Když to zobecnim, tak sem u angličtiny potkal dva výrazný póly lidí: jedni jeli tak, aby mluvili správně, což vedlo k tomu, že se v konverzaci nezřídka zasekávali a přemýšleli nad pravidly tak, aby to řekli perfektně. Druhym pólem byli lidi, kterým šlo hlavně o plynulost a až tak neřešili, jestli tam má být to či ono, had been nebo have been. Já se se zařadil do druhý skupiny, gramatika se mi tak nějak pod kůži dostala a např. korekturu textu řešim pocitově/instinktivně - pak se občas dostanu s některym ze spolužáků do sporu, a on na mě vytáhne, že člen se používá tady a tady, pokud následuje adjektivu tak bla bla. IMHO to tu angličtinu przní.
Bezchybně určitě nemluvim, ten koho já bych v konverzaci 'porazil' zase 'porazí' mě v gramatice.
Gramatiku nenávidim. Žádnou její poučku neznám, když mi řeknete ať řeknu větu v present perfect, moje mysl zareaguje 'what a hell' . Dá se to naučit tak, aby si tyhle berličky nepotřeboval.
To je ale škoda. Tím omezuješ své možnosti.
--->
http://www.englishpage.com/verbpage/presentperfect.html 
Aby nedošlo k nedorozumění, všechny možný časy a způsoby používám, mám je celkem zmáklý, ale nejsem sto říct příklad, když mi řekneš 'řekni větu v tom a tom čase' (ani nemůžu uvěst příklad, jak si je nepamatuju), nemam je z patra naučený, prostě když cejtim, že to mam říct nějak, tak to tak řeknu, a nebliká mi v hlavě kontrolka 'čas na použití minulého průběhového'
Autor