Příběh pro introverty
Vítej,
Host
. Prosím
přihlaš se
nebo
se zaregistruj
.
22. Prosinec 2024, 15:36:15
1 hodina
1 den
1 týden
1 měsíc
napořád
Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Vyhledávání:
Pokročilé vyhledávání
JSI TU NOVÝ?
Nezapomeň si přečíst
pravidla tohoto fóra
!
68 112
příspěvků v
2 569
témat od
3 709
uživatelů
Nejnovější uživatel:
sordson
forum.QARK.net
Pokecání
O ženských
(Moderátoři:
Av4
,
Mistar
)
Příběh pro introverty
0 uživatelů a 5 Hostů prohlíží toto téma.
« předchozí
další »
Stran:
[
1
]
2
3
4
Vše
Autor
Téma: Příběh pro introverty (Přečteno 42899 krát)
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Příběh pro introverty
«
kdy:
04. Prosinec 2007, 22:09:33 »
Takže nejdřív pár řádků o mně. Já jsem takovej ten typickej looser. Nehezkej (spíš směšnej než hnusnej), s podprůměrnym tělem (postava by byla dobrá, kdyby ale byla svalnatá), inteligentní ale bez vyššího vzdělání, introvert a bohužel přecitlivělej. K tomu s neduhama jako plešatost (začalo to vpodstatě už ve 14ti, kdy jsem nosil dlouhý vlasy), chlupatost (krom jiného i záda), malé dlaně (prsty a krom jiného takové ty krátké nehtíky). Špatný zdravotní stav (dědičné záležitosti, díky tomu jsem často unavený - po cvičení extrémně, nemůžu moc popíjet/hulit a kouřit), deprese a malé sebevědomí (na kterém z větší části zapracovala rodina - stylem si ten nejhorší, vykopnu tě z domu apd. - bez důvodu). Nástavbu jsem nedostudoval, protože se na mě ostatní dívali skrz prsty (jak většina kluků tak dost učitelek) a já jsem prostě se svojí povahou nebyl schopen to překousnout, tak jsem se na školu vykašlal. To mi bylo 21. Do té doby jsem s nikym skutečně nechodil a s nikym nespal. Kombinace mého zevnějšku a mé povahy není přitažlivá pro dívky - alespoň ne na 1. pohled. Osobně dokážu dívku zaujmout až když s ní mluvím a cejtim se zdravě - což není často. V té době jsem byl uplně v řiti. No rozhodl jsem se začít pracovat. Začal jsem v callcentru. Začátek byl nádhernej - připadal jsem si jak hovado a samozřejmě se celý nástup neobešel bez pobavených a posměšných úsměvů opačného pohlaví (na což sem byl zvyklý, ale stejně mě to sralo). No pár týdnů to bylo hrozný (cejtil jsem se jak zvíře mezi kráskama, s rozdílem že mě jako zvíře berou). Začal jsem tehdy intenzivně cvičit - když už neni držka, tak ať alespoň trochu zlepšim tělo a starat se o xicht (holení hlavy a držky, což je pro mě utrpení protože mám přecitlivělou pleť a nikdy se to neobejde bez krvácejících póru, takže holit se ráno je pro mě nereálné). Kvůli svému zdraví to byla šílená dřina - už když jsem šel po 7, 8 hodinách z práce domu, byl jsem hrozně unavenej a pak jsem ještě přes 2 hodiny intenzivně cvičil. No ale vyplatilo se - podstatně mi to zvedlo sebevědomí - tím podstatně myslím na lehkej podprůměr, což byl u mě velkej pokrok. Začal jsem i intenzivněji komunikovat s babama okolo (většinou moc pěkný holky kolem 20) a zjistil jsem, že se mnou rády mluví. Ale nikdy by se se mnou nedali do řeči kdybych nebyl iniciátor. U mě je problém ten, že ikdyž se zrovna cejtim dobře a mám pevnej a silnej hlas (stačí cigárko a vše je v řiti) - mám tvarovanej xicht tak že to často vypadá jako že se mračim (i v případě že mám veselou náladu) nebo že sem namyšlenej (a nehezkej = směšný). No prostě jak šel čas dál zjistil jsem že holky jsou všechny svym způsobem stejně hloupý. A když tam přišla nějaká opravdu sexuálně přitažlivá, po dvou dnech s ní strávených v práci se pro mě stala antisexuální (opakuji že skutečně vždycky) - tehdy jsem pochopil proč kluci na diskotékách právě takový vyhledávaj, protože fakt krom zašpásování si jsou k hovnu. Takže přestože kdybych dal podnět, tak jsem tam s někým mohl začít chodit (viděl a cejtil jsem zájem a to paradoxně v 90% - bez legrace, mám prostě dobrej hlas, žel nerad mluvim), nikdo mě tam ve skutečnosti nepřitahoval. Do jedný jsem se poprvé v životě skutečně zamiloval a to bylo utrpení - no nic z toho samozřejmě nebylo - prostě akorát jsem se dostal do max. psychickýho svrabu (doteď nevim jestli ke mně skutečně něco cítila nebo si se mnou jen hrála). V té době se tam objevila dívka, vzhledem = bohyně, taková ta nadžena, krásná, povznesená nad všechny s dokonalym tělem. Moje první myšlenka byla - co tady ta modelka chce? A to je fakt těžký oslovit někoho takovýho - teda pro mě samozřejmě. No asi po týdnu jsem to nakonec udělal a po pár dnech z nás byli takový ty nejlepší pracovní kamarádi. No já se mezitím trápil nešťastně zamilován a můj život panice ubíhal dál. No vynechám podrobnosti dalšího dění. Modelka se rozešla s přítelem a já byl ten o koho měla zájem. Takový ten sen z dob dřívějších - jako že vás bude chtít ta nejkrásnější dívka pod sluncem se stal skutečností. No bohužel já jsem o ní uvažoval jak o sestře, nebyl jsem schopnej s ní něco mít - bylo by to jako kdybych se miloval se sestrou - nepředstavitelný a krom toho její věčný hlášky na cizí "to je kus" nebo když se se mnou otevřenějc bavila "kouřit (penis) umí každá" bo "Prej že nic, bys začal slintat kdyby jsme se tady s Editou začali líbat" bo "A to jsem šla kvůli tomu parchantovi i do trojky" a podobný člověk poslouchat nepotřebuje. Takže holt smůla. Ono stejně by to nevydrželo - já bych se užárlil a nakonec by mě jednou stejně podvedla (taková holka to má přímo v genech řekl bych). Ale užít jsem si to mohl, moje smůla, ale s tim nic nenadělám - prostě jsem takovej idiot. Tak nějak jsem začal otupovat, že holky který se mi líbí, jsou po chvilce s nimi pro mě nepřitažlivý a holky co se mi vyloženě nelíbí, jsou pro mě prostě nepřitažlivý stále. Bohužel nejsem schopnej jen tak si s někym nezávazně zašpásovat nebo jít do vztahu o kterym vim že nemůže vydržet. Ta do které jsem se zamiloval byla mrcha a kráva, ale to se ukázalo až asi po půl roce. Takže přesto že mi tahle práce zvedla výrazně sebevědomí (alespoň na určitou dobu), utvrdila mě taky v tom že jsem ztracen. Zjistil jsem že holku jakou bych si představoval já, nemám šanci najít a to nejsem tak náročnej "pěkná, stálá a milující, sexuálně založená" - vše ostatní je pro mě nepodstatný. Na pořádnej život jsem se v podstatě vysral a tak nějak přežívám už téměř 2 roky. Takže ve 24 letech panic (už to mě pěkně štve), ještě k tomu svojí vinou (prostě jsem ale takovej - idiot), bez pořádný práce a výhlídek do budoucna. Píšu sem, protože jsem náhodně včera na tyhle stránky narazil a mám tendenci se vypsat. Krom jiného by mě zajímalo jestli jsem na tom takhle uplně sám nebo je nás ztracenců víc. Mimoto chci říct že mi to absolutně změnilo pohled na ženy/dívky. Opačné pohlaví je v mnohém horší než mi. To co jsem si vyslechl bych nepřál nikomu z vás - když holky zjistí že nemáte zájem, tak potom jak a o čem se baví = děs. Domnívám se že toho má být mužský ušetřen.
PS: No Qark má zajímavý články, s některjma se můžu souhlasit a s některejma méně. Jinak v zásadě jde o to že ze svý zkušenosti vim, že 90% introvertů nemá šanci se podle nich řídit. Já mám třeba štěstí, že kus extroverta ve mně je - a s tim se člověk rodí, to se nedá naučit. Pro ostatní dobrý články. Jenže shodně dívky přitahují 3 vlastnosti - charisma/sebevědomí (to jde většinou ruku v ruce) a mužný vzhled (rysy tváře a postavy). Ani jedno z toho bohužel nemám - možná trochu to charisma (v případě že mluvím). To jestli je to namakanej krasavec, boháč, inteligent, tlusťoch, hubeňour, hnusák už je v zásadě jedno. To že komunikativní (ať už přirozeně nebo naučeně) klučina přijde k holce a nakonec jí svym způsobem ukecá a ta s nim v nejlepším případě začne chodit, takřka vůbec nic neznamená do budoucna. Prostě pokud nemá jednu z těch tří vlastností, dlouhodobý vztah z toho nebude. Komunikativnost se nerovná sebevědomí.
PPS: Pro ostatní introverty. Asi je to v řitě ale doporučim malou radu - nešilhejte jen po těch vzhledově moc pěknejch. Často to je prostě jiná liga, neřikám že je nemožný je dostat (viz. můj příběh) ale je podle mě NEMOŽNÝ takový vztah udržet. A když máte příležitost tak s holkama mluvte i kdyby byly sebehnusnější - je to dobrá škola. Každopádně na hledání slečny dokonalé můžete zapomenout. Takový slečny končí sami se dvěma děckama na krku. Takže zdar a omlouvám se za případně chyby v pravopise, které určitě budou.
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #1 kdy:
04. Prosinec 2007, 22:36:10 »
Panika, doufam ze sem si jeste nevypestoval podobny sklon sam sebe chlacholit a prekrucovat si pohled na realitu
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Av4
Globální Moderátor
Married since 2017
Karma: 228
Pohlaví:
Příspěvků: 5 415
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #2 kdy:
04. Prosinec 2007, 22:42:17 »
Jestli mám shrnout můj SUBJEKTIVNÍ POCIT, tak takovejch jako ses ty je velmi málo
Aby i s nízkým sebevědomím odmítali holky, které o ně mají zájem, to se moc často nevidí. Na druhou stranu to značí, že máš nějaký standard a ten nemíníš měnit, coož bude určitě nejedné slečně imponovat.
Zaznamenáno
Upozornění:
Veškeré informace v tomto příspěvku jsou mým osobním názorem. Pokud se nimi chcete řídit, tak vizte, že mám mnohem víc teorie než praxe.
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #3 kdy:
04. Prosinec 2007, 23:17:02 »
2 0254: Můžeš to trochu rozvést? Nějak jsem nepochopil a docela by mě zajímal tvůj konkrétní názor.
2 Avaranger : Hmm, taky si myslim. Problém je v tom, že v té době jsem měl sebevědomí podle mě maximálně vysoko. Ono jde o to že nejde o nejednu slečnu, ale mě jde jen o jednu slečnu. No prostě jsem pomatenec, co si budem nalhávat.
Zaznamenáno
Av4
Globální Moderátor
Married since 2017
Karma: 228
Pohlaví:
Příspěvků: 5 415
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #4 kdy:
04. Prosinec 2007, 23:21:41 »
Fal:
0254 narážel na to, že si myslí, že sis sám pokřivil realitu do takového stavu, kdy si nahradil to, že sám nemůžeš žádnou holku dostat tím, že vlastně žádnou pořádně nechceš
Je to tak 0254?
Zaznamenáno
Upozornění:
Veškeré informace v tomto příspěvku jsou mým osobním názorem. Pokud se nimi chcete řídit, tak vizte, že mám mnohem víc teorie než praxe.
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #5 kdy:
05. Prosinec 2007, 00:27:47 »
2 Avaranger: Jo tak, ale já nemám problém s tim že bych nemohl žádnou dostat. Jen tak nějak mám takový ty nereálný představy o ženskejch a vim to. Jenže je nejsem schopnej změnit. Víš jak mě to štvalo, když jsem pak přemejšlel o tom jakej sem idiot, když sem zahodil tolik šancí si aspoň užívat, no a když mě asi před půl rokem kámoš vytáhl na diskotéku a tam se k něčemu schylovalo, tak jsem se zachoval zase jako před tim. A tam mi bylo jasný že by to bylo spíš takový to pár tejdnů (možná ne, ale to se nedovim) a bajko. Já nevim proč, ale bohužel mám štěstí na typický davačky nebo jak bych je měl slušně označit. Jenže bohužel mám zakořeněný nějaký ty pitomý standardy jak jsi psal. A to mě štve - že holka kterou by téměř nikdo neodmítl, já nakonec slušně a jemně vyfakuju a pak si řikám jakej jsem idiot. Jenže s tim bohužel nedokážu nic dělat.
Zaznamenáno
Galileo
Karma: 27
Pohlaví:
Příspěvků: 379
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #6 kdy:
05. Prosinec 2007, 01:44:20 »
Citace: Fal 04. Prosinec 2007, 22:09:33
Jinak v zásadě jde o to že ze svý zkušenosti vim, že 90% introvertů nemá šanci se podle nich řídit. Já mám třeba štěstí, že kus extroverta ve mně je - a s tim se člověk rodí, to se nedá naučit. Pro ostatní dobrý články. Jenže shodně dívky přitahují 3 vlastnosti - charisma/sebevědomí (to jde většinou ruku v ruce) a mužný vzhled (rysy tváře a postavy). Ani jedno z toho bohužel nemám - možná trochu to charisma (v případě že mluvím). To jestli je to namakanej krasavec, boháč, inteligent, tlusťoch, hubeňour, hnusák už je v zásadě jedno. To že komunikativní (ať už přirozeně nebo naučeně) klučina přijde k holce a nakonec jí svym způsobem ukecá a ta s nim v nejlepším případě začne chodit, takřka vůbec nic neznamená do budoucna. Prostě pokud nemá jednu z těch tří vlastností, dlouhodobý vztah z toho nebude. Komunikativnost se nerovná sebevědomí.
Možná se moc zaměřuješ na svůj vzhled. Neříkám, že není dobrý chodit cvičit, ale zkus začít řešit tohle:
Citace: Fal 04. Prosinec 2007, 22:09:33
bez pořádný práce a výhlídek do budoucna.
Vzhledem k tomu, že ti je už 24, tak holky budou stále méně řešit jakou máš pleš, či mužnou tvář. Za se začnou zajímat co děláš a jestli jsi něco dokázal. A pro chlapy hodně často platí
dobrá práce = hodně peněz = uznání okolí = sebevědomí = zájem žen
Najdi si dobrou práci, nebo začni podnikat. Doplň si vzdělání, když máš pocit, že ti chybí. Dneska není problém studovat při práci v jakémkoliv věku.
A myslím si, že když tohle dokážeš, tak to hned budeš mít s holkama jednodušší. Až nějaký holce řekneš: "jo měl jsem problémy, ale to je minulost, ted jsem si našel zajímavou práci a ještě k tomu si dodělávám školu", tak ji to bude přitahovat více, než nějaká mužná tvář.
Zaznamenáno
Emmanuelle
Karma: 3
Pohlaví:
Věk: 44
Místo: Vysocina
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #7 kdy:
05. Prosinec 2007, 08:30:02 »
Být Tebou, neviděla bych to do budoucna tak černě. To, že komunikuješ, cvičíš i přes fyzický handicap, jsi schopný si nasadit svůj standard a nebrat všechno, co by jsi mohl mít, to považuji za ohromné plus. Připojuji se k názorů, že by jsi se měl přestat soustředit na svůj vzhled či vzhled jiných, příp. zkusit se nedostávat do situací, které v Tobě vyvolávají tolik negativních emocí ohledně sebe nebo žen. Myslím, že by Ti strašně moc prospělo, kdyby ses daĺ vzdělával nebo si našel nějáký uspokojující koníček, který Tě třeba zavede mezi lidi, které bys mohl mít rád a pociťovat k nim taky respekt (i k ženám).
Takové prostředí call centra, to může být vážně sociální a inteligeční šok
Asi stejně tak, když jsem nucena zavítat na pár hodin k nám do fabriky na výrobu a poslouchat ty plané řeči chlapů všude okolo. To pak má člověk chuť vrhnou se najmíň na hodinu do nějaké strašně inteligentní četby nebo šílené diskuse z teorie fyziky, aby se mu zlepšila nálada a názory na chlapy. Přesto ale nepaušalizuju, znam skvělý, hezký, vtipný chlapy a i ty druhý Ty s Tvým založením máš smůlu, že sedíš v Call centru, kde s prominutím tolik chytrých hlav s nějakou úrovní nesedí, a pokud se tam dostanou, tak zase brzy odejdou. Takže skupina dvacetiletých holek, inteligence průměrná, z časopisů a okolí a možná i svých zkušeností přesvědčené, že jde jen o vzhled a píchání. Snaha být cool a zkušená před ostatními, no co bys tam čekal.... Nějakou Traumfrau?? \Ono na prostředí strašně moc záleží...Hezkejch a solidních a vubec ne nudných je ale fakt hodně, znám jich z okolí plno!!!
Největší problém je asi v tom, že se tak strašně soustředíš na to najít tu super holku. Co kdybys přestal hledat, řekl si, že se Ti holt tady nedaří, tak že se zatím budeš zajímat o něco jinýho, získáš pár kamarádů, zacvičíš si, vyjedeš do zahraničí za prací, naučíš se třeba jazyk... Uleví se Ti, zrelaxuješ. Vždyť je Ti jen 24 let!! Tak proč se sakra upínat na to, abys byl s nějakou holkou a to co nejdřív??? Pokud se necítíš dobře sám, pak si ty svoje negativní pocity vezmeš i do vztahu a za rok tu budeš naříkat nad rozchodem. Vztah s holkou není všelék, to si tu málokdo uvědomuje.
Zaznamenáno
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #8 kdy:
05. Prosinec 2007, 12:13:13 »
2 Emmanuelle & Galileo: To jste to pochopili špatně, já jsem se opravdu potřeboval jen vypsat. Já nemám problém s tim že bych ženu/dívku nemohl získat (když se budu trochu snažit). Můj problém je v tom, že taková kterou bych chtěl nejspíš neexistuje. Vim že jediný co můžu udělat je změnit pohled na ženy a toho jsem schopnej. Jenže bohužel taky vim, že když to udělám tak ztratim sám sebe. Je to něco jako tušení zlomu, kterých za život několik přijde - jenže v tomhle případě víte že když to uděláte, tak se zlomíte doslova. A já jsem bohužel buď a nebo - žádný možná. Takže pokud přijmu to jak to je, stává se ze mě to co nesnášim. Ale jinak souhlas s tim vzděláním apd.
2 Emmanuelle: V tom callcentru to byly brigádnice z vysokejch škol - takže nějaký IQ tam být muselo a k tomu typově různý (paradoxně ty vyloženě nehezký bývají uplně nejhorší i povahově). A v tom to je, že člověk najednou zjistí, že všechno co si o ženách myslel je naprostá hovadina, že žádná rádoby láska na celý život neexistuje a vyjímky jen potvrzují pravidlo. A dokonce i ty které jednou možná budou právničkama/doktorkama, ty solidní,, hezký a vůbec ne nudný (často bývají velmi nestalé) mi to jen potvrzovaly. (Jak člověk má vzít situaci, když holká která ho zajímá - právě ta solidní, hezká a vůbec ne nudná a dokonce i s trochou inteligence, se o něj začne zajímat taky a to dost intenzivně, a on když už se schyluje k noci osudové zjistí že má 2 roky vztah - do toho má člověk jít aby si byl jistej že ho v budoucnu potká něco podobnýho nebo že jen bude chvilkovým zpestřením?)
"To, že komunikuješ, cvičíš i přes fyzický handicap, jsi schopný si nasadit svůj standard a nebrat všechno, co by jsi mohl mít, to považuji za ohromné plus." - Ano takhle by nejspíš odpověděla každá druhá, ale ve skutečnosti by se zachovala naprosto opačně (tím myslím že v případě že by před tím měla zájem, rázem by ho rychle ztratila) - ano je to plus, ale jen pro mě samotného. Tohle ale naprosto žádný holce člověk jen tak nevykládá a když (tý holce to v konečnym důsledku vyzní jako slabost), tak může zapomenout na dlouhodobý vztah. Tím spíš ztratim, než získám (osobní zkušenost).
PS: Jak myslíš že se člověk s tolika problémama může někdy cítit sám dobře, když krom jiného tak po fyzické stránce se prostě cítit dobře nemůže téměř nikdy? Ale to je jedno.
PPS: Doufám že to nezní jako sebemrskačství, tak to znít nemá, pouze konstatuji fakta (tedy z mého pohledu samozřejmě). Jen mě zajímalo jestli to někdo cítí podobně nebo má podobné zkušenosti.
Zaznamenáno
omil
Karma: 1
Pohlaví:
Věk: 39
Místo: Havlíčkův Brod
Příspěvků: 49
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #9 kdy:
05. Prosinec 2007, 14:09:41 »
Citace: Fal 05. Prosinec 2007, 12:13:13
PPS: Doufám že to nezní jako sebemrskačství, tak to znít nemá, pouze konstatuji fakta (tedy z mého pohledu samozřejmě). Jen mě zajímalo jestli to někdo cítí podobně nebo má podobné zkušenosti.
Nedoufej. Opravdu to tak zní.
Mám kamaráda s podobným charakterem, a abych pravdu řekl, tak netušim jak mu pomoct.
Zaznamenáno
Není člověk, není problém!
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #10 kdy:
05. Prosinec 2007, 15:17:25 »
omil: Kruciš, jen jsem to chtěl dostat z hlavy a vpodstatě se povedlo. No a přesně tohle by mi bývalo stačilo, "ano znám někoho kdo je na tom víceméně podobně". Jen je to věc o které by se člověk nerad s někym blízkym bavil, takže danke sehr.
Zaznamenáno
Aldamir
Karma: 10
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: Praha
Příspěvků: 297
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #11 kdy:
05. Prosinec 2007, 17:18:43 »
Citace: Emmanuelle 05. Prosinec 2007, 08:30:02
Vždyť je Ti jen 24 let!! Tak proč se sakra upínat na to, abys byl s nějakou holkou a to co nejdřív???
Je fakt zajímavý, že když se bavim o svejch problémech s hledáním partnerky s holkama (nebo osobama ženského pohlaví obecně, abych do toho případně moh zařadit i svou matku), tak všechny opakujou v různejch obměnách víceméně tohle, co si řekla, zatímco žádnej chlap včetně mýho táty by tohle nikdy neřek... na tom je fakt krásně vidět to diametrálně odlišný vidění světa v podání obou pohlaví...
Když to vztáhnu na sebe, tak co mám dělat ve chvíli, kdy je mi 23, škola v pohodě, mám skvělou práci, dostačující množství prachů, svý koníčky rozhodně nezanedbávám a kamarádů a přátel mám dostatek... Na co jinýho se mám upínat, když přes tohle všechno prostě nejsem šťastnej? Když mi ten vztah s holkou chybí a ani všechny ty výše vyjmenovaný věci mě prostě dostatečně neuspokojujou?
Zaznamenáno
Aldamir strikes back!
tunopp
Karma: 3
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: vychodni cechy
Příspěvků: 21
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #12 kdy:
05. Prosinec 2007, 19:29:52 »
2Aldamir: moje rec, presne..
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #13 kdy:
05. Prosinec 2007, 21:10:31 »
Fal > nemuzu ti uverit ze pri vsem tvem narikani si na tom "vlastne dobre" jak by vyplyvalo z jinych castich tvych prispevku. Na jedne strane se litujes az na hranici uveritelnosti, na druhe pak rikas ze vlastne je vechno v pohode skoro by sme ti mohli zavidet. Z toho mi to co pises prijde takove teatralni, ze si za tim ani nemuzes stat a nevis co je vlastne pravda sam. Opravdu vazne se obavam ze ja to delam stejne
hlavne teda - Mel si teda nekdy neco s nejakou z tech atraktivnich holek o kterych si mluvil? Jestli ze ne, fakt nevim proc by sis mel byt (zrovna pri svem evidentnim pesimizmu) presvedcen o tom ze si ji "mohl mit". Spise mi prijde ze clovek ktery je na tom v tomhle ohledu spatne tak mu zacnou i docela nevine naznaky pripadat jako ze ho nejaka hrozne svadi. dlasi pokrivneni reality pak vznikne kdyz to clovek neustale sam preresuje.
sorry pokud sem uplne mimo, asi je to z velke casti zalozene na podle-sebe-soudim-tebe, pricemz ja se ale snazim tyhle chyby sveho uzudku korigovat protze sem si jich vedom.
Aldamir> s tim komentem k citaci souhlasim
ohledne
Citace
Když to vztáhnu na sebe, tak co mám dělat ve chvíli, kdy je mi 23, škola v pohodě, mám skvělou práci, dostačující množství prachů, svý koníčky rozhodně nezanedbávám a kamarádů a přátel mám dostatek... Na co jinýho se mám upínat, když přes tohle všechno prostě nejsem šťastnej? Když mi ten vztah s holkou chybí a ani všechny ty výše vyjmenovaný věci mě prostě dostatečně neuspokojujou?
hmmm, tak to vam zavidim...posledni rok sem uplne happy kdyz muzu jit do skoly nebo do prace kde muzu zamachrovat nebo aspon delat na necem co me vytizi, protze jak prijdu na kolej, tak sem uplne v pasti. Prijde mi to jako hrozna nevyrovnanost, neco co takhle nemuze jit do nekonecna, chtel bych za kazdou cenu si nejak vytvorit
-= PERSONAL LIFE =-
(nechci rici znovuvitvorit, protze sem myslim nikdy nejaky vyvazeny plnohodnotny nemel). Sem si plne vedom toho ze holka sama o sobe by to asi neresila (nebylo by to asi ani stabilni) ale je to jedina konkretni vec kterou sem si jisty ze bych skutecne chtel, ostatni veci (napr. sem skousel bruslit nebo horolezit, nebo kdyz sem sel s nekdym do hospody) mi prijdou prave takove nezazivne bezpredmetne a skousim je vlastne jen proto ze si rikam ze neco bych proste mel delat, nez ze bych fakt mel chut.
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #14 kdy:
06. Prosinec 2007, 00:52:00 »
2 O254: Nemám důvod abych tady lhal. Já píšu, že mám prostě přesvědčení, že slušnej, zásadovej, inteligentní a v rámci možností hodnej chlap by měl mít právo na jednu pro něj dokonalou ženu na celej život, která ho stejně jako on jí bude milovat a ne partnerky střídat jen proto že má přinejmenším chuť na sex (v případě že to bude možné). Mě jde o to že já se svym vzhledem a sebevědomím prostě nemám šanci takovou najít, protože ona taková nejspíš neexistuje pro nikoho (vyjímky bla bla bla) a ta která se jí podobala se ukázala být krávou největšího ražení (útěchou mi může být že toho debila pustila nakonec k vodě, když už nic jinýho). Možná jsem se prostě narodil s pokřivenym chápáním reality ohledně pohledu na vztahy a ženy. A ano, skutečně se jednalo o zájem, jak jsem psal - se třema jsem mohl najisto spát. Je možný že u nějakejch sem mohl být přesvědčen o zájmu naprosto neoprávněně. Ale spíš ne (podle toho co jsem se dočetl na Qarku), já mám prostě hodně přijemnej a uklidňující hlas, jenže jako introvert v normálu moc nemluvim a když, tak ho nemívám pevnej (kvůli svému chatrnému zdraví - prostě se cejtím nejistě, protože se cejtím slabý a unavený). Takže to je vlastně jediný co mě zachraňuje a to jen v případě že se chvilkově cítím zdravý a jakejs takejs náznak inteligence. Ono je taky něco jinýho takhle se seznámit s hokou na ulici než když si v prostředí plnym holek. A jak jsem psal, v té době se mi výrazně zvedlo sebevědomí a cvičení taky trochu přídalo na vzhledu. Věřim že určitou roli hrála taky nabídka/poptávka. Byl jsem tam v podstatě jedinej kluk. Věřim že třeba u zmíněný modelky bych v případě že bych jí potkal a oslovil neměl nejmenší šanci - jenže já bych to taky nikdy neudělal. Takže to že píšu, že kdybych měl zájem tak bych si nějakou na dobu neurčitou našel je pravda - ale neznamená to že to bude nějaká ubergirl (ikdyž je divnou skutečností že paradoxně právě takové jsou jediné které o mě stojí a vzhledem k tomu že člověk hledá vztah tak je to v řiti). Ale to je můj osobní problém, já prostě nechci střídat partnery, nechci partnera na pár měsícu nebo na rok, dva, tři a pak vyměnit jak je dnes mezi lidmi mého věku běžné nebo být prostě podváděn nebo být vyměněn - jak si mám sakra vážit holky, která si to rozdávala třeba s pěti chlapama přede mnou nebo bych měl být šťastný že si se mnou vůbec začla - to bych pak sám sebe považoval za zoufalce - kterým do jisté míry jsem, jenže přijmout to by mělo absolutně destruktivní následky) - nebo že se rozhodla pro hajzla - jo tehdy jsem nevěděl nic o tom "hodnýho kluka nechci" - ikdyž jsem si přesně toto začal po mém neúspěchu myslet. Jenže sakra, jak jsem to mohl vědět, jak může člověka v dané situaci napadnout chovat se jinak, když já jsem prostě takový v normálu, ale zase se nenechám využívat. Tak jak to má člověk odhadnout, když nestudoval žadný hovadiny o lovení partnera a proč taková hovadina ohledně tohoto způsobu vybírání partnera vůbec existuje (naprosto ale souhlasím že to tak z větší části bohužel je) - vždyť právě spíš ten s tzv. žádným zájmem jí nechá - chápu ten princip vážení si partnera - žel je tomu tak a je to šíleně nesmyslný a v reálu naprosto neopodstatněný. Tohle člověk přeci nemůže srovnávat s přírodou kde skutečně vítězí ten nejsilnější, tady totiž často vítězí to největší hovado a v případě že by došlo na lámaní chleba tak bych mu i třeba já dal po hubě (pokud tedy nemluvíme o nějakym "mr. from fitness nebo thai-wan"). Kurňa to je dlouhý. Jde mi o to, že mě šíleně štve že vim že mě to jediný co bych chtěl nikdy nepotká, a nic jinýho nechci, chápeš? A bohužel jsem ke všemu skutečně přecitlivělý - to neznamená že bych na potkání brečel, ale všechno si moc beru. Celou dobu mi šlo ale jen o to, zjistit jestli nějací lidi uvažují stejně a mají podobné, v mém případě zničující, zážitky. Jestli někdo řeší nebo řešil podobnou situaci.
PS: Já prostě nevim co chci - hrozně bych si přál tu dokonalou lásku kdy oba uděláte ten krok a budete se milovat nezištně a navždy. Jsem fantasta a neumím být jiný - a fantazie je jediné místo kde jsem skutečně šťastný. Ano pan Chocholoušek si může připravit další košili a lůžko. Prostě jsem hovado - kdybych se smířil s realitou, tak jsem si tam užil s holkama a získal když nic jiného, alespoň zkušenosti. No nevim, ale ten blázinec se mi zdá dobrým řešením.
PPS: Jinak nevim jakej ty máš konkrétní problém, ale mě osobně třeba cvičení (jen rotoped, lehsedy, cviky převážně bez nářadí a trocha těch činek samozřejmě - posilovnu prostě nedám - játra) opravdu hodně zvedli sebevědomí a to je základ. Cejtil jsem se atraktivnější - ne hezčí (ikdyž trochu taky) ale hlavně atraktivnější, když jsem viděl jak lezou špeky dolů a rýsuje se relativně slušná postava. Xicht tehdy konečně ukázal že mám nějaké rysy - měl jsem takovou tu kulatou hnusnou palici bez téměř jedinýho rysu. Bohužel to dopadlo trochu jinak než jsem čekal a z 86Kg hromotluka jsem se dostal na 74Kg lehce rýslou vyžli. :/
«
Poslední změna: 06. Prosinec 2007, 00:57:30 od Fal
»
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #15 kdy:
06. Prosinec 2007, 02:02:48 »
Citace
mám prostě přesvědčení, že slušnej, zásadovej, inteligentní a v rámci možností hodnej chlap by měl mít právo na jednu pro něj dokonalou ženu
to mi prijde jako hovadina nejvetsi, to mas jako axiom, nebo odkud by to melo plynout? Sice takove pocity taky mivam, ale dost rychle si uvedomuju ze to nema zadny racionalni zaklad.
Budto beres lasku evolucne, a pak musis prijmout taky evolucni pravidla, a nebo si reknes ze sme "lidi" (coy je sice blbost, ale dejme tomu) a pak je laska naprosto vagni pojem, protze pro civilizovaneho cloveka a spolecnost jsou dulezite uplne jine hodnoty.
btw. pokud se chces takovych predstav zbavit pomoci logicke argumentace precti si knihu SOBECKY GEN - richard dawkins, je to biologie, ale vydalo by za vetsinu postklasicke filozofie co se tuce padnosti.
Tzn. co z toho plyne -> Kdyz mas moznost mit neco s zenama ktere ti nejsou primo odporne (bacodim hezke - to ti sakra musi pridat na sebevedomi vic nez nejaka posilka), tak toho vyuzij, ne kvuli nim,
ale kvuli tomu aby si si zvysil sance ziskat nakonec tu kterou bys opravdu chtel,
protze na ni rozhodne nemas zadne explicitni pravo. Jestlize ma nejake sexualni chovani cloveka jeste nejaky vyznam, tak je to prave ten od ktereho vzniklo - soutez ktera zajistuje aby se vytribila kvalita.
ad Jinak nevim jakej ty máš konkrétní problém -> sice sem docela maly (170), a za 4 roky v praze na zidli u kompu totalne svalove degenerovany, ale po otci mam docela doboru postavu, a celkove hezky oblicej - takze ve fyzickem vzhledu problem nevidim (pokud ano tak druhorady). Se sebevedomim, suverenitou a schopnosti se vyjadrit nebo byt akcni taky myslim problem vubec nemam, s tim jak vystupuju treba ve skole sem vylozene suveren. Muj problem je hlavne ze sem "strange", divny vyhraneny asocial, ktery nema spolecneske navyky, moc se ve spolecnosti nevyskytuje, a neumi se bavit (zabava) tak jak se lidi bezne bavi. Vzdycky sem byl mimon, a sem cim dal tim vice. S holkama se jednak nemam prilezitost setkat, jednak jim prijdu "nekdy az moc zajimavy
", a hlavne dost tezko si s nekym vytvorim takovy ten obyc. mezilidsky vztah. Jsem
podivin
, a je to brzo poznat, kdyz to zamaskuju na prvni dojem, tak se to stejne ukaze postupne..
«
Poslední změna: 06. Prosinec 2007, 02:08:59 od 0254
»
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #16 kdy:
06. Prosinec 2007, 12:43:33 »
1. Jenže právě že mě taky - ale takový chlap nikdy nebyl schopný ublížit potomkům nebo opustit ženu - narozdíl od toho opačného, na které většina žen bere jak na mucholapku. Přitom ten hodnej by kolikrát dokázal spíš ženu ochránit. A kdybys vedle sebe postavil 2 podobný chlapy s rozdílem že jeden je zloduch a druhej je spíš hodnej (nemyslim přehnaně), ruku do ohně bych dal za to, že by si většina žen zvolila toho zloducha.
2. K evoluci jak je prezentovaná se vůbec nepřiklánim ať už ohledně lásky nebo čehokoli jiného (ne nejsem nábožensky založenej - ikdyž většina z rodiny jsou posraný věřící a z toho vychází částečně nějaké mé představy také, když jsem v tý sračce byl vychováván). Mimoto podle mě pro člověka jako já to bylo stejně na hovno jak před 10000 lety tak teď. Jo dneska jsou důležité uplně jiné hodnoty, ale to neznámená že to tak je správně. IMHO co je správně, ale to je na jinou diskusi.
3. Dík za typ. Omrknu.
4. Rád bych, ale to je jako bys řikal kočce "aport". A přesně když tohle udělám, změní mě to a už to nebudu já , jak jsem psal a u sebe vím že se dostanu do opačného extrému (s tím že teď nebudu mít tolik příležitostí). Kamarád má podobný smýšlení, s rozdílem že je to náramnej fešák (vypadá trochu jak Vaculík) - s jednou holkou měl takovej ten podle jeho slov nádhernej vztah - vykašlala se na něj "dle mého názoru byl zase příliš hodný" - ale on je prostě z větší části flegmatik a introvert - a pokud vim, tak flegmatici budí zdání většinou hodných lidí. Po půl roce se osmělil a začal taky hledat, no a dopadlo to tak, že když se vyspí s holkou připadá si pak jak kurevník, protože ví že z toho žádnej vztah nebude a začal taky na holky srát.
5 A to jsi nenarazil za celou dobu v Praze na nějakou podivínku? Vždyť jich tu je. Ale pořád si to nedovedu představit - jak podivný a asociální - můžeš být zase trochu konkrétnější?
2 Aldamir: Podle mě to neni diametrálně odlišný vidění světa, ale prostě jen to že Emmanuelle dokazuje to co všichni víme: "Holka říká něco jiného než co si myslí, protože ona ani pořádně neví že si to myslí."
EDIT:
Melancholik - Záporné stránky
Melancholik snadno podléhá depresi. Snadno se uráží a ve všem hned hledá problémy. Má nízké sebevědomí, myslí si, že ho všichni pomlouvají, ttrpí vnitřní nejistotou. Je váhavý, protože se bojí, že jeho plány nejsou úplně perfektní. Věnuje plánování příliš mnoho času. Na své okolí klade nerealistické nároky, uplatňuje na ostatní svůj perfekcionismus.
- tak to na mě sedí naprosto dokonale
«
Poslední změna: 06. Prosinec 2007, 12:59:02 od Fal
»
Zaznamenáno
barbarela.trust
Karma: 27
Pohlaví:
Příspěvků: 559
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #17 kdy:
06. Prosinec 2007, 12:57:41 »
Na to , že nemáš se ženama vůbec žádné zkušenosti , nikdy si s žádnou nechodil , nežil , nesouložil - máš "docela slušný přehled" a to nejen o tom co si myslí , myslely a mysleli by si , ale taky co udělají , udělaly , udělaly by , jaké jsou , byly , budou .....
Zaznamenáno
Pesimista vidí v tunelu tmu.Optimista vidí světlo na konci tunelu. Realista vidí světla vlaku. Strojvůdce vidí tři debily na kolejích.
omil
Karma: 1
Pohlaví:
Věk: 39
Místo: Havlíčkův Brod
Příspěvků: 49
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #18 kdy:
06. Prosinec 2007, 13:41:39 »
Citace: Fal 06. Prosinec 2007, 12:43:33
Melancholik - Záporné stránky
Melancholik snadno podléhá depresi. Snadno se uráží a ve všem hned hledá problémy. Má nízké sebevědomí, myslí si, že ho všichni pomlouvají, ttrpí vnitřní nejistotou. Je váhavý, protože se bojí, že jeho plány nejsou úplně perfektní. Věnuje plánování příliš mnoho času. Na své okolí klade nerealistické nároky, uplatňuje na ostatní svůj perfekcionismus.
- tak to na mě sedí naprosto dokonale
Tak se nelituj a dělej s tim něco!
Zaznamenáno
Není člověk, není problém!
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #19 kdy:
06. Prosinec 2007, 14:08:30 »
2 barbarela.trust : To že jsem s nima nespal a nežil, ještě neznamená že jsem s nima nebyl v úzkém kontaktu, dovolil bych si říct že dost z těch co byly zadané se mnou trávily více času než se svými partnery. A přesvědčil jsem se mnohokrát že tohle je velká pravda. Nesmíš to brát ale do extrémů, no ikdyž.
2 omil : To je tlach, já jsem smířenej se svou osobou, to že člověk napíše to co mu na palici přišlo neznamená že se lituje. Samozřejmě že mě to sere, ale to je něco uplně jinýho.
Zaznamenáno
Galileo
Karma: 27
Pohlaví:
Příspěvků: 379
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #20 kdy:
06. Prosinec 2007, 17:22:20 »
2 barbarela.trust
Taky jsem jsi všiml, že tady na fóru chlapi, kteří mají nejméně praktických zkušeností s holkama, tak o nich vědí nejvíce. Pravděpodobně si myslí, že když s holkama tráví hodně času jako kamarádi, že jim rozumí.
2 Fal
Barbarela se ti snaží (jemně, protože je to dáma
) naznačit, že tvé představy o ženách neodpovídají plně realitě. Bejt tebou, tak bych se s ní nehádal, ale věřil bych jí. Ženský hned poznají, když o nich chlap moc neví.
Řekl bych, že ženám nabízíš něco, o co zájem nemají.
Jestli jsem to pochopil, hledáš krásnou a dokonalou pannu (protože, ta neměla těch pět chlapů před tebou), která se do tebe zamiluje na první pohled a budete spolu žít až do smrti. Problém je, že většina ženskejch svou budoucnost vidí úplně jinak.
Zaznamenáno
dextera
Karma: 10
Místo: Praha
Příspěvků: 339
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #21 kdy:
06. Prosinec 2007, 18:06:16 »
to Fal....asi ses moc v detstvi dival na pohadky
....nevim, jestli existuje neco, jako laska na celej zivot a podle svych zkusenosti, co mam, bych rekla, ze spis ne...zatim mi kazdej vztah skonci, tak jsem trochu skeptickal...ale mam pocit, ze si nikdy nemohl byt zamilovanej, i kdyz se ti treba nejaka zenska libi, tak si do ni nikdy nemohl byt zamilovanej, protoze v tu chvili asi moc neresis, jestli to je na celej zivot a s tim clovekem jsi....jasne, ze by sis to treba pral, aby to to tak bylo, ale nikdy nic nemuzes vedet dopredu, nikde nemas jistotu, ze te nepodvede, nevymeni....stejne tak, jako nemas jistotu v zivote v nicem.....z tvych prispevku mam pocit, ze ty nezvladas ten pocit nejistoty, tak se radeji uzaviras do svyho vlastniho sveta, kde jsou vsechny zensky hloupy kravy a vlastne ani nezijes..... prala bych ti, abys tu peknou, inteligentni, vernou, hodnou pannu nasel
, ale tim, ze to s zadnou zenskou nikdy nezkusis ji s nejvetsi pravdepodobnosti nenajdes........
Zaznamenáno
"Na ranách na duši je krásné to, že z nich rostou křídla." (Jung)
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #22 kdy:
06. Prosinec 2007, 18:36:46 »
2 dextera :
1. S těma pohádkama je to asi tak, ale já zamilovanej skutečně byl, proto to dopadlo jak to dopadlo, protože ona ne tolik jako já. A to mi bylo naprosto jedno že má dlouholetýho přítele, ale byla to ta dokonalá, ta podle mejch představ. Byl to měsíc, kdy jsem nejvíc cítil že žiju a zároveň to bylo nakonec to nejbolestnější co jsem zažil. Rozepisovat se nebudu, ale skutečnost byla taková že kdyby neměla dlouholetýho přítele (chodila s nim asi 4 roky), tak by to dopadlo uplně jinak.
2. Já jsem byl vždycky častečně uzavřen ve svých světech. Pro mě nejsou všechny hloupý krávy, to vůbec ne. Naopak třeba jedna kamarádká má ráda sex a sexuje pořád a téměř s kymkoli, ale ona to taky jasně dává najevo, a je to naprosto výborná holka. Já jsem jen hloupý idealista.
3. Díky za přání.
2 Galileo :
1. Já nikde netvrdil že jim rozumim. Nechápu je a nerozumim. Ale nevyvrátíš mi to, že inteligentní člověk se z pozice kamaráda o dívce často dozví více než její samotný partner. Já osobně jsem si kolikrát řikal, že bych na pozici partnerů některých dívek raději nebyl. Jinak příklad k tomu citátu - jeden z mnoha. Když jsem se s jednou otevřeně bavil o tom jaký typy má nejraději, začala básnit že musí bejt pěknej, hodnej a že nemá ráda starý chlapy. Skutečnost byla taková že ten její splňoval max. jednu vlastnost - Přijel pro ní do práce typ v BMW (fakt pěkný auto to bylo) : Mě se jevil jako nesympatickej, ale to neni podstatný - byl to chlap na úrovni, přes 30 (vypadal na 40), osobně nemám problém říct o klukovi/chlapovi že je pěknej ale tenhle skutečně nebyl. Jestli byl hodnej to já nevim. Tím samozřejmě neříkám vůbec nic o tom, že zrovna on by nemohl být přitažlivý pro ženy. Tady se jedná čistě o to co ona řekla a jaká byla skutečnost. Jo a abych nezapomněl - skutečně to nebyl její otec. No ještě jeden : S tou modelkou jsem si byl sednout v té době už vyloženě jako s kamarádkou a ona mi tehdy řikala něco jako. "Musí si umět dupnout, musí vypadat jako chlap a musí mít velký ruce (přitom asi měsíc před tim jsem tím chlapem mohl být na dobu neurčitou já)" no a já jí na to řikal něco jako "Hmm, jasný, je dobrý vědět co chceš." No a po pár pivech, ona pila colu říká "Tamhleten je pěknej." a ukázala na takovýho toho uhlazenýho klučinu asi v mym věku, takovej ten slaďoučkej, namakanej. Jo velký ruce měl, ale xichtem vypadal skoro jak pěkná holka. A silně bych pochyboval že to byl typ co si umí dupnout. Já samozřejmě řikám "Hm, ale vždyť si chtěla nějakýho chlapa". Ona něco "no jo no".
2. Aha, zajímavý. Ale já nikde netvrdil že o nich něco vim, krom toho citátu a toho že většina nechce hodný kluky.
3 Ano máš naprostou pravdu a naprosto s tebou souhlasím. Teda krom ona zamiluje - oba zamilujou a toho krásná a dokonalá. Mě se líbí nebo spíš zaujmou více ty holky, které vypadají často naprosto obyčejně nebo spíš nezapadají vzhledem mezi standardní slečny (tím nemyslím extrémy), ale jak je s nima člověk déle stávají se krásnějšími a krásnějšími, než třeba výše zmiňovaná modelka, jejiž krása mi naopak zevšedněla na takovou úroveň že se pro mě přeze všechno stala nepřitažlivá.
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #23 kdy:
06. Prosinec 2007, 21:06:21 »
Citace
Rozepisovat se nebudu, ale skutečnost byla taková že kdyby neměla dlouholetýho přítele (chodila s nim asi 4 roky), tak by to dopadlo uplně jinak.
ja z toho nemuzu, uplne zurim, nechapu jak, kde beres tu jistotu. jak byt to bylo vubec mozne, zni mi to absurde, jako takova svevolne smyslena a proklamovana absurdita... ale vzhledem k tomu ze to porad tak vehemente tvrdis tak ti to zacinam skoro verit a muj vyraz na to je ted spise
nez puvodni
Citace
A to jsi nenarazil za celou dobu v Praze na nějakou podivínku? Vždyť jich tu je.
Podivinku? - no chance - za celou dobu v praze sem promluvil vice nez 10 vet tak s 3ma holkama (tj. podstatne mene nez ve vlaku), 2 byly moje spoluzacky na oboru na jadru a treti mi dohodil kamarad a chvilku sem sni pseudo-chodil. Ostatni zaznamenane kontakty jsou chuze do schodu, ze schodu, podvani dveri, vystup z metra, nastup do metra , pokus o tanec, zdvolenim a podobne ambientni veci. S podivinkama je taky problem ze existuje opravdu hodne zpusobu jak byt podivny vuci zpusobum jak byt normalni, zvlast v tolikarozmernem prostoru moznosti, a pritom je podivinek tak malo, a vetsina je jich pritom odpornych.
Citace
Ale pořád si to nedovedu představit - jak podivný a asociální - můžeš být zase trochu konkrétnější?
ad asocialni podivin - myslim ze je to docela jasny popis, verim ze skoro kazdy si predstavy nejaky priklad asocialniho podivina, jak to asi tak muze vypadat, i kdyz jak sem rekl podivinstvi je velmi ruznorede. Nevim jestli bych se o tom mel ale rozepisovat, musel bych davt spoustu prikladu ze zivota a prirovnani, byl by to pravdu dlouhy prispevek, a nemyslim si ze by nekoho nejaka takova litenie opravdu zajimala.
mozna kratke docela vystizne -> Johny Depp v Sleepy Hollow
«
Poslední změna: 06. Prosinec 2007, 21:16:37 od 0254
»
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Galileo
Karma: 27
Pohlaví:
Příspěvků: 379
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #24 kdy:
06. Prosinec 2007, 21:49:30 »
Citace: Fal 06. Prosinec 2007, 18:36:46
2 Galileo :
1. Já nikde netvrdil že jim rozumim. Nechápu je a nerozumim. Ale nevyvrátíš mi to, že inteligentní člověk se z pozice kamaráda o dívce často dozví více než její samotný partner. Já osobně jsem si kolikrát řikal, že bych na pozici partnerů některých dívek raději nebyl.
Pokusím se ti to vyvrátit. Když se setkají dvě kamarádky, tak součástí jejich povídání je postěžovat si na věci,které je trápí. Když holka potká kamarádku (až už ženského nebo mužského pohlaví), tak si často postěžuje na svého přítele. Takže když nemáš moc zkušeností, tak z jejího vyprávění nabydeš dojem, že ten její není na ní hodnej, má spoustu chyb, nikam s ní nehodí atd. Říkáš si "to je skvělý ted vím co chce, budu to dělat a určitě se do mě zamiluje". Vyzkoušíš to, budeš na ní hodnej, trpělivě ji vyslechneš, budeš s ní chodit za kulturou a .... zůstaneš kamarádkou.
Zním to, taky jsem takhle párkrát dopadl
.
U holek nesmíš dát na to co říkají, ale co dělají. Když je holka s klukem spokojená tak s ním je, když není, tak se rozejde. Takže když holka na toho svého jen nadává, ale pořád s ním je, tak to její stěžování nesmíš brát tak vážně. Pokud holka chodí s nějakým podle tebe arogantním týpkem, který ji jen využívá, tak je to proto, že ji přitahujou právě arogantní týpci co ji využívají.
A ještě něco. Já jsem se o holce vždycky nejvíce dozvěděl až v posteli. A nemyslím tím přímo sex, ale takový to povídání po tom. To vždycky holky o sobě řeknou věci, který se jinak nedozvíš. A většinou jen koukám s otevřenou pusou, co všechno se v tu chvíli dozvím
Zaznamenáno
Stran:
[
1
]
2
3
4
Vše
« předchozí
další »
Skočit na:
Prosím vyber cíl:
-----------------------------
Pravidla fóra
-----------------------------
=> Důležité - pravidla tohoto fóra
-----------------------------
Prosby o radu a dotazy
-----------------------------
=> Jak na ženský
=> Jak na chlapy
-----------------------------
Zážitky z terénu
-----------------------------
=> Jak a kde jste někoho sbalili
=> Vaše Velké testy
-----------------------------
Pokecání
-----------------------------
=> O ženských
=> O chlapech
=> O rozchodech
=> O komunikaci a komunikačních tricích
=> O čemkoliv
=> O Vás
-----------------------------
Připomínky, náměty a další
-----------------------------
=> QARK.net
=> Tohle fórum
-----------------------------
Různé
-----------------------------
=> Co se mi na web nevešlo
=> Soutěž o knihu
-----------------------------
Údržba fóra
-----------------------------
=> Ke smazání
=> Hovadiny
Nahrávám...