To, co přítelkyně předvádí, je učebnicovou ukázkou tzv. nejisté vazby (viz attachment theory - Bowlby, Ainsworthová). Tzn., že vyrůstala v rodinném prostředí, kde se jí nedostávalo dostatečné citové vřelosti a sebedůvěry ve vlastní počínání. Ano, nejistotu nemá nikdo rád (např. nejistota, zda-li spolu zůstanete šťastně a vesele, navěky), nicméně dobře adaptovaní jedinci dokáží určitou, zdravou míru nejistoty akceptovat.
Projevovaly se u ní tendence k tomuto chování už dříve? Jak s tebou navázala vztah?
Pozn.: i nejistá vazba může být jen částečná, situační - vztažená k urč. událostem (partner v jiném městě, atp.)

Jestli jí chceš pomoci, pak budeš potřebovat investovat spoustu úsilí - úsilí, které se ti nemusí vrátit zpět (cynická poznámka: prý se tomu říká láska). Navíc nad ní budeš zaujímat nadřazenou, rodičovskou roli (partner = rovnocenný, rodič a dítě = nadřazený a podřízený), což se tobě nebo jí nemusí líbit.
Každopádně je její současné chování neakceptovatelné - snaží se kontrolovat nekontrolovatelné (tebe), a činí tak z obav, že by tě mohla ztratit (ironická poznámka: jenže právě svým chováním tě může velmi úspěšně odradit a ztratit). Ona se cítí nejistě, což ji přivádí k jejímu chování.
A co s tím? Vyhýbat se ženám, padesáti procentům populace? Ne, pomoci jí její nejistou vazbu přetransformovat na jistou.

Napiš jí dopis, klidně i na papír, kde jí vypíšeš, proč ji miluješ, v čem je vyjímečná a jak ti na ní záleží. Pokud ani potom nebude schopná příijmout fakt, že s ní chceš být a chceš jí být věrný, přitlačil bych, že tím, že ti nevěří ukazuje to, že si tě neváží. To by bylo po stránce emoční.

To zní docela dobře. Tlačit s uvážením.

Pokud by to chtěla po stránce racionální, tak jí ukaž přiklad, kdy ona se baví s klukama a ty z toho scény neděláš.

Zde jsem skeptický. S racionálním uvažováním má nejistota pramálo společného - jde o podvědomé sebe-koncepty.

Další alternativy: ať jsou jakékoliv, má tu pomáhající (ty) suplovat roli milujícího rodiče.
Tady je článek k tématu - sice je psaný pro děti, ale to je celkem jedno; od poloviny textu tu uvádí i různé praktické rady, jak tu s dětmi, errrr, partnerkami, pracovat na zlepšení.
Dalším postupem je kontroverzní teorie pevným objetím - rád bych, abys s ní toto zkusil, vypozoroval efekt a pak mi sem napsal výsledky (samozřejmě to nemusíš dělat, nikdo tě nenutí).

Maggie, připravím ti tady nějaký materiál na sebezpytování (a možná při tom budu vypadat jako hnusák, ale můžeš si z toho vzít i něco prospěšného).

Jsem rok po 6 -letém vztahu

Rok je hodně dlouhá doba. Měsíc, dva, snad i tři pochopím. Pak je to jen trpění pro trpění, hraní si na chudinku.
Život má jít dále. Rok je např. v psychologii psů taaaaak dlouhá doba, že by si tě pesan skoro už ani nepamatoval.

ex mi odkopl jak kus hadru a do bytu si nastěhoval jí. City ve mně vyvolávají trápení. Už se nechci zase trápit až se na mě někdo rozhodně vykašlat.

Zobecňuješ jednu traumatickou událost jako nevyhnutelné vyústění všech svých budoucích vztahů. Což je nesmysl - a sebenaplňující proroctví ("sebe-sabotáž", při které si sama můžeš podvědomě zařídit, aby se ti to nežádoucí stalo).
A pomůže ti nějak, když ti tady natvrdo napíšu, co ti je? Ne! Ale můžeš s tím zajít ke kvalifikovanému terapeutovi, a tam už se dá něco dělat.

A ještě toto:

Asi to skončím dřív, než se do toho začnu víc citově angažovat.

Podle teorie her (jedna z možných interpretací) si zvolením takového postoje už sama "bezpečně" a zároveň zoufale předem určuješ výsledek - hrát si na uraženou nebo chudinku, s tím, že pak už je jisté, že vztah skončí. Přitom hraješ podle scénáře nastavenou, předem danou roli (x pravá citová interakce, kde není nic jisté, kde můžeš v rámci mezí hodně získat i ztratit).
Toto souvisí s mým předchozím komentářem k citaci.

A nakonec, vůbec tu nejde o konkrétního chlapa!

Vybuchla jsem, urazilo mě to, že si myslí, že ho uháním a že v tom našem vztahu vidím víc.

To je série tvých divokých implikací, nikoliv mezi vámi dvěma sdílených pravd.
Ultimátní recept na nedorozumění = postavit si takových tvrzeních vzdušný zámek, a v následném verbálním konfliktu (který bývá typickým vyústěním) na "ideální model vzdušeného zámku" poukazovat jen implicitně (ještě "lepší", zachová-li se partner stejně). Zamysli se a zkus dojít k nějakému z obou stran transparentnějšímu tahu .

Asi to skončím dřív, než se do toho začnu víc citově angažovat. 

Bylo by to nežádoucí, angažovat se více?

Tohle? Aby si uvědomil, na čem je, co má, a co může ztratit, to chvíli potrvá.

Navíc, setkání s rodiči, to pro něj může být něco velmi vážného a seriózního. A to zvláště, je-li to stydlín, pocházející z plachých rodinných poměrů.

Vidí něco, co se jim líbí?

Přirozenost? Na poli osobnostních charakteristik Baránek popisuje extrémy jako narcisty, zdrojmi plýtvající masochisty a zoufalce se sebenaplňujícími proroctvími (předem si aranžující své selhání) - ano, ženy se jim vyhýbají - ani jedna sorta těchto defektních mužů se v dlouhodobém hledisku nemůže ukázat jako spolehliví partneři.

Baránek nepřednáší nic nového pod sluncem! Že člověk, resp. žena není deterministický automat, od toho názoru (S-R modelu) se v psychologii opustilo v první polovině minulého století (Skinnerovy děti, vychovávané jako automaty, skončily jako citoví mrzáci).
Zato ale mluví hezky, dokáže své sdělení předat lidsky. A to je důležité.

Nejistoty při vytváření vztahu a testování obou poloviček navzájem mezi sebou můžeme chápat jako výherní strategie.
  nemohu investovat příliš mnoho úsilí do nečeho, co se mi nevrátí (zprostředkovaný pohled muže na vytváření vztahu se ženou).
  nemohu se založit "obchodní společnost" se společníkem, který nedokáže rozumně naložit se svými zdroji (zprostředkovaný pohled ženy na muže)
(i když obojí by už mělo být přítomno v podvědomí těch mužů i žen, kteří doufají mít někdy potomky)

Mě se to video nakonec i líbilo.

Toto mě ještě trklo, jako cihla do hlavy:

vůbec nejlepší věc co člověk může udělat je zbavit se veškerejch rad a návodů jak by se měl chovat.. protože takhle pěstovat vztahy je jako lízat zmrzlinu přes cihlu

Jenže samotné tvé tvrzení je určitou formou rady a návodu.

Standardní žena nemá ráda konflikty, a snaží se jim předejít. Je možné, že mezi vámi dvěma bude ještě bilancovat tak dlouho, dokud se jeden z vás mužů nerozhodne k nějakému řešení (= vyhrotit konflikt, event. si to u ní pohnojit).
Doporučil bych odstínit konflikt, izolovat ji od zdroje (je-li zdrojem ten druhý, pak např. odstěhovat se spolu?), což se ale velmi snadno říká, velmi těžko provádí, že.

Alternativní strategie uchování sí této ženy:
1) pokud odhalíš skutečné jádro jejího trápení (což je důležité) a toto jádro nebude v rozporu s jejími ženskými instinkty ...
2) pak jí lze nabídnout jinou interpretaci zkušeností - nevidět původní mindrák vůbec jako problém (např. "přišel jsem o ruku, jsem nadosmrti mrzák" X "přežil jsem to, dýchám, a mohu vychutnávat radostí života"); efekt nenastoupí hned, je to však proces, a je to možné!

Ahoj! Být vybíravý, asi bych se opravdu přiklonil k možnosti (D) - ty a dotyčná si máte mít co nabídnout (a pokud ne, co budete spolu vůbec dělat?)

Tady máš trojúhelníček (zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Triangular_theory_of_love):


Protože:
A) bez vásně, ale pořád nejlepší varianta
B) tzv. platonická láska - když není dostupná - bez oddanosti a intimity - tj. ta tu pro tebe není -> nedají se s ní prožít žádné chvíle, ona je akorát zdrojem frustrace (zíásadnírozpor: chceš ji mít, nemůžeš ji mít) -> na tvé straně vynaložená snaha, bez efektu, bez odezvy ... já tomu říkám masochismus
C) obdobně jako B)

Ten trojúhelníček by měl být, v ideálním případě, naplněný ze všech stran!
Nejsi-li tak vybíravý (a hledáš-li něco dlouhodobějšího), ber A. Vášnivá láska má totiž nejkratší trvanlivost, nelze na ní založit stabilitu vztahu a v dlouhodobém horizontu není tak podstatná (resp. se ještě může objevit, co víš ...)

Ber moje názory s rezervou 

Po operaci jsem byl 3 týdny doma na rekonvalescenci a pomalu se začal zapojovat do normálního života, když najednou v tu chvíli přítelkyně začala být chladná, nepříjemná, přestala za mnou domů dojíždět atd.

Tady se to zvrtlo, že?
Měl jsem někde založenou i statistiku žen z materialistických společností, které přetrvají v manželství, pečujíce o svého manžela v invalidním důchodu. Ty čísla nebyla lichotivá. Většina odešla za lepším a nějaký umělý důvod si již našla; ty které zůstaly, se často proměnily v protivy ...

Nejsmutnější věcí je asi to, že materiální statky, ať již jsou jakkoliv třpytivé, nemohou zaplnit díry v duši.
Bohatství je prestiž, sociální status - věci pomíjivé. Peněž nakonec potřebujeme jen tolik, abychom zajistili svoji existenci.

"Konec po šesti letech" je minulostí. Ale radu do budoucnosti? Dejte svým potenciálním partnerkám najevo, za jakými hodnotami si stojíte a také si prověřtě jejich hodnoty - klidně u samého počátku vztahu.
Představuji si např. ostrého právníka, dravce ve světě financí. Je úspěšný, zakládá si na své práci, vydělává a za manželku pojme zlatokopku. Uplyně nějaká doba, prudký životní styl si vybere svoji daň a právník skončí po infarktu doma, na práškách, nucený změnit svůj životní styl a vzdát se profese; manželka jej opustí a on zůstane sám. To by vydalo i na smutnější příběh než je "konec po šesti letech". Proto si ideálně vybíráme takové přátele a partnery, na které se můžeme spolehnout.

Co delate s konkurenci?

Duel na smrt?

Nyní vážně: existuje vůbec konkurence a konkrétní, konkurenční situace, která by se mohla odehrát ve tvůj neúspěch? Anebo se jedná jen o tvoji vlastní aproximaci dějů budoucnosti?
Dokážeš předvídat budoucnost? Jak přesně? A kolik času/námahy tě to předvídání budoucnosti stojí?

Mluvím v kruzích, což je špatná odpověd. Původní otázka do diskuze ale byla též špatná - svojí neurčitostí a obecností.
Jak si usteleš, tak si lehneš?

Co se týče jednoho muže a ženy, úspěšnost navázání prvotního konktaku závisí na vzájemných sympatiích (jakou energii vydáváš navenek, s jakými sympatiemi ona interpetuje tvoji energii a vice versa).
Úspěšnost rozvinutí vztahu z klubové situace je pak dle jednoho pochybného výzkumu údajně 4%. Toto je docela málo, jedná se ale pořád o čtyřnásobně příznivější statistiku oproti internetovým seznamkám.

Ta "věc" s pasivními ženami a aktivními muži, kteří učiní první krok je tak trochu manýra/stereotyp určitých sociálních sub-grup a také částečně pravda. Tedy, jde o to, že muž má ženě demonstrovat, že je skutečně mužem, nikoliv hochem, a to tak, že dá najevo, že ví co chce, že si dokáže obhájit své terirotium a uzmout potřebné zdroje pro sebepreservaci (i žena sama může být jedním takovým zdrojem). Pak se muž v očích ženy stává vhodným reprodukčním partnerem, protože jeho chování dává najevo, že dokáže sehnat dostatek zdrojů a ví, kde zdroje hledat - a pravděpodobně dokáže těmito zdroji zajistit jak ženu, tak i případné potomstvo.
Jsou tedy aktivní, dominantní muži více "sexy"? Záleží na dodržení patřičné sociální manýry a dále na interpretaci konkrétní ženy. Protože se však "sobecký gen" ukázal reprodukčně výhodný, žen preferujících skutečně plaché a neprůbojné muže bude zřejmě v populaci nanejvýš několik desetin procenta.

No, jestli se Ti někdy podaří přeorientovat lesbičku tak seš king. Když je někdo heterosexuál, bývá to většinou už vrozené...

Vždy je to vrozené.

Jiná věc je ovšem urč. sociální přitažlivost tvzení "jsem lesba".
Tvrzení je výborně nonkonformní, je to způsob jak se vyčlenit z davu. Dovedeno ad absurdum, pak ženy tvrdí, že jsou lesby jen proto, aby získaly pozornost mužů.

Tento trend mezi mladými ženami je krásně vidět v průzkumech sexuální orientace. Kolik žen ve věkovém rozmezí cca 15-25 let zaškrtne kolonku "bi" anebo "homo" namísto "hetero"? A jaké je toto statistické rozložení u žen starších? Výrazně menší.
Že by se procentuání rozložení nestandardních sexuálních preferencí změnilo geneticky v jedné generaci, tak tomu určitě není.

P.S. Podle výzkumů potkáme za život až 7 partnerů, kteří by se k nám dokonale hodily, ale většino si jich ani nevšimneme...

Pak mluv o tom, že i dlouhodobý pocit sebenaplnění závisí na zužitkování každodenních drobných příležitostí ...
(nemusí jít rovnou o ideální partnerku; já si dnes šel koupit zmrzlinu)

BTW: Ja osobne bych byl rad fotbalovym trenerem . Muzu jit na sportovni management, nebo ani nemusim, muzu si udelat licence, ale stejne je pravdepodobnost, tak max. 20 %, ze to nekdy budu delat profesionalne .

To je hezké, že víš, co chceš.
Dvacet procent je něco, s čím si netřeba lámat hlavu - to neovlivníš. Fotbalový trenér to tedy je.

A když plán nevyjde, tak co?
Schopnosti naučené při trénování fotbalistů se klidně dají přenést na vedení týmu v kanceláři, na výchovu syna, atd.
Což je lepší prognóza než nedělat nic a neumět nic.

Už vím, kde leží jádro pudla! A nebude to znít pěkně.
Vy dva se k sobě zjevně svým osobnostním založením nehodíte.

Ve fungujícím vztahu obvykle jeden činí rozhodnutí, partner jej usměrňuje. Zato tady se jen objímá při svíčkách a paltají se pocity po zdech.

jako hlavní věc vidím pokusit se najít balanc mezi bytím uvolněný a relaxovaný a mezi tím být aktivní a zajímavě interagovat s ostatními.

Téměř. Studijní příručky typicky doporučují najít balanc mezi nezávazným studentským životem a samotným učením

začni ho balit sváděcíma technikama, kterých tu najdeš dost. ne s ním jen spát.

Právě že toto je úplně špatně!
Sváděcí techniky = typicky exploitace nejistot druhého člověka. Nechceš svoji osobnost redukovat na snůšku technik.
Sváděcí technika může k dobru pomoci snad jen jako dočasná náplast na vlastní nejistoty. Dlouhodobě to není řešení.

Spíš tedy trávit s dotyčným nějaké hezké chvíle - na mnoho způsobů, dle vlastní vůle a volného vyložení této matné fráze.

V obecné rovině je strach mužů z připoutání k závazku stejně tak přirozený, jako ženská potřeba závazek vyhledávat.

Žádný fígl neexistuje; naléhání k závazku se může projevit jako kontraproduktivní (v zájmu udržení osobních hranic - čím víc se budeš přibližovat, tím víc se bude oddalovat).
Řešení? Nechat jej, ať se sám časem rozhodne.
Svoboda vs. být odkázán pouze jedné ženě, to je velké mužské dilema. Má-li se rozhodnout pozitivně, musí klady převážit zápory - jinými slovy musíš být pro něj dosti dobrá.

Obecná odpověď na obecnou otázku ... docela bláto.
Formulujíc svůj problém konkrétněji, třeba dostaneš uspokojivější odpověď ...

Tato diskuze jaksi postrádá smysl.
Autor by si měl zaprvé natáhnout pořádnou facku, aby se probral z toho emocionálního bahna.

Poté si položit otázku, nezainteresovaně: je problém ve mě - snažím se omezovat svobody ostatních lidí - anebo je problém v ní, protože je nezdravě emocionálně vázaná jinde, čímž nerespektuje princip našeho vztahu?
Ty jsi emocionálně sužovaný vzniklou situací. Až se rozhodneš, kde leží jádro situace (vnímaná/skutečná), bude na čase jednat. Tzn. se nějak vyrovnat se zdrojem svých frustrací. Lépe jakkoliv, než nadále emocionálního bubáka schovat pod kobercem.

Až se rozhodneš, můžeš si dát ještě jednu facku - tentokrát proto, aby ses přiměl k činům - tj. obrátil ty negativní emoce navenek - a dotáhnul situaci k nějakému závěru.

Komunikace po internetu = komunikace, která typicky vyzní jinak, než je míněna (příliš málo komunikačních znaků - ty textové samy o sobě jsou zavádějící).
Mezi komunikujícími může docházet k iluzi intimity; v případě osobního setkání je komunikační schema drasticky přetvořeno novými podněty, které se často liší od našich uměle (projekčně) vytvořených dojmů z internetové textové komunikace. Může velmi snadno docházet ke zklamání.

Z osobní zkušenosti si teď vybavuji jednu přes e-maily komunikativní a afektivní slečnu, která mi až do osobní schůzky umě zatajila jednu "drobnou" vadu - a to sice, že vážila asi 200kg. Už nikdy víc 

Menší množina komunikačních podnětů znamená, že máme komunikaci snáze pod kontrolou (jde jen o text, a hej, každej umí bejt uhlazenej, pokud jde jen o procedění několika slovíček). Na internetu nejsou přítomny další podněty, komplikující komunikaci - např. fyzický vzhled, emoční naladění, částečně i schopnost intuice ("charisma"), sociální vlivy, hierarchizace, neverbální komunikace, atd. - čehož důsledkem je, že komunikace přes internet se snadná, příliš snadná. V praxi to pak vypadá tak, že si žena uveřejní inzerát na seznamce a dojde jí sto odpovědí od stovky podivných existencí, které nezvádají běžnou komunikaci.

Internet - pokud chcete komunikovat stručně, fakty, racionálními argumenty, dobře. Pokud chcete komunikovat city (zvláště s cizinci), toto médium je nepřirozené, degradující.

Hoši radí dobře. Opravdu ji pozvat ven, co nejdříve to půjde.

Poznal jsem jednu holku a když jsme se dostali na téma sexuální zkušenosti, tak z ní vypadlo hodně věcí které mě opravdu děsí. Nepovažuju se za nějakýho suchara, ale je mi proti srsti su*at s kdekým někde na diskotéce nebo na oslavě narozenin... já k tomu potřebuju vztah...

Ty chceš poplácat po zádech a říct, že tvůj pohled na věc je naprosto vpořádku.

Ano, je. Navíc o nic nepřicházíš.
Věčný konflikt mezi jedincovými primitivními tužbami a morálkou je také klasika. Jen pamatuj, na jakém názorovém stanovisku sám stojíš, co utváří tvoji identitu.

Jeden by ještě mohl namítnout, že monogamie/andrie či sexuální promiskuita je dána geneticky. Kdesi v DNA, asi 14 variací nějakého genu; čím delší, tím věrnější.
Objeveno, popsáno ... jen už fakt nevím kde.

Přesně jak říká Paul C., anebo také: "možnost vítězství tkví v útoku" 

Jinak: holka s nějakým charakterem, úctou k sobě i svému muži by ti alespoň měla od začátku naznačit, že v urč. smyslu s ní nic nebude, že je zadaná. Chce-li si jen užívat a být obskakovaná, vypovídá to taky něco (horšího) o jejím charakteru.

[patřit mezi nejúspěšnější lidi]

Abruzzi, nemám výhrady, tedy až na ...

Chceš se celej život dřít někde na podřadném zaměstnání, nebo chceš něčeho dosáhnout a patřit mezi nejúspěšnější lidi ?

Soutěživý individualismus? Koncept západčanů, funguje pro některé ...
(osobně mi veřejně/mediálně "úspěšní" lidé zase mohou políbit pozadí )

Smyslem života (jestli se snažíš dostat k tomuto) má být urč. forma "sebenaplnění" (= štestí + úspěch + svoboda). Tzn. mít vpořádku emoce, intelekt a učinit nějaká odvážná rozhodnutí.
A je tu tisíc možností, jak se přiblížovat k sebenaplnění (je to proces, ne jednorázová záležitost).

No právě že toto není moc dobrý přístup ...

Kdopak tu čte Umění Války?
Neříká ta chytrá, 2500 let stará (ikdyž stále aktuální) knížečka, něco jako, že dobrý velitel vždy postupuje dopředu, aby získal výhodu nad protivníkem?
Dodatek 1: protivníkem tu může být třeba i čas
Dodatek 2: mocný protivník se skrývá; zaútočí pak tedhy, kdy to nejméně čekáte

Pak je tam i pár veršů o přípravě války. Kdo se na válku vůbec nepřipravuje, prohraje.

... tak nevím no

To bys teda ale vědět měl, že.

Někteří lidé se toho snaží stíhat tolik, že jim něco snadno vypadne z hlavy.
Nezavolat a dělat mrtvou myš je ukázka tzv. avoidant behaviour.
(dvě výše zmíněné jsou dva různé pohledy; zkus odhadnout, který je blíže)

Nemusí být na škodu mít i nějaké zásady - např. "strike one" (three strikes and you are out)