Příběh pro introverty
Vítej,
Host
. Prosím
přihlaš se
nebo
se zaregistruj
.
22. Prosinec 2024, 14:17:09
1 hodina
1 den
1 týden
1 měsíc
napořád
Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Vyhledávání:
Pokročilé vyhledávání
JSI TU NOVÝ?
Nezapomeň si přečíst
pravidla tohoto fóra
!
68 112
příspěvků v
2 569
témat od
3 709
uživatelů
Nejnovější uživatel:
sordson
forum.QARK.net
Pokecání
O ženských
(Moderátoři:
Av4
,
Mistar
)
Příběh pro introverty
0 uživatelů a 7 Hostů prohlíží toto téma.
« předchozí
další »
Stran:
1
[
2
]
3
4
Vše
Autor
Téma: Příběh pro introverty (Přečteno 42868 krát)
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #25 kdy:
07. Prosinec 2007, 00:26:30 »
2 0254 :
1. Bylo by to na hrozně dlouho celý to popisovat. Ale jsem si tím jistej na 100%, to jestli by to nakonec vydrželo čert vem. A víš co následovalo před tim než jsem skutečně zareagoval (nevim jestli bych bez toho býval vůbec zareagoval)? Uplně náhodou jsem zjistil od sestry, že se dozvěděla od své kamarádky - která byla shodou okolností nejlepší kamarádkou mé snové a ta jí řekla něco ve stylu: "Už mě štve, neustále mluví o tom klukovi z brigády, že neví co má dělat, že je zoufalá - ale že je uplně skvělej, že nikdy nikoho takovýho nepotkala a bla bla bla" - ten kluk z brigády jsem byl já. Takže náhoda mě rozhoupala, ale vše skončilo naprosto tragicky - pro mě a částečně i pro ni.
2. a 3. : Hm nevim co na to napsat, snad jen že Depp mi přišel v Ospalí díře naprosto skvělej (myslim jako toho koho ztvárnil). No jo ale nejsem holka - ale Deppák tam pěknou nakonec získal, což by mělo být alespoň trochu uklidňující.
2 Galileo : Přesně tak jak píšeš a taky jsem to takhle začal po určitý době brát. Problém je že já většinu z toho před tím dělal uplně samozřejmě (ne nuceně, prostě jsem to tak cítil) a nebyl schopnej se nějak změnit a ani se měnit v tomhle nehodlám - to jsem Já. A přesně to jsem psal ""Holka říká něco jiného než co si myslí." to dál nebudu opakovat abych nějakou slečnu neurazil. No a k tomu dovětku - o tom se s tebou samozřejmě přít nemůžu. Ale určitě si se třeba nedozvěděl že chodíš s holkou, pro kterou si do práce přišel jeden z jejich 3 kluků. On to nevěděl - ti dva ano.
Ale to byl extrém - jen mi to přišlo dobrý, protože já jsem tehdy čuměl jak puk. A zrovna ten její hlavní nic nevící borec mi přišel fakt sympatickej.
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #26 kdy:
07. Prosinec 2007, 10:23:12 »
Citace
No jo ale nejsem holka - ale Deppák tam pěknou nakonec získal, což by mělo být alespoň trochu uklidňující.
heh, nemyslis to vazne ze ne? - Bylo to spis tak ze víla nakonec dostala ho. Coz bylo uz od sameho zacatku o tom ze film kde by hlavni hrdina nedostal holku by nemel stavu, a navic kdyz je to film natoceny pro lidi jako ja tak ma o to vetsi stavu kdyz se tam da takova holka takovemu typkovi, ale radim to do kategorie filmove triky a zvlastni efekty.
Ono i kdyz se najde stvoreni ktere se chova jako ta vila, tak neni realisticke ze stvoreni jako Ichabod Crane bude nejak rozumne reagovat. Jsou ruzne moznosti moznosti
1) Bude se nejakym sobe vlastnim strojenym a divnym spusobem distancovat, a vila si za relativne kratkou dobu rekne jezis to je kotot, seru na neho
2) ---- ,, ---- a vila z toho po chvili dostane sama deppku a bude se snazit zapomenout
3) Pokusi se sobe vlastnim strojenym divnym spusobem neco udelat, vila to nepochopi (bude si myslet to co v predchozich pripadech, popr. to ze si sni dela srandu, ze je uchyl, nebvo proste jen ze mluvi zhladu ci ze uz se docista pomatl)
4) ----- ,, ---- a vila z jeho chovani zjisti ze fakt neni o co stat.
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #27 kdy:
07. Prosinec 2007, 15:01:16 »
No zakoukali se do sebe hned od začátku, to že ho uhnala ona je detail - no ale je pravda že je to film. Ale já nejsem zrovna nějakej podivín, tedy když nebereš mé debilní smýšlení a názory, a Ospalá díra je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Jinak k ostatním bodům - jestli je realita taková, tak je to v řiti. Já osobně vim, že já v řiti jsem a budu, pokud nezměnim svůj pohled, jenže jak jistě chápeš, svůj pohled nezměnim. Ikdyž nikdy neříkej nikdy, že. Jinak přeju hodně štěstí, aby si nějakou nakonec našel nebo ona našla tebe.
Zaznamenáno
barbarela.trust
Karma: 27
Pohlaví:
Příspěvků: 559
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #28 kdy:
07. Prosinec 2007, 15:43:23 »
Fal
- několik lidí se ti tady snaží jemně naznačit , že tvůj pohled na život je jemně řečeno zcestný a pokřivený , ale jak koukám - je to marný
, je to marný
, je to marný
Když jsem jela domů tak jsem v autě poslouchala Landu a jedna skladba je naprosto přesně o tobě , když přijdeš na to která , snad pochopíš , kde děláš chybu .
Zaznamenáno
Pesimista vidí v tunelu tmu.Optimista vidí světlo na konci tunelu. Realista vidí světla vlaku. Strojvůdce vidí tři debily na kolejích.
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #29 kdy:
07. Prosinec 2007, 15:48:30 »
No vzhledem k tomu že neznám moc jeho skladby, krom Orlíku.
Tak nemám šanci. Ale já se musim obhájit, přesně co píšeš to sám vim už delší dobu (vždyť to taky podle toho co píšu je jasný), ale je mi to hovno platný.
Zaznamenáno
Death_Angel
Karma: 4
Pohlaví:
Věk: 35
Místo: Vyškov
Příspěvků: 100
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #30 kdy:
07. Prosinec 2007, 18:08:47 »
Tak jsem nedávnou koukal ne jeden film.. možná někteří budou znát.. jmenuje se to The Secret.. a musím plně souhlasit s tím co v tom filmu bylo.. sem si i udělal nějaké výpisky.. a část z nich sem přepíšu...
Všechno co přichází do vašeho života přitahujete. Přitahujete to působením obrazů, které držíte ve své mysli.
Většina lidí přemýšlí nad tím co nechce a diví se proč se to děje znovu a znovu. Tajmeství nerozlišuje, jestli něco vnímáte jako špatné nebo dobré, nebo jestli to chcete nebo ne. Odpovídá na vaše myšlenky.
Buďte pozitivní a budete přitahovat pozitivní lidi, události a situace. Vše co musíte udělat,
je otevřít oči a dívat se.
Ten kdo hodně mluví o nemoci, tak jí má. Ten kdo hodně mluví o blahobytu, tak ho má.
Vše co vás obklopuje ve vašem životě, včetně toho na co si stěžujete ve svém životě, jste si přitáhli. Pokud to jednou přijmete – změní vám to život.
Emoce jsou dar, který máme. Ukazují nám, co přitahujeme. Nepříjemné emoce jsou vedením, které nám říká, že to nad čím přemýšlíme není v souladu s tím, co skutečně chceme.
Pocity jsou zpětnou vazbou, jestli jdeme správným směrem.
Když si vizualizujete, pak to zhmotňujete. Mysl nerozeznává, jestli to děláte skutečně, nebo je to jen cvičení v mysli. Když si to představujete, věnujete pozornost jen konečnému výsledku. Už to nepotřebujete, protože cítíte, že to již máte. Ve skutečnosti je to pocit, který vytváří přitažlivost, nejen obraz nebo myšlenka. Ne jen chtěl bych!
Rozhodni se co chceš, věř tomu, že to můžeš mít, že si to zasloužíš, že je to pro tebe možné. A pak každý den zavři oči na několik minut, přestavuj si, že již máš to co chceš a prociťuj to. Vycházej z toho a zaměř se na to, za co jsi již vděčný.
Když vás napadne inspirující myšlenka, musíte jí věřit a jednat podle ní. Většina lidí má cíl dostat se z dluhů. To nás navždy udrží v dluzích. O čemkoli přemýšlíte – přitáhnete to.
Chováte se k sobě způsobem, kterým chcete aby se ostatní lidé chovali k vám? Dejte více sami sobě a můžete přetékat v dávání.
Jak milujete sebe – budete milovat ostatní. Orientujte se na to dobré, co je v lidech, kteří vás obklopují. Napište si pozitivní stránky lidí, se kterými trávíte hodně času.
Odstraňte z těla fyziologický stres a vyléčí se. Nevyléčitelný znamená vyléčitelný zevnitř. Člověk se stává tím, co si myslí. Lidé si neuvědomují, že když potlačují nechtěné, dávají tomu sílu. Když řeknete ne, neodejde to. Zákon přitažlivosti to přitáhne.
„VŠECHNA SÍLA VYCHÁZÍ ZEVNITŘ A PROTO JE POD NAŠÍ KONTROLOU“. Důležité je co uděláte teď. Buď můžete pokračovat v tomhle, nebo se můžete zaměřit na to co chcete. Když se lidé zaměří na to co chtějí, to co nechtějí se ztratí. Můžete se osvobodit od vrozených vzorců chování, kulturních a společenských norem a jednou provždy dokázat,
že síla v našem nitru je větší než síla ve světě.
AŤ UŽ SI MYSLÍTE, ŽE MŮŽETE ČI NE – V OBOU PŘÍPADECH MÁTE PRAVDU.
Na obloze není tabule na kterou by Bůh napsal váš úkol, vaše životní poslání, misi.
Vašim úkolem je to co sami řeknete, vašim posláním je to co si sami zvolíte.
Váš život bude takový jaký si vytvoříte. A nikdo vás nikdy nebude soudit.
Prvořadé je cítit a zažívat radost.
Když vás to, co děláte nebaví, nedělejte to.
Radost, láska, svoboda, štěstí a smích – o tom to je.
Vnitřní štěstí vás ve skutečnosti pohání k úspěchu.
NASLOUCHEJ SVÉ BLAŽENOSTI A VESMÍR TI OTEVŘE DVEŘE, TAM, KDE BYLY JEN ZDI.
Co z toho vyplívá pro Fala?
holky, který potkává jsou přesně takový jakej má on názor na holky, potvory, holky kterým de jenom o sex atd. když se podíváte na ostatní lidi, tak znají spousty holek takových jako tady on popisuje že by chtěl.. ale proč? zeptejte se těch lidí jakej mají názor na holky
většinou bude přesně odpovídat tomu jaký holky zná
Zaznamenáno
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #31 kdy:
07. Prosinec 2007, 18:43:00 »
Jsem pobaven, jen tak dál... Vyjadřovat se k tomu moc nebudu. Snad jen jednu věc - z kozy nebude tygr i kdyby chtěla sebevíc, i kdyby si myslela že tygrem je. Krom toho je tu spousta proměných. A k častí mířené na mě - neskutečná hovadina.
Zaznamenáno
Death_Angel
Karma: 4
Pohlaví:
Věk: 35
Místo: Vyškov
Příspěvků: 100
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #32 kdy:
07. Prosinec 2007, 23:29:40 »
Citace: Fal 07. Prosinec 2007, 18:43:00
Jsem pobaven, jen tak dál... Vyjadřovat se k tomu moc nebudu. Snad jen jednu věc - z kozy nebude tygr i kdyby chtěla sebevíc, i kdyby si myslela že tygrem je. Krom toho je tu spousta proměných. A k častí mířené na mě - neskutečná hovadina.
když myslíš
mě osobně tu funguje
a když se zamyslíš, nad svým životem do teď, tak by si našel určitě taky spousty věcí, který se tak staly...
problém je v tom, že lidi musí opravdu chtít, ne jenom říkat že něco chtějí, musí si uvědomit, že je to pro ně reálný,... a hlavně pro to taky něco dělat
ne jenom sedět někde a stěžovat si jak je všechno kolem špatný
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #33 kdy:
07. Prosinec 2007, 23:47:04 »
Death_Angel>
pripustim-li ze to tak funguje ze "jak o sobe smyslime takovi taky sme", ze "to cemu verime ze se muze stat se stane", ze "nase predstavy indukuji realitu"
- > co ale s tim ? To je uplne jedno - protoze zarovne realita indukuje nase smyselni. Pozitivni mysleni i kdyby fungovalo, nemuze pomoct, protze nikdo kdo je na tom spatne nemuze zacit uprimne myslet pozitivne.
-muzu si stokrat hrat na pohodara pred sebou nebo prd kymkoli jinym, muzu stokrat machrovat jak sem dobrej a vsechno zvladnu, ale jak bych tomu proboha mohl skutecne zacit verit (at bych se snazil tomu verit jakkoli) kdyz to tak proste neni
Citace
Když vás to, co děláte nebaví, nedělejte to.
to jsem skousel = > nedelal sem nic, a nic noveho co by me bavilo se neobevilo. To je pak lepsi trpelive delat to co me nebavi, a cekat na nejakou fluktuaci nadeje v pozadi nekonecne nechuti.
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Death_Angel
Karma: 4
Pohlaví:
Věk: 35
Místo: Vyškov
Příspěvků: 100
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #34 kdy:
07. Prosinec 2007, 23:55:29 »
zčnu od konce
každýho hold baví něco
já osobně jsem se nějak chytnul v byznysu a investování
pravda někdy je to malinko o nervy
ale baví mě to čím dál víc
ta spolupráce s lidičkama, v podstatě jsem díky tomu pořád někde mezi lidma
což mi hodně pomáhá
realita sice indukuje naše myšlení, ale jenom do té míry do jaké to my sami dovolíme
a já osobně, když jsem na tom špatně, tak si najdu něco co mě baví, a dokážu si že sem dobrej.. ne.. dobrej.. ten nejlepší
prostě začnu na sobě o to víc makat
nebo nějak pomůžu lidem kolem sebe
když vidím, jak sou oni šťastní, tak mě to taky naplňuje šťastným pocitem
jinak nejde o to machrovat před ostatníma že všechno zvládnu, de o to opravdu všechno zvládnout
a když si něco vezmeš do hlavy.. tak ti garantuju že to zvládneš (pokud to opravdu budeš chtít), a když to zvládneš tak zase v sobě budeš mít super pocit z toho úspěchu
a přidá ti to zase na sebevědomí atd..
Zaznamenáno
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #35 kdy:
08. Prosinec 2007, 00:13:06 »
Tys vůbec nepochopil o čem agent 0254 mluví. Jinak souhlas, když si vytyčíš nějakej cíl a tvrdě za nim půjdeš, pak se podstatně zvýší šance že toho cíle dosáhneš. Ne nadarmo se říká "Když chce, dokáže člověk cokoli.". Jenže s tím silně kontrastuje "Naše myšlení a cítění jen stěží změníme, pokud se také nezmění svět, ve kterém myslíme a cítíme."
A k tomu co ty tvrdíš ti dám dosti výstižný příklad : Máš dva kluky - jeden fyzicky silnej s dobrým genetickým materiálem, ten druhý je jeho opakem. Snem obou dvou je stát se světoznámým kulturistou a oba dva za tím tvrdě jdou, trénujou, snaží se a věří v to že se to uskuteční. Kdo z nich si myslíš, že se tím světoznámým kulturistou stane?
Zaznamenáno
Death_Angel
Karma: 4
Pohlaví:
Věk: 35
Místo: Vyškov
Příspěvků: 100
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #36 kdy:
08. Prosinec 2007, 00:18:51 »
Citace: Fal 08. Prosinec 2007, 00:13:06
A k tomu co ty tvrdíš ti dám dosti výstižný příklad : Máš dva kluky - jeden fyzicky silnej s dobrým genetickým materiálem, ten druhý je jeho opakem. Snem obou dvou je stát se světoznámým kulturistou a oba dva za tím tvrdě jdou, trénujou, snaží se a věří v to že se to uskuteční. Kdo z nich si myslíš, že se tím světoznámým kulturistou stane?
můj názor je, že se stanou oba světovýma kulturistama
s tím že ten první má určitou fyzickou výhodu, ale to ještě neznamená, že se ten druhej nemůže stát taky světovým kulturistou
"Naše myšlení a cítění jen stěží změníme, pokud se také nezmění svět, ve kterém myslíme a cítíme." - jo, a svět kolem sebe si tvoříme sami, svýma rozhodnutímy, činy, atd.. já sem toho názoru, že když chci něco udělat tak si najdu ideální prostředí pro to, a když ho nenajdu, tak si ho vytvořím
někdy je s tím hodně práce, ale jde to VŽDYCKY
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #37 kdy:
08. Prosinec 2007, 00:23:06 »
ony jsou ruzne metody jak "si neco vzit do hlavy"
vlasne ani nevim v cem se lisi na zacatku (zamerem / planem) ale maji diametralne odsliny vysledek - naprosto opacny.
1] Ty si neco vezmes do hlavy, pragmaticky to poresis, zvladnres to a sy happy, plny skusenosti, uspechu, sebeduvery do budoucna...
2] Ja si neco vezmu do hlavy, zjistim ze to neumim, premyslim jak bych mohl, zjistim ze nevim, tak si reknu ze prece nejak musim, tak skusim nejakou blbost co me napadla ze by to tak mohlo v principu jit ale ze to tak asi nepujde, ono to nejde, ale ja prece musim, a ono to furt nejde, protze musim tak sem tomu ochotny obetovat vsechno, vsechno obetuju (stratim) ale to byla jen zoufalost ktera tomu ani trochu nepomohla, reknu si ze to je blbost, ale vim ze neni, vim ze musim a chci ale nedokazu to... pak tenhle stav vydrzi naporad - je to neco co porad chci ale vim ze to nikdy nebudu mit, a vsechno sotatni sem kvuli tomu stratil
Mel sem docela dost uspechu, ale vlastne nikdy zadny o ktery bych se snazil. Asi se v principu neumim snazit.
Budto neco spadne znebe pohaluzi (coz se stava docela casto) a nebo si neco uminim a totalne to poseru a uplne me to nici
«
Poslední změna: 08. Prosinec 2007, 00:27:33 od 0254
»
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Death_Angel
Karma: 4
Pohlaví:
Věk: 35
Místo: Vyškov
Příspěvků: 100
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #38 kdy:
08. Prosinec 2007, 00:31:00 »
problém je podle mě v té základní myšlence, já to chci - ale nedokážu to.... pokud uvěříš, že něco můžeš dokázat,..tak to dokážeš i když ti všichni kolem budou říkat že to nedokážeš... a funguje to i obráceně
co se týče toho zkusím to a ono to nefunguje..
Taky než se dostanu k tomu co chci musim vyzkoušet nějaké ty cesty.. některý fungujou některý ne.. ale to vůbec nevadí
když vidím, že něco nejde, tak si najdu jinou cestu.. když ta nefunguje tak zase... dokud nenajdu takovou která mě dostane až k tomu co chci
rozhodně se nedržím jenom té jedné, která mě napadla jako první
a v hlavě si nepřipouštím celou dobu nic jiného než úspěch
posledních pár měsíců to funguje dokonale
- hlavně v tom byznysu
_____________________________________________
EDIT 1: taky jsem dřív byl pesimista, kterej si myslel, že na nic nemá, nic nikdy nedokáže.. což bylo asi daný hlavně výchovou, jelikož ještě teďka slyším jak mi babka a máti každej den říkají jakej sem debil, a že nic neumím a nedokážu, že stejně jednou zkrachuju... (no a co? když zkrachuju tak do toho pudu znova..ale jinak
) až sem jednoho dne potkal jednoho super človíčka a ten mi uplně změnil život... postupně po malých krůčkách mi pomáhala zbavit se toho stavu, a začít být optimista a být úspěšnej naprosto cíleně a vlastní prací
«
Poslední změna: 08. Prosinec 2007, 00:34:57 od Death_Angel
»
Zaznamenáno
Fal
Karma: 0
Příspěvků: 28
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #39 kdy:
08. Prosinec 2007, 00:34:29 »
2 DA : Ten druhej měl zásadní nevýhodu, nikdy nemůže získat takový svalstvo jako ten první (to je genetika) a tím to hasne. Ten druhý nemá absolutně žádnou šanci.
Podle toho jak mluvíš usuzuji, že jsi silná osobnost. Počítám, že jsi měl šťastné děctví a máš dobrý vztah s rodiči, popř. s příbuznými obecně, a že nevypadáš špatně a nejsi hloupý. Mýlím se?
PS: Jenže ono pro člověka jako já je skoro nemožné chtít a 100% věřit.
2 0254 : Hm tak to jsem na tom v tomhle směru podobně.
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #40 kdy:
08. Prosinec 2007, 00:40:49 »
tyjo v bysnysu? vek 17?
nechapu... ale to je jedno...
jako ja se taky snazim hledat ruzne cesty, a vytvaret si stale komplexnejsi plany jak by to mohlo jit, a proc to nejde, a co se musi jeste zmenit nez to pujde, a aby to pak slo uplne jiste, ale pak se do toho zatahne tolik veci co stim souvisi ze by se musely zmenit... ze to vubec neni v nejakych realnych moznostech... prtoze ty veci jsou vsechny vajemne provazane, a aby clovek vyresil jednu cast tak by musel uz mit vyresene jine, ktere nemuzu dokud nebude mit vyresne ty predchozi..... Je to jako soustava nelinearnich pracialnich diferencialnich rovnic nakonec
sakra... dneska sem nejak ve velkem rozjel zase ciste jenom DEPRESIVNI KECY uplne na vsech frontach... a to si furt rikam ze prece nemuzu ukazovat jaky sem depkar stale dalsim a dalsim lidem
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #41 kdy:
08. Prosinec 2007, 00:46:43 »
Citace
taky jsem dřív byl pesimista ......až sem jednoho dne potkal jednoho super človíčka
ehm, z toho jak pises si byl ty asi stejny pesimista jako Qvark introvert s problemy s holkama
tak enjoy a nesnaste se k nam skutecnym zamindrakovancum virtualne priblizovat, aby se nam zdaly rady od vas blizsi
... ale fakt nic vezlem .. lidi jako vy si vazim... i kdyz je beru s rezervou skoro az sarkasticky
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Death_Angel
Karma: 4
Pohlaví:
Věk: 35
Místo: Vyškov
Příspěvků: 100
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #42 kdy:
08. Prosinec 2007, 00:47:22 »
Citace: Fal 08. Prosinec 2007, 00:34:29
2 DA : Ten druhej měl zásadní nevýhodu, nikdy nemůže získat takový svalstvo jako ten první (to je genetika) a tím to hasne. Ten druhý nemá absolutně žádnou šanci.
Podle toho jak mluvíš usuzuji, že jsi silná osobnost. Počítám, že jsi měl šťastné děctví a máš dobrý vztah s rodiči, popř. s příbuznými obecně, a že nevypadáš špatně a nejsi hloupý. Mýlím se?
PS: Jenže ono pro člověka jako já je skoro nemožné chtít a 100% věřit.
genetika je nic oproti síle lidskýho myšlení a mozku
jak by si jinak vysvětlil, že by člověk mohl po havárii letadla s rozdcenou páteří, poškozenou bránicí...... odejít po svých z nemocnice... dodávám že když ho tam dovezli, tak byl kompletně paralyzovaný, protože měl rozdrcenou míchu.. a mohl jenom mrkat očima.. a doktoři říkali, že se to nezmění
Nebo podobné věci třeba se zmizením rakoviny bez jakékoliv chemoterapie a ozařování.....
Silná osobnost se ze mě stala, mou vlastní tvrdou práci na sobě samým... o šťastným dětství moc mluvit nemůžu, naši se rozvedli když sem byl malej kluk, já sem chtěl bydlet s tátou, ale soud mě dal k matce.. s tou se hádám do teďka.. s babkou která bydlí s náma se už pár roků nenávidím, a v podstatě se tady každej den jenom s nima hádám... co se týče vzhledu... myslím si že vypadám dobře, ale je to výsledek toho, že se o sebe snažím starat, používám kosmetiku na obličej, chodím cvičit nebo se nějak hýbu.. pamatuju si taky před pár rokama dobu.. kdy sem byl nehorázně vyžranej, hnusnej, v obličeji opravdu strašnej, jelikož sem trpěl akné..a to velice extrémním..a měl sem takovej komplex méněcenosti, protože si mě nikdo nevšímal, každej ze mě měl jenom prdel, a když už se mnou někdo kamarádil, tak mě spíš zneužíval...
0254>
No, v 17cti..
ono mi už za pár dní bude 18
ale tak rozjel sem Multi level marketingovej byznys
no.. nevytvářej plány moc komplexní.. to je moje rada
měj jenom takovou nějakou představu jak by to mohlo jít.. a jdi si za ní.. nepotřebuješ plán, kterej musí najisto vyjít
protože takovej ani neexistuje
měj představu a tu průběžně upravuj
a když se ukáže nějakej problém.. dost často se mi stává, že ho ignoruju..
on se vyřeší sám.. já mám dost práce s tím jít si za svým
takže na problémy moc času není
(ne tak nějaké se řešit musí..
ale zase neřeším každou blbost )
Zaznamenáno
Death_Angel
Karma: 4
Pohlaví:
Věk: 35
Místo: Vyškov
Příspěvků: 100
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #43 kdy:
08. Prosinec 2007, 01:05:47 »
Fal>
jinak.. řeknu ještě něco,.. jak miluješ sám sebe, tak budou milovat aji lidi tebe.. a to nemluvím o nějakým nafoukanectví, ale o zdravým respektu před sebou samým
když sám se sebou nejsi spokojenej, a necítíš se sám dobře, jak můžeš chtít po ostatním aby se s tebou cítili dobře?
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #44 kdy:
08. Prosinec 2007, 01:11:22 »
k tomu predpokladu o Death_Angel
Citace
Podle toho jak mluvíš usuzuji, že jsi silná osobnost. Počítám, že jsi měl šťastné děctví a máš dobrý vztah s rodiči, popř. s příbuznými obecně, a že nevypadáš špatně a nejsi hloupý. Mýlím se?
Tu predstavu bych treba ja z velke casti splnoval
- otec sice pije a ja sem byl vychovavat v tom abych "nikdy nebyl jako on" ale jinak jsem mel detstvi dost prijemene, spise rozmazlene, ale fakt hooodne dobry vztah s mamkou a dedou, a spoustu pece a podnetnych zazitku - rozhodne si na to nemuzu stezovat
- Silna osobnost v urcitem smeru taky jsemn a byl jsem - suveren, ktery ma vlastni nazor, ma co rici, rika to, a lidi ho uznaji - i treba v te skole, i kdyz at to zni v souvislosti s tim paradoxne jsem byl spise neoblibeny a obcas i slovne sikanovany - asi hlavne prot jak vehemnetne sem si chranil individualitu a jak sem mel nazory "proti vsem", ale vetsinu vrstevniku sem prepral. Nikdy bych si nevytvoril svoji partu (na to nejsem dost spolecnesky), nikdy bych nebyl podrizeny nejakemu jinemu vudci (na to sem moc hrdy, a nerespektuju zadne autority).
- Jsem dost chytry, a mam dobre vzdelani aniz bych pro to musel kdy co udelat.
- Odjakziva sem takove to skvele dite "z ktereho neco bude" podle nazoru prakticky vech co me znali
- Lidi dost casto okouzluju prvnim dojmem
- Jsem hezky, vzdy zdravy ...
ale v kazde komunite sem byl v podstate nejvetsi exot a nejvetsi asocial
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Death_Angel
Karma: 4
Pohlaví:
Věk: 35
Místo: Vyškov
Příspěvků: 100
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #45 kdy:
08. Prosinec 2007, 01:18:58 »
Citace: 0254 08. Prosinec 2007, 01:11:22
k tomu predpokladu o Death_Angel
Citace
Podle toho jak mluvíš usuzuji, že jsi silná osobnost. Počítám, že jsi měl šťastné děctví a máš dobrý vztah s rodiči, popř. s příbuznými obecně, a že nevypadáš špatně a nejsi hloupý. Mýlím se?
Tu predstavu bych treba ja z velke casti splnoval
- otec sice pije a ja sem byl vychovavat v tom abych "nikdy nebyl jako on" ale jinak jsem mel detstvi dost prijemene, spise rozmazlene, ale fakt hooodne dobry vztah s mamkou a dedou, a spoustu pece a podnetnych zazitku - rozhodne si na to nemuzu stezovat
- Silna osobnost v urcitem smeru taky jsemn a byl jsem - suveren, ktery ma vlastni nazor, ma co rici, rika to, a lidi ho uznaji - i treba v te skole, i kdyz at to zni v souvislosti s tim paradoxne jsem byl spise neoblibeny a obcas i slovne sikanovany - asi hlavne prot jak vehemnetne sem si chranil individualitu a jak sem mel nazory "proti vsem", ale vetsinu vrstevniku sem prepral. Nikdy bych si nevytvoril svoji partu (na to nejsem dost spolecnesky), nikdy bych nebyl podrizeny nejakemu jinemu vudci (na to sem moc hrdy, a nerespektuju zadne autority).
- Jsem dost chytry, a mam dobre vzdelani aniz bych pro to musel kdy co udelat.
- Odjakziva sem takove to skvele dite "z ktereho neco bude" podle nazoru prakticky vech co me znali
- Lidi dost casto okouzluju prvnim dojmem
- Jsem hezky, vzdy zdravy ...
ale v kazde komunite sem byl v podstate nejvetsi exot a nejvetsi asocial
z toho vyplývá to že na dětsví atd.. v podstatě nezáleží... taky sem byl asociál... už nejsem.. šlo to pomalu to změnit, ale šlo to
co se týče kolektivu jsem silnej individualista, co se týče názorů, mám svoje názory, i když jsem ochotnej je změnit.. až na pár výjimek neuznávám autority, pokud někoho uznám jako autoritu tak nejdřív musí něco dokázat a nejenom kecat..
jinak beru jako největší autoritu sám sebe
a když se pro něco rozhodnu tak do toho du naplno
a věřím si že to zvládnu
... úspěch, štěstí, láska.. všechno je podle mě jenom otázkou myšlenek v hlavě každýho člověka
cokoliv ve svým životě může každej změnit...
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #46 kdy:
08. Prosinec 2007, 01:38:02 »
docela ti verim (ale ja sem obecne dost duverivy clovek)
-> vysvetli mi jak se presvedcit o uprimnem nahlizenim na sebe optimisticky a pozitivne, kdyz ted automaticky o sobe premyslim negativne, a jakykoli pokus to zmenit vede k tomu ze si nalhavam ze sem dobrej, ale vhoubi duse si stejne myslim ze sem kreten
-a proto je to asi na delsi diskuzi ->udelal sem ti na to tema
http://forum.qark.net/o-cemkoliv/pozitivni-mysleni-a-neb-death-angel/
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Galileo
Karma: 27
Pohlaví:
Příspěvků: 379
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #47 kdy:
08. Prosinec 2007, 10:02:30 »
Citace: Death_Angel 08. Prosinec 2007, 00:18:51
Citace: Fal 08. Prosinec 2007, 00:13:06
A k tomu co ty tvrdíš ti dám dosti výstižný příklad : Máš dva kluky - jeden fyzicky silnej s dobrým genetickým materiálem, ten druhý je jeho opakem. Snem obou dvou je stát se světoznámým kulturistou a oba dva za tím tvrdě jdou, trénujou, snaží se a věří v to že se to uskuteční. Kdo z nich si myslíš, že se tím světoznámým kulturistou stane?
můj názor je, že se stanou oba světovýma kulturistama
s tím že ten první má určitou fyzickou výhodu, ale to ještě neznamená, že se ten druhej nemůže stát taky světovým kulturistou
"Naše myšlení a cítění jen stěží změníme, pokud se také nezmění svět, ve kterém myslíme a cítíme." - jo, a svět kolem sebe si tvoříme sami, svýma rozhodnutímy, činy, atd.. já sem toho názoru, že když chci něco udělat tak si najdu ideální prostředí pro to, a když ho nenajdu, tak si ho vytvořím
někdy je s tím hodně práce, ale jde to VŽDYCKY
Naprostej souhlas s Death Angelem.
Koknrétní příklad - Arnold Schwarzenegger. No možná na začátku nějaké výhody měl (třeba výšku), ale rozhodně nebyl nějak zvlášt hodně geneticky předpřipraven. Nejlepším kulturistou své doby se stal z 99% proto, že šel za svým cílem pevněji než všichni ostatní. Stačí si trochu přečíst o tom jak trénoval - hlavní slovo v jeho trénicích měla vůle a nikoliv činky.
I kdyby měl někdo opravdu slabou genetickou výbavu, tak pokud by tomu věnoval úsilí jako Arnold, tak se dostane na špici. Možná se nestane tím nejlepším kulturistou ale do desátýho místa bude určitě.
Zaznamenáno
James Kolbern
Karma: -10
Příspěvků: 24
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #48 kdy:
08. Prosinec 2007, 12:42:55 »
A to je přesně důvod, proč chlapy vymírají ! Chlap bez ženský se dožije sotva 40, ženská bez chlapa ? Ženským je to úplně jedno...
Ony možná z vnějšku vypadají, jako hodná a jemná stoření, ale uvnitř... Ženská nemusí řešit otázku partnera na celý život, páč žádného nepotřebují !
Dokonce už i moje sestra říká: "Proč já bych se měla trápit s nějákým blbcem, kterýmu budu sloužit a on bude jen chlastat pivo před televizí ?"
A nejhorší na to je, že je to všechno pravda... Dnes už je i celkem normální, že ženy hledají partnera je pro pobavení, na jednu/dvě noci. Mno a když
nenajdou ideál? Tak se sejdou s kamarádkou a bude to možná... ještě lepčejší. Nemá cenu hledat holku na celý život, páč o to žádná nestojí (nebo dnes
možná ještě jo, ale v blízké budoucnosti - ne).
Je třeba nebrat holky jako životní cíl, ale jen jako prostředek ! Životní cíl musí být vždycky jiný, vznešenější !
A minimálně do 30, se oženit, jestli se chce chlap dožít alepoš důchodu
To jsou kruté statistiky...
btw: A nejhorší na tom je, že (nevím, jestli to prošlo nebo ne) se můžou los holkos už i sami oplodňovat, tedy bez partnera... K čemu pak tady teda
jsme ?
Zaznamenáno
0254
Karma: 25
Pohlaví:
Věk: 40
Místo: praha
Příspěvků: 1 162
Re: Příběh pro introverty
«
Odpověď #49 kdy:
08. Prosinec 2007, 13:02:46 »
Citace
hlavní slovo v jeho trénicích měla vůle a nikoliv činky.
- tyjo, ale vule, osobnost, a vsechny mentalni schopnosti a charakterove vlastnosti jsou stejne tak determinovane jako fyzicke. Zarodek je dany genama, dalsi cast prostredim a dlasi cast je zpetne ovlivnena tim jak se ve svete propaguji, ale nemuzes rozlisovat "co je v moci cloveka", "co ovlada vuli" protze i jeho vule je dana jeho pohledem na svet, a jeho pohled na svet je dany tim jak mus vet pripada, a to jak mu svet pripada je dane tim jaky je sam. Takze kdy se nekomu vycita treba ze je krasny, a ze se o to nijak nezaslouzil. Tak stejne tak muzes nekomu vicita ze je pracovity, a ze se o to nijak nezaslouzil, prote je pracovity a to je jeho charakterova vlasntost, jeho bonus do zivota, nebo neco co v nem vzniklo na zaklade nejakych vnejsich okolnosti.
Citace
Chlap bez ženský se dožije sotva 40?
- coze? Kdes to vzal? to nemam sakra sanci stihnout... ja umru... pomooc
Zaznamenáno
NC jsou vlastne jen takove drobne IOI
Stran:
1
[
2
]
3
4
Vše
« předchozí
další »
Skočit na:
Prosím vyber cíl:
-----------------------------
Pravidla fóra
-----------------------------
=> Důležité - pravidla tohoto fóra
-----------------------------
Prosby o radu a dotazy
-----------------------------
=> Jak na ženský
=> Jak na chlapy
-----------------------------
Zážitky z terénu
-----------------------------
=> Jak a kde jste někoho sbalili
=> Vaše Velké testy
-----------------------------
Pokecání
-----------------------------
=> O ženských
=> O chlapech
=> O rozchodech
=> O komunikaci a komunikačních tricích
=> O čemkoliv
=> O Vás
-----------------------------
Připomínky, náměty a další
-----------------------------
=> QARK.net
=> Tohle fórum
-----------------------------
Různé
-----------------------------
=> Co se mi na web nevešlo
=> Soutěž o knihu
-----------------------------
Údržba fóra
-----------------------------
=> Ke smazání
=> Hovadiny
Nahrávám...