Poslední příspěvky

Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
15. Listopad 2019, 13:32:29

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Vyhledávání:     Pokročilé vyhledávání
JSI TU NOVÝ?
Nezapomeň si přečíst pravidla tohoto fóra!
68 109 příspěvků v 2 569 témat od 3 709 uživatelů
Nejnovější uživatel: sordson
* Domů Nápověda Vyhledávání Přihlásit Registrovat
+  forum.QARK.net
|-+  Poslední příspěvky
Stran: 1 2 [3] 4 5 ... 10

 21 
 kdy: 20. Květen 2019, 13:21:28 
Založil davidr - Poslední příspěvek od Av4
> Jednoho syna mam v peci druheho matka dle soudu aby nemusela platit alimenty.

Tjo, docela bizár. Myslel jsem, že rozdělování sourozenců snad nikdy nikdo neschválí. (nehledě na to, že reálně jsou u tebe)

Po zajímavost - co kluci? Jak to zvládli, celý ten rozchod a věci okolo? A jaký s nima máš vztah?

Mimochodem, je vtipný, jak lidem, co tu předtím psávali jak dostat holku ze střední, je teď třeba už ke čtyřiceti! Úsměv Fakt to letí... I když ono já už mezitím mám taky ženu a dítě, takže se není čemu divit Šťastný

 22 
 kdy: 17. Květen 2019, 19:08:38 
Založil davidr - Poslední příspěvek od davidr
Dobry vecer vsem.
Dnes je synovi 18 let.Uteklo to rychle od narození.
Jednoho syna mam v peci druheho matka dle soudu aby nemusela platit alimenty.
Jinak synove jsou u mne.


Vsem dekuji za rady, ale situace tehda nebyla lehka.
Zapomente že vam nekdo pomuze.Policie,soudy,socialka,pediatr,ucitelka....
Vsude jsou zeny ktere drzi prisobe.
V cechach je velka podpora feminismu, ktery nema mantinely proto dukazy a pravda nejde vyhrat.

Proto vsem doporucuji.
Vybirejte žensky co za to stojí, divejte se v jake rodine vyrustala.
Nikdy neomlouvejte sve chyby, jste osobnosti a ne hracky žen a nic neslepujte.
Jinak budete trpet jako psi a vase krev(deti) budou manipulovany proti vam a vam nezbude nic jineho nez vychovavat kukacky jinych žen.

Myslis-li pindourem a ne mozkem prohrajes vse na svete.
Nezapominej jsi chlap ne troska s kterou si hraje holcicka v jakemkoliv věku. Šťastný






 23 
 kdy: 10. Květen 2019, 21:36:17 
Založil Abruzzi - Poslední příspěvek od Samuel
Ahoj,
tvůj text je vždy trošku větší, ale i tak jsem jej se zaujetím přečetl.
Pokud jde o tvou bývalou přítelkyni, tak ti narovinu řeknu že je to manipulátorka a sama má se svým životem velký problém. To že jsi s ní vztah ukončil ti přidá minimálně 10 let života o který by tě jinak připravila.

Je super že se ti vede a máš nadšení k tomu najít životní partnerku.

Já se tady na fóru nikdy moc neprezentoval, spíše si vždy jen četl, malými krůčky postupoval vpřed, také si zažil vztahy které se posunuly dále. Nyní již třetím rokem v Praze směřuji novým směrem, ale kdyby byla příležitost, tak se rád seznámím a pobavím.

Přeji ti abys našel přítelkyni a měl s ní spoustu dětí.  Šťastný

 24 
 kdy: 20. Duben 2019, 19:59:08 
Založil Abruzzi - Poslední příspěvek od Abruzzi
Hezké Velikonoce,

děkuji všem za reakce. Odepíšu na ně na konci nebo v průběhu příběhu. Chtěl jsem napsat už dřív, ale nenašel jsem k tomu vhodnou chvíli. Napřed bych chtěl shrnout svoje myšlenky jak vidím konec vztahu teď po nějakém čase, pak zkusím popsat aktuální posun a poslední zážitky.

Přemýšlel jsem a hodně v myšlenkách cestoval minulostí a snažil se to všechno nějak pochopit. Před těma 6-7 lety v letech 2012-2013 jsem ve svém životě dosáhl stavu, na který strašně rád vzpomínám. Bylo mi 19-20. Nevím jestli je to přechodem z puberty do dospělosti, ale všechno se začínalo dařit a v tomhle období jsem zažíval něco jako nejšťastnější momenty života. V tom roce 2012 jsem maturoval a šel na vejšku, měl jsem spoustu času, sportoval jsem, s holkama to šlo tak hladce, s Barzem jsme měli projekt, kterej nám vydělával, měl jsem okolo sebe kamarády i kamarádky na pokec a v tomhle životnim období jsem měl nejsilnější pozitivní prožitky. Ale proč to popisuju - zkrátka v tý době jsem měl život ve svých rukou a s tim jak přicházely první úspěchy jsem věděl, že můžu v životě něco velkýho dokázat. Dalším plusem bylo, že jsem měl před sebou ještě ty nejlepší roky mladýho života. S tím jak přišlo LTR, začal se můj život ubírat úplně někam jinam. Přestal jsem se věnovat svým cílům a strašně se sám sobě vzdálil. Roky plynuly, já zestárnul, a cejtil jsem, že se můj život dostal někam úplně mimo. Nejhorší byla skutečnost, že každej v tom vztahu vlastně chceme od života něco jinýho a že máme úplně odlišný názory. Ale čas běžel strašně rychle a já si nechtěl připustit, že možná jsem ve vztahu s někym, s kým se k sobě vůbec nehodíme. Najednou mi je 25 a uvědomuju si, že jsem ztratil strašně moc času s někým kdo to se mnou nemyslel vážně, a že jsem kvůli vztahu obětoval spoustu věcí. Je to zkušenost, ale je docela těžký se v 25 letech restartovat, a najít někde tu ztracenou sílu a energii, kterou jsem měl v těch 19-20 letech před vztahem.

S odstupem času to střízlivě hodnotím tak, že jsme šli do vztahu až moc rychle, aniž bysme se dostatečně poznali. Na začátku byly dobrý emoce, ale to bylo všechno. Měl jsem ji rád pořád, ale uvědomoval jsem si, že nejsem úplně šťastnej z toho jak se ke mě někdy chová, z toho že ke mě nemá respekt, a že se neshodujeme ve většině věcí. Přesto jsem někde uvnitř věřil, že když se mají lidi rádi, že překonají všechny vzlety i pády. Ale bylo to hodně emočně náročný, hlavně ten poslední rok. Nechápal jsem její chování a potřeboval jsem po rozchodu hodně času, abych si to v hlavě dokázal srovnat. Myslím si, že už delší dobu v tom vztahu nechtěla bejt, ale nevěděla jak mi to má říct. A bylo pro ní lepší mít aspoň nějakýho kluka, než žádnýho.

Vzpomínam jak jsme se častokrát měli vidět, a když jsem ji vyzvedl byla bezdůvodně protivná. Chtěla spolu trávit hodně času, ale jelikož jsem chodil do práce tak to úplně nešlo. Jednou jsme byli u ní doma ze soboty na neděli. V neděli jsme vstali a navrhl jsem, že můžeme zajít někam na snídani. Nechtěla a pořád koukala do mobilu. Tak jsem koukal na televizi a po hodině jsem navrhoval, že můžeme něco podniknout. Ale ona, že nechce. Po další hodině civění do blba jsem se oblíkl a řekl jí, že jedu domů. To jí naštvalo a vyčítala mi, že spolu netrávíme čas. Nebo jsme byli jednou na výletě pátek-sobota, a v neděli jsem se chtěl věnovat svým věcem. A jí naštvalo, že nejsme spolu i v neděli. Mě tyhle stavy strašně ubíjely a bralo mi to energii.
Nejspíš v sobě dusila nějaký pocity, a nevěděla jak mi to říct. Nebo se bála mi to říct. Když jsme se chtěli bavit, častokrát se rozbrečela. Hodněkrát si chtěla zavolat, zvedl jsem telefon a po prvních dvou větách byla schopná do telefonu dlouhý minuty mlčet nebo brečet. Častokrát, když jsem chtěl jít s kamarádem ven mi přišla sms "s kamarádem jdeš radši ven, než aby sis semnou povídal"
Byl to takovej kolotoč. Chvíli dobrý, chvíli špatný. To zásadní bylo, že jsme nekomunikovali. Ona měla strach říct co chce a kolikrát to sama nevěděla. Já zase měl strach jí říct, že mi něco vadí, abych jí neublížil. Věděl jsem jak je křehká a bylo mi strašně nepříjemný vidět, jak jí teče slza. Takže jsem všechno v sobě dusil a byl jsem z toho roztěkanej, a na nic se nedokázal pořádně soustředit. Tahle naše krize přicházela jako rakovina. První rok se pomalu a potichu plížila, druhej rok zasévala svoje semínka, třetí rok už byla velká a silná, a poslední rok, už jsme sami nevěděli jak ji překonat a tak překonala nás.
A poslední trable bylo její mizerný sebevědomí. Je to hezká a hodná holka. Snažil jsem se jí podporovat a kdykoliv si nevěřila, dodat jí sebevědomí. Ale odmítala to. Nezapomenu na to jak měla před těžkou zkouškou, na kterou si nevěřila. Řekl jsem jí, že je šikovná a chytrá holka, že to zvládne. Načež mi s takovym pohrdavym tónem odpověďěla, ať jí to neříkám.
Nechtěla jíst, myslela si, že je tlustá, přestože byla štíhlá. Do dneška mam před očima to, jak jsme přišli do restaurace na oběd, podívala se na jídelní lístek a řekla, že tady nic nemaj ať jdeme pryč. Pak přicházela obsluha zeptat se co jsme si vybrali a my odcházeli..
Poslední měsíce jsme už spolu ani nespali. Věděl jsem, že už ten vztah není zdravej, a že už to je za nějakou určitou hranicí. Neměl jsem ale odvahu z toho vztahu odejít. Měl jsem strach, že jí ublížím. Častokrát jsem sám sebe přistihl, jak říkám něco ve stylu "bože, udělej něco, já už tohle dál nedám..."
Mrzelo mě, že si nemáme o čem povídat. Jí zajímalo něco úplně jinýho než mě, a neměla zájem mluvit o něčem, co nezná.

Prostě jsme se k sobě nehodili. Na druhou stranu jsem měl bejt lepší chlap a víc s ní otevřeně komunikovat. Ale už je to pryč. Beru si zkušenost a jdu dál.

A jak šel život dál - začínal novej rok, našel jsem si práci a začal postupně fungovat. Po práci jsem chodil pravidelně do posilovny a občas jsem oslovil nějakou holku, když se mi líbila. Po posilce jsem chodíval posedět do nákupního centra, přečíst pár stran knihy a případně se s nějakou holkou seznámit. Taky jsem chtěl zkusit digigame a proto jsem si udělal profil na nejmenované seznamce (tinder to neni  Šťastný ). Občas jsem poslal zprávu nějakym milfkám, ale nějak to nebylo ono. Taky šlo u jejich profilu dávat tzv. první dojem. Něco ve stylu ("asi se zamiluji" "pomazlíme se?" "zajímavý profil" atd. Takže bábám nad 60 jsem vždycky vlezl na profil a dával jim první dojem "pomazlíme se?"  Šťastný naštěstí bez reakce. Tak trochu humoru a teď zpátky k vyprávění.
Jednoho dne ráno jsem dal jedný milfce ze srandy "asi se zamiluji" načež mi pak od ní přišla zpráva. Pak jsme si chvíli psali a přesunuli naši konverzaci na facebook. Občas jsme si napsali, ale zezačátku neměla velkej zájem. Na konci ledna jsme se domluvili, že zajdeme na pokec. Ale to byl osudovej den. Netušil jsem, že bude tak skvělá. (a že bude mít umělý kozy Úsměv ) Byli jsme spolu v té kavárně cca 5 hodin a nebyl jedinej moment, kdy bysme si neměli co říct. Měla smysl pro humor, takt, intelekt, byla hezká, prostě .. dostala mě. Po těch 5 hodinách jsme šli ještě na procházku noční Prahou a několikrát jsme se líbali. Bylo to krásný. Byl mezi náma rozdíl 20 let, a přesto jsme si rozuměli, takže na věku nezáleží. Dvakrát jsme spolu spali a jsme stále v kontaktu.

Tenhle postupnej restart mi vydržel cca měsíc, než jsem onemocněl. Od podzimu jsem měl vždycky jednou cca za tři týdny nějakej virus, ale vždycky to po tejdnu přešlo. Teď to udeřilo tak silně, že jsem byl od začátku února do cca konce března nemocnej. Do dneška chodim na různý vyšetření. Viry jsou asi už pryč, ale ještě mě trápí krční páteř, hypertenze, a šum v uších. Takže na velkej comeback to není.

Duben se začal zlepšovat a já šel jednou z práce směrem k metru. Pak jsem si jí všiml, docela zajímavá. Ale za mnou stál nějakej borec. Co když je to jeho holka a on na ní čeká? Tak si jí nechám utéct, a řeknu si, že třeba příště. Jenže život nepřipravuje věci na zlatym podnose a věděl jsem, že když jí nechám jít, bude mi to líto. Takže jsem jí zastavil a řekl jí, že si myslim, že je atraktivní holka. Načež řekla, že neumí česky, jen anglicky. Ok, řekl jsem "I don´t know how to say but..... I just think you´re attractive girl..."  a dodal jsem, že bych s ní chtěl zajít na kafe. Na to přišla naprosto nečekaná reakce "What´s your name?" Chvilku jsme si povídali a dala mi na sebe číslo. Pak šla do fitka. Za dva dny jsem jí pozval na kafe a povídali jsme si. Je to Američanka a dva roky žije tady v Čechách. Po kafi mě napadla spásná myšlenka - jít se ještě projít do parku, jestli se teda nebojí chodit s cizíma chlapama sama večer do parku. Odpověděla, že pravidelně chodí na Krav Magu, čimž mě naprosto libově setřela, ale to mi nevadilo. V parku jsme se prošli až k jedné vyhlídce, kde jsem se s ní chtěl líbat. Ten pocit napětí je neuvěřitelnej, ale když jsem se odhodlal, bylo to strašně vzrušující. Ještě chvíli jsme se tam líbali a potom mě doprovodila k metru. Jel jsem domů a těšil se, až jí zase uvidím. Mezitím jsme se viděli ještě jednou a přichází naše třetí schůzka. Vyzvedl jsem ji autem a jeli na výlet. Jeli jsme k jednomu hradu, kterej jsme si prošli a za zahradama se k sobě tiskli a libali a poprvé její ruka jela k mýmu rozkroku. Potom jsme toho nechali a šli do auta, kde jsme znova začali a zase toho nechali. Pak navrhla ať najdeme nějaké lepší místo... našel jsem jednu polní cestu, kde nikdo nebyl a tam zastavil. A pak přišel ten nejlepší blowjob mýho života. Potom jsme šli na FC a pokřtil jsem tak své nové vozidlo Úsměv Chtěli jsme ještě jednou, ale už nebyly kondomy, takže jsem chtěl zůstat jen u tý kuřby, která jí tak hezky šla Úsměv
A pak přišla ta věta, na kterou jen tak nezapomenu, když řekla: "I just want to fuck you!" Pochopil jsem, a navrhl, že sjedeme do nejbližší vesnice do Lidlu pro kondomy. Koupili jsme a jeli zpátky na původní místo, kde jsme dali ještě jedno číslo. Bylo to jak ve fake taxi  Úsměv Po odjezdu se ptala, kdy ji tam zase vezmu. prostě úžasná holka Úsměv

A co se týče těch cílů:
- peníze - vydělávat 2x víc se mi za únor i březen podařilo. Dělám obchod, prodávám firmám zaměstnanecké benefity a únor i březen se zadařil. Chci to tak držet i do budoucna.
- holky - posun je - oslovuju direktivně, když se mi líbí. Některý dají kontakt, některý ne. Do budoucna chci bejt ještě trochu aktivnější.
- auto - prodal jsem svoje 23 let staré, kde pořád něco nefungovalo, a koupil modernější, funkční, spolehlivější.
- drive, motivace, byznys - to jsem odložil, speciálně fitko, protože jsem pořád nebyl definitivně zdravej
- bydlení - zatím odkládám na neurčito, teď se ještě potřebuji zaměřit na stabilitu ve svym životě.
- přátelé - postupně kontaktuju některý známí z minulosti a chci s nima zajít na pokec. Jinak jsem obnovil vztah se svojí sestrou, s kterou jsem se dlouho nebavil, protože v minulosti tahala mojí bejvalou přítelkyni na drink na pokec a pomlouvala mě před ní. Ale odpustil jsem a je mi líp. Pár dní zpátky jsme byli se ségrou a jejím přítelem na výletě a bylo to super. Jsem za tenhle posun moc rád.

Shrnutí:
Vzpomínám na vztah s úctou a nechci aby to co jsem psal vyznělo jakkoliv negativně. Přestože mi hodně vzal, taky mi hodně dal ať už to jsou zkušenosti, vzpomínky, atd.
Ex-přítelkyni přeji jen to dobré, a ať je šťastná a spokojená.

Všechno se děje z nějakého důvodu. Dobré zážitky vám dají vzpomínky, špatné zážitky vám dají zkušenosti.
Teď chci dál pracovat na posunu v životě kupředu, doléčit se na 100%, zase začít sportovat a postupně si plnit další cíle.

Všem přeji jen to nejlepší a Veselé Velikonoce Úsměv
Třeba někdy osobně

Abruzzi

 25 
 kdy: 08. Březen 2019, 10:51:57 
Založil A.R. - Poslední příspěvek od Ezio
Kdo má zájem, může si poslechnout můj nový song. Tentokráte je to čistě kytarová masturbace. Ale zato s vlastním klipem! Smějící se
https://www.youtube.com/watch?v=jtNIV6PiUBY

Štramák Super!

 26 
 kdy: 01. Březen 2019, 15:05:06 
Založil A.R. - Poslední příspěvek od Arfi
Kdo má zájem, může si poslechnout můj nový song. Tentokráte je to čistě kytarová masturbace. Ale zato s vlastním klipem! Smějící se
https://www.youtube.com/watch?v=jtNIV6PiUBY

 27 
 kdy: 21. Leden 2019, 23:50:10 
Založil Abruzzi - Poslední příspěvek od Av4
Hele, no offense, ale přijde mi, že to máš hrozně moc postavený na úspěchu a získávání.

Když budeš vydělávat 2x víc, tak nejspíš bude potřeba práci věnovat 1.5x tolik času a energie.
Když budeš chtít nový auto, tak budeš muset platil leasing nebo tak něco, což sežere další část peněž z předchozího a zjistíš, že potřebuješ 2.5x tolik, ne 2x.

Možná už jsem starej - ve 30 se mi to hodně přepnulo - ale přijde mi, že z toho všude trčí taková napůl falešná pozitivita. Lepší, víc, když se nepodaří, tak je to zkušenost, jedu dál, výš, ...

Citace
Říkal jsem si, jak je možný, že někdo kdo měl tenkrát takovej drive a na tu dobu úspěch, je po letech vyšťavenej jak citron.

Takhle přece drive funguje. Je to exponenciálně rostoucí potřeba něco dokázat. Průšvih je, že roste rychleji než ji stíháš naplňovat. A jednoho dne zjsitíš, že jsi tu potřebu tak dlouho doháněl, až jsi zapomněl, proč to děláš.

Pokud tě bude definovat "úspěch", tak se ti rozpadne život s každým neúspěchem. A neúspěchy a zklamaní existují a jsou. Můžeš si 100x říkat, že je to "zkušenost" nebo "další krok k lepšímu něčemu". Ale vždycky to bude zklamání. A vždycky tě to srazí.

Úplně mi v tom tvém seznamu chybí "Být spokojenější, šťastnější". A k tomu je potřeba podle mého úplně opačně - naučit se být spokojený s míň, umět zpomalit a užít si okamžik, dávat a rozdávat, zažívat altruismus, věnovat čas člověku, který ho potřebuje i když to nic nepřinese, umět se povznést nad to, že ti někdo něco udělal, někoho se zastat.

Jasně, abys tohle všechno mohl dělat, tak musíš mít naplněné základní potřeby (uplatit nájem, jídlo a rozumný auto, pokud ho potřebuješ a nemuset počítat každou korunu). Ale na to stačí relativně málo, speciálně dokud jsi sám (10k nájem, 5k auto měsíčně, 3k jídlo, 5k rezerva - 23k/měs).

Párkrát jsem zažil v životě ten drive, kdy jsem se zlepšoval, když jsem měl pocit, že mě nic nezastaví. Ale nikdy to nevydrželo. Vždycky jsem potřeboval další "nakopnutí" zas o kus výš. A je to fajn. Ne že ne. Ale nikdy jsem nebyl spokojenější, než když jsem začal dělat míň. Někdy místo pár dobře placených hodin práce jdu učit za zlomek peněz. Místo dvojnásobného platu jsem si domluvil poloviční hodiny. Místo auta mám měsíční dovolenou místo týdenní. Mám skoro pořád čas na lidi okolo sebe. Tím se nechci vychloubat, ale ukázat, že to co píšu, fakt žiju.

Ať si z toho něco vezmeš nebo ne, přeju ať se ti podaří to pro co se rozhodneš!

 28 
 kdy: 20. Leden 2019, 14:01:05 
Založil Abruzzi - Poslední příspěvek od Abruzzi
Ahoj Draku.
Je to tak jak píšeš. S odstupem času už na to nekoukám jako na životní prohru, ale jako na příležitost makat na svých cílech a posunout se dál.
Sepsal jsem si cíle na tenhle rok a konkrétní kroky co pro to budu dělat. Nebudu vypisovat všechno, ale stručně popíšu na čem chci v roce 2019 pracovat.

Chci se posunout v těchto oblastech
1. peníze (vydělávat v průměru 2x tolik co do teď)
2. práce (dělat obchod, to co jsem se za ty roky všechno naučil pořádně používat v praxi a bejt nejlepší prodejce, časem třeba trenér obchodních dovedností)
3. byznys (postavit od základů znova a zvýšit příjem, aby byl 2x věší než v práci)
4. přátelé (vybudovat novej social circle, obnovit starý vztahy s fajn lidma)
5. holky (oslovit každou, která se mi bude líbit, jít s ní na date a poznat ji víc)
6. auto (prodat vrak a koupit pořádné, novější, funkční. Chci bejt mobilní a moct pohodlně dojet kamkoli v ČR)
7. bydlení (postavit se na vlastní nohy, najít si pronájem)
8. drive (budu chodit 4x týdně do posilky, to mě nabíjí)
9. motivace (budu číst motivační literaturu, poslouchat hudbu, která mě nabíjí atd.)
+ Už nikdy žádný znehodnocení. Kdykoli se něco nepovede nebrat to jako fail, ale jako další krok na cestě k úspěchu.

Aktualizace ze života:
- Po těch letech to byla docela zajímavá změna. Občas jsem se zašel projít do nákupního centra a říkal jsem si, že oslovim nějakou hezkou slečnu. Bylo pár pokusů, ale do včera to nějak nebylo vončo. Včera jsem zajel do Prahy a udělal jsem dvě direktivní oslovení a obě skončily kontaktem. Nabilo mě to energií. Byl to zajímavej pocit vítězství. Cílem je dostat se na daty a poznávat nový holky.
- Skoro každej den jdu do posilky. Dávám si co nejintenzivnější trénink, protože chci mít dobrou kondičku a drive. Čim intenzivnější tim lepší.
- Kdekoli to jde se snažim zakecat s lidma a dělat si všude kamarády. Tady to ještě posunu na vyšší level a budu si na lidi brát kontakty.
- Krom práce chci mít i brigádu na víkendy. Relaxování doma je jednou za čas fajn, ale pohyb je to co posouvá dopředu. A není čas na flákání. Zároveň zase poznám další nový lidi.  Úsměv
- Nejlepší kniha co jsem od rozchodu četl - Jordan Belfort, Cesta Vlka. Pro posun v životě v mojí situaci absolutně supr čtení. Je zaměřená na obchod, ale principy jdou použít všude.

Takže, jedna éra skončila a je čas na něco nového. Pořád občas zavzpomínám na minulost, ale v něčem se cítím šťastnější. Naplňuje mě to, že teď můžu budovat svůj život.
Teď chci být nějakou dobu single. Minimálně dokud nebudu v životě dál. V budoucnu samozřejmě budu chtít LTR a třeba zakládat rodinu, ale ještě je na to čas. Líbí se mi trenérky ve fitku, holky co dělají přímej prodej, třeba finanční poradenství, kosmetický poradkyně atd. protože, tyhle lidi jedou na stejný vlně jako já. Taky jsou orientovaný na pozitivní myšlení, na dosahování cílů v životě atd. Takže do budoucna vím z čeho budu vybírat.

Aktualizace budu psát častěji, protože mi to pomáhá se "zorientovat" ve svym životě a srovnat si myšlenky.
Přeju krásnou neděli všem.

MAKE ABRUZZI GREAT AGAIN


 29 
 kdy: 08. Leden 2019, 11:04:26 
Založil Abruzzi - Poslední příspěvek od Ezio
Díky za takový obsáhlý přehled, Abruzzi. I když jsme občas v kontaktu na FB, rád si přečtu, jak si vedeš. Na jednu stranu je to smutný, na druhou obrovská příležitost nakopnout svou uvadající kariéru a začínat se posouvat ke svým cílům. Bral bych to rozhodně pozitivně Mrkající

Tady je krásně vidět, že člověk na sobě musí pořád makat, jinak zvadne jako ta utrhnutá květina. Věřím, že se brzy vrátíš na výsluní. Lehké to nebude, ale to nebylo nikdy, viď?

Co máš nyní za cíle? Jiná práce? Jiný způsob života? Zpátky k PU? Zajímá mě to Úsměv

Měj se hezky,
Ezio

 30 
 kdy: 01. Leden 2019, 22:50:21 
Založil Abruzzi - Poslední příspěvek od Abruzzi
Zdravím všechny,

včera skončil rok 2018 a s ním bouřlivé oslavy v centru Prahy. Přichází nový rok a s ním i nejspíš něco nového. Nikdy by mě nenapadlo, že na tohle forum budu ještě někdy psát. Odešel jsem odsud v roce 2014. Byl jsem na "vrcholu" svojí pickupový cesty, měl jsem dobrou game, spoustu energie a nadšení do života a tehdy jsem našel tu pravou. Od té doby jsem udělal za pickupem tlustou čáru a začal jinej život. Všechny pickupový knížky šly do krabice a do skříně, všechny holky z minulosti šly pryč z přátel na facebooku a časem došlo i na můj deník tady na fórku. Tahle čistka byla proto, protože jsem chtěl mít srovnanou minulost a budovat jen vztah se svojí slečnou. Život strašně nabral na rychlosti a je to jako mžik. Po letech single života byl vztah něco úplně nového. Musim uznat, že život bez fórka byl v určitým pohledu těžší, protože už nebylo kde si srovnat myšlenky v podobě deníku, nebo kam si přijít pro radu od zkušených borců. Už je to měsíc a pár dní, co se semnou moje milovaná rozešla. Jsem vlastně zpátky na začátku jako před deseti lety kdy jsem sem poprvé psal první prosby o radu a strašně sám sobě nevěřil. Teď tady stojím mnohem otřískanější a zkušenější, a při pozorování celorepublikové euforie z nového roku přemýšlím kam se v životě vydám. Život letěl neuvěřitelnou rychlostí. Řítili jsme se, ale neznámo kam a proto už spolu nejsme. Protože už se to nedalo ustát. Nebudu ale předbíhat. Teď je šance se z toho oklepat, znova naplánovat život, sny, cíle a vydat se za nimi.

Jestli mě mrzí že jsme se rozešli...? Samozřejmě. Vidím pořád spoustu hezkých chvil, který jsme spolu strávili. Ale taky vidím spoustu negativních emocí, které neustále přibývaly. Když začíná vztah, zaslepí nás pozitivní emoce. Nevidíme "chyby" toho druhého. Nebo si je nechceme připustit. Když vyprchá zamilovanost pak teprve vidíme skutečnou realitu. A stejně tak to bylo u nás. Nechci popisovat všechny detaily našeho vztahu a vyjadřovat se k nim, protože by to vyznělo neuctivě a přestože se k sobě nevrátíme, pořád jí mam rád a nechci o ní mluvit špatně.

Jak šel čas:
začátek 2014:
Seznámení jsme měli jako z románu. Oslovil jsem jí, když vystupovala z metra, šli jsme pak na vínko, líbali se, vryl jsem do lavičky klíčem srdíčko a do něj naše iniciály. K večeru jsem jí doprovodil na zastávku a ona se vydala domů. Bylo to tehdy nejhezčí odpoledne jaký jsem kdy zažil a přál si, abych ji ještě někdy viděl. Po cca měsíci a půl jsme se konečně viděli a postupně jsme směřovali do vztahu. Všechny zážitky se mnou byly vskutku intenzivní. Jako jedna ze schůzek kdy jí kvůli mě ujely všechny spoje a neměla jak se dostat domů, proto jí od nás musela vézt moje ségra tátovo autem Šťastný ale chytl jsem ji za ruku a ujistil jí ať se nebojí. Bylo nám spolu moc hezky a brzy jsme byli spolu ve vztahu. Měla mě strašně moc ráda a já jí. Slavili jsme spolu první Vánoce a Silvestr a byli jsme do sebe naprosto zamilovaní. Nicméně, pouze na dobrých pocitech se kvalitní vztah vybudovat nedá. Byl jsem takovej správnej veselej týpek, jí se to líbilo a chtěla tuhle energii víc a víc.

Utekl rok, oslavili jsme první výročí a přestože byl cítit menší pokles oproti začátku, bylo to pořád krásný. Co už tak krásný nebylo, že jsem se začínal strašně plácat v životě. Končil rok 2015 a prožili jsme další krásný Vánoce, Silvestr atd a s novým rokem se začínala blížit její maturita. Měla z toho hodně stresu, ale pořád jsem jí podporoval, že to zvládne. Byl to rok, kdy došlo k určitýmu zlomu. Tehdy to poprvý přestávalo bejt jenom krásný a poznávali jsme realitu. Já byl takovej zpráskanej životem, vystresovanej, protože jsem věděl, že v životě strašně stagnuju. Chtěl jsem budovat byznys, posunout ten život na vyšší level, ale jen jsem chodil do práce a po práci se cítil vymletej na to cokoliv ve svým životě měnit a budovat. Nechodil jsem s kamarádama nikam moc ven, neudržoval jsem už skoro žádný vazby s lidma s kterýma jsem se dřív přátelil. Už jsem nebyl takovej ten týpek jako dřív.
Ona naopak toužila po zážitcích. Nikdy neměla ve zvyku chodit pařit, ale najednou chtěla s holkama ze třídy jít v pátek večer do klubu. Přestože jsem se s tim těžce smiřoval, nebránil jsem jí v tom a ještě ji pak pokorně odvezl domů. Asi nejtvrdší konfrontace s realitou, bylo kdy jsem ji tehdy viděl poprvé v životě totálně opilou a slyšel to co z opilosti říkala. Ale měl jsem jí rád, zkousnul jsem to, protože nikdo nejsme dokonalej, a holt každej se někdy drncne.  Úsměv Občas se mi povedl nějaký výlet a bylo to zase v pohodě.
Nejhorší emoce ve vztahu je žárlivost. Tu jsem poznal o něco později. Psal jí často jeden kluk a často spolu jezdili ráno stejnym busem do školy. Chtěl s ní jít několikrát ven. Cítil jsem, že jí přitahuje. Nevěděl jsem jak jí to říct, ale strašně mi to vadilo, žárlil jsem. Ale táhlo se to dlouho a někdy v létě jsem pochopil, že prostě nemá smysl řešit něco, na co stejně nemam vliv. Uvědomil jsem si, že bejt s někym ve vztahu neni o tom ho vlastnit. Ikdyž se máte rádi, pořád jste svobodní lidi. Přestal jsem žárlit, a paradoxně i tenhle borec dal pokoj, a zase to bylo na nějakou dobu krásný.

Bylo jaro 2017 a venku hezky hřálo březnové sluníčko. Byli jsme spolu 3 roky. Ale moje plácání v životě nekončilo. Často jsem během těch let měnil práci. Často jsem řešil až moc peníze. Často jsem byl zbytečně negativní, a tim jsem ztrácel jako chlap přitažlivost. Byl jsem strašně frustrovanej z toho jak žiju, že se neposouvám, že bydlím u rodičů, že nemám ty peníze, dům a všechny ty sny, který už dávno měly bejt. Při jedné společné procházce se to stalo. Bavili jsme se o dovolené kam poletíme v létě. Den před tím jsme ji zaplatili, a při procházce jsme si povídali o tom jaký to tam asi bude. Najednou jsme zjistili, že jsem to objednal na špatnej termín, kdy něco důležitého měla. Byla to moje chyba. Naštval jsem jí. Sedla si na lavičku a poprvé vyšla ven věta, že už nechce žádnej vztah... Nakonec jsme to vyřešili, pokračovali dál a v létě to byla krásná dovolená. Všechno bylo zase v pohodě.

Čas šel dál, přišly další Vánoce a další novej rok - 2018. Občas byly těžší chvilky, ale zvládli jsme to. Zvládli jsme tří-měsíční odloučení v rámci jejího studijního pobytu v zahraničí, ale věřil jsem, že ikdyž přibývají pořád nějaký překážky, že to vždycky nějak zvládneme.
Podporoval jsem jí ve všem co dělala nebo plánovala dělat. Ve vztahu hodně poznáte sebe. Zjistil jsem, že ve vztahu dáváme druhému to, co bysme chtěli dostávat od něj. V mým životě zase přišlo pár failů a ona viděla jak se jen plácám na místě. Říkala si, jestli to má se mnou vůbec dál cenu. Že nebudu schopnej postarat se o ní a do budoucna o rodinu. Kolikrát jsme se neměli moc o čem bavit. Po letech jako bysme neměli nic moc společnýho. Jí bavilo něco, mě bavilo něco jinýho. Já jsem chtěl od života něco, ona chtěla něco úplně jinýho. Bylo na ní vidět, že není úplně šťastná. Taky jsem nebyl úplně šťastnej. Ale bral jsem to tak, že život není jen o pocitu štěstí. Problém byl, že jsem prostě nebyl chlap. Často jsem si sednul a zavzpomínal na časy před 5-6 lety okolo roku 2012/2013. Říkal jsem si, jak je možný, že někdo kdo měl tenkrát takovej drive a na tu dobu úspěch, je po letech vyšťavenej jak citron. Měl jsem v těch letech dobrou "game" ale "game" do života absolutně nestačí. Chlapa z vás dělá váš charakter, morálka, výsledky v životě... prostě to kým jste. Ne to jak umíte působit na lidi.
Šlo to takhle průběžně dál, až ke konci roku přišlo z její strany rozhodnutí a rozešla se semnou. Vztah je dobrovolnej, a nikdy nikoho nemáte v životě jistýho. Vztah je jako zahrádka. Když o ní nepečujete zaroste plevelem. Láska je ale něco jako květina, je krásná, ale jakmile si ji chcete přivlastnit a utrhnete jí, dáte si jí do vázy, umře.
Přestože mě ten rozchod bude ještě dlouho mrzet, protože to byla naprosto vyjímečná holka, vzal jsem si z toho velký množství zkušeností a líp poznal sám sebe. Naštěstí jsem jí úplně neztratil ze života a jsme občas v kontaktu. Přeju jí jen to nejlepší v životě, ať je šťastná a spokojená. Přestože je náš vztah minulost, mám ji rád. Těmito slovy bych chtěl ukončit dnešní příspěvek.

Nejde popsat úplně všechno proto jsem spoustu věcí a detailů vynechal.

Vám přeju vše nejlepší do nového roku, hodně zdraví a úspěchu !
Pokud sem někdo ještě chodí, určitě vás rád  uvidim a pokecam

Mějte se fajnově,
Abruzzi


Stran: 1 2 [3] 4 5 ... 10
Copyright © 2005–2019 QARK.net Powered by SMF 1.1.11 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC sitemap | RSS