nedořešený rozchod

RIOBA

Host

« kdy: 16. Květen 2010, 21:30:21 »

Ahoj všem,
ráda bych se podělila o můj rozchod a budu vděčná za vaše názory, zkrátka potřebuju poradit co dál... Vezmu to od začátku. S přítelem spolu budeme už 6 let. Asi před 3 lety jsme se už na měsíc rozešli, poslední kapka byla, když mi tvrdil, že jde za kamarádem, ale zrovna když jsme byli spolu volala mu nějaká slečna...vylezlo z něho, že měl jít za ní, ale nechtěl mi to říkat, protože bych na něho byla naštvaná a zase bychom se pohádali. On to ukončil. Bylo to dost těžký, nechtěl si o tom promluvit, byl odměřenej, tvrdil, že všechno bude pořád stejný a neví co chce, musí si to promyslet....no nakonec jsme si to vysvětlili, ale vše měl pod palcem on, jeslti mi rozumíte. Já jsem mu dala najevo, že se nechci rozejít a trvalo to měsíc než si uvědomil, že se chce dát znovu dohromady. Já jsem ho ho snažila nechat být, nepsat smsky nic, ale když mi to ujelo a třeba mu napsala vůbec se neozval. Tohle píšu jen pro vysvětlení našeho vztahu.

Nakonec se všechno dalo do pořádku a samozřejmě jsme se hádali, kdo ne, ale měla jsem pocit, že jsme šťastní. Oba zatím bydlíme u rodičů, tak přítel koupil chaloupku, kterou jsme začali pomalu opravovat na domeček, s tím, že bychom tak pak bydleli. Je fakt, že ten dům si vybral sám beze mě, což mi vadilo a i jsem mu to několikrát řekla, že mě to mrzí, že jsme nevybírali něco spolu. Ale jsem tam spokojená, jsem ráda, že máme konečně svůj klid.

Asi před 2 týdny přitel šel s děckama s práce do hospůdky. Asi kolem půl 1 mi přišla smska, která podle mě nebyla pro mě....psal v ní, že ať už budu v jakýmkoliv úboru, bude se na mě těšít, neví proč, ale je být rád se mnou a o půl 11 mě vyzvedne. Nevěděla jsem kde, navíc já jsem přes den v práci.... no nechala jsem to být a ráno mu volala, co to bylo za zprávu. On že to mělo být pro mě, ale jak byl na mol, tak tam zapomněl napsat, že mě vyzvedne o půl 11 na oběd....o půl 11 oběd, no nevím. Každopádně ten den jsme se už neviděli, že se potkáme zítra. Druhý den mi volal, že se teprve odpoledne probudil a tím, že jde na noční už se nestihneme.... vždycky jsme si psali na dobrou noc, ale najednou nic. Psala jsem mu, že na mě prdí, on že ne, že má dost práce. Že se uvidíme tedy další den, to nakonec taky nevyšlo, ale že by se o půl 9 zastavil ke mě domů a půjdeme na procházku. Z toho nakonec taky sešlo, protože začalo pršet. On měl do půl 9 práci a říkal, že jak dojede domu, prozvoní mě. Bylo už 11 a on nic, začínala jsem mít strach tak jsem mu napsala, jestli je v pořádku. On, že musel ještě do práce. Já, že to chápu, ale když jsme domluvení, tak se mohl jen ozvat. On že mu nevěřím a položil mi telefon a volal mi z pevné linky z práce, abych mu věřila. Já se hrozně naštvala a napsala mu hnusnou smsku, že už mě to nebaví, ať si dělá co chce, že bude lepší když budeme bez sebe, když nemůže dodržet co slíbí.... chjo vím, nejradši bych si liskla, ale naštvání udělalo svoje Smutný

nakonec jsme se měli vidět ve čtvrtek, to taky neklaplo, šel do práce, já mu psala, jestli by nemohl dorazit mezi prací na chvilku za mnou, že bych s ním ráda mluvila. Chtěla jsem se mu omluvit, za tu trapnou zprávu. On dorazil a řekl mi, že už to nemá cenu, že si zasloužím někoho lepšího než je on, že se nezmění a bude to furt stejný. Že už se náš vztah nikam nevyvíjí a nemá to cenu. Dělá to proto, abych byla šťastná. Ani se na mě nepodíval. Ptala jsem se, jestli se chce opravdu rozejít, že nechápu ty důvody. A jestli mě miluje, on že no víš....já jak no víš, to je buď ano nebo ne...on že mi to nemůže říct. Pak se otočil, poplácal mě po rameni, řekl tak ahoj a odešel....
já mu ještě psala, že mě zaskočil, vím, že ten týden nebyl příjemnej, že jsem se chovala hrozně, ale chtěla jsem si o tom promluvit a ne se rovnou rozcházet. Napsal, že ho to mrzí. A že se mi zítra ozve. Neozval se. V neděli jsem nevydržela a napsala mu, že ho nechci otravovat, ale stejně se budeme muset ještě jednou potkat. On po půl dni napsal, že mám pravdu, že musíme dořešit věci. Ale že má čas nejdřív v neděli. Písla jsem mu dobře, ale že bych s ním nejradši ještě mluvila, jestli bude chtít, ale že ho nenutím. Souhlasil a domluvili jsme se na úterý ve 4 hodiny, kdy ně vyzvedne z práce.

V úterý se ve 4 ozval, že nestíhá, že dorazí o půl hodky později. Dojel ve čtvrt na 6. Šli jsme si spolu sednout do parku.... vypadal hrozně, přišel mi smutnej,když jsem se ho ptala jak se má, řekl no jak....na pi... Asi přes hodinu jsme si o všem povídali. Ptala jsem se ho jestli je v tom někdo jiný, pokud ano, tak bych s tím, už samozřejmě nemohla bojovat, ale pokud ne, tak to co se stalo mi nepřijde jako důvod ukončit vztah po 6 letech. A jestli to už v něm je dýl, že je nespokojenej. Tvdil, že nikdo jiný v tom není, že nikdy nikoho jinýho nehledal ani nechce, spíš za to může ten poslední týden, kdy už prostě nevydržel a vybouchnul. Já jsem mu říkala, že vím, že to stálo za prd, ale doufala jsem, že si spolu promluvíme a ne, že to vyřeší takhle razantně. To že mě mrzí. Pak jsem se ptala, co mu na mě vadí, on že když mě vyzvedává z práce, tak mu hned nedám pusu a řeknu mu, teď mě chvilku nech. A jeho to pak mrzí, že když se na mě těší, tak ho pak takhle odbydu. Další věc byla, že se mu nelíbí, když se pohádám s mamkou. Na to říkám, že to je prostě normální, že se občas poštěkáme Úsměv

a nakonec, ho mrzí, že mu nevěřím. Já říkám, že ne, že bych mu nevěřila, jen mám strach, že když mi slíbí, že se ozve a neudělá to, tak mám strach a pak mu třeba píšu. Já na to řekla, že to beru, jen že mě mrzí, že mi to fakt neřekl dřív a neprobrali jsme to, já si myslím, že je všechno v pořádku a on se přitom trápí. Musí se naučit se mnou o tom mluvit. No rozloučili jsme se s tím, že se ještě musíme potkat a že mě rád viděl. Jen mi teď nemůže říct ano nebo ne, že sám neví, co chce.

Zapomněla jsem napsat, že toho má teď hodně protože v pátek má státnice....ve čtvrtek jsem mu napsala, že mu držím pěsti. Napsal děkuji. Pak jsem čekala, že mi dá vědět, jak dopadl a nic. V sobotu jsem nevydržela a zeptala se jak dopadnul a zase nic. Už je neděle a ani řádka.

A ted má prosba o radu, mám se mu ozvat nebo ne? asi ne, říkám si, že mu chci dát klid, ale je to hrozně těžký. Navíc pořád nevím, jak to mezi náma je...je to prostě nedořešený a já už z toho začínám cvokatět. Hrozně mi chybí, ale štve mě ten jeho přístup k tomu....jak dlouho mám čekat než se rozhodne??? kde se stala chyba???

co myslíte, děkuju za každý názor.

hezký večer.


	Zaznamenáno

p3tula

Karma: 0
Pohlaví: Ženské

Věk: 40
Příspěvků: 15