spis nuceny a hrany nezajem

Možná, že jsi na to kápla. Myslim, že problém je nejspíš i v tom, že druhá polovička je mladší než já a v podstatě nikdy ještě neměla dlouhodobý vztah (my jsme spolu rok) a u mě v tom, že jsem měla několikaletej utaženej vztah, plnej žárlivejch scén, kterej nechci nikdy už opakovat. Pravda je i v tom, že kdyby mi tohle téma neleželo v hlavě, nenapíšu ho do diskuze k rozebírání. Mám teď poměrně dost času nad spoustou věcí přemýšlet.....a tak trochu tohle všechno považuju za chybu...

Rozhodně bych ale nemluvila o zparchantění nebo modernim pojetí vztahu.

Jak si představujete svobodu ve vztahu, kluci? Před nějakým časem jsem se seznámila s jedním klučinou. Z našeho občasnýho scházení se nakonec vyklubalo zamilování. Nepíšu mu každej den sms, co dělá, kde je, jak se má...buď čekám, až se ozve on sám nebo se sem tam ozvu já. Nikdy se na něj nezlobim, když jde na schůzku s kamarádkou nebo bývalou přítelkyní (v uvozovkách  ). Jsem za to celekem i ráda! Myslim si, že ženy by muže v tomhle směru neměly nějak omezovat nebo jim tropit žárlvý scény. Když jdeme spolu posedět, tak oba u sebe nesedíme jako dvě hrdličky a nedržíme se pořád za ruce, ale každej se tam bavíme s nějakym jinym protějškem. Někdy vyrazíme s jeho přáteli, někdy s mými přáteli, někdy paří on sám (nikdy se ho ale na to nevyptávám - kde, s kym a jak - buď se rozhovoří on sám nebo ne - většinou mu popřeju hezkej večerí). To samý on praktikuje u mě.
Jak vidíte vy svobodu? Jasný, chápu, každej to má nastavený jinak, ale přecejen více názorů, více hlav a SNAD i více porozumění, co a jak a čeho se případně vyvarovat....

K rozchodu si měl přece nějakej důvod, ne? Neudělal si to z plezíru a bez rozmyšlení. Je jasný (vzhledem k tomu, že od rozchodu je to ještě hodně krátká doba), že jsi z toho  trošičku rozhozenej a napadaj tě (k čemuž se přičiňovala i bývalá slečna jejím nátlakem) myšlenky na návrat. Ale když, podle mě, ještě chvíli vydržíš a všechno zvládneš, tak sám potom uvidíš, že všechno tohle mělo svůj význam - a věřim, že do budoucna jedině pozitiní !! 

Nepřijde mi, že by měla zase až tak dobrý vlastnosti, jak píšeš. Spíš mi přijde, že ty negativní, který jsi vyjmenoval, mnohem víc převažují její pozivitní vlastnoti, což by mělo být naopak, ne?. Navíc to, že je hezká...kolem je spousta hezkejch holek a věřim, že i tolerentních a nesobeckých. Neboj, brzy se od ní i citově odpoutáš. Zatim je to u tebe nejspíš stále čerstvá záležitost. Tak hodně zdrarů a málo zmarů 

Podle mě žiješ pořád v minulosti, a to je chyba. Přetáčiš si spoustu věcí v hlavě z minulosti do současnosti (viz tvoje psaní), ale můžu se mýlit  Držim palce, ať to zvládneš!

a presto se se mnou bavi stylem chtel bych zpatky

Promiň, ale trochu tě z tvých příspěvků občas nechápu. Psala jsi, že byl naštvanej, choval se odtažitě, spíš si mluvila ty ....
Podlě mě bys ho neměla navštěvovat pod nějakejma záminkama. Sama to vidíš, bere to energii nejen jemu, ale i tobě. Vim, že je těžký se od toho všeho odpoutat a nepřemýšlet nad tím, ale sama uvidíš, až tohle zvládneš, budeš se cítit jako by ti spadl kámen ze srdce.

Změní nezmění....Jak jsem psala: všechno je o důvěře k druhýmu. Podle mě bys mu nevěřeila naprosto stejně, ikdyby ti to neřekl. Ve vašem vztahu nebyla důvěra. Nevim, jak z jeho strany, ale u tebe jsem ji nikde neobjevila. Je dobře, že je to pryč. Věř mi. Ber to jako poučení do dalšího vztahu, páč vypráskanej kožich (vlastními činy, slovy, chováním, zodpovědností) je ta nejlepší zkušenost 

Podle mě je to o důvěře k druhýmu. Navíc ten vztah nebyl nejspíš v pořádku, když zalhal, že někam jde s kámošema. Kdyby byl, tak přece nemusí lhát a rovnou to řekne. Navíc kdyby bylo všechno tak, jak má být, nevyhledával by sex někde jinde. Myslim si , že od něho bylo celkem i odvážný, že to vůbec přiznal - dělat to přece nemusel. Třeba čekal v něčem nějakou změnu, třeba nebyl s něčim spokojenej a myslel si, že když tohle řekne, tak se něco změní ..... Je to ale jenom můj názor - možná špatnej, možná dobrej .... NEBO (pozor!) jsem moc volnomyšlenkářská, ha   

Cítim v tom trochu z tvojí strany žárlivost. Je prej největším zabijákem vztahu. Nechápu, proč by si občas nemohl vyjít s nějakou holčinou (samo ale, že v rámci mezí). Vztah přece neni žádná klec, ale měl by člověka spíš obohacovat a taky by v něm měla bejt svoboda. Navíc od přátel (možná bych je napsala spíš v uvozovkách) bych takovýhle informace  pouštěla hned z hlavy. Neviděla si je osobně, tak co. Oni to viděli taky z jinýho úhlu a hlavně oni váš vztah nevytvářeli.

Od 15 do 22 být v jednom vztahu  ... Ono život na vejšce a na kolejích je úplně něco jinýho. Spousta lidí, akcí, srandy, nových kontaktů ... a pokud se tam najde opravdu ta pravá parta, která si sedne, tak je to fakt mnohdy jízda  Svým způsobem jí i chápu, že váš vrtah bere jako brzdu. Asi bych ti poradila, pokud jí máš skutečně rád, abys jí dal volnost. Myslim, že to potom časem jenom ocení.

Dobřeee, jsem ráda, že píšeš takhle optimisticky. Ani nevim proč, ale nějak mě to hrozně potěšilo Hlavně nezmatkovat, nedělat ukvapené závěry a ČINY s horkou hlavou, páč potom se spousta věcí horkotěžko napravuje zpátky. A taky pozor na všelijaké fikce v hlavě, do nichž se člověk vžije natolik, aniž by byly skutečné.

Joooo jooo, na vztahu se musí neustále pracovat. Vyžaduje to ale někdy pěkný kus dřiny, což?    Je pravda, že po určité době konverzace s milovaným protějškem trochu asi může začít váznout. Přece jen po půl roce se ti dva již celkem znají, veškeré historky z dětství  a o tom, co koho zajímá, si pověděli, proto je podle mě důležitý, aby oba měli svoje zájmy, okruh přátel se kterými bez sebe někam vyrazí, jindy zase všichni společně, potom třeba jenom sami dva ... aby se oba  rozvíjeli a vtah je nijak neomezoval (ať chceme nebo ne, tak v podstatě nás naše vtahy omezují - byť třeba jen nevědomky a nechtěně) a neupínali  se jeden na druhého.

On se mě snažil kontaktovat a sejít se se mnou, ale nikdy k tomu nedošlo. Jen jsme se potkali a dali na chvíli řeč. Toť vše.

Tak zdarec
Saila
 

Když dneska po roce čtu všechny tyhle moje sesmolené řádky, musím se smát  Myslim, že to vypovídá o všem 

Dej tvé slečně čas, prostor a nijak na ní netlač. Když se s tebou bude chtít vidět, ozve se sama a věřim, že když tohle udělá, tak budete mít mnohem příjemnější setkání, než schůzky z dotírání se, vynucování si nějakého kontaktu nebo stereotypu. Joooo, ono někdy vztahy nejsou vůbec procházka růžovým sadem  A co se týče tvé konkurence ... tak to prostě většinou chodí. Ale myslim si, že tohle ty nijak zvlášť ovlivnit nemůžeš. Pokud bude chtít vyzkoušet jiný vtah s někým jiným, tak to prostě udělá.

Jako správná kamarádka (pokud jí tedy opravdu jseš a cítíš to tak, i když mně osobně to přijde z tvé strany trošičku divné) bys měla vědět, jak jí v její situaci poradit a (podle tvých slov) co jí na to máš říct ......... 

Co na to říct ... Snad jen to, aby si se z toho co nejdříve dostal. Hlavně si nevyčítej to, že jsi to byl ty, kdo dal první návrh na rozchod, že by k tomu polde jejích slov jinak nedošlo. Podle mě došlo, a to z její strany. Myslím, že už hodně dlouho nad tím přemýšlela, ale nevěděla, jak ti to říct (tohle se taky nedá vydržet věčně), proto jí přišlo vhod to, že jsi udělal první krok ty. V podstatě jsi jí to všechno ulehčil. Hlavně s ní nebuď v kontaktu, budeš tím trápit jenom sám sebe (věř mi, je to moje osobní zkušenost). Ale na druhou stranu chápu zase i to, že nebýt s ní v kontaktu jsou také hrozná muka. Vydrž ještě 2 měsíce, potom to bude již půl roku a tvůj stav se pomalinku překulí zase do jiné fáze - vyrovnávací, otupělé, pomalinku se smiřující se situací.

Možná, že si s tebou jenom hraje a dělá jí to dobře ...

5 měsíců po rozchodu je hodně krátká doba na to, aby se z toho člověk dostal, tedy pokud v tom byly silné city. Myslim, že v případě, pokud byla v době rozchodu ještě velká zamilovanost alespoň na jedné straně, že to může klidně trvat i 1rok - 2 roky. Což mi potvrdil i jeden známý, který sice zase až tak vážný rochod po 3 letém vztahu neměl (rozešli se po vájemné dohodě)l, ale je to velice moudrý člověk. A myslím si, že na tom něco pravdy bude.

Jej, je to tak strašně dlouhý, že se v tom člověk dokonale ztrácí. Někdy méně je více. Ale na druhou stranu chápu, že ses potřeboval vypsat. Myslím si, že pravý problém je několikrát zmíněn i v tvých řádcích, a tím je její hodně velká nevyzrálost ...

Jak tak koukam, nevyjadrila se k tomuto tematu jeste zadna zena  .... Myslim, ze je to jednoznacne z meho pohledu. Malokdy se setkate se zenou, ktera by homosexualy zavrhovala. Mozna tak silne verici katolicku (osobne jednu znam). Mam ze stredni jednoho kamarada, ktery se mi o par let pozdeji priznal k tomu, ze je gay. Kdyz mi to rekl, ani me to neprekvapilo, vedela jsem to o nem. Dodnes ne naj strasne moc rada vzpominam. Byla s nim obrovska legrace, krasne maloval ..... Clovek by se do nej snad i zamiloval  ... Nikdy bych ho, a ani jineho homosexuala, za jeho orientaci neodsoudila.

MarŤas:
Tu vetu mi rekla nekdy zacatkem kvetna segra - povazuju ji za jednoho z nejsilnejsich lidi v mem okoli. Nedavno me celkem pobavila, kdyz jsem si u ni vylivala srdicko a stezovala si na byvaleho. Povida: Ty se tim jeste trapis? Je to .....! je to .....! je to .....! Rekla to s takovou vervou, ze mi to v tu chvili dodalo strasne moc sily. To sproste slovo tady nemuzu ani napsat  Kdykoliv mam nejakou krizi, tak si tohle na jeho osobu s vervou v duchu reknu a predstavim si segru s jako silou to o nem prohlasila. A opet mela pravdu ....

To, ze nekdo druhymu da sbohem po sms povazuju za jednu z nejvetsich slabosti. Uz jenom takovyhle zpusob jednani s druhym o dotycem cloveku neco vypovida. Jak dlouho jste spolu byli?

MarŤas:
Jj, mas pravdu    .... Kdysi mi nekdo rekl, ze to takhle melo dopadnout, ze jsme se nesetkali. Ze ta sms (navic jeste opilecka  ) mela byt poslana, aby k nasemu setkani nedoslo. Ten clovek mel nejspis pravdu ...

MarŤas:
Hodne jsme se po rozchodu pohadali. Potom jsme spolu nebyli dost dlouho kvuli tomu konfliktu v kontaktu. Nasledne jsme si zacali volat a sem tam psat, ze bysme se mohli setkat. Ale potom jsem mu napsala neco hodne oslivyho, protoze mi jedna znama rekla neco, co o mne prohlasil. Takze tim jsem vsechno dokonale zazdila. Proto si myslim, ze k tomu nikdy nedojde. Jinak nasi spolecny znamy jsou z toho spatny, ze spolu nejsme. Spousta lidi mi reklo, ze stoji pri mne a ze vubec nevi, co ve mne mel. To ale neznamena, ze nenasel v ni vic. Podle vseho asi ano.

Pro MarŤas:
Proc myslis, ze by mu to driv nebo pozdeji melo dojit? Prijde mi to trochu nepredstavitelne. On je stastnej ...... Tak proc by ho mely napadat takove myslenky.