Poslední příspěvky

Ahoj, našel jsem si sem cestu cca po roce. Paradoxně je to vždy ve chvíli, kdy nejsem zrovna nahoře, ani uprostřed, no možná i dole by bylo docela pozitivní slovo.  
Řekl bych, že každý, kdo není takový ten týpek, který vejde do dveří a nemusí hnout ani prstem a už má kolem sebe zástupy holek prostě protože příroda, by měl mít a má nějaká pravidla, zásady, co dělat a co nedělat, aby zaujal dívku a neodradil jí. Pro každého je totiž normální něco jiného. Jsem takový ten typ, co dělá to, co ho baví, co ho dělá šťastným a nějaká společenská dogmata ho nezajímají (možná je to i tím, že nemám moc přátel, kteří by mě k sociálním pravidlům a dogmatům vedli, ale já jsem raději celkově sám, takže to je to poslední, co by mě trápilo) a s tím má spoustu lidí problém.
Příklad: Jdu po ulici a prostě si sundám triko. - S tímhle má dost lidí problém a řekne si: "Někdo jde po ulici bez trika, to se nesluší ve společnosti, zavolejte policii." A pro mě je tohle třeba v pořádku a nedávno jsem se dozvěděl od kolegyně, že jí to hrozně vadí, když kohokoliv takhle vidí na ulici. Nebo třeba po X letech, jsem se dozvěděl, že drtivá většina holek se nechce s klukem vyspat na prvním rande, dokonce ani na druhém. A já to měl za přirozenou věc, každý přece chce sex a užívat si. A nevím, jestli jsem jediný, ale holky už o další schůzku nestály. Těžko říct proč, jestli jsem byl tak mizerný nebo je to tím, že si nebo mně vyčítaly, že došlo k sexu. Ale k věci.
Pro každého je správné něco jiného. Všimli jste si u holek, "většiny holek", at negeneralizujeme, co se jim líbí a naopak, co se jim nelíbí? Máte nějaká pravidla či zásady, co vždy dělat a naopak co nikdy nedělat? Kolem čeho se točí Vaše hra? (příklad - někdo lichotí, někdo na to jde přes dívčino ego (máš pravdu, chápu tě bla bla bla), někdo je chladný,...). S čím máte nejlepší zkušenosti?
Budu rád, když to rozvedete klidně do detailů, uvést nějaké příklady. Díky moc za kativitu.

Mám radost, že jsi tam, kde jsi. Je mega inspirativní vidět, že jsi byl nahoře, pak to celé šlo do kytek a teď jsi zpátky. Nevzdat to je základ. GL & HF

Držím palce, chlape! Jsem rád, žes našel ženu svých snů a že je Ti dobře! Tvůj deník jsem vždy četl s radostí!

Gratuluji. Nic lepšího mě nenapadá Je super, že ses dostal tam, kam jsi chtěl a ještě za tak relativně krátkou dobu

P.S.: Už delší dobu uvažuju, že bych za váma přijel do Prahy na návštěvu a myslím, že letos by to mohlo konečně klapnout!

[My last report?]

My last report?

Znovu se hlásím, ač cítím, že je to pro tentokrát naposled.

Projíždím si postupně deník od prvního začátku, postupných krůčku až do úplného konce. Občas se zasměju své mladické naivitě a nerozvážnosti a všem těm věcem, co jsem tak úzkostlivě řešil a bez kterých bych se pomalu neobešel. Celou dobu však převládají emoce, někdy dobré, někdy špatné a staré vzpomínky, které jsem již dávno uklidil do šuplíku. Spousta věcí je mi líto a za jiné jsem naopak velmi vděčný. Postupem času bych se v určitých situacích zachoval jinak. Ono to však nejde. To je na tom to krásné.

Ve volných chvílích na forum občas zavítám. Většinou odcházím zklamán z důvodu zdejší takřka nulové aktivity, což má za následek žádné nové příspěvky. Světlá výjimka je Arfi, kterému bych chtěl moc poděkovat, že sem občas něco napíše. Vždycky si to rád přečtu a zjistím, jak si vede. Nedávno jsem si i pročítal deníky některých ostatních členů. To mě přivedlo k myšlence konečně po tolika letech taky něco přidat a možná tak uzavřít svůj Qarkovský příběh. Třeba se něco v budoucnu změní, ale teď to vnímám tak, že je tohle spíš takové mé rozloučení, které si toto forum určitě zaslouží.

Tento úvod bych chtěl více rozvíjet až na konci tohoto příspěvku. Nejdřív rád nastíním svou momentální situaci a vlastně celou dobu, která uběhla. Dovolil bych si to vzít chronologicky. Toto je můj příběh.

Začíná to rozchodem s mým prvním LTR. Špatná doba, byl jsem z toho totálně na dně. Trvalo to tak měsíc, než jsem se z toho dokázal oklepat. Ještě na konci prázdnin jsem se přistihl, že na ni myslím. V tu dobu, jak jsem psal, jsem se dostal na VŠE a bral jsem to tak jako nový začátek. A opravdu to jako začátek vypadalo. V srpnu byl seznamovák, kde se celý týden jen chlastalo a bavilo. Poznal jsem spoustu skvělých lidí a hrozně si to užíval. Byly tam ještě další školy, ČVUT a nějaká z východních Čech, UJEP. Od této chvíle jsem vlastně začal pořádně vnímat noční život a klubové akce. Zkoušel jsem to na různé holky a posilněn alkoholem mi to nedělalo žádný problém. Asi jsem nadaný tanečník, jelikož i bez předchozích zkušeností se mi celkem vedla dancegame včetně dirty dancing, kterou jsem v následujících měsících zdokonalil. V místním klubu jsem sbalil jednu holku z ČVUT. První noc skončila MCčkem, další den jsme se byli projít a v noci, která byla poslední, mi ho pohonila. Ráno jsme se loučili a já měl v hlavě to, jak z ní udělám příští LTR, jelikož od září nastupovala na školu v Praze. To bylo naposled, kdy jsem ji viděl. Psali jsme si, ale z její strany jsem cítil, že je to konečná.

Začíná škola a s tím i různé party. Toto období považuji za jedno z nejlepších v životě. Tolik kamarádů jsem snad neměl ani za celou dobu před školou. Byl to zajímavý pocit, kdy jsem šel do školy a cestou mě pomalu každý druhý zdravil. Jak jsem již zmínil, CG jsem dokázal vypilovat a jel ji minimálně jednou, dvakrát týdně. Často jsem chodil do El Magica, vzdáleného 10 minut busem z domova. Potkával jsem tam spoustu známých lidí, jelikož klub leží hned vedle kolejí. Občas jsem zalitoval, že tam nebydlím. Rozšířil se mi SC a já se toho snažil využít. Jedna kámoška v noci v klubu říkala, že už je unavená a že půjde na kolej. Zeptala se, jestli nechci jít s ní. Víte, jaká byla má odpověď? Nešel jsem. V tu chvíli mi asi nedošlo, že je to pozvánka na FC a radši jsem si chtěl ještě užívat klub. Dodnes toho lituju. Pro změnu z jiného soudku. Sbalil jsem tam cizí starší holku, se kterou jsem se již však vydal pryč. Bydlela sama na pokoji, takže no problem. Skončili jsme v posteli, vášnivé MC, šahám jí pod tričko, cítím její krásné tvary. Bum, najednou je ráno. Ano, usnuli jsme!

Později jsem jel CG víc v centru. Skoro pokaždé jsem měl NC, MC, avšak k FC se ne a ne dostat. V tu dobu jsem stále bydlel u táty, takže nějaké vodění holek domů nepřicházelo v úvahu. Ve škole jsem úspěšně zvládnul první i druhý semestr (kromě jednoho předmětu). Již ten druhý semestr však pomalu přicházela změna. Stále častěji jsem sral na CG a nakonec toho nechal. S tím ruka v ruce šel dolů i můj zástup přátel. Víc jsem se zavíral do sebe a už nikam moc nechodil. Nejvíc mi ublížilo následující léto. Chodil jsem do práce a pomalu ztrácel kontakt s mými vrstevníky a vlastně i se všemi ostatními lidmi. Následující semestr jsem vyloženě protrpěl. Můj state šel do kytek a já byl na tom psychicky hodně špatně. Jediné vysvobození jsem viděl odchodem ze školy a pokračování v práci, která probíhala paralelně. Podvědomě (no možná vědomě) jsem sabotoval zkoušky a skutečně odešel.

Doma z toho byl samozřejmě poprask a úleva se dostavila pouze chvilkově. Za nějakou dobu jsem byl tak v háji a zoufalej, že jsem nevěděl, jak z toho ven. Můj problém viz date s HB z tanečních, co jsem tu psal, se více a více prohluboval. Dopadlo to tak, že už ráno při představě na cestu metrem jsem musel jít zvracet. Sociální fobie jak vyšitá. Nepomohla ani několikátá psycholožka. Pomoc musela přijít z mé strany! Postupem času jsem se zklidňoval a začínal to zvládat. Momentálně se to občas může objevit, ale já již vím, jak tomu čelit. Ty dva roky mi to ale nevrátí.

Za tu dobu jsem samozřejmě řešil i dívčí společnost. Rozjel jsem proto digigame přes různé aplikace. Ještě že tu máme takové technologie! Spíš než datovat jsem byl zprvu schopen si s holkou jen psát, ale aspoň něco. Následně proběhly i nějaký daty. Povedl se mi FC, kdy byl táta pryč a já měl tak volný byt. Pozval jsem holku, se kterou jsem byl dřív jednou venku, zapařit FIFU. Můj plán byl ale dávno jasný. Mé chování pak v dalších dnech nebylo moc ukázkové, jelikož se mi tolik nelíbila. Kdybych chtěl, stala by se FB nebo LTR.

LTR se mi nakonec povedlo s moc pěknou HB. Chvilku jsme si psali a byli i venku. V tu dobu jsem již chodil do posilovny, což je taková má nejhlavnější věc, ke které se upírám. Celý život mám problém se svým vzhledem. V létě byl vždycky problém si sundat blbý tričko. Rozhodl jsem se to změnit. Chci vypadat dobře a proto jsem se taky do toho opřel s vervou. Teď je to asi 2,5 roku (bez 3 měsíců pauzy), co cvičím a jsem za to opravdu rád. Díky tomu stouplo mé sebevědomí a pomohlo mi se vyhrabat z těch mých problémů. Zpátky k LTR. Mé sebevědomí bylo pomalu zpátky a já konečně jel jako starej Ezio. Cocky&funny styl. To je moje. Třetí date MC a nakonec se z toho vyklubal vztah. Nedávno jsme slavili 2 roky. Skvěle si rozumíme a je to přesně ta, na kterou celý život čekám. Stačilo vzít mobil, nainstalovat appku a napsat jí. Jak jednoduché.

Bohužel se mi tolik nedaří tolik po zdravotní stránce. Zažil jsem ataku (když tak si to najděte) a z toho důvodu jsem přes měsíc viděl dvojitě. Nic příjemného to není. Lékaři mi na to našli na mozku a páteři ložiska. Řekli, že mám roztroušenou sklerózu. Neléčím to, nechci si do sebe píchat celej život sračky. Zatím se to pouze pozoruje a zakročí se, pokud se to zhorší. Snad se to nestane.

Ale abych nekončil tak zachmuřeně, v současné době si hodně rozumím s lustrigolem, se kterým jsem jako jediným zůstal v kontaktu. Jsem za to rád. Kamarádi jsou potřeba. Hodně se bavíme mimo jiné o cvičení a fotbale. Chodíme spolu na Spartu a zažili jsme spoustu výjezdů, například legendární Schalke na Gelsenkirchenu. Snažím se zdokonalovat ať již zmíněnou posilovnou nebo také angličtinou, kterou si procvičuji na soukromých lekcích s rodilým mluvčím. Tak by to mělo být, stále posouvat své limity a zdolávat překážky cestou životem.

Teď mě tak napadlo, co bych tomu řekl před těmi sedmi lety, 28.6.2011, kdy se tu zrodil tento deník. Myslím, že to nakonec skončilo přesně tak, jak jsem si vždycky přál. Začal jsem dělat PU právě kvůli tomu, abych měl dlouhodobé LTR. Věděl jsem, že tak budu maximálně spokojen. Nikdy nebylo mým stylem mít holek víc než prstů na rukách.

Chci poděkovat všem členům Qark týmu, jmenovitě Lustrigolovi, Daidalosovi (kde bych bez tebe byl, kdybys nás s lustrim nevzal poprvý na street), Puzzlemu, Abruzzimu, Barzinimu, Markkovi, Arfimu, Rookovi, Skwallovi a dalším. Děkuji za vaše rady, postřehy, krásné vzpomínky a v neposlední řadě podporu.

Co říct na závěr po dvouhodinovém psaní? I přes všechny možné překážky jsem se dokázal vypracovat a nyní můžu říct:,,Jsem šťastný a spokojený." A o tom to snad je, že?

Díky, pokud si to dočetl až sem. Jestli něco připíšeš, nebudu se zlobit. Carpe diem. Užívejte každého každičkého dnu na tomto světě.

Ezio Auditore da Firenze

Jede vlak, najednou z ničeho nic vylítne z kolejí, valí do pšeničního lánu, ven z pšenice, valí dál do kukuřice, ven z kukuřice, valí na louku, až zastaví.
Policie byla alarmovaná k vlakovému neštěstí.
Přijedou na místo činu, několik raněných, strojvedoucí v mírném šoku, škoda pár miliónů.
Začnou vyslýchat strojvedoucího, co se stalo:
-Proč jste vykolejil?
... -Na kolejích stál cikán.
-Ohrozil jste tolik životů, materiální škody... Člověče to jste ho nemohl raději srazit?
-Já chtěl, ale on utíkal, nejprve do pšenice, potom do kukuřice, pak na louku...

Problém není čas. Času mají dost.

Už sis nechal dát od někoho feedback naživo na to jak se chováš? Podle mého je problém tam. A je možný, že to prostě sám nedokážeš rozpoznat. Pro tebe to může bejt normální ale pro ostatní divný.

A vlastně už několik let jsem pořád na stejným místě, nikam jsem se od té doby neposunul. Dřív jsem to tolik neřešil, ale letos jsem se seznámil s docela dost holkama a měl jsem snad 5 rande, a když to 5x za sebou za 2 měsíce dopadne uplně stejně, začíná to být vážně problém. Nejhorší je, že začínám ztrácet tu sebejistotu, kterou jsem doted měl. Mám strach cokoliv říct, protože to můžu uplně pokazit, zatímco dřív jsem říkal co mě napadlo, prostě jsme byl přirozenej. Ted se moc hlídám, abych jí nějakým vtípkem neurazil.
Obvykle mi holky po písemný komunikaci psaly, že mám trapný vtipy, takže ty se snažím vynechávat, ale ta konverzace z mého pohledu potom nemá žádnou štávu. Připadám si, že padám do toho stáda ostatních obyčejných kluků, který holce sice píšou, ale neví co, snaží se jen udržet konverzaci a ve finále z toho nic není. Když jsme ty trapný vtipy dělal, alespon jsem se u toho psaní bavil a třeba někdy z toho byla alespon ta 1 schůzka. Další holka mi řekla, že jí přijde odporný, dávat si při loučení pusu na tvář, a to jí prý ode mě odradilo. Prostě jsme se bavili, byla fajn, rozloučili se a dal jsem jí pusu na tvář. Byla  poho, ale na fb mi potom napsala, že to nesnáší takové chování, a že jsou jí tyhle pusy při vítání a loučení odporné. Některé mi napíšou, že působím až moc sebevědomě, a když se jich zeptám, na konkrétní případ, už neodepíšou anebo mi napíšou jedovatou zprávu např.: "Už jsem ti řekla dost" nebo jinou iracionální a jedovatou poznámku. Ale tohle jsou všechno holky, se kterýma jsem si psal. Mě nejvíc zajímá, proč to nedopadá s holkama face to face po 1. rande. Přitom ty holky jsou fajn a vypadá to, že se jim to vážně líbí a já si občas začnu připadat, že u snad i máme vztah. Ale když vytáhnu 2. schůzku (vyhýbám se slovu rande), tak nemají čas. Jasně, že vím, že je to výmluva, protože na kluka, který by se jim líbil, si ten čas prostě udělají.
2 holky mi dokonce řekly, že jim vůbec nelichotím, a že jim to vadí. Já se snažím nebejt prostě jako ostatní, kteří lichotí a dělají ze sebe jednoho ze stáda 20ti kluků, kteří jim často lichotí nebo vyloženě lezou do řitě. A když si otevřu Fb, vidím jak holka postne fotku a do minuty tam má 200 komentů od kluků, jaká je bohyně a superultra nádherná top modelka. Je mi z těch kluků trapně, vždyt je to tak okaté.
Mám kamarády, kteří třeba na ulici neoslovují, ale znají takové kluky, a když mě viděli v akci, tak mi řekli, že mám 1000x víc zkušeností, než ti, které znají a působí ta konverzace vážně dobře. Je to už vážně ubíjející. Snažím se stále sebezdokonalovat, ale pořád stagnuju na 1 místě několik let. A nejhorší na tom je, že nevím jak tohle řešit. Včera jsem šel ven a viděl jsem páry a sám sebe jsem se ptal. Tyhle kluci určitě nebalili moc holek. Jak je možný, že se kluk "dvoří" třeba jen 3 holkám a vždy minimálně 1 sbalí? Co ti kluci dělají líp než já? Já kterej se sebezdokonaluje, oslovuje holky prakticky každý den, přizpůsobuje komunikaci, vyhýbá se určitým slovum, nepoužívá zdrobneliny, negativa, ví co je to otevřená otázka, je pozitivní. V čem jsem horší, než ostatní.
Jsem typ člověka, kterého lidi bud nenávidí nebo ho milují. V práci mě má půlka lidí vážně ráda, kvůli mím vtipům a pozitivnímu pohledu na svět a druhá půlka mě nesnáší, hází mi klacky pod nohy, pomlouvá mě apod. Obvykle jsou tohle ženský. Nikdy není nic mezi tím. Nikdy mě nikdo nebere jako řadového kolegu.
Práci vem čert, ale vadí mi to s těma holkama. Je to tak demotivující, ubíjející, je mi z toho často smutno a nejhorší je taková ta bezmoc, že nevíš co máš dělat, jak to máš dělat, nikdo ti nechce nic říct nebo prostě neví. A když se začneš chovat jinak, je to proti tvé přirozenosti, nejsi štastný. Prostě mojí situaci vystihuje scénka ze simpsonů. https://www.youtube.com/watch?v=WZlZFhJxBaI
Jinak do zprávy jsem ti poslal 2 konverzace s holkama, po 1. schůzce. Díky za všechny postřehy. Samozřejmě i ostatním, kteří se mi rozhodnou napsat sem, do tématu.

Problém není čas. Času mají dost.

Už sis nechal dát od někoho feedback naživo na to jak se chováš? Podle mého je problém tam. A je možný, že to prostě sám nedokážeš rozpoznat. Pro tebe to může bejt normální ale pro ostatní divný.

No ptám se těch holek a oni se mi to bojí říct, řeknou mi, že nic, že jsem v poho. A kamarádi říkají, že jsem v pohodě a naopak, že to s nima umím, když mě třeba slyšeli seznamovat se.

Problém není čas. Času mají dost.

Už sis nechal dát od někoho feedback naživo na to jak se chováš? Podle mého je problém tam. A je možný, že to prostě sám nedokážeš rozpoznat. Pro tebe to může bejt normální ale pro ostatní divný.

Aktualizace:
DALŠÍ zářez: "Mám toho ted hodně a myslela jsem, že budu mít čas, ale nemám a to minimum chci věnovat lidem, kteří jsou mi blíž." "Začala mi škola a ty priority jsou ted někde jinde a randění je ted na posledním místě."
Ptám se: A je to jen momentální stav nebo se nechceš vidět už nikdy? Ona: "Spíš to druhé"

Jak můžou existovat vůbec nějaký páry, když nikdo nemá čas? Jaktože lidstvo ještě nevyhynulo? Vsadím se, že jsem dostal snad nejvíc kopanců na světě. Nikdo tady určitě nedostal víc kopanců, než já. Kdybych šel za lidma z Knihy rekordů, tutově budu na 1. stránce. Ještě je k tomu podzim. To budou zase výživný deprese.
Hakuna matata.