Měl bych takovou kacířskou a mírně paranoidní myšlenku... není to někdo zdejší a nesnaží si ze všech udělat srandu?

Já to říkám takhle: "dluhy dělají přátele" ono to pravda patří přesně obráceně, ale kupodivu mi to s takovýmto přístupem taky funguje a peníze se vrací

Kniha nestála 2$ ale on z ní měl 2$ jen tak pro upřesnění a mimochodem... zrovna tomuhle člověku jsou ty peníze z toho vstupného docela volný on vydělává ročně mnohem víc, takže tohle ho moc nevytrhne... nehledě na to, že spousta z toho musela pandout na to občerstvení, pronájem kongresovýho centra atd atd...
Nejde o to, že by byl pekelník, jen prostě myslí jinak...

Já bych odhadoval tak 2000 lidí... zážitek to byl, navíc nechat si od něj podepsat knihu a podat mu ruku... Příští rok pojedu zase, jestli tu bude

Dneska jsem ji potkal na školení, byla vestupní hale s jednou známou, tak jsem šel pozdravit tu známou a na ni jen prohodil "slečno my se známe? zdáte se mi nějaká povědomá"... a ona začala přemýšlet kdy mě viděla naposledy, já ji ignoroval dobavil jsem se s tou známou a šel jsem pryč. Pak jsem tam hledal jednoho kolegu a potkal ji ve dveřích, měla taky školení alevěděl jsem že za 2 minuty začíná, chtěla si semnou začít povídat, tak jsem zastavil,když na mě začala mluvit, kouknul na ni a "dneska ti to vůbec nesluší" ale nevypadalo to jako sranda, prostě jsem to řekl suše jak jen to šlo. Tak začala mluvit o tom jak ji očumují pořád ti samí lidi a to tam byla naposledy před 3 měsícema. Zase jsem to přešel"hmm" a ona hned "chodí tu krásnej vysokej chlap, tak 30..." a já se na ni koukla a říkám, ať jde, že už jí to začíná a otočil jsem se a odcházím a ona za mnou ještě zavolala "má červenou kravatu, neznáš ho?" ignoroval jsem to a jel do školy na zkoušku. Pak jsem se vrátil a  šel s kolegem na oběd, pak sem ji viděl jak přichází do restaurace a sedla si k dalším koleům, kteří něco řešili, nevěděla o mě, ale rozhlédla se a spatřila mě, že tam jsem. Viděl jsem to tak koutkem oka, pořád jsem jí nevěnoval pozornost, odkud nepřišla a že jestli si může sednout, tak jsem jen prohodil, že beze všeho a dál si povídal s kolegem, chvíli to vydržela a pak se mě začala na něco ptát, tka jsem ji vždycky krátce odpověděl... Pak přišel její starší bratr a sedl si k nám, začal se vyptávat co zkouška a tak a já začal tak košatě a on, ať vynechám ty společensky líbivé věty a řeknu c oteda, tak jsem ho něčím setřel, už přesně nevím čím,ale udělal jsem to tak nevědomky, no vůbec jsem na to měl dneska dobrej den. On je totiž zvyklý vést hovor po svém, ale já mu to nedopřál a rozhovor jsem vedl já. No ale způsobilo to výbuch smíchu všech okolo. Tohle se mi během pár minut podařilo několikrát, viděl jsem že ona už skoro brečí smíchy.Pak ještě říkala že něco dělá, ale odpověděl jsem jí na to, že já chodím denně 10km po rukách, vzala to a začala se teda vyyptávat k čemu mi to je? Tak sem jí zase rozesmál tím ,že jsem řekl, že se mi to bude hodit do Austrálie. Pak mi teda na to řekla, že budu mít pěkně vypracovaný tělo, tak jsem jí odpověděl "to je smůla viď?" nechápala, tak jsem jí to vysvětlil "no že z toho ty nic mít nebudeš..." trochu jí to zaskočilo. No pak bratr na chvilku odešel a mě zvonil telefon, volala kámoška... tak jsem to zvedl a začal se s ní nadšeně bavit, díval jsem se přitom z okna a jen koutkem oka pozoroval jak na mě začala zírat a když jsme se v hovoru dostal, že nemám čas, že přijedu až večer, tak se najednou otočila úplně na druhou stranu a podepřela si bradu rukou... až jsem zavěsil, tak jsem se zase bavil s kolegem a zachvilku se k nám zase snažila připojit, vrátil se i bratr, tak jsme si objednali jídlo a zase jsem dostal nějakou otázku a "zabil" celý stůl nějakou hláškou. Pak jsem se ještě na mobilu koukal na maily a začal jsem tam ťukat smsku a mám telefon s výsuvnou klávesnicí a kouknu na ni, jak mě pozororuje co dělám, ale na displej vidět nemohla ani náhodou tak jsem hodil tázavá pohled, co je a ona chvilku nic a pak že bych si ten telefon měl taky někdy vyčistit, že to tam mám zaprášený. Pak už se moc zajímavého nedělo. Potom když jsme už končili tak přijela na hotel její kámoška, tak nám ji dovedla ukázat, já ji teda trochu znám, tak jsem se s ní začal bavit a ona se do toho pořád snažila vstoupit. Na pozdrav jsem ji teda pozdravil "Dobrý den" a podal jí ruku, ale zahrál jsem to aby věděla že si dělám srandu, ale přistoupila na to a drželi jsme se za ruku asi 2 minuty. Byla sranda, jak se snažila dostat kamarádku pryč, ale ona se mě držela taky a jen tak mimochodem, na to jak je to subtilní dívenka tak měla perfektní stisk ruky, takový přesně akorát, žádná leklá ryba ani drcení... málo kdo to tak umí, tak jsem jí to pochválil, což taky vzbudilo reakce odjinud

Byl to zajímavý den, měl jsem tolik energie, že na mě byl v okolí krátkej úplně každý, sypaly se ze mě reakce rychlostí blesku a v daný situaci vždycky v rozumný míře drzý, ale vtipný, takže jsem nikoho neurazil. Docela mě překvapily její reakce, vím že to až tolik úplně neznamená, ale náznaky tam byly a já se tím vlastně neskutečně bavil a užíval si to. Omlouvám se za formu, vím že to asi nebude až tak čtivý, ale jak rychle mi myšlenky přicházely, tak rychle i odešly a nezůstalo po nich nic, takže to aktuálně stravitelněji nezvládnu.

Já nepopírám že to řeším, to je pravda a dokud na ni nezapomenu tak se toho nestřepu, nicméně neřeším nic s ní, tohle byla už výjimka. Zapomněl sem na jednu důležitou "maličkost", vím, že se snaží o jednoho borce, jehož otec ji má na tělocvik a absolutně ji nemůže vystát, takže více méně na truc. No ale to je vlastně dobrá zpráva, vím, že si ze mě dělá neustále srandu a dráždí, protože ji to baví a mě to konečně dokázalo tak správně naštvat. Ale co jsem chtěl hlavně vyjádřit je to, že teď už jsem v situaci, kdy to ani nezáleží na tom, jestli se na ni dokážu vykašlat, nebo ne, prostě to tak bude, končím ve škole, mám to k ní 140km, takže i kdyby si nakrásně vzpomněla, tak tam prostě nebudu po ruce a letím do Anglie a tam má vůbec smůlu. Takže sice mě mrzí, že sem to nezvládl jen pomocí svojí vůle, ale prostě to nastane a já vím že mi to pomůže,nevím jestli to pomůže nám dohromady nebo ne, ale já snad už budu konečně schopnej normálně fungovat a hlavně... neřešit

No, tak vypadá to, že mi čas nahrává do karet, pracovně se s ní už vidět nemusím, takže tím se mi dost věcí ulehčilo. Navíc mám zkouškový, tak nemám na ni ani tolik času myslet a ani si s ní psát. A takhle nějak by to mohlo i končit tento příběh, ale stala se zajímavá věc, před časem sem se dal do řeči s její nejlepší kamarádkou, kterou sem viděl předtím jednou v životě, to by nebylo až tak zajímavý jako to, že si ta kámoška z ní včera ve škole udělala srandu a použila tam mě a že si spolu píšeme a ona naprosto vybouchla(žeprý na ni koukali všichni jak na blázna proč vyvádí kvůli ničemu) a mě zvonil odpoledne telefon, tak sem to zvedl a dostal sem spršku, že proč její nejlepší kámoška věří mě a ne jí a ještě něco.. neměl sem potuchy o čem to mluví a zeptat sem se nemohl, protože mi nedala příležitost. Nějak sem to neřešil, ani nebylo jak a hlavně co. A večer sem jí tedy napsal, jestli už je to v pořádku a že jo a byla dost milá, ptala se jak se mám a tak různě, což od ní nebylo nikdy zrovna zvykem. No a teď se vrátila ze školy dřív, tak mi sdělila svoje plány, ale že teď se jde opalovat, tak sem jí napsal ať si to tedy užije a ona mi napsala "ale já jdu bez plavek :-P" a odešla...
Já vím že nemá cenu to už nějak řešit, ani to řešit nebudu, ale pobavilo mě to.

No chtěl bych vám všem poděkovat za názory a rady, omluvit se za to, že to vypadalo jako házení hrachu o zeď, ale věřte, že mi každá rada něčím pomohla.

D9: právě že zrušit kontakt je něco co konkrétně s ní nemůžu, budu ji potkávat ať chci nebo ne, zrovna tak jí musím občas zavolat... v tomto je to trochu problém. Kolik ztratím času, to nevím... vždycky mi všechno trvá trochu dýl a ještě k tomu sem takovej člověk, kterej jde na všechno obráceně, v první třídě sem psával příklady od výsledku, ve 3. četl z čítanky vzhůru nohama... ne dobře to si spíš dělám srandu, i když je to taky pravda, ale pravdou je, že když je někde daný postup nějaký činnosti, tak to většinou znamená to, že já to udělám úplně jinak. To je tada taky docela špatně, ale je to moje vlastnost a na druhou stranu to má i obrovskou výhodu při konstruování a řešení různých problémů, protože se na to dívám jinak než ostatní. Ve vztahu ale trochu problém, že tam to nezávidí jen na mě a podobně "vadnou" holku asi jen tak neseženu.

Já vím, že sem to zabil už tak před půl rokem, ale když se dostanu do situace že něco má nastat, tak místo činu začnu přemýšlet a když něco vymyslím, tak je tak půl dne už pozdě že... Tohle mi teda činí problémy i jinde než ve vztazích a nějak nevím jak se toho setřepat. No ale to bude ještě trochu na delší běh. Jde o to že se musím konečně dokopat něco udělat, ať je to složitý jak chce a ať to dopadne jakkoli. Prostě už je na čase začít, tak proč ně zrovna tu...

cax: no potlačit city... to je něco co dělám a čeho se potřebuji zbavit, to mi bohužel jde až moc dobře...

Za tohle si tak spíš zasloužím vykastrovat... "pravější" moment snad ani být nemohl.

Musím se do těch koulí bouchnout abych poznal jestli je vůbec mám... zatím to tak zrovna nevypadá

Dneska mi napsala, jestli nechci přijet, že by mi vzala energii, tak sem tam zajel, vzal sebou pizzu, v pohodě... až na to že sem možná udělal největší pitomost, respektive neudělal sem nic... Všichni u nich už spali, my seděli u ní na posteli, povídali si a najednou jsme se zadívali do očí, ale spíš tím stylem kdo to dýl vydrží, pak jsme přitom zvedali obočí, vlili oči a různý pitomosti... ale to bylo všechno. Pak už jsme odcházel, tak sem se jí ptal jestlli mi tu energii brala, nebo dávala, že mi přijde že ji mám víc a ona že ani jedno, ale jestli chci, tak že mi ji teda vezme... Chtěla podat ruku, tak sem ji ji podal ona přiložila svoji a zadívali jsme se do očí a během tak 2 vteřin sem cítil že možná omdlím, tak sem se snažil přesměrovat energii zpátky. Možná že tomuhle každej nevěříte, ale fakt to funguje, já to teda zkoušel se zvížaty, stromy a tak a vždycky mi přišlo že to něco dělá, ale co se stalo po tomto... ještě teď nechápu. S ní teda bohužel nic moc, říkala že k tomu patří ještě 3. část a to je pusa, ale tu že mi nedá... Nicméně sem sedl do auta a najednou sem měl tolik energie, jako asi snad ještě nikdy, podotýkám, že když sem byl s ní tak sem tam málem i usnul, ale těď už jsou 2 hodiny ráno a já nevím co bych měl udělat, abych mohl jít spát, sem jak nafetovanej, nadopovanej a nevím co ještě, nechápu... podotýkám, že sem nic nejedl, nepil... je to čistě duševní stav.

Nicméně sem naštvanej... na sebe samozřejmě, ležel sem jí na rameni, v posteli a já blbec neudělám vůbec nic... Jestl isem se jí někdy aspoň trochu líbil, tak teď je mi jasný, že už nemůžu.  Protože co by měla chtít s někým kdo v takovýto situaci nic nepodnikne.... Vlastně v žádný.

A ještě bych se chtěl omluvit za tenhle text, nevím jestli je srozumitelnej, ale mozek mi pracuje nějak nekorektně a nedokážu se ani soustředit na to co píšu, takže se možná budu sám divit až si to přečtu v "normálním" stavu, ale prostě se potřebuju nějak vyprázdnit...

Jak to tak začínám chápat, tak byhc ti řekl, že co nejdřív, respektive včera bylo pozdě...
Tím nechci strašit, nenapsal si jak to mezi váma je, ale není na co čekat, prostě ji někam vem a co dělat... toho tu je dost, hlavně jednat a rychle.
Doufám teda že neradím špatně, zkušenější určitě doplní/opraví

Tak do 16 sem měřil cca 153 a byl sem už smířený s tím že to tak i zůstane, teď mám tady 180(i tak se nějaká větší najde, obzvláště když si dá podpatky). No ale jde o to, že sem byl zvyklý, že sem se na každého koukal nahoru a nijak zvlášť mi to nevadilo a holkám vlastně taky ne, to že sem u nich neměl úspěch bylo způsobený úplně něčím jiným než tím, že bych byl malej. Je to vždycky o tom člověku jak se bere, jestli ho to trápí, ale co se týče vztahů tak si myslím že to až takovou roli nehraje, když ji dokáže chlap zaujmout tak to ta ženská vezme ať je jakýkoli. Ono stejně s tou výškou je to podle mě, takový zažitý, že chlap má být větší, zrovna tak jako že má být třeba starší, atd.

Máš pravdu, vnitřně určitě, asi víc než si skutečně připouštím. Ono to tedy možná i trochu zkresluje, protože já rád píšu, respektive nevím kdy přestat, ale to na tom nic nemění.

S tou šancí... je fakt, že když se nad tím zamyslím, tak šance tu asi byla velká a já ji nevyužil... já ani nechtěl, začal sem chtít až sem zmatlal co sem mohl. Ale to je jedno, s tím sem tak nějak smířený, hold poučení pro příště.
Jsem jen zmatený z ní, kamárádek mám celkem dost, ale z ní nějak pořád nechápu, třeba když mi zavolá tak si voláme klidně hodinu a pořád je co si říct, v neděli mi zavolala a přitom něco vypisovala a spletla se, tak žeprý za to můžu já a za trest ji pozvu na ledňáka... a tak různě pořád provokuje a další věci. Navíc když jsme spolu tak si myslím že je nám oběma hezky, ale na druhou stranu je zase někdy odtažitá. No ale zaujala myšlenka Joeiho, přeci jen není o co přijít, maximálně se dá získat a když si může hrát ona se mnou... proč to nezkusit

Asi kvůli tomu že nad tím nepřemýšlí z této strany, mě to ani tak nenapadlo nikdy brát. Někdy je hold potřeba dostat nějaký externí impulzod někoho aby se to v tom mozku seplo...
To je iten důvod proč sem napsal sem, vím že za mě nic vyřešit nemůžete, ale doufal sem že mě inspiruje nějaká myšlenka ke které bych sám nemusel vůbec dojít. No a tohle je jedna z nich.

Dneska jsem nenápadně pronesl něco o tom že by občas mohla projevit i svůj vděk abych si nepřipadal tak blbě, ale nějak jsem to neřešil, ale ona jo, omluvila se mi že takovýto věci nedává moc najevo a že ji hold ještě tolik neznám, ale že je taková a že to co pro ni dělám by jen tak někdo neudělal...
No to že některý věci neprojevuje sem si všiml už dřív, ale bylo mi i objasněno proč, lidem přestala věřit... pomohl k tomu i bývalý o kterým dodatečně po rozchodu zjistila, že ji kromě jiného i podváděl. Navíc doma ji k nějakejm projevům čehokoliv nějak chybí prostor, její maminka jí neustále předhazuje že je vadná a blbá a cokoli... a to neustále, takže se tomu až tak nedivím....

A s tím sváděním... trochu jsem s tou myšlenkou bojoval z důvodu morálního hlediska, ale už jsem se s tím srovnal, něco sem pročetl i na SD fóru a tak mě to inspirovalo k tomu že vlastně nechci udělat nic špatnýho, ale vlastně dobrýho a ona to chce taky, jen o tom neví, tka doufám že mi tato sugesce pomůže k úspěchu.

Chápu, tohle mě tak trochu napadlo... prostě abych z toho měl víc, když už se ni "starám"... Snad to zvládnu, trochu bojuji se strachem o to že by mě pak mohla "odkopnout" natvrdo kdybych neuspěl, ale zase věřím, že tím, že jsme se přeci jen tak sblížili, že ani případný neúspěch to tolik neovlivní. No snad budu mít nějakou příležitost s ní být o samotě, respektive se mi ta příležitost podaří vytvořit... Snad ne, ale určitě, já to zvládnu!

= jsi kamarád a na 99 % jím zůstaneš.

No v podstatě s tím i počítám a nevadí mi to, ale kdo ví třeba někdy i to 1%... ale neřeším

Jo, a jak víš, že jsi jí blíž než ty zálohy? 

No vím co si píše s nimi píše a tak, ne že bych ji pročítal poštu nebo tak, ale prostě mě nechává se dívat i se ptá co by měla odpovědět.... Nehledě na to že vím, že domů si ona jen tak někoho nepustí, co vím tak ani jeden z nich tam nebyl, maximálně ji tak mohli vyzvednout před barákem, takže když už nic jiného, tak v tomto sem určitě blíž, takže tak

joei:
no to máš pravdu, moc řečí, málo činů. S tím o samotě... teď se mi to tak sešlo že to bylo vždycky u nich doma a tam to není nikdy úplně o samotě a ještě se mi nepodařilo setkat se jinde, teď popravdě ani nemám kdy, ale určit to přijde, jen nevím jestli ji zrovna svedu, ale nehodlám se na ni jenom koukat

No dovolím si zase vypsat takový zhodnocení stavu, třeba ti i někdo čte...

No zase se něco změnilo a událo, já si dost věcí uvědomil. Třeba to že jsem se vlastně stal nejspíš její "nejlepší kamarádkou" nebo jak bych to nazval, setkávám se s ní až nějak moc často, někdy se k nim domů dostanu aniž bych chtěl, potkám maminku a ona mě dotlačí dovnitř,nebo když tam sedím, tak mě maminka zdrží na večeři a pak se tam zdržím třeba do půlnoci... Tatínkovi sem pomáhal na vinohradě a pak ještě něco opravovat... Sem u nich jako doma a dokonce sem zkrotil i mladšího bráchu, který mě celkem bere a dokonce se přestal chovat v mojí přítomnosti jako idiot (měl jsem s ním řeč o samotě a asi fungovala).

Co se týče jejího "vztahu" už se jí neozval víc než 3 týdny a ona už ho nejspíš taky pustila už o něm nemluví, v podstatě jak to začalo tak to i zkončilo... pokud se teda najednou neukáže a nevymyslí orginální

No a taky mám 2 "horoskopový příhody", seděl sem s ní u PC a ona si četla horoskop a tam že partner jí poskytne masáž krku a bude s ním v objetí. a jak sem seděl trochu za ní, tak jsem ji chytl za rameno, na což reagovala ucuknutím ,protože si snad myslela že ji chci uškrtit, ale když sem začal masírovat, tak mi napovídala kam a jak moc a celkem bych řekl že si to užívala no a pak když jsem odcházel, tak jsem ji objal a pak říkám "akorát to měl být partner, co?" a ona "No partner nemusí být jenom milostný", pak jsme se rozloučili... no Tady sem si něco uvědomil, sice tu někdo říkal že holky mají buď kluka, nebo kamaráda, ale pořád si nemůžu pomoct, že je to trochu jiný, aspoň tady. My jsme vlastně partneři, kromě toho sexu už tam nic neschází... na druhou stranu je fakt že i takhle funguje velký přátelství, nicméně mi pořád nedává dost věcí "zadarmo" a musím se nějakým způsobem posnažit, což mě právě trochu nahlodává, že je něco jinak... nevím zkušte na to nějakej názor, vezmu samozřejmě i to že jsem paranoidní a je to blbost to co mě napadá, jen na to chci slyšet ještě další názor, sám si 2 udělat dokážu, jen si neumím vybrat kterej je správnej.

No a včera se stala druhá "horoskopovka" situace podobná, jen s tím že tam měla napsánou akci na dnešní den "plánování společné dovolené s partnerem" a ona se na mě otočila a praví "kam pojedeme?" ale brala to spíš jako řečnickou otázku a já řekl "francie" a tak se dotazovala proč a tak... nemyslel jsem to taky úplně vážně, ale pak jsem dodal že se chystám do anglie a na to se chytla a že kdyby mohla jestli by fakt mohla taky, že by tam klidně pracovala(mám tam ségru a už dřív jsme o tom mluvili). No tohle se ukáže za pár měsíců---

Nicméně sem si taky uvědomil, že jsem rád za to jak jsem postupoval v podstatě opačně než se tu povětšinou píše v souvislosti s pickupem, byť bych třeba i uspěl, ale na druhou stranu, mohlo by to pro mě být časem překvapení ty její některé vlastnosti, ze kterých sem mírně nesvůj... ale přitom vím že je tu šance že z nich "vyroste", přeci jen jí je čerstvě 18... No navíc bych tím přišel možná o možnost ji poznat jako člověka v jiným aspektu než ve vztazích a teď vím že bych o dost přišel, až na těch pár chybiček si vlastně perfektně rozumíme, vlastně bych řekl že nejvíc ze všech lidí co znám. NAvíc byť spolu intenzivně komunikujeme jen nějaký 4 měsíce, můžu říct že ji znám už docela dost, ale hlavně ona zná mě a navíc moji osobnost i chápe a bere ji tak, což se mi u nikoho jinýho ještě v takový míře nepovedlo...

A ještě teda na závěr vzpomenu jednu její vlastnost, která se mi nelíbí a poznal jsem ji vlastně  kvůli tomu že mi říká všechno. Ona si dělá zálohy(fuj to je hnusnej výraz) z kluků a pak se vzteká že po ní najednou všichni touží když si někoho najde a že neví proč na ni všichni letí a tak... A přitom si za to může sama...Abych to objasnil, jí se zalíbí nějakej kluk, tak ho trochu pošťuchne, dá mu najevo zájem a jelikož je fakt hezká, tak to nemá tak těžký no a milá oběť se do ní zakouká no a ona si ji drží, nic s ním nemá, jen se od něj nechává zvát na večeře, do cukrárny... no a pořád ho udržuje v jakýs aktivitě, co vím tak některý i několik let. Přeci jen je to takový jiný když zdánlivě holka udržuje naději, než když odkopne a ignoruje a tak... Navíc jich má dost ale tak, že ani jeden nezná žádnýho druhýho, což je taknějak předpoklad úspěchu, protože kdyby se znali, tak by jim to možná došlo rychleji a vykašlali se na ni. Sem sitak uvědomil že tady sem mohl dopadnout taky kdybych ji nesbalil. no ale takhle mám oproti nim velkou výhodu, já ji poznal a jsem k ní mnohem blíž, vím že teď mě prostě asi jen tak neodkopne a budu jí nablízku, když bude potřebovat, ale zároveň mi ot nebrání dívat se jinde, protože takhle k ní závazky nemám... třeba ani nikdy mít nebudu, ale kdo ví, třeba jednou bude chtít i ona a třeba budu chtít i já(když se některý věci trochu změní, takhle si zrovna 2x jistej nejsem že bych fakt chtěl).
Ale fakt jsem rád že sem ji poznal, znám ji a "mám" ji, přinesla mi do života tolik sebepoznání a sebeuvědomění jako asi už nikdo jinej. No a snad mě nebudete kamenovat, ale občas sem něco ještě napíšu, když bude něco nového... to jestli to někdo bude číst je věc druhá, ale svým způsobem mi to pomáhá čistit hlavu.

Já bych mohl říct, že jsem tento týden konečně poznal sám sebe a přišel na to, kde je můj "problém". Je to jak píše Lucaso o tom nadměrným přemýšlení, tak u mě je to to samý, moc nad vším přemýšlím. Vždycky mi přišlo divný chování ostatních, proč dělají některý věci a jak se dokáží bavit na hromadných akcích jak uvedl 0254, taky sem tam propadal depresím a tak... a já neustále hledal kde je ta chyby, však nejsem až tak rozdílný, sem chlap hubu mám, rád se bavím... tak proč to sakra na mě nefunguje...

No ale už to vím,i otevřela oči přednáška o úspěšném obchodníkovi, na kterou jsem se dostal vlastně naprostou náhodou. Šlo tam o to, že lidé se rozhodují z 20% rozumem a 80% díky emocím, proto fungují reklamy a tak... prostě lidi nepotřebují věřit tomu že to tak je, ale stačí když se pro to dostatečně nadchnout. To je právě ten můj kámen úrazu, už jsem párkrát slyšel, že se nedokážu pro nic nadchnout, ale ona to není až tak docela pravda, já to dokážu, jenže u mě funguje brzda v podobě mého myšlení která mě dokáže zase usměrnit a pak to zdánlivě vypadá že jsem chladný člověk bez emocí (mimochodem na videa česky když si vyhledáte "The Overthinker"  tak to je něco podobného, akorát tam je to hodně přehnaný. Shodou okolností jsme si to po tomto zjištění měl možnost i ověřit při dobrý příležitosti... jel jsem se podívat na auto který bych si chtěl koupit, motor 2.5 V6... když se to nastartuje tak je to pro mě rajská hudba a tady byl vidět ten rozdíl, kámoš který tam byl se mnou se rozzářil, začal mi říkat že to auto je přesně něco pro mě... ale v tu chvíli už neviděl že je to bouraný a byť je to za hodně suprovou cenu a musí se tam stejně ještě 2x tolik nasypat(oprava, LPG...) a i tak by to pravda bylo výhodný. No a co sem udělal já... v tu "nejdojemnější" chvíli kdy jsem se fakt citově rozplýval sem tomu prodejci řekl že ne, že diesel pro mě bude lepší, ten sportovní podvozek je sice fajn, ale prostě potřebuji něco pohodlnějšího... Nejspíš něco takového nečekal dle jeho výrazu. Nevím tedy jak to mám procentuálně mezi rozumem a emocemi já, ale rozhodně vím že u mě emoce nevyhrávají, což je chyba v tom, že es je nesnažím vzbudit ani u ostatních a proto končím u kamarádství. Teď už vím že jsem se vždycky holku snažil přesvědčit o těch racionálních důvodech proč by mě měla chtít a řekl bych že se mi to i dařilo, ale jak všichni víte, tohle nefunguje, protože jak v tom nejsou city, tak z toho není nic.

Takže abych vlastně řekl proč sem takový OT vlastně píšu. Přišel jsem na to že nejdůležitější je poznat sám sebe, protože pak se s tím dá něco dělat a pokud to někdo má tak jako já a musí si všechno logicky odůvodnit aby to mohl začít dělat, tak ať na tom začne makat. Jo měl jsem taky takovej etickej problém s tím že mi přišlo blbý oslovovat holky jen tak, když sem k tomu neměl důvod, ale hold jsem si to už odůvodnil s tím že tím nic špatného nedělám, takže když je příležitost tak se s něma nezávazně pobavím, případně trochu poflirtuju a jdu zase dál a už mi to nepřijde jako že bych hřešil.

A jen tak mimochodem, za nedlouho mi bude 21 a jsem taky panic a v podstatě by se dalo říct že i nepolíben, ale nikdo jiný než já za to nemůže, navíc je to nějaký 3-4 roky co se tento status mohl změnit a zabránilo mě v tom právě to moje myšlení, kamarádka(byť zadaná) se mě snažila "znásilnit" na seně, postupovalo to hodně daleko a určitě si dokážete představit jak jsem byl v té chvíli nadrženej a chtěl jsem to, ale stejně jsem do toho nešel. Vím že dneska bych se k tomu možná postavil jinak, protože i takovouto variantu bych si sám pro sebe odůvodnil aspoň tím, že žijeme jenom jednou a život je krátký...

Mám pocit že se hodně rychle blíží okamžik, kdy se mi přijde "vybrečet na ramínko"... možná že to přijde dřív než si vůbec dokážu představit

Jo tak mohl, ale bylo to pro mě vlastně škodný, protože bych nemohl jet domů a nic bych z toho tradičně neměl, kdybych tu zůstával tak bych to nejspíš udělal.
No ale jistý pokrok tu je... už skoro 3 dny "abstinuju" a nenapsali jsme si ani slovo, dělám že tu nejsem, v čemž mi pomáhá i to že skutečně nemám čas, tak nemám ani nutkání ji napsat když tu náhodou je, tak jsem zvědav jestli mi přijde zase sms jestli žiju :-D

Mimochodem předtím mi tedy napsala i napsala o tom jejím vztahu. Už se měsíc neviděli ona došla na to že jí vlastně ani nechybí a to vlastně ani neví kdy se potkají...

No zvyk je železná košile... napsala mi že co budu dělat v pátek/sobotu, jestli pojedu domů, nebo zůstanu na bytě... přemýšlel jsem co chce a pak z ní vypadlo že chce odvézt ze třídního plesu... Já blbec už začal přemýšlet o tom jak to udělám, pak jsem si vzpomněl na vás, takže vím co udělám... nemám čas, jedu domů... ale řeknu vám, zvyk je zvyk. Ale ze zájmu jsem se zeptal co za to jestli náhodou, ale byl to dobrý pocit a toho mám na X let dopředu.

Teď si teprve uvědomuji kam až jsem to dotáhl, já bych to bezmyšlenkovitě udělal...

Takže dle tvého podpisu: ukázat že i já mám koule a ona mi je možná v jistý správný čas i olíže...

Děkuji moc, to je asi přesně to co jsem vlastně potřeboval slyšet, tak snad tento impulz je tak výrazný, abych na sobě začal něco dělat, přeci jen je mi skoro 21... včera bylo pozdě, takže nezbývá, než zvednout línej zadek a vyrazit do ulic.

První krok je přestat lhát sám sobě. Ruku na srdce, kdybys s ní chtěl bejt kamarád, tak nám tady nepíšeš...

Jasně, máš pravdu, ať chci nebo ne, tak mě to k tomu stejně vede, ale já se dostal do takový fáze, že vím že vlastně bych ji ani nechtěl. Na druhou stranu je samozřejmě rozdíl mezi tím co si myslím a tím jak to podvědomě cítím, bude to trochu boj ujasnit si sám sebe, ale to k životu nejspíš nevyhnutelně patří, takže jestli chci žít, nezbývá než se s tím poprat.

joei: Jo nejspíš měl...sice zastávám názor, že když jde něco těžce, neznamená to že to nejde, ale v tomto případě mi přijde že mi chceš jemně naznačit že je to skutečně bezvýznamný, nebo se pletu? Musíš na mě být trochu přímější.

No nevím jestli čekala víc, byli jsme docela blízko sebe, na dotyky nijak nereagovala, ale když jsem se přiblížil ještě blíž a podíval s na ni, tak mě ihned odpálkovala s tím že dívat se mám tam a ne na ni, i když myšlenkové pochody lidí jsou různé tak kdo ví, je to možné že jsem tímto neuspěl, to že si  našla jiného to mě až tak netrápí, jednak bych řekl že jim to skutečně dlouho vydržet nemůže a druhá věc od jisté doby jsem se prostě chtěl stát spíš kamarádem. Akorát, že i v této pozici se mnou prostě zametá. Ano způsobil jsem to určitě já a teď to musím prostě nasměřovat někam tak, abych jí vymezil mantinely za který nemůže, ona mi je v podstatě mlčky taky dala.

Mimochodem, nic jí nevyčítám, jen jsem dostal to co jsem chtěl, chtěl jsem ji poznat, poznal jsem... Prokázala mi medvědí službu v tom že mi sama ukázala proč bych ji neměl chtít. Vlastně bych jí mohl i poděkovat, protože každá zkušenost je taky zkušenost a já říkám že pokud si z toho člověk vezme nějaký "moudro" do života dalšího, tak i to trápení mělo svůj smysl. No rozhodně ad1 musím svoje chování poupravit a uvidím jak na to bude reagovat ona, víc toho udělat asi nemůžu. Byl bych rád, když zůstaneme přátelé, protože ji mám rád ale čas ukáže a ono... ze spousty věcí se dá vyspat, sic to může bolet a trvat déle, ale to je asi tak všechno co to může...