Ava: A ještě ti dlužím odpověď o těch konstelacích. Teď jsem na nich byl podruhý, poprvý to nevedlo vůbec k ničemu, snad jen k ještě větší depce. Tentokrát jsem si jako problém stanovil citovou vyprahlost, která vedla k tomu, že jsem kvalitu nahrazoval kvantitou - třeba jsem pořád kontroloval Facebook a pátral po čemkoliv aspoň trošku osobnějším. A právě tahle kamarádka mi do to té konstelace postavila ženu, po které toužím. Pak to možná trošku v jednom místě popostrčila (o tom mi sama říkala), no a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Vždycky říká, že člověk se dozví, na co se zeptá, takže to asi bylo tím. Já jsem taky netušil, jakou odpověď může mít podobu.

Ava: No a co teda mám dělat? Mám ji pozvat někam do divadla nebo na koncert? A tam se chovat "trošku jinak než jako kamarád"? Fakt nevím, jestli ji dokážu takhle balit, když se známe takovou dobu a nemám s balením žádný zkušenosti (i když zase věřím, že v tomhle by mě aspoň ze začátku city vedly dobře, pokud bych nezprkeněl).

Díky za poslední větu, tak nějak to asi bude. Co bys potřeboval vědět, abys mi dokázal blíž odpovědět?

Stala se mi věc, kterou jsem absolutně nepředpokládal - zamiloval jsem se do kamarádky, která je o šest let starší a v úplně jiné životní fázi- já jsem ještě student, ona už docela dlouho pracuje. Má taky "přítele", se kterým spí, ale myslím, že to bere spíš jako jeho terapii. Zažili jsme toho už spoustu, myslím, že k sobě máme hodně blízko (už několikrát předtím jsem o ní možná začínal takhle přemýšlet, ale vždycky jsem ucuknul, protože jsem měl strach z jejího těla a osobnosti), do určitý míry se dokážeme navzájem přečíst (víc ona mne, než já ji). Stalo se to tak, že se mi teď o víkendu při rodinný konstelaci (kterou vedla ona) zřejmě odblokovala sexualita. Všechno bylo docela dobrý, byl jsem docela zmatenej, ale nějak jsem se srovnal (zharmonizoval se). Jenže další den brzo ráno jsem zjistil, že ji prostě nedokážu pustit z hlavy, obsadila moje srdce, veškerý představy a přání a celý svět se změnil v šedivé kulisy.

Samozřejmě mne hned došlo, že tohle je asi předem ztracený, už proto, že ji prostě mám těžko čím překvapit a jsem dávno zaškatulkovanej. Navíc tak trochu cítím, že mne už odmítla, jenže to bylo slabý a tak mimochodem, že mi to nestačilo - a nejsem si jistej, jestli to z její strany nebyla spíš zkouška. Ale tohle prostě nemůžu vzdát předem - to by bylo jako zemřít.

Takže moje otázka je - jaký by z mý strany mělo být rande, který právě domlouvám? Vím, že se budu muset úplně vyznat - je to strašně silný na to, abych mohl nějak taktizovat. Zatím si říkám, že to zkusím vyzpívat, protože při tom dokážu být klidnější a taky vím, že má moje hraní na kytaru ráda. Tuším, že bych ji měl dát kytku a to ne obyčejnou. Jinak mám před očima mlhu (asi se přecejen bojím vidět dál).

Jak jsem už psal - dokážu sám přijít na tisíc a jedna způsobů, proč mi tenhle vztah nikdy nemůže vyjít. Ale cítím, že možné je úplně všechno a i kdyby nebylo, jen nutno k tomu přistupovat tak, jako by bylo.

Moc děkuji a samozřejmě rád odpovím na cokoliv, co je v tomhle příběhu podivnýho.

Zvláštňí je že jsem si vždycky spíš pokecal se staršíma(i o dost staršíma) - nejsou tak naivní a spíš vědí co chtěj.

Nepřijde mi to zvláštní, jsem na tom úplně stejně. Problém, je, že tyhle dívky jsou obvykle zadané, nebo jsou už v jiné životní fázi (třeba pracujou na plné úvazky, atd.).

no ale už jsme zase u toho, že na něčí přirozenost baby letěj, a třeba na mou přirozenost se absolutně nechytaj, tudíž potřebuju něco (pick-up) abych se pohnul z místa....

Líp bych to neřekl. To je jedna z věcí, v kterých mi už Qarkovy stránky pomohly - pochopil jsem, proč mám spoustu kamarádek a přítelkyni žádnou. Že na mou přirozenost je typickou odpovědí dívek "ty seš ale hodnej" a pokud se sebou nezačnu něco dělat, jiné to nebude.

Jasně, asi jsem se v téhle věci blbě vyjádřil. Takže jseště jednou: Jsem tady proto, abych si za 5 let mohl říct, že jsem v tomhle životním období dělal kromě školy a dalších více či méně zbytečností i něco podstatného. Abych zkusil překonat svoji pohodlnost, která mi doteď bránila cokoliv podniknout.

Mimochodem to tvoje "dekuju" je strasne podrizeny , takovy "beta". Lepsi by bylo uvolnenejsi "Diky" apod. Tak to rekne sebevedomej clovek, alfa, kterym se chces stat.

To mě nenapadlo, co se z toho dá vydedukovat "Děkuju" používám na Internetu rád, přijde mi, že je to rozumný kompromis mezi "děkuji" a "díky". Ale když myslíš, tak teda díky.

Balič nejsem, proto jsem tady, abych se jím zkusil stát. Ještě jednou děkuju.

Děkuju. Potvrdili jste mně moje doměnky. Věřím, že příští dotaz bude zajímavější.

Dobrý den všem,
jsem tu nový, a tak bych se, s dovolením, rád krátce představil, než položím otázku. Myslím, že to může být docela důležité pro pochopení.

Jsem vysokoškolák v magisterském stupni studia, 24 let stár, s balením nemám v podstatě skoro žádné zkušenosti. Nemyslím, že bych působil příliš fyzicky přitažlivě, a také zájmy mám dost odlišné od většinové populace (stručně řečeno, jsem "divnej"). Nemyslím si ale, že bych měl velké problémy s komunikací, pokud mám tedy komunikovat o čem. Kamarádů i kamarádek mám poměrně dost (i když vysloveně blízkých málo).

Otázka: V právě proběhlém semestru se mi několikrát stalo, že ke mně v univerzitní knihovně přišla nějaká dívka a poprosila mne, abych jí nějak pomohl s nastavením notebooku. Většinou jsem jí vůbec neznal. No a teď, po přečtení textů na Qarkových stránkách (mimochodem, moc děkuju) mě napadlo, jestli v některých případech nešlo o nesmělé pokusy o balení z jejich strany. Tehdy jsem tomu pozornost moc nevěnoval, říkal jsem si, že prostě vyhlídly od pohledu největšího geeka široko daleko a odhadly své šance.

Co na to říkáte? Předem děkuje,

Moula