Tak tohle je opravdu zabitý. Zapomeň na něj
Těžko říct, proč tě chtěl ještě vidět. Těch důvodů může být spousta, ale žádný z nich by váš vztah neslepil.

U holek totiž není tolik důležité, co řeknou, ale spíš jak to myslí.

Možná jsi to myslel stejně, ale trochu to upřesním. Je důležité, co při tom cítí. Jak to myslela se tu snažíme zjistit ;-) Jinak s ostatním souhlasím a potvrzuji.

No a jak se to vůbec vyvíjí? Jsem zvědavej. Nezapomeň reportovat, až bude nějaký pokrok.

A kde se teda vlastně scházíte?

Když já mám k dýmání (obecně) silně negativní vztah, tak jsem to zezačátku fakt nechápal. Ten odkaz na wiki mě nasměroval a už mi to docvaklo 

Jo, už to asi chápu. Nevím proč, ale od začátku jsem měl představu, že je to nějaké místo. A přitom to jsou obyčený ředkvičky

jakmile opadne prvotni okouzleni a zamilovanost, tak uvidis i jeji chyby...

No to už tu bylo taktně naznačeno. Ale je zbytečné to zdůrazňovat, protože on si to v tomhle stavu stejně nedokáže uvědomit. 

Je mozne ze je uplne dokonala ? Alebo sa mi len paci natolko, ze na nej nevidim ziadne chyby ?

No a není v podstatě jedno a to samé

kvarkopako:

bigBimbasaku, Ty seš jasnej  Jojo, ta chemie dělá divy.
Užívej si to a přeju, ať Ti to vydrží co nejdýl (hlavně ty látky v krvi  ).

Ještě k té inteligentní blondýně... Taky jsem to považoval za přízrak. A pak jsem si jednu takovou přitáhnul domů, už jsme spolu dva roky Ale názor jsem nezměnil, jen existují výjimky.

Obhajování soka samozřejmě přichází v úvahu jen když si ona stěžuje, jinak to neřeš. Jen buď připravený správně reagovat, až to přijde. A může to přicházet častěji s tím,  jak se do Tebe bude zamilovávat.

Jestli teď jít nebo nejít, to záleží na Tobě, jak to cítíš. My na to tady máme asi málo informací. Ale osobně bych asi šel. Jestli to tam bude chtít s společně kámoškou skončit, tak s tím už stejně nic neuděláš. Jinak s ní můžeš strávit další příjemný večer, po kterém bude ideální již zmiňovaná ignorace. A nezapomeň se přiměřeně věnovat i kamarádce, třeba začne žárlit nebo si uděláš další kamarádku.

Rozhodně se nevymlouvej dopředu!!! Mohla by to pochopit, jako že už nemáš zájem (že, devčata  ) Jen ve vhodný okamžik na přiměřeně dlouhou dobou absolutně zmiz z jejího života. Z toto plyne, že tam teď jít musíš.

Hlavně sebevědomí! 

PS: co je to ta vodnice?

No, kdyby mně holka na radne trvala na slunečních brýlích kvůli nenalíčení, tak už by mě víckrát neviděla Je sice pěkné, když se dívka přirozeně nalíčí (nejlépe tak, aby to vůbec nebylo poznat    ), ale ještě víc ocením, když nad tím mávne rukou v případě, že to nestihne. A zase jsme u toho sebevědomí   
Co na to ostatní pánové? Oceníte víc pěknou tvářičku, nebo přirozenost?

já jsem nechala přítele mě vidět nenalíčenou a v brýlích (normálně nosim čočky) asi až po 3 měsících chození a to už jsme spolu měsíc bydleli 

Proč jste spolu bydleli??? To fakt nechápu. Jsem divnej já nebo Ty?

A zkusil jsi ji požádat, aby si brýle odložila, abys jí viděl do jejich krásných očí   Přinejmenším bys zjistil, co za tím vězí.

Přidám ještě moji příhodu se slunečními brýlemi 
Moc často je nenosím, ale za těchto extrémně slunečných dnů jsem bez nich vůbec nevycházel. Když jsem ale vcházel do jednoho obchodu, musel jsem si je sundat (zvednout na hlavu) abych uvnitř něco viděl, protože tam bylo dost šero. V tom okamžiku vycházela ven krásná dívka, musela mě vidět už dřív, ale já ji až když jsem brýle sundal. Pouštěl jsem ji ve dveřích a přitom se na ni přirozeně usmál tak jako obvykle. A dostalo se mi tak vřelého opětovaného úsměvu, jako nikdy předtím od cizí dívky na ulici.

V takových situacích se na mě jindy dívka pousměje jen tak diplomaticky, jako že je samozřejmostí, že ji pustím první do dvěří. Ale tady ji ten můj pohyb sundání brýlý asi nějak zaujal a určitě jí to bylo příjemné.

Tak mě napadlo, že by se toho dalo využít při cíleném oslovování dívek na ulici. Takové jasné gesto, že si ty brýle sundavám kvůli ní, aby mi viděla do očí, že se za nic neschovávám. Prostě pozitivní signál   

Myslíte, že to může fungovat? Někdo s hlubšími znalostmi řeči těla ... ?

O takové situaci je na tomhle webu napsáno již hodně. Ale protože jsem si s přebíráním holky taky už něco užil, tak shrnu, co se osvědčilo mně, resp. co jsem se od Qarka přiučil a použil.

Nenaléhat, musí sama poznat, že chce být s Tebou.
Když žačne mluvit o chybách stávajícího přítele, tak se ho zastat, že to určitě nemyslí špatně a snažit se najít nějaký důvod, jak jeho chování obhájit. (tohle sice rozumově nechápu, jak to může fungovat, ale vyzkokušeno, funguje na 1 ;-))
Metoda cukru a biče. Nejspíš už jsi jí zaujal, případně ji ještě trochu nalákej a pak se stáhni. Nekontaktuj jí, nejlépe ani neodpovídej na iniciativu z její strany (pak si něco vymysli, že jsi měl moc práce / potřeboval si to sám urovnat v hlavě ...)  Musí mít čas o Tobě přemýšlet!!!
Čím víc o Tobě bude přemýšlet, tím víc se do Tebe bude zamilovávat.

Hodně zdaru.

OT: Nevim, všimli ste si taky toho, že někdy se jeden den ráno probudíte a je to normální a jindy se probudíte a s prominutim byste napíchli každou dolemjdoucí?

Už si ani nevzpomínám, kdy naposled to bylo normální  Pokud za normální považuješ to, že se ráno věnuješ běžným věcem (snídaně, práce ...) bez myšlenek na napichování  Nebo normálně bys napíchl jen některou podle určitých kritérií a jindy "každou kolemjdoucí"?

Ale něco k tématu. Já jsem zvyklý koukat se kolem sebe (nejen po lidech) aniž by to mělo nějaký skrytý význam. A když mám teď přítelkyni, tak se tento zvyk těžko mění. Ani ho měnit nechci, je to lepší, než se dívat do země. Neusmívám se na kolemjdoucí dívky, neflirtuju, jen se dívám -- snažím se ovládat. A když mi to občas ujede, tak to nějak ukecám  Když přítelkyně zaujme moji pozornost, věnuju se výhradně jí.
Teď mě tak napadlo, že by to mohlo vycházet z nějakých loveckých genů, potřeby neustále sledovat své okolí (aby se lovec nestal kořistí).

  Buď zajímavá, neodolatelná, zaujmi ho.

Na filmu vůbec nezáleží. Chodil jsem s holkou, kterou stačilo posadit na gauč a už při úvodních titulcích se na mě vrhala  Teď se musím hooodně vynasnažit, aby něco bylo, ale jak se pustí film, tak je konec. Buď jí to zaujme a chce to dodívat, jinak usne. Záleží na tom, jestli na Tebe má chuť nebo ne.
Přeju hodně filmových / sexuálních* zážitků (* nehodícíse škrtněte)

[5) Měříte v nevěře (flirtu) pro sebe a partnerku stejným metrem? Vadí vám, když s vaším partnerem někdo flirtuje (i když se s tím smíříte), ale u sebe to tak necítíte?]

1) afaik nejde, ale můžeš z toho udělat svoji výhodu
2) tajit - tajemství sou fajn
a zrovna tak to můžeš říct - provokování je stejně důležité Protože vytváří napětí a díky tomu ten vztah nevyprchá

To mě nenapadlo. Přecejen mě to trochu štve, tak jsem přemýšlel jak s tím "bojovat". Ale zkusit to z druhé strany a využít toho, fajn nápad
Když teď o tom přemýšlím, tak jsem to už i někdy udělal, trošku si rýpnul... Na léčbu šokem bych to neviděl, ale když to nebudu přehánět a budu jí to dávkovat s citem, tak by to mohla být dobrá terapie. 

4) "nechat na sebe sahat" se mi už tedy vůbec nelíbí Ale za nevěru, tak abych večer nemoh spát a ptal se "proč?" považuju něco víc než políbení

A co flirt z Tvojí iniciativy? Měříš stejným metrem? Ale to je asi na další samostatnou otázku ...

5) Měříte v nevěře (flirtu) pro sebe a partnerku stejným metrem? Vadí vám, když s vaším partnerem někdo flirtuje (i když se s tím smíříte), ale u sebe to tak necítíte?
Tohle asi bude souviset s tím, jak tomu druhému věříme.

Doufám, že sem nechodí jen Ti, kteří mají problém partnera nalézt, i když je jim tento web primárně určen. Nebojte se pochlubit svým názorem 

Ja vyuzivam strategie psychologickeho apelu na svedomi. Naznacit, nebo primo rict, ze ji verim, a doufam, ze moji duveru nezklame. Pokud ji na Tobe zalezi, tak ji svedomi bude brzdit. Pokud se i presto spusti, tak Ti za to nestoji. Drive ci pozdeji to zjistis a najdes si lepsi. Hlavne nevyzvidat! Chovej se sebevedome. Kdyz Ti bude chtit zahybat, sama pozna, ze neni fer Ti to tajit, Ty se budes citit jako dospely chlap a otevre Ti to cestu najit si lepsi.
Hodne stesti.

Koukám, že není zřejmě vidět oddělení jednotlivých bodů. Zkuste se na jednotlivé problémy dívat samostatně. Přítelkyně žárlí i na "ne nebezpečné" kamarádky či cizí holky. O tom, že mě nějaké jiné jinde balí, nemá samozřejmě ani tušení. Nemohu najít odvahu se jí o tom zmínit. Zdůrazňuju, že já s nimi ani neflirtuju, maximálně opětuju úsměv a snažím se působit přátelsky. Z mojí strany není žádná iniciativa!

PS: Očekávám spíš širokou diskuzi než konkrétní radu. Tak doufám, že se zapojí i jiní, než stálé hvězdy tohoto fóra ;-)

O nevěře či žárlivosti už tu několik vláken je, nicméně jsem došel k názoru, že můj úhel pohledu je trochu jiný.
Mám 2 roky přítelkyni, kterou miluju a nechci ji ztratit ani jí ublížit, a jsem přesvědčený, že náš vztah má (dlouhodobou) budoucnost.

A v čem je problém:
1. Přítelkyně  je na mě poměrně dost fixovaná a tráví se mnou téměř všechen svůj volný čas. Navíc je přehnaně žárlivá. Jakákoliv zmínka o nějaké mojí kamarádce ji dráždí, o tom, že bych si s nějakou šel sednout a popovídat ani nemluvě. Přesto si myslím, že mi důvěřuje (že by žárlivost jen hrála?! ). Sama je velice společenská a ráda se baví s kýmkoliv, nevyloučil bych ani sem tam nějaký náznak flirtu. Sice si občas uvědomuje, že ke mně není spravedlivá, ale z důvodu jejího značného vytížení je její kontakt s muži velice sporadický a navíc omezený na pracovní záležitosti, a proto mu nepřikládá takový význam jako mým kamarádkám.

2. Já jsem probouzející se extrovert, který rád poznává nové lidi. Již dříve jsem při vhodné náladě (střízlivý!) chodil a jen tak oslovoval cizí lidi (nejen dívky), ale balit holky jsem nikdy neuměl. Dneska mám neodolatelnou chuť vyrazit do ulic a zkusit si sbalit cizí holku. Jen si zkusit, jestli bych to už dokázal, zvýšit si sebevědomí a třeba poznat zajímavý lidi. Pochopitelně je to převážně pod vlivem Qarkových článků a přilehlých diskuzí . Přítelkyni však nechci lhát ani jí nic tajit, ale nedokážu si představit, jak bych jí vysvětloval, že jsem si byl popovídat u kafe s úplně cizí holkou.

3. Poslední dobou se okolo mě vyskytuje několik přitažlivých děvčat, která by si jistě chtěla něco začít. Já mám neskutečnou touhu (nejen sexuální!) jim podlehnout, ale neudělám to, protože jsem přesvědčený, že takové věci se v naší monogamní společnosti nedělají, bylo by to odemne hnusné a přítelkyni bych tím ohromně ranil. Navíc bych tím ztratil vztah, kterému věřím. Kdyby však přítelkyně (i ta potenciální) souhlasila, neváhal bych navázat další (vedlejší) vztah.

Doufám, že si někdo tento můj pohokejový výplod přečetl, a nabízím otázky do diskuze:
ad 1) jak v druhém potlačit žárlivost?
ad 2) jaký zvolit přístup k popsanému? (postupně vysvětlovat / tajit?)
ad 3
a) znáte nějakou ženu, která by neměla problém s polygamií?
b) Jak moc společných zájmů a názorů očekáváte od partnera a kdy už ho vyměnit? [% ideálního partnera] (na to asi nejde odpovědět )
4)Jakou máte hranici, co považujete za nevěru / kdy začínáte žárlit? Jak daleko jste ochotni ve flirtování zajít, aniž byste to považovali vůči svému partnerovi za nevhodné (nevěru)?

Jednou jsem smazal - hodne me ranila a vedel jsem, ze jakykoliv kontakt s ni by me lakal snazit se ji ziskat zpatky. Mel jsem ji moc rad, ale byl jsem na sebe tvrdej, protoze jsem si byl jisty, ze se k ni vratit nechci. Myslel jsem na ni, ale nemel jsem ji jak kontaktovat. Po case to preslo a byl jsem rad, ze jsem se s ni uz nikdy nepotkal (nepsal, nemluvil).
V druhem pripade jsem nesmazal - taky mi ublizila (temer stene jako v prvnim pripade), ale nechtel jsem se ji vzdat. Po delsi dobe jsem ji odpustil.

Jde o to, jak clovek dokaze odhadnout ten vztah (kamaradstvi) do budoucna, az prejdou emoce z rozchodu. Smazani vsech kontaktu muze byt psychologickym gestem, ktere cloveku pomuze se od bejvaly/ho odpoutat a tim zmensit bolest z rozchodu.