No, zalezi na tom kdy...
trebas je to jenom: pojd, budeme si hrat...
nebo to muze byt: jsem smutna, ten muj me ignoruje, chci aby se o me nekdo zajimal
nebo: ty jo, ten ma dobrou svacu, jestlipak mi take nabidne...
nebo: je peknej, sakra, snad me nevidi, to je telicko...
proste to muze byt cokoliv a nezjistis, dokud se nezeptas... a tim nemyslim neco jako:
hele, proc na me cumis? ... ale mily usmev a neco... vtipneho (momentalneme bohuzel napada jen, jestli nemas rozmazanou rasenku? ona proc.. no, protoze na me porad koukas...
)
a fakt je to tak spatne?
2-3x sem to skusil (sice s usmevem, ale v principu sem se ptal, proc se smenje, proc se na me diva), no a docela pohoda prislo mi
-protze nevim co bych si jineho vymyslel, kdyz sem zrovna v rozpolozeni ze me zajima proc se smeje, tak se zeptam proc se smeje, avic neumim si vymyslet a taky ne kdyz zrovna myslim presne na to, tak nemam cas myslet (vymyslet si) na neco jineho ne?
* v pohode = sice sem nedostal odpoved, ale navazal sem delsi rozhovor
to je dost obecna vec ... prijde mi ze problem je na neco si hrat (neco vymyslet, konverzacni fraze a tak). Fakt to neumim. Ale zacalo mi pripadat ze docela slusne se da bavit kdyz od zacatku do konce clovek mluvi uplne primocare a uprimne o tom o cem premysli (protze clovek porad premysli ne, takze neni pak takovy problem mit o cem mluvit)
Autor