. Hlavně vám oslovování holek přijde naprosto normální, přirozené, asi jako čístění zubů, takže pro vás pak nebude problém oslovit třeba ty holky ve škole, budete se chovat jinak.  Já osobně v tomhle dost pociťuju rozdíl. Dříve, když jsem dost streetoval jsem se k těm holkám choval jinak, měl jsem i daleko větší sebevědomí a energii, kdežto když jsem přestal streetovat, tak jsem viděl pouze omezený možnosti, začínal jsem se chovat víc needy, víc jsem se bál, přisuzoval jsem jim zbytečně vysokou hodnotu.

Další věc, co bych chtěl ještě dodat je, že je důležitý mít vyrovnanej život. Nebrat to sebevědomí jenom z pickupu a z toho, že nás nějáká holka zvaliduje. Dělejte různý sporty, různý koníčky. Dělejte něco, v čem jste opravdu dobří a z čehož budete mít vysoké sebevědomí a lidi vás budou uznávat. Na druhou stranu to musí být v rovnováze. Pokuď budete v něčem extra dobrý, šéf podniku, ale v životě neoslovíte holku, tak to pro vás bude také nesmírně těžké. Takže je podle mě nejvíc důležité tyhle dvě věci zkombinovat. To znamená budovat si lepší život, dělat věci, které nás baví a naplňujou, mít spoustu koníčku, ale přitom i pravidelně oslovovat holky a udržovat se v kondici.

Ono totiž, když pravidelně běháte, tak máte skvělou fyzickou kondici, ale jakmile běhat přestanete, tak se ta kondice začně snižovat, a to samý podle mě platí ve všem. Když pravidelně oslovujete, je to pro vás normální a nedělá vám to žádný problém, když pravidelně daytujete, připadá vám to normální a citíte se daleko uvolněnější při daytu. Když pravidelně šukáte, připadá vám to normální a nemáte s tím problém, atd. Důležitá je hlavně ta pravidelnost. Když z toho pak vypadnete, tak tu kondici musíte nabírat znova od začátku, což je nejhorší. Jak říkal tuším Aristotelés: Jsme to, co opakovaně děláme. Vynikat v něčem tedy není čin, ale zvyk.

Ještě další věc, vyhýbejte se excuserům(ano, ode mě jako od největšího excusera to neni dobrý říkat  Smějící se), ale pokuď půjdete na sarge s někým kdo excusuje, jak se dá, tak vás stáhne dolů. Pak akorát budete nasraný, že jste nic neudělali a k ničemu se nedokopali a zbytečně ztráceli čas. Dejte si prostě nějáký cíl a za ním děte, dokuď ho nesplníte. Když ho nesplníte, tak nechoďte domu. Třeba včera jsem byl s kámošem, který taky poslední dobou dost excusuje venku. Vůbec se nám do ničeho nechtělo, ale řekli jsme si, že dokud nedáme alespoň jeden approach, tak nejdem domů a za odměnu, když jeden dáme, tak jdem za odměnu na pivko. No excusovali jsme tam asi 2 hodiny, celý promrzlý a s bolavejma nohama už jsme to chtěli vzdát, kámoš to chtěl už zabalit, ale já si říkám, že to jen tak nezabalim, a tak jsem se prostě překonal a šel. Sice z toho nic nebylo, ale ten uvolňující pocit, když se překonáte je parádní a můžu vám říct, že to pivko potom chutnalo úplně jinak.  Andílek

Cílem tohohle by mělo být to, abyste zařadili oslovování do běžnýho života a dokázali ho využívat všude. Abyste dokázali oslovovat když budete sami a pojedete třeba do školy, ve škole, v metru. Každopádně tohleto je už vyšší level a k tomu, abyste na něj mohli přejít, musíte mít nějákou kondici, musíte mít něco nastreetováno. Když budete chtít běžet maraton, tak ho bez tréninku těžkou uběhnete. Budete musít začít pravidelně trénovat a zlepšovat kondici a až potom se k tomu maratonu můžete dostat.

Budu rád za všechny vaše názory Úsměv
Zaznamenáno

Jsme tím, čím si myslíme, že jsme.
It's not only about picking up a women, it's about building a life.
Život je přesně tím, co si z něj ty sám uděláš.
Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.
puzzle
****
Karma: 15
Pohlaví: Mužské
Věk: 30
Místo: Praha
Příspěvků: 1 004


Zobrazit profil
« Odpověď #1 kdy: 28. Leden 2012, 12:35:32 »

Píšeš jen o jednom extrému...

...kdysi jsem byl blázen do florbalu (trochu pořád jsem), takže se stávalo, že jsem trénoval daleko více než ostatní. Byli jsme tenkrát na turnaji se školou, za den jsme odehráli 5 zápasů, což už samo o sobě mě neskutečně vyšťavilo. A bylo to v úterý, kdy jsem měl i pravidelné tréninky se svým týmem. Takže jsem z tohodle školního turnaje přijel domů a plynule pokračoval na běžný trénink. A co se stalo? Už to moje tělo nevydrželo, tak jsem onemocněl a byl doma nějak 14 dní.

Tu hranici, kdy to je pravidelnost, kdy nic nedělání a kdy už extrémní přepínání má každý někde trochu jinde. To musíš poznat ty sám, co je pro tvojí psychiku ještě dobrý a kdy už s tebou emoce vyjebávají. U fyzických aktivit se to lépe odhaduje, ptž když máš moc, tak prostě ti to dá tělo najevo třeba zraněním nebo nemocí. Já jsem si ten zlatý střed našel tak, že jsem si osahal oba extrémy - nic nedělání a přepnutí se - a to jak ve florbale, tak v pickupu.

Další věc...

...i člověk, který ti nesedne, může mít pro tebe nějakou hodnotu a může ti být užitečný. Ovšem jenom tehdy, když víš, co hledáš. Spousta článků na internetu jsou bláboly, spousta článků zde jsou kraviny, jenže i v těhle pytlovinách si můžeš najít třeba jen tu jednu užitečnou informaci, která tě někam posune... ovšem musíš vědět co hledáš... jedině pak to neužitečné odfiltruješ a to užitečné vstřebáš jak jen nejlépe dokážeš.

Další...

...po schodech chodíš po jednom schodu, když fakt spěcháš, tak po dvou a když chceš machrovat, tak vyskočíš tři najednou. Nejde prostě skočit až do prvního patra... holt si na nějaké úrovni v pickupu a nemůžeš očekávat, že zítra budeš lepší než chlapi, co makali 3 roky. Moc dobře víš, že můj názor je, že všechno chce čas.

Dál souhlasím s tou vyrovnaností. Chce to víc aktivit najednou, pak tě neúspěch v jedné nezdeptá. A nejde jen o to. Prostě dělat toho víc je lepší, seš aktivnější, poznáš víc nových lidí a věcí, zažiješ více zážitků, naučíš se toho více. A alespoň pro mě je tohle nesmírně důležité. Ono i to, že někdo je extrémně smutný, že ho nechala holka a třeba kvůli tomu i brečí, je podle mě způsobené právě i tímhle... věškerá svá očekávání vložil do té holky... ta ho nechala, takže nic jiného nemá => je smutný. Ono si stačí projít zdejší deníky některých kumpánů a tenhle fenomén tam je hojně zaznamenán.

Také je hodně důležité hledat odpovědi spíš v sobě a ne přes zdejší ordinaci nebo skrz třeba ty holky. Lehce se to řekne, hůř udělá. Podle mě není ostuda v tomhle věku nemít životní cíl... seš mladej, neznáš tolik věcí, takže se klidně může stát, že každý měsíc to bude něco jiného. V tomhle věku je podle mého daleko důležitější zkoušet spoustu věcí, abys toho poznal co nejvíc a někdy ve dvaceti si mohl vybrat skutečně to, co chceš dělat dál v životě. Ovšem důležitý je vědět, co tě baví teď... představ si situaci, že jsou 4 ráno, ty spíš a najednou ti z mobilu začne hrát http://www.youtube.com/watch?v=GJ91VPOgasQ, koukneš na mobil a volá ti puzzle... celý rozespalý mi zvedneš telefon... co bych do toho telefonu měl říct, kam tě pozvat, abys celý nadšený vstal? Prostě co tě baví tak, že kvůli tomu ve 4 ráno vstaneš... A co budeš dělat v létě až skončí škola?
« Poslední změna: 28. Leden 2012, 12:38:35 od puzzle » Zaznamenáno
lustrigol
**


Karma: 20
Pohlaví: Mužské
Věk: 28
Místo: Praha
Příspěvků: 250


Zobrazit profil
« Odpověď #2 kdy: 28. Leden 2012, 12:57:40 »

Jasně, v tom máš pravdu, puzzle. Já to nemyslel tak, že budeš každej den lítat na streetu. Oba dva jsme si timhle prošli. Dalo mi to docela dost, ale dlouhodobě se to udržet nedá. Ono jde právě o to, že většína lidí má ze začátku hrozně elánu vlítnou do toho s hroznou energií, jenže to se dlouhodobě udržet nedá, jak si správně poznamenával s tím florbalem. Cílem by právě podle mě mělo být po malých krůččích, ale pravidelně, vytrvale trénovat. Třeba já si teď dal za cíl, že se naučím pořádně anglicky. Mohl bych se hned přihlásit na všelijaký kursy, vrhnout se do toho pořádně po hlavě, ale pak by mě to nejspíš přešlo a neměl bych čas na nic jiného. Takže jsem se vydal jinou cestou a to takovou, že jsem si řekl, že každý den tomu vyhradím alespoň 10, 15 minut. Třeba když jedu ze školy, tak si prostě něco přečtu, nebo se mrknu na nějákou přednášku v angličtině. Chci si z toho udělat ten zvyk a dělat to takhle fakt třeba rok, to mi může dát daleko víc, než kdybych se tomu měsíc věnoval naplno a pak na to sral.


Jinak s tim časem s tebou souhlasim. Samozejmě nic nejde hned. Každopádně když budu doma sedět na zadku, v pohodlnosti svý komfortní zóny, tak se nikam neposunu ani za 10 let.  Mrkající
Zaznamenáno

Jsme tím, čím si myslíme, že jsme.
It's not only about picking up a women, it's about building a life.
Život je přesně tím, co si z něj ty sám uděláš.
Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.
Stran: [1] Tisk 
« předchozí další »
Skočit na:  

Copyright © 2005–2022 QARK.net Powered by SMF 1.1.11 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC sitemap | RSS