Zdravím všechny členy tohoto fóra
Je to už pár let, co jsem zde byl naposledy, tak doufám, že to tady ještě úplně nevymřelo
Nebudu to protahovat a půjdu rovnou k věci:
Je mi 25, dodělávám Ing na strojárně a do toho už trochu pracuju. Měl jsem dlouho holku, krachlo to (zkráceně) a nyní mám už deset měsíců bez jakékoliv nové známosti, byť jen na jednu noc. Popravdě mi z toho dlouhého půstu začíná hrabat.
Potřebuju poradit jen jedno -  kde a hlavně JAK poznat novou holku? Třeba i jen na sex.. V okolí mezi kamarádkami a tak hledat nemůžu, protože nějak není jak.  Všude na forku čtu věci typu "poznal jsem holku", ale nikde se nemůžu dočíst jak k tomu došlo. Bydlím v Brně takže lidi tady je spousta. Bohužel nemám kolem sebe dostatek kamarádů, kteří by se do něčeho se mnou chtěli pustit. Všichni mají přítelkyně a tak. Problém mi dělá jen se tak v hospode sebrat a jít k cizímu stolu mezi skupinu holek a seznamovat se.. Na diskotéky moc nechodím skrz to, že nejsem vzhledově úplně party boy. Zkusil jsem změnu stylu a vizáže - začal jsem nosit košile, občas kravatu, černé kalhoty a nebo rovnou plátěné kalhoty - takový trochu elegantnější styl Doufal jsem, že si mě nějaká všimne a precijen ona udělá ten první krok.. Bohužel nic. Je o to, že bych se byl možná i schopen dokopat k nějakému approachi, ale nejsem moc zajímavý typ a s holkama se mi skrz nízké sebevědomí těžko mluví. Přesto na svůj vzhled od kamarádek dostávám pozitivní reakce, ale nejsem dost vyspělý na té komunikativní úrovni.
No napsal jsem toho až až.. Máte někdo nějaký užitečný tip? Předem moc díky i za přečtení
Buchy

Ten pocit větší zamilovanosti a to, že jí nehcceš ztratit, pramení z pocitu, že ji ztrácíš / můžeš snadno ztratit. Dávej si pozor, protože z tohoto snadno dochází k různým zoufalým a zbrklým činům, kterýma tu holku akorát tak odeženeš, protože si ani neuvědomíš, že si právě tím co děláš podkopáváš vlastní hrdost...

Nauč se mít i trošku jiný pohled na věci, který tě naserou Já třeba nenáviděl Hip Hop a když sem viděl ty frajírky v kalhotech a tričkách o dvacet čísel větších, popadal mě vztek. Pak sem se překonal a poslechl si od kámoše, který hipec poslouchá (ale obléká se normálně), pár písniček. Zjistil jsem, že některé nejsou vůbec špatné a hip hop se mi začal sem tam občas i zamlouvat. Teď už to, jak se ti pózeři oblíkaj, neřeším. Je to jejich věc. Důležité je, že má každý právo na svůj vlastní názor a jsou jen dvě možnosti. Buďto jeho názory okolí příjme a nebo nepřijme. Rozčilování je zbytečné.
Je dobré stát si za svými názory, ale je špatné býti vůči jiným názorům uzavřený.

Jednoho dne jsem nevím proč, ale byli jsme spolu venku a ona nic nechtěla dělat, ani mi dát pusu, tak jsem jí říkal, že jsem čekal na ni zbytečně 2 hodiny, pak mi řekne že ve 2 musí domů (bylo pul druhé) a ani mi nechce dát pusu. Tak jsem jí řekl, ať jde, že už jdu taky. Ona první nešla ale nakonec se otočila, a co mi pak psala, že čekala že půjdu s ní, pořád se otáčela jestli půjdu za ní, ale nešel jsem.

Můj osobní názor...
Když se otočila a chystala se odejít, chytil bych jí za ruku a políbil bych ji. Nikoli zbrkle. Pěkně pomalu. To by ses jí teprve pořádně otevřel... ukázal, že o ni máš zájem. No teď už je to jedno, je to minulost.
Popravdě - poslední možnost je, jak už je tu psáno, sejít se a všechno jí to vyklopit se vší upřímností. Poté podle reakcí usoudíš, zda-li má smysl něco dál zkoušet a nebo na to vše jednou pro vždy zapomenout. Hlavní je, že se to vše v tobě rozsekne - vyřeší.

[Jen chci, ať si NEmyslíš, že zamilovat se do holky = automatická ztráta zájmu z její strany...]

Jen chci, ať si myslíš, že zamilovat se do holky = automatická ztráta zájmu z její strany...

Omlouvám se, ale nejde upravit příspěvek - samozřejmě tam nemá být "myslíš", ale "nemyslíš" ...

Jen chci, ať si NEmyslíš, že zamilovat se do holky = automatická ztráta zájmu z její strany...

a nedělej drsného, nejsi takový

Tohle mluví za vše a rovno uto vystihuje můj odpor k pick-upu ... hraní si na něco, co člověk není, pomocí naučených frází, zažitých signálů apod. ...
K tématu: Ona o Tebe nepřestala mít zájem kvůli tomu, že jsi se do ní Ty zamiloval. Důvod je úplně někde jinde. Neřeknu Ti kde - neřekne Ti to nikdo. Jen chci, ať si myslíš, že zamilovat se do holky = automatická ztráta zájmu z její strany...

joei:
Naštěstí to tak není vždycky. Moje přítelkyně byla taky "upoutaná" řetězy rodičů a nyní, když je na výšce, k žádném ""urvání" nedošlo. Pouze z části...
lister: Brzo se z toho dostaň ... a pro jedno kvítí slunce nesvítí

Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.

Karel Čapek

No... těžce to snáším. Jsem na tom trošku podobně, jako Ty. Kdybych ten fakt, že už spolu nebýváme jindy než o víkendu (a to i o víkendu všehovšudy pár hodin), dokázal přijmout, tak to klape mnohem víc. Aspoň z mého pohledu.
Existují věci, který neovlivníš, a právě tyto věci musíš přijmout a nesnažit se je změnit. Hlavně tam je spousta nových lidí a ať se snažíš sebevíc, nezabráníš tomu, aby je poznávala...

A jaky maličkosti třeba na tu romantiku jsem nikdy moc nebyl

Ani na češtinu co? 

Já jsem s přítelkyní tři roky a oba dva jsme v jiném městě ve druháku na VŠ... a jsme spolu. Tady to "oddělení" a nevídání se je zkouška, kterou podstoupí snad každý vztah. Buď to vydrží nebo ne. Nemá smysl, aby ses snažil sám a ona si to jen vychutnávala. Musí tu být určitá rovnováha. Potěšíš ji, až přijede. Potěšíš ji, až přijede další týden. Mezi tím by mohla ona zase nějak potěšit tebe. Nemá smysl, aby se snažil jen jeden. Buď s tebou chce být (a to poznáš jestli chce...) a nebo nechce (to se časem projeví...).

Já si spíš vzpomínám, jak jsem v sedmnácti poslouchal jedno album kontrafaktu, kde sprostá slovíčka létala sem a tam. Rodiče z toho pak nebyly nadšení. Nedivím se jim
A je to asi rok zpátky, kdy jsem začal z ničeho nic mluvit sprostě... a to zrazu hned i před rodiči. Teď mi to přijde jako docela blbej zlozvyk... Dalo by se říct, že se za sprostou mluvu trochu stydím. No ale nějak se mi už zažila...
No a s bráchou si ze srandy říkáme i před rodičema např. "Čau pochvo/pí*o" apod...

Mohl by jsi to rozvést?

Odhodlal jsem se zeptat na tyto stavy mamky. Celkově jsem jí popsal, co se se mnou děje. Světe div se, nejsem jedinej...
Můj děda (z taťkovi strany) babičku mlátil sotva se podívala na jinýho. ...a můj tatík byl téměř to samé. Žárlil naprosto nesmyslně (jako já) a mamku mlátil když byl opilej.
Geny? Výchova? Něco z nich se přeneslo na mě, ať už to bylo jakkoliv. Je na mě se přes to dostat. Taťka to dokázal až kolem třiceti (byl jsem mrně, nic si nepamatuju), děda to nedokázal nikdy.
Přemýšlím o odbornější pomoci (psycholožka) nebo nějaké radikální změne stylu života. Včera mě to zase přepadlo a napsal jsem přítelkyni spoustu hnusných věcí. Přirovnával jsem ji (a to nebylo poprvé) ke kurvám. Ne přímo...
Vždycky chytnu nečekaný záchvat žárlivosti a páchám jen škody. Pak nemůžu nikdy pořádně usnout a pořád jen přemýšlím. Bývá mi do breku a zároveň do křiku. Ten pocit, že se vám rozletí hlava a totálně zcvoknete...

Mě jen není jasný ten názor, který tu tak nějak poletuje mezi příspěvkama. Proč si někteří myslí, že pitím se z nich stávají víc cool borci? A proč si myslí, že když nepijou, tak to společnosti vadí? Proč by to neměli chápat? Já se nikdy nesetkal s tím, že by mi někdo vyčítal nebo mě hecoval do piva, když jsem řekl, že nemám chuť. Je pravda, že mám chuť docela často, ale nevidím to jako mínus. Alkohol přece lidí nedělá, jen je vybarvuje.

joei: To se dělá někdy těžko a ani nevím, co si pod tím představit... 20 let, chudej študent vysoké školy... nemám toho moc co nabídnout... 

[Abruzzi:]

Díky za odpovědi. Je velice povzbuzující slyšet na to názor dalších lidí.  
Abruzzi: Ne vždycky si mají dva co napsat a když se šla dívat na film, nebral sem to vůbec špatně. Já ani neberu špatně, že se šla dívat. Jen jsem nepochopil, jak moje hlava zareagovala. No a mezi "moderní ženy", jak popisuješ, bych ji určitě nezařadil.
D9: Máš pravdu, jsem možná až moc upnutej.
Maťko: Bývaly zase dny, kdy jsem se já vykopal z pokoje a šel ven, přičemž ona seděla na pokoji. Jí však nehráblo - jen mně... A přítelkyně je taky hodně žárlivá (ale aspoň mi věří nebo nevyvádí pro nic za nic jako já), takže nějaké časté chození ven neleze jen do peněz...
limetka.zuza: Je příjemné číst tu i názor slečny S tím pocitem prázdnoty jsi to vystihla přesně. Reálného kamaráda samozřejmě mám. Kamarádky nemám (nebo spíše ne takové, se kterýma bych se nějak bavil nebo řešil podobné věci). S kamarádama ale tyto věci neřeším. Vůbec. Nedokážu o tom mluvit s klukama. S žádným z nich. Mluvím o tom jen s přítelkyní a to mě akorát odhaluje a neustále tak jen ukazuju slabou stránku. Nemůžu si pomoct. Ptáš se, co dělám celé dny. To je to ...nic... Přítelkyně měla o prázninách brigádu a já byl jeden týden na stavbě. Ona si našla koníček dělání naušnic a takové té bižuterie z korálků apod. Já hrál Fallouta. Před prázdninama měla nabitý rozvrh a chodila do školy. Já hrál WoWko (hrozná věc, žrout času, nikdy víc...). Teď má ještě nabušenější školu a já na tu svoji docela kašlu (nedonutím se tam jít... fakt to nejde.) Jde o to, že nemám žádné koníčky a celé dny vůbec nic nedělám. Snažím se do něčeho dokopat. Jenže nemám pořádně do čeho. Ke konci prázdnin sem se donutil vyjet si sám s foťákem na kole do lesa k potůčku, který sem nikdy neviděl. Měl sem z toho skvělý pocit a cítil jsem se bezvadně. Něco jsem dělal. Jenže teď na kolejích není kromě piva do čeho píchnout. Tak opět sedím i notebooku a píšu tyhle řádky, čtu různý hlody na internetu nebo hledím na okresní přebor čekajíce na další díl Big Bang Theory :-D. No hrůza...
Ještě jsem chtěl napsat jedno možná troufalé tvrzení. Kdyby byl svět vzhůru nohama a holky balily kluky - výhradně a nikoli naopak - nehrábne mi... Protože s tím vědomím, že existuje PU a tam venku pobíhá tolik kluků, kteří ty finty šrotí a trénují a třeba narazí na mou přítelkyni... To vědomí je hrozný. Já nejsem ženská a nevím, do jaké míry fungují štíty proti těmto metodám. Nic proti PU - je to koneckonců další z mnoha stylů života.
Prozatím děkuji za názory

[Kdyby měl někdo jakoukoliv radu, prosím, potřebuji vážně pomoct.]

Zdravím vás Qarkovci
Zanedlouho tomu budou tři roky, co jsme se dali dohromady s přítelkyní. I přes nějaké občasné neshody vyvolané většinou z mé strany jsme stále spolu. Před rokem přišla vysoká škola, přičemž jsme každý v jiném městě. Vše bylo tak nějak v pořádku. Byl jsem zdravě sebevědomý kluka náš vztah jsem vnímal jako důvěryhodný. Přítelkyni jsem věřil a představu, že by mě mohla podvést, jsem přesvědčeně odmítal. Opravdu jsem tomu věřil. Nemyslím si, že je typ holky, která by kluka podvedla.
Přibližně v březnu tohoto roku se ale něco změnilo. Dodnes si tím lámu hlavu a nemůžu přijít na kloub tomu, co to bylo. Byla to změna náhlá a velice nečekaná. Nepamatuji si, který to byl den, ale pamatuju si, jak to proběhlo...
Nějaký den v týdnu (nejspíše středa), březen 2011:
Sedím na kolejích u svého notebooku v Brně zatímco přítelkyně  sedí na kolejích v Olomouci. Spolubydlící opět odešel popíjet a já sedím opět v tom tichu a klidu. Na hudbu zrovna nemám pomyšlení. Snažím se z toho klidu těžit to kladné. Místo toho mě ta samota začíná pomalinku ubíjet. Hážu ty pocity samoty do pozadí a píšu si s přítelkyní. Je na pokoji s oběma spolubydlícíma. Poté píše, že se jde dívat se spolubydlícíma na film a že se pak ozve, jak jim to skončí. Hledám si teda zábavu sám. Nebyl poblíž nikdo, s kým bych mohl jít ven nebo na chvilku pokecat. Jsem na to sám, tak si chci zahrát nějakou hru a pak zkouknout film. No znáte to, na film se sám dívat téměř nejde. To už uběhly nějaké dvě hodiny a stále se neozývala. Tak jsem ji prozvonil. Nic. Tento moment byl (podle mě) tím momentem, kdy nastala veškerá ta změna k horšímu. Ještě teď cítím tu paniku, která mě popadla. Úzko na hrudi, zrychlený dech, chladné ruce, nervozita... nedokázal jsem to zastavit a v mžiku mě to pohltilo. Začal jsem jí prozvánět víc a víc a pak psát šílené SMSky, ve kterých jsem ji začal osočovat z nevěry. Nechápu, kde se to ve mě vzalo a jaký jsem měl důvod (nejspíš žádný). Vím jen, že se to nedalo zastavit. Nejspíš jí ty vibrace probudily, tak mě prozvonila zpátky a já ji zavolal. Nechápala, proč to píšu a proč tak vyvádím. Snažil jsem se uklidnit z toho, že ji slyším. Říkala, že šla spát. Nakonec sem se na to tak nějak vykašlal a odešel do říše snů.
Týden (možná dva) na to:
Opět sedím na koleji. Koukám do svého notebooku a hraju nějakou hru nebo koukám na seriál. Přítelkyně píše, že si zajde se spolubydlícíma na diskotéku. Nadšenej z toho zrovna nejsem, obzvlášť teď, když se nemůžu zabavit těch divných pocitů z nedávna, které mě v menší síle doprovázely celý ten týden (nebo dva). Ale co, budu jí to zakazovat? Samozřejmě, že nebudu. Mobil si prý nebere. Na chvilku mě to zarazilo a musel sem se zeptat na tu věčnou otázku... Proč? Teď si nevzpomínám, jak zněla přesná odpověď, hlavní je, že byla myšlená ve smyslu krádeže a nebo, že by ten mobil stejně zůstal v šatně. To samozřejmě chápu. Vrátí se kolem půlnoci a vyrazily. A zase samota. A opět není nikdo poblíž, kdo by mi hodil pomocné lano. Začíná se stupňovat ten divný pocit a já hledám způsob, jak se uklidnit. Hudba do sluchátek začala dělat své. Nemyslel sem na to a cítil sem se lehce lépe. Když říkala do půlnoci, tak počkám. Spát se mi stejně nechce. Hraju CSko, pak WoWko, pak se chvilku nudím. Půlnoc pryč. Ne nečekal jsem že v 00:00 se objeví na ICQ. Otevřel jsem si pivo a čekám dál. Serfuju. Jedna hodina a stále nic. Dobře, začínám být nervozní. Prozvoním ji. Dlouze. Doufám, že jestli už je na koleji a jen se po cestě do postele zapomněla ozvat, tak ji toto probudí a prozvoní třeba zpátky. No to se nestalo. Čekám další dvě hodiny. Vrací se spolubydlící, jako vždy - nadraný jako hovado. O půl čtvrté, kdy jsem během poslední půl hodiny začal psát pár žárlivých, nechápavých a nervozních SMSek, se objevuje na ICQ. Teď došli, že nemám mít strach, že byli jen holky spolu. Dobře se bavili, dobře se kecalo, lehce se pilo a čas utíkal rychleji, než očekávala - a proto to zpoždění. No pro mě to byla spíš další velká rána a od té chvíle se těch divných pocitů nemůžu zbavit.
Přestože v ní stále vidím holku, která by svého kluka nepodvedla, mám problém jí stoprocentně věřit. Když je venku, mám plnou hlavu myšlenek, s kým, kde, proč a co dělají. Napadjí mě jen ty nejhorší věci. Ještě na konci minulého semestru mi přišlo, jakoby jsem jí byl trošičku lhostejnější. Hlavně mi přišlo, že jsem byl já za toho, kdo víc žárlí, víc se zajímá a víc to prožívá. Přišlo mi, že jí moc netrápí, co se se mnou děje. Možná to byl jen pocit. Drží mě to stále. Stále se to stupňuje a horší. Nemám nejmenší ponětí, co s tím mám dělat. Nenapadá mě nic. Přemýšlím o psycholožce. Přijde mi, jakobych ztratil velkou dávku sebevědomí. Kde ho hledat? Vidím ty kluky okolo a nemůžu nemyslet na to, jak jsou hezčí / silnější / přitažlivější / vtipnější / maj větší péro ... atd. Vím, že to je špatný směr myšlení, ale nemůžu s ním zaboha hnout.
Kdyby měl někdo jakoukoliv radu, prosím, potřebuji vážně pomoct. Psychika mi jde čím dál tím víc do s*aček. Přestávám chodit ven. Když už se náhodou vydám do ulic, jsem v roli posluchače. Přijde mi, že svět se kolem "děje" ale já v tom ději nejsem.
Kdo dočetl dokonce, tomu gratuluji a zároveň mu děkuji za trpělivost. Za jakoukoliv odpověď budu vděčný.
S pozdravem, Buchy.

...pak jsme se pridali na FB, lajknula mi fotku, nakej status a nakej odkaz, a parkrat jsme si psali (dokupy nekolik hodin)...

Zvláštní, jak se to vaše "lajkování" odkazů na FB bere jako nějaký projev zájmu no nic... k tématu
Nemusíš jí do toho nahnat rychle. Můžeš jít ven a vytvořit jen to napětí. Pomalu ji svádět. Z večera může mít dobry pocit a vše může dopadnout skvěle. Může dojít i k líbání při loučení nebo v průběhu rande. Když ji pak řekneš, jestli spolu budete chodit, tak to je právě to, čím bys to nejspíš zničil. Můžeš ukázat svůj zájem, pozvat ji ven... můžete mít pěkný večer, může projevovat sympatie a přitom se nikde nemluví o vztahu. Nemusí mít srach z něčeho, co není. Bude jen to pěkné ...ten pěkný večer - rande. Dál se uvidí časem. Můžete jít znova ven a může to být ještě lepší. Ono to samo přejde do nějakého vztahu, jakmile budete oba chtít. Pokud is myslíš, že chceš jen ty a ona ne, můžeš to právě držet na té úrovni, kterou sem popsal. Napětí, přitažlivost a žádný spěch

Těžko se to dá nějak zobecnit. Někdo říká, že to je správná věc a někdo se tak jen tváří. O tom to je. Hromada lidí to myslí vážně a je jim to líto. Někdo jde zapálit svíčku ven a někdo si ji dá do statusu na FB. ...a někdo mlčí, protože nemá potřebu všem okolo říkat, jak je to zarazilo.
Ten článek, který si postnul, jsem už četl a souhlasím jen s prvním odstavcem. Za ten zbytek bych mu plivl do úsměvu. Nevím, na koho si hraje, že osočuje lidi, kteří fandí fotbalu/hokeji a nefandí českým vědcům. Sport je soutěživá hra a fanoušci jsou podpora. Skandovat před akademií věd je absurdní a můj názor na toho člověka se během čtení po pár řádcích naprosto otočil.

Už jen z vlastní zkušenosti musím s Beduinem nesouhlasit Osobně nevěřím v předsudky, že s kamarádkou nemůžeš mít vážnější vztah. Stačí mít co ukázat. Stačí, když jste nebyli takoví ti dobří kámoši, kteří si říkali úplně všechno a vědí o sobě všechno...

Jak píšeš, Cyril je naturál. On se neohlíží a jde do toho, protože on chce. Okolí ho nezajímá. Ještě k tomu Ti to "vpálí do obličeje". Když jste se potkali čistě náhodou a každý jste na "jiné cestě", nemusel říkat nic a Ty by ses to nikdy nedozvěděl. ...a nic by Tě netrápilo.
Nicméně opravdu si to moc bereš Nemáš zapotřebí se tím nějak zaobírat. Hodit to za hlavu.    ...Ale myslím si, že Tvoje reakce není nijak neobvyklá

Takže Cyrilovi je 35 let a má dítě z minulého vztahu, Petře je 25. Omlouvám sez a tuto poznámku, ale co Petru přitahuje k Cyrilovi?
Pokud je Cyril ten sebevědomější typ, může čekat na větší vyjádření zájmu ze strany Petry. Nechce dobývat, ale být dobýván. Přijde mi to, jakoby nahodil návnadu pomocí těch doteků a odvozů. Teď udělal krok zpět a čeká, až se Petra pořádně vyjádří (projeví).
Tvrdím si odhadnout, že kdyby Petra nic velkého neudělala, tak po chvíli Cyril začne být opět lehce pozornější. Bude však následovat znova krok zpět z jeho strany a vyčkávání, co udělá Petra. Není mi ale jasný, proč to Cyril dělá tímto způsobem, když ho Petra pozvala ven, což je podle mého velký náznak zájmu.
Ještě mě napadlo - je mu 35 a z předešlého vztahu má dítě. Není možný, že v něm jsou ještě jisté "stopy" či "pozůstatky", a proto se do ničeho nepouští?

No abych přispěl k debatě o Pulp Fiction...
Stokrát se mi stalo, že kolem mě kámoši vytáhli nějakou scénku a částečně si přehráli scénář ... Já ten film ale neviděl  A nevím, jestli to je normální, ale právě tato "těžká popularita" mě totálně odpuzuje a film si pustit nechci. Já vždycky spíš koukal na filmy, o kterých se moc nemluvilo ve společnosti a o kterých se člověk pobaví jen s vybranou hrstkou lidí... 

Jinak v poslední době...
http://www.csfd.cz/film/247925-prostrednici/ ... nic extra - spíše oddychovka
http://www.csfd.cz/film/269231-zdrojovy-kod/ ... podle mého až přehnaně sci-fi konec, avšak solidní film (+ docela dobrá hudba)
http://www.csfd.cz/film/237936-nikdy-to-nevzdavej/ ...Na tento film jsem se dokázal dívat sám, bitky, bitky a bitky
http://www.csfd.cz/film/276351-vsemocny/ ...zajímavá myšlenka, nic speciálního se ve filmu však neděje. Koukat se na něj rozhodně dá

 

...Možná že to né vždycky je pouze o pickupu, alfa postavení a podobných biologicko-evolučních věcech... 

To rozhodnutí je důležité. Je dobře, že si and tím lámeš hlavu.
Školu ti tu ale nikdo neporadí - to rozhodnutí je jen na tobě. Vždy mě na střední bavila matika a fyzika, takže jsem podle tohoto oříznul okruh škol. Zůstaly my nějaké mat-fyz fakulty a samá teorie. Teoreticky zaměřené obory mě však děsily - co budu dělat po škole? Skončím tak leda zase na střední, ale budu vědomosti předávat, nikoli brát. Chtěl jsem do toho dostat trochu praxe. Pak mě osvítila příručka VUT a zaujmul mě obor nanotechnologie. No právě jdu do druhého ročníku. Ke konci prváku na mě dolehla krize. Litoval sem své volby. Pak mi muselo okolí pomoct a otevřít mi oči, že to je to, co jsem chtěl. Přesvědčil jsem se, že jsem se rozhodl správně a že toho dál litovat nebudu.
Jak vybrat teda vysokou školu? Hledat informace. Samozřejmě má každá vysoká škola své stránky, kde najdeš prezentace oborů, cíle studia, které předměty tě čekají a spousta dalších informací, podle kterých si o daném oboru uděláš obrázek. Pozor! ... V těch prezentacích všichni strašně rádi přehání a ukazují jen ty světlé stránky.
Podle mě si nikdo nikdy nemůže vybrat obor, kde by mu seděly veškeré předměty a vše by ho bavilo... 
Základem je se dívat a hledat informace. Určitě tě něco zaujme. Vždycky si uděláš představu o tom, co z tebe může a nemůže být, když dostuduješ právě tento nebo tamten obor. Přihlášek si podej víc (samozřejmě). Pokud však najdeš obor, kam chceš jít a máš dobrý prospěch, což znamená, že by jsi byl přijat bez přijímacích zkoušek, tak nevyhazuj zbytečně prachy za dvě a více přihlášek. 
No a kdyby si nevěděl co by, tak jdi na podnikatelku... Nic proti lidem studujícím na podnikatelce, mě to však přijde jako takový obor o ničem, kam chodí právě ti, kteří se nějak nedokázali rozhodnout.
Přeji hodně štěstí při volbě vysoké školy.
PS: Samozřejmě mají ostatní pravdu v tom, že nejdřív si vyber, kam by jsi chtěl v životě dojít a co by jsi chtěl dělat... pak teprve můžeš na tu cestu jít...