Já přidám ty "na pochopení":
Na koho se dívá občankaCílem hry je umět správně odpovědět na koho se dívá občanka a neříkat to ostatním, aby na to přišli sami. Hraje se to tak, že vezmeš občanku a hodíš ji na stůl. A zeptáš se "na koho se dívá občanka?" - občanka se vždycky dívá na toho, kdo první promluví. Takže pokud jsou všichni zticha a někdo něco tipne, tak kouká na něj. Nebo často se stane, že někdo řekne "tyvado ja nevim" nebo něco takovýho. A občanka pak kouká na něj. Vypadá to jako blbost, ale lidi se tim dokážou zabavit na hodně dlouho. Nejzajímavější je to ve chvíli, kdy první člověk zjistí princip a najednou víc a ostatní netuší a tipují - všichni to chtějí zjistit!
Ťu-ťvíStejný princip. Dáš před sebe ruku a přejíždíš si zleva doprava na špičky prstů (ťu) a mezi prsty (ťví). Je úplně jedno jak to děláš - jestli postupně, nebo třeba děláš ťu ťu ťu ťu jen na špičky prstů nebo , ale zásadní je to, do jaké polohy si dáš ruce, až skončíš. Pak vyzveš ostatní, jestli to někdo po tobě dokáže správně zopakovat. Všichni správně zopakují ten začátek, ale nikdo nedá pak ruce stejně. Chvilku ze začátku to dělej normálně - třeba ruce do klína a pak zkus nějaké výrazné gesto. Ideální je, když to prozradíš někomu druhému, kdo pak může marchovat, že to umí zopakovat správně - a současně tím mají ostatní šanci to odhalit - když si všimnou, že děláte na konci stejné gesto rukou.
Križom-nekrižomStejný princip. Je třeba hrát tak aby lidi na sebe viděli na celé (tj ne u stolu). Máš nůž a vidličku. A různě náhodně je dáváš přes sebe nebo k sobě a ptáš se lidí jestli križom nebo nekrižom. Oni tipuje nejdřív logicky, že když se kříží, tak je to križom nebo naopak. Ale finta je v tom, že záleží jak máš nohy - jestli křížem přes sebe (križom) nebo vedle sebe (nekrižom).
Pro výše zmíněné platí, že je důležité, aby ve skupině alespoň dva znali princip, protože jinak to chce docela trenink abys někoho navedl na správný způsob řešení a přitom to nebylo moc okaté. Je to současně takový social proof pro tebe - protože ty jsi jediný/jeden z mála kdo ví jak to funguje a všichni to chtějí chápat, takže můžeš "odměňovat" (výjmečně!) některé lidi tím, že jim to prozradíš - aby si mohli užívat ten pocit, kdy vědí a ostatní se ještě trápí. Ale opatrně s tím, protože tím, že to prozradíš to ztrácí to kouzlo.
Ze společenských her:
Time's up!Karetí hra s pantomimou - dá se koupit.
KartáčPotřebuješ rejžák (tj. hrubý kartáč) nebo smetáček na zametání (ne moc špinavý - spíš čistý). Lidi si stoupnou do kroužku aby neměli mezery mezi sebou a dají si ruce vzájemně za záda a ob-jednoho je zkříží. Někdo má kartáč. A jeden dobrovolník je vybrán doprostřed. Rozhlíží se po lidech v kruhu, kteří si za zády podávají kartáč mezi sebou. Když někdo chce, může vyndat ruku zpoza zad a toho ve středu "učesat" kartáčem. Cílem toho uprostřed je, aby trefil kdo ho učesal a ukázal na něj. Takže logicky ho česáš nejlépe, když je k tobě zády. A pak rychle ruku s kartáčem zpět. Když ten vprostřed na někoho ukáže, tak dotyčný musí (!) okamžitě ukázat obě ruce. Tedy pokud učeše a nestihne předat kartáč dál, nebo mu kartáč upadne, tak jde do středu.
Takhle hra je fakt sranda, ale je potřeba to hrát trochu s rozmyslem. Občas se stane, že někdo fakt nemá šanci a nejde mu to, tak je potřeba aby byl ve skupině někdo rozumný, komu "náhodou" kartáč vypadne a vystřídá ho, než to přestane být sranda a začne to být šikana
To vidim jako trochu jako nebezpečí - protože ve třídě je vždycky někdo outsider a pokud se zasekne veprostřed, tak to pro něj neni nic moc
Já to vždycky hrál s kamarády, takže se tohle neprojevovalo.
NovinySezmanovací hra. Potřebuješ noviny, případně větší kus papíru ~ A3 a kbelík. Lidi sedí na židlích v kruhu a někdo začíná veprostřed. Noviny se stočí do takové "ruličky", aby z nich byl jakože "obušek". Určený člověk v kruhu řekne jméno někoho. Člověk ve středu má za cíl ho praštit novinama. Jenže jmenovaný může místo sebe říct jiné jméno. A člověk ve středu musí praštit toho místo něj. A takhle furt dokola. Pokud někdo nestihne říct jiné jméno a je trefen novinama, tak začíná druhá fáze - ten kdo je ve středu musí vrátit noviny do kbelíku a sednout si na místo trefeného. Trefený má naopak za cíl noviny z kbelíku vzít (nesmí se jich dotknout dříve, než jsou v kbelíku!) a toho, kdo byl ve středu majznout zpátky. Ten kdo je ve středu může noviny do kbelíku hodit z dálky (aby se trefený musel víc projít a nestihnul ho praštit zpět). Nebo si přenést kbelík na lepší místo. Trefený se nesmí dotýkat kbelíku ani novin, pokud se jich dotýká ten, kdo je ve středu. Smí mu ale bránit tělem, aby okolo něj proběhl a zasedl mu místo. Nesmí ho ale držet.
Takhle hra je trochu víc fyzická. Je zas potřeba, aby u ní byl někdo, kdo to uhlídá, aby se lidi nemlátili, nepodráželi si nohy, atp. Ale je s tim hodně velká sranda a je to skvělé na seznámení.
To je asi zatim vše, co mě napadá. U všech her doporučuji nejdřív vyzkoušet s pár lidma na nečisto - třeba doma s rodinou - aby ses pak neztrapnil, že to vlastně ani neumíš.